Text 90

Myšlenka, že lze Kṛṣṇu uctívat v jakékoliv podobĕ nebo jakýmkoliv způsobem, a že človĕk přesto dosáhne konečného výsledku a obdrží Pánovu přízeň, je zcela mylná. K takovýmto závĕrům docházejí naprostí materialisté. Takoví lidé obvykle říkají, že si lze vytvořit svůj vlastní způsob uctívání Nejvyššího Pána a že jakékoliv uctívání stačí k tomu, aby človĕk dospĕl k Nejvyšší Osobnosti Božství. Jistĕže existují různé způsoby, jak dosáhnout různých výsledků plodonosného jednání, spekulativního poznání, mystické yogy a askeze. Omezení jedinci proto tvrdí, že každý, kdo přijme kterýkoliv z tĕchto postupů, získá přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství. Prohlašují, že je jedno, jaký způsob človĕk přijme. Uvádí se obecný příklad: pokud se chce nĕkdo dostat na určité místo, k nĕmuž vedou různé cesty, může tam dospĕt po kterékoliv z nich. Tito materialisté tedy říkají, že existují různé způsoby, jak získat přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství. Prohlašují, že si človĕk může představovat Nejvyšší Osobnost Božství jako bohyni Durgu, bohyni Kālī, Pána Śivu, poloboha Gaṇeśe, Pána Rāmacandru, Kṛṣṇu, neosobní Brahman nebo jako cokoliv jiného a že může zpívat Pánovo jméno jakýmkoliv způsobem a v jakékoliv podobĕ. Tito materialisté tvrdí, že výsledek je stejný, protože všechna tato jména a podoby jsou v konečném smyslu také stejné. Uvádĕjí také příklad, že človĕk, který má různá jména, odpoví, ať už se na nĕj volá kterýmkoliv z nich. Proto tvrdí, že není třeba zpívat Hare Kṛṣṇa mantru. I když se zpívá jméno Kālī, Durgy, Śivy, Gaṇeśe nebo kohokoliv jiného, výsledek bude vždy stejný.

Tyto výroky mentálních spekulantů bezpochyby tĕší mentální spekulanty, ale ti, kdo mají opravdové poznání, tyto závĕry neuznávají, neboť jsou v rozporu s autoritou śāster. Žádný pravý ācārya je zcela jistĕ nepřijme. V Bhagavad-gītĕ (9.25) Kṛṣṇa jasnĕ prohlašuje:

„Ti, kdo uctívají polobohy, se narodí mezi polobohy, ti, kdo uctívají předky, půjdou k předkům, ti, kdo uctívají duchy, se narodí mezi takovými bytostmi a ti, kdo uctívají Mne, budou žít se Mnou.“

Do Pánova království je dovoleno vstoupit jedinĕ oddaným – ne uctívačům polobohů, karmīm, yogīm nebo komukoliv jinému. Človĕk, který se chce povýšit na nebeské planety, uctívá různé polobohy a hmotná příroda může takovým oddaným laskavĕ poskytnout jejich vytoužená postavení. Hmotná příroda dá človĕku jeho určitou povahu, se kterou se bude zvĕtšovat jeho náklonnost k různým druhům polobohů. Bhagavad-gītā (7.20) nicménĕ říká, že uctívání polobohů je určené tĕm, kdo pozbyli inteligenci:

„Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům a uctívají je podle pravidel, která odpovídají jejich povahám.“

I když může být človĕk povýšen na nebeské planety, výsledky takového požehnání jsou omezené.

„Lidé s chabou inteligencí uctívají polobohy a výsledky, které tím získávají, jsou omezené a dočasné. Ti, kdo uctívají polobohy, jdou na planety polobohů, ale Moji oddaní nakonec dospĕjí na Mou svrchovanou planetu.“ (Gītā 7.23)

Být povýšen na nebeské nebo jiné hmotné planety neznamená dosáhnout vĕčného života plného poznání a blaženosti. S koncem hmotného svĕta skončí také veškeré výhody hmotného povznesení. Vstoupit do duchovního svĕta a vrátit se k Bohu je podle Kṛṣṇy v Bhagavad-gītĕ (18.55) dovoleno pouze tĕm, kdo Mu s láskou oddanĕ slouží, nikomu jinému:

„Poznat Mĕ takového, jaký jsem, jako Nejvyšší Osobnost Božství, lze jedinĕ oddanou službou. A ten, kdo si Mĕ je díky takové oddanosti plnĕ vĕdom, může vstoupit do Božího království.“

Impersonalisté nemohou Nejvyšší Osobnost Božství poznat, a proto není možné, aby vstoupili do duchovního království a vrátili se zpátky k Bohu. Skutečnost je taková, že různými prostředky dosáhneme různých výsledků. Není pravda, že všechny výsledky budou stejné. Lidé, kteří se zajímají o čtyři principy: dharmu, arthu, kāmu a mokṣu, se nedají srovnávat s tĕmi, kdo se zajímají o ryzí oddanou službu Pánu. Śrīmad-Bhāgavatam (1.1.2) proto říká:

„Tato Bhāgavata Purāṇa zcela zavrhuje veškeré hmotnĕ motivované náboženské činnosti a předkládá nejvyšší pravdu, kterou mohou pochopit oddaní čistého srdce. Tato nejvyšší pravda je realitou odlišenou od iluze pro dobro všech. Tato pravda vykořeňuje trojí utrpení. Tento překrásný Bhāgavatam, sestavený velkým mudrcem Śrī Vyāsadevou, sám o sobĕ stačí k realizaci Boha. Jakmile človĕk pozornĕ a pokornĕ naslouchá poselství Bhāgavatamu, připoutá se k Nejvyššímu Pánu.“

Ti, kdo touží po osvobození, se snaží splynout s neosobním Brahmanem. Za tím účelem vykonávají náboženské obřady, ale Śrīmad-Bhāgavatam to považuje za podvodný proces. Takovým lidem se o návratu domů, zpátky k Bohu, nemůže ani zdát. Mezi cílem dharmy, arthy, kāmy a mokṣi a cílem oddané služby je nebetyčný rozdíl.

Bohynĕ Durgā je vládnoucí božstvo tohoto hmotného svĕta, stvořeného z hmotných prvků. Polobozi jsou pouze různí vedoucí, kteří řídí jednotlivá oddĕlení hmotných činností, a jsou pod vlivem té samé hmotné energie. Kṛṣṇovy vnitřní energie však se stvořením tohoto hmotného svĕta nemají nic společného. Duchovní svĕt společnĕ se všemi duchovními činnostmi podléhá řízení vnitřní, duchovní energie, a tyto činnosti vykonává duchovní energie Yogamāyā. Yogamāyā je duchovní neboli vnitřní energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Ti, kdo mají zájem o povýšení do duchovního svĕta a o službu Pánu, dosahují duchovní dokonalosti pod vedením Yogamāyi. Ti, kdo mají zájem o hmotné povýšení, se zamĕstnávají náboženskými obřady a ekonomickým rozvojem pro vylepšené uspokojování smyslů. Nakonec se snaží splynout s Pánovou neosobní existencí. Takoví lidé se obyčejnĕ stanou impersonalisty. Zajímají se o uctívání Pána Śivy či bohynĕ Durgy, ale to, co získají, je stoprocentnĕ hmotné.

Oddaní nĕkdy následují příklad gopī a uctívají bohyni Kātyāyanī, ale s pochopením, že Kātyāyanī je inkarnací Yogāmāyi. Gopī uctívaly Kātyāyanī neboli Yogamāyu proto, aby dostaly Kṛṣṇu za manžela. V písmu Sapta-śatī je ale na druhou stranu řečeno, že kṣatriyský král Suratha a bohatý vaiśya jménem Samādhi uctívali hmotnou přírodu v podobĕ bohynĕ Durgy, aby dosáhli hmotné dokonalosti. Pokud se nĕkdo snaží smĕšovat uctívání Yogamāyi s uctíváním Mahāmāyi a považuje je za jednu a tu samou, pak nevykazuje příliš vysokou inteligenci. Pojetí, že je všechno jedno, je druhem hlouposti, a opájejí se jím lidé, kteří mají ménĕ mozkové hmoty. Hlupáci a darebáci říkají, že uctívání Yogamāyi a Mahāmāyi je stejné. Takový závĕr je pouhým výsledkem mentální spekulace a nemá žádný praktický dopad. V hmotném svĕtĕ lidé nĕkdy dávají vznešené názvy zcela bezvýznamným vĕcem. V Bengálsku se tomu říká dát slepému dítĕti jméno Padmalocana, znamenající „ten, který má lotosové oči“. Nĕkdo může pošetile nazvat slepé dítĕ Padmalocanem, ale takové pojmenování nemá žádný význam.

V duchovním svĕtĕ je Absolutní Pán vždy totožný se svým jménem, slávou, podobou, vlastnostmi a zábavami. V hmotném svĕtĕ taková totožnost není možná, protože tam se od sebe jméno a samotná osoba liší. Nejvyšší Pán má mnoho svatých jmen jako Paramātmā, Brahman nebo „stvořitel“, ale ten, kdo Pána uctívá jako stvořitele, nemůže pochopit vztah mezi oddaným a Pánem v pĕti transcendentálních náladách, ani nemůže porozumĕt tomu, co znamená Kṛṣṇa. Šest transcendentálních vznešených atributů Pána nelze pochopit pouhým chápáním Nejvyšší Osobnosti Božství jako neosobního Brahmanu.

Neosobní realizace Absolutní Pravdy je zajisté transcendentální, ale to neznamená, že ten, kdo této realizace dosáhl, může znát Pánovu podobu sac-cid-ānanda. Podobnĕ je realizace Paramātmy, úplné expanze Absolutní Pravdy v srdcích všech, také neúplným pochopením Absolutní Pravdy. Dokonce ani oddaný Osobnosti Božství Nārāyaṇa nemůže skutečnĕ chápat Kṛṣṇovy transcendentálnĕ přitažlivé rysy. Oddaný Kṛṣṇy, připoutaný k Pánovým úžasným přitažlivým rysům, nepovažuje Nārāyaṇa za příliš důležitého. Když gopī nĕkdy vidĕly Kṛṣṇu v podobĕ Nārāyaṇa, nijak zvlášť je nepřitahoval. Gopī Kṛṣṇu nikdy neoslovují jako Rukmiṇī-ramaṇu. Kṛṣṇovi oddaní ve Vrindávanu Ho oslovují jako Rādhāramaṇu, Nandanandanu a Yaśodānandanu, ale nikdy jako Vasudeva-nandanu nebo Devakī-nandanu. I když jsou podle hmotných mĕřítek Nārāyaṇa, Rukmiṇī-ramaṇa a Kṛṣṇa stejní, v duchovním svĕtĕ nelze použít jména Rukmiṇī-ramaṇa nebo Nārāyaṇa místo jména Kṛṣṇa. Pokud to nĕkdo kvůli nedostatku poznání udĕlá, jeho nálada vůči Pánu je duchovnĕ chybná a nazývá se rasābhāsa neboli nevhodné smĕšování transcendentálních nálad. Pokročilý oddaný, který opravdu poznal Pánovy transcendentální rysy, se nedopustí této chyby, že by vytvářel rasābhāsu zámĕnou jednoho jména za jiné. Vlivem Kali-yugy se však ve jménu výstřednosti a volnomyšlenkářství objevují spousty rasābhāsy. Takový fanatismus se čistým oddaným příliš nezamlouvá.