Text 56
namaskāra kaila rāya, prabhu kaila āliṅgane
dui jane kṛṣṇa-kathā kaya rahaḥ-sthāne
namaskāra – poklony; kaila – složil; rāya – Rāmānanda Rāya; prabhu – Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu; kaila – učinil; āliṅgane – objetí; dui – dvĕ; jane – osoby; kṛṣṇa-kathā – rozhovory o Kṛṣṇovi; kaya – probírali; rahaḥ-sthāne – v ústraní.
Rāmānanda Rāya přišel k Pánu Śrī Caitanyovi, s úctou se Mu poklonil a Pán ho objal. Potom začali v ústraní hovořit o Kṛṣṇovi.
Slova rahaḥ-sthāne, „v ústraní“, jsou velmi důležitá. Hovory o Kṛṣṇovi a Jeho zábavách – zvláštĕ o zábavách ve Vrindávanu a o Jeho jednání s gopīmi – jsou velmi důvĕrné. Nejsou to témata, která by se mĕla probírat na veřejnosti, protože ti, kdo nerozumĕjí transcendentální povaze Kṛṣṇových zábav, se vždy dopouštĕjí velkých přestupků, když považují Kṛṣṇu za obyčejného človĕka a gopī za obyčejné dívky. Po vzoru Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jenž nikdy nehovořil o jednání mezi Kṛṣṇou a gopīmi veřejnĕ, mají oddaní v hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy přikázáno nehovořit o vrindávanských zábavách Pána Kṛṣṇy na veřejnosti. Pro širokou veřejnost je saṅkīrtan nejúčinnĕjší metodou, jak probudit vĕdomí Kṛṣṇy. Mĕli bychom pokud možno probírat témata, o kterých pojednává Bhagavad-gītā. Śrī Caitanya Mahāprabhu tuto zásadu velmi přísnĕ následoval a s učenci, jako byli Sārvabhauma Bhaṭṭācārya nebo Prakāśānanda Sarasvatī, hovořil o filosofii Bhagavad-gīty. Žáky, jako byli Sanātana Gosvāmī a Rūpa Gosvāmī, však učil zásady bhakti a se Śrī Rāmānandou Rāyem rozebíral nejvyšší oddané vztahy mezi Kṛṣṇou a gopīmi. Pro veřejnost provádĕl mohutný saṅkīrtan. My se musíme při kázání vĕdomí Kṛṣṇy po celém svĕtĕ řídit stejnými zásadami.