mahānta-svabhāva ei tārite pāmara
nija kārya nāhi tabu yāna tāra ghara
Sannyāsī by mĕl žebrat od domu k domu. Nežebrá jen proto, že má hlad. Jeho skutečným zámĕrem je osvítit obyvatele každého domu kázáním vĕdomí Kṛṣṇy. Sannyāsī se nikdy nesníží k tomu, aby žebral pouze pro samotné žebrání. Človĕk žijící jako hospodář může být velice důležitý, ale i on může dobrovolnĕ přijmout život žebravého mnicha. Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī byli ministry, ale dobrovolnĕ přijali život žebravých mnichů, aby pokornĕ kázali poselství Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Říká se o nich: tyaktvā tūrṇam aśeṣa-maṇḍala-pati-śreṅīṁ sadā tuccha-vat bhūtvā dīna-gaṇeśakau karuṇayā kaupīna-kanthāśritau. Gosvāmī byli sice aristokraté, ale na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua se stali žebravými mnichy, aby osvobozovali pokleslé duše. Je třeba si také uvĕdomit, že ti, kdo se vĕnují misionářským činnostem hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, jednají pod vedením Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Ve skutečnosti to nejsou žebráci, protože jejich jediným zámĕrem je osvobozovat pokleslé duše. Z toho důvodu nĕkdy chodí od domu k domu a představují knihy o vĕdomí Kṛṣṇy, aby je lidé mohli číst a získat tak osvícení. Dříve brahmacārī a sannyāsī žebrali od domu k domu. V současnosti však může být zvláštĕ v západních zemích človĕk za takové žebrání zatčen. V západních zemích se to považuje za zločin. Členové hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy nemají žebrání zapotřebí. Snaží se s vynaložením velkého úsilí představovat literaturu o vĕdomí Kṛṣṇy, aby ji lidé mohli číst a mít z toho prospĕch. Když však ten, kdo si je vĕdom Kṛṣṇy, dostává od nĕkoho příspĕvek, nikdy ho neodmítne.