Text 276
vana-latās tarava ātmani viṣṇuṁ
vyañjayantya iva puṣpa-phalāḍhyāḥ
praṇata-bhāra-viṭapā madhu-dhārāḥ
prema-hṛṣṭa-tanavo vavṛṣuḥ sma
vana-latāḥ – byliny a rostliny; taravaḥ – stromy; ātmani – v Nejvyšší Duši; viṣṇum – Nejvyšší Osobnosti Božství; vyañjayantyaḥ – projevující se; iva – jako; puṣpa-phala-āḍhyāḥ – plné ovoce a kvĕtů; praṇata-bhāra – přetížené se ohýbaly; viṭapāḥ – stromy; madhu-dhārāḥ – spršky medu; prema-hṛṣṭa – inspirované láskou k Bohu; tanavaḥ – jejichž tĕla; vavṛṣuḥ – neustále sesílaly; sma – zajisté.
„,Byliny, popínavé rostliny i stromy byly z extatické lásky ke Śrī Kṛṣṇovi plné ovoce a kvĕtů, až se přetížené klanĕly k zemi. Byly inspirované tak hlubokou láskou ke Kṛṣṇovi, že neustále ronily proudy medu. Tak vidĕly gopī všechny vrindávanské lesy.̀“
Tento verš (Śrīmad-Bhāgavatam 10.35.9) je jednou z písní, které gopī zpívaly v Kṛṣṇovĕ nepřítomnosti. Vždy, když byl Kṛṣṇa nepřítomný, byly gopī pohroužené v myšlenkách na Nĕho. Mahā-bhāgavata, pokročilý oddaný, podobnĕ vidí, jak vše ve své podstatĕ slouží Pánu. Śrīla Rūpa Gosvāmī říká:
prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate
(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.126)
Pokročilý oddaný nevidí nic oddĕlenĕ od Kṛṣṇy. Na rozdíl od māyāvādských filosofů nevidí oddaný tento hmotný svĕt jako falešný, protože ví, že vše v hmotném svĕtĕ je spojené s Kṛṣṇou. Ví, jak vše zapojit do služby Kṛṣṇovi, a to je charakteristickým znakem mahā-bhāgavaty. Gopī vidĕly, jak jsou popínavé i jiné rostliny a stromy přetížené ovocem a kvĕty, připravené sloužit Kṛṣṇovi, a tak si okamžitĕ vzpomnĕly na svého uctívaného Pána Śrī Kṛṣṇu. Nevidĕly jenom byliny, rostliny a stromy, jak je vidí obyčejný materialista.