Text 146
siddhāntatas tv abhede ’pi
śrīśa-kṛṣṇa-svarūpayoḥ
rasenotkṛṣyate kṛṣṇa-
rūpam eṣā rasa-sthitiḥ
siddhāntataḥ – ve skutečnosti; tu – ale; abhede – žádný rozdíl; api – i když; śrī-īśa – manžela Lakṣmī, Nārāyaṇa; kṛṣṇa – Pána Śrī Kṛṣṇy; svarūpayoḥ – mezi podobami; rasena – transcendentálními náladami; utkṛṣyate – je vyšší; kṛṣṇa-rūpam – podoba Pána Kṛṣṇy; eṣā – ta; rasa-sthitiḥ – schránka blaženosti.
„,Na úrovni transcendentální realizace není mezi podobami Kṛṣṇy a Nārāyaṇa rozdíl. Kṛṣṇa je však díky své milostné náladĕ zvláštĕ transcendentálnĕ přitažlivý, a proto Nārāyaṇa překonává. To je závĕr transcendentálních nálad.̀“
Tento verš je z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.59). Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja zde říká, že Pán Caitanya přednesl tento verš Veṅkaṭovi Bhaṭṭovi, a dříve řekl, že Veṅkaṭa Bhaṭṭa ho přednesl Pánu. Protože však k jejich rozhovoru došlo dávno před sepsáním Bhakti-rasāmṛta-sindhu, naskýtá se otázka, jak mohl kterýkoliv z nich tento verš citovat. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura vysvĕtluje, že tento i mnohé další takové verše byly mezi oddanými známé dlouho předtím, než byl Bhakti-rasāmṛta-sindhu sepsán. Oddaní je tedy neustále citovali a v extázi vysvĕtlovali jejich význam.