Text 58
varṇāśramācāra-vatā
puruṣeṇa paraḥ pumān
viṣṇur ārādhyate panthā
nānyat tat-toṣa-kāraṇam
varṇa-āśrama-ācāra-vatā – který jedná v rámci čtyř společenských skupin a čtyř stádií duchovního života; puruṣeṇa – človĕkem; paraḥ – nejvyšší; pumān – osoba; viṣṇuḥ – Pán Viṣṇu; ārādhyate – je uctíván; panthā – způsob; na – ne; anyat – jiný; tat-toṣa-kāraṇam – jak uspokojit Pána.
„,Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Viṣṇu, je uctíván správným konáním předepsaných povinností v systému varṇy a āśramu. Jiný způsob, jak uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, neexistuje. Človĕk musí být zapojený v instituci čtyř vareṇ a āśramů.̀“
Toto je citát z Viṣṇu Purāṇy (3.8.9). Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi píše: „Sdĕlením tohoto verše je, že človĕk může dosáhnout dokonalosti života jednoduše tím, že uspokojí Nejvyšší Osobnost Božství.“ To potvrzuje i Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.13).
ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
sv-anuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam
„Ó nejlepší z dvojzrozených, závĕr je tedy takový, že nejvyšší dokonalostí, které může človĕk dosáhnout konáním povinností předepsaných pro jeho povolání podle kastovního rozdĕlení a životních stavů, je potĕšit Osobnost Božství.“
Každý človĕk by se mĕl zamĕstnávat s ohledem na své individuální sklony. Mĕl by přijmout postavení v instituci varṇāśramy odpovídající jeho schopnostem. Rozdĕlení na brāhmaṇy, kṣatriyi, vaiśyi a śūdry je přirozeným rozdĕlením společnosti. Každý má nĕjakou předepsanou povinnost v rámci varṇāśrama-dharmy. Ti, kdo své předepsané povinnosti konají správnĕ, žijí v klidu a nejsou rozrušováni hmotnými okolnostmi. Duchovní stavy – brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyās – se nazývají āśramy. Pokud človĕk plní předepsané povinnosti svého společenského i duchovního stavu, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je spokojený. Pokud však nĕkdo své povinnosti zanedbává, stane se provinilcem a uchazečem o pobyt v pekle. Vidíme, že různí lidé jsou zamĕstnáni různĕ, a proto musí existovat rozdĕlení podle práce. Aby mohl človĕk dosáhnout dokonalosti, musí oddanou službu učinit středem svého života. Tak může prací, společností a vzdĕláním probudit své přirozené sklony. Zapojit se do varṇāśramy je třeba na základĕ schopností, nikoliv původu. Dokud není zaveden tento řád, nelze systematicky konat lidské činnosti.
Brāhmaṇové jsou intelektuálové, kteří rozumĕjí Nejvyšší Osobnosti Božství. Jsou neustále zamĕstnáni kultivací poznání. Není důležité, jestli se človĕk narodil v Indii nebo nĕkde jinde. Ti, kdo jsou přirozenĕ hrdinští a mají sklon vládnout druhým, jsou kṣatriyové. Ti, kdo tíhnou k pĕstování potravin, ochranĕ krav a ostatních zvířat a zabývají se obchodem, se nazývají vaiśyové neboli obchodníci. Ti, kdo nejsou dostatečnĕ inteligentní, aby se stali brāhmaṇy, kṣatriyi či vaiśyi, musí sloužit nĕjakému pánovi a nazývají se śūdrové. Každý se tak může zapojit do služby Pánu a probudit své přirozené vĕdomí Kṛṣṇy. Pokud společnost nefunguje podle tohoto přirozeného rozdĕlení, společenské stavy zdegradují. Závĕrem je, že společnost by mĕla přijmout tuto vĕdeckou metodu varṇāśrama-dharmy.