KAPITOLA DEVÁTÁ

Text 1: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu obrátil všechny obyvatele jižní Indie. Ti lidé byli silní jako sloni, ale nacházeli se v sevření krokodýlů různých filosofií, jako je buddhismus, džinismus a māyāvāda. Pán je všechny osvobodil diskem své milosti a udĕlal z nich vaiṣṇavy oddané Pánu.

Text 2: Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Śrī Advaitovi Prabhuovi! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3: Pouť Śrī Caitanyi Mahāprabhua jižní Indií byla zcela ojedinĕlá, protože tam navštívil tisíce poutních míst.

Text 4: Pod záminkou návštĕvy všech tĕchto posvátných míst Pán obrátil na víru tisíce jejich obyvatel a tak je osvobodil. Pouhým svým dotekem učinil z tĕchto oblastí velká poutní místa.

Text 5: Zaznamenat pořadí, v jakém Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu všechna tato poutní místa navštívil, opravdu nedovedu. Mohu pouze vše shrnout, když řeknu, že Pán přicházel a odcházel, a tak navštĕvoval všechna svatá místa nalevo i napravo.

Text 6: Protože nejsem schopen zaznamenat všechna ta místa v chronologickém pořadí, udĕlám pouze jejich výčet.

Text 7-8: Jak již bylo řečeno dříve, obyvatelé všech vesnic, které Pán Caitanya navštívil, se stali vaiṣṇavy a začali zpívat Hari a Kṛṣṇa. Tak se ve všech vesnicích, které Pán navštívil, stal každý vaiṣṇavou neboli oddaným.

Text 9: V jižní Indii bylo mnoho různých druhů lidí. Nĕkteří z nich byli filosofičtí spekulanti a jiní zase toužili po plodech svých činů. Byl tam zkrátka nespočet neoddaných.

Text 10: Všichni tito lidé vlivem Śrī Caitanyi Mahāprabhua zavrhli své názory a stali se vaiṣṇavy, oddanými Kṛṣṇy.

Text 11: V té dobĕ byli všichni jihoindičtí vaiṣṇavové oddanými Pána Rāmacandry. Nĕkteří byli tattvavādī a jiní následovali Rāmānujācāryu.

Text 12: Po setkání se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem se všichni tito vaiṣṇavové stali oddanými Kṛṣṇy a začali zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.

Text 13: „,Ó Pane Rāmacandro, potomku Mahārāje Raghua, prosím ochraň mĕ! Ó Pane Kṛṣṇo, který jsi zabil démona Keśīho, prosím ochraň mĕ!̀“

Text 14: Śrī Caitanya Mahāprabhu cestou často zpíval tuto Rāma Rāghava mantru, až došel ke břehům Gautamí-gangy, ve které se vykoupal.

Text 15: Odtud šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do Mallikárdžuna-tírthy, kde zhlédl božstvo Pána Śivy, a všechny lidi tam přimĕl zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.

Text 16: Po zhlédnutí Pána Mahādevy (Śivy), služebníka Pána Rāmy, šel za Ahovala-nṛsiṁhou.

Text 17: Při návštĕvĕ Božstva Ahovala-nṛsiṁhy Caitanya Mahāprabhu přednesl Pánu mnoho modliteb. Poté se vydal do Siddhavatu, kde vidĕl Božstvo Rāmacandry, Pána Sītādevī.

Text 18: Jakmile Pán spatřil Božstvo Pána Rāmacandry, potomka krále Raghua, s modlitbami se poklonil. Potom Ho jeden brāhmaṇa pozval na obĕd.

Text 19: Tento brāhmaṇa neustále zpíval svaté jméno Rāmacandry. Ve skutečnosti kromĕ neustálého zpívání svatého jména Pána Rāmacandry neřekl ani slovo.

Text 20: Toho dne Pán Caitanya zůstal v brāhmaṇovĕ domĕ a přijal u nĕho prasādam. Poté, co mu takto udĕlil milost, se vydal na další cestu.

Text 21: Na posvátném místĕ zvaném Skanda-kšétra Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil chrám Skandy. Odtud šel do Trimathu, kde zhlédl Trivikramu, Božstvo Viṣṇua.

Text 22: Po návštĕvĕ Trivikramova chrámu se Pán vrátil do Siddhavatu, kde znovu navštívil dům onoho brāhmaṇy. Ten nyní neustále zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.

Text 23: Po obĕdĕ se Śrī Caitanya Mahāprabhu brāhmaṇy zeptal: „Můj drahý příteli, řekni Mi prosím, jaké je nyní tvé postavení?“

Text 24: „Dříve jsi neustále zpíval svaté jméno Pána Rāmy. Proč nyní stále zpíváš svaté jméno Kṛṣṇy?“

Text 25: Brāhmaṇa odpovĕdĕl: „To vše jsi způsobil Ty svým vlivem, Pane. Když jsem Tĕ spatřil, ztratil jsem to, co jsem praktikoval celý život.“

Text 26: „Od dĕtství jsem zpíval svaté jméno Pána Rāmacandry, ale když jsem Tĕ uvidĕl, pronesl jsem jednou svaté jméno Pána Kṛṣṇy.“

Text 27: „Od té doby se na mém jazyku pevnĕ uchytilo svaté jméno Pána Kṛṣṇy, a jelikož zpívám to, svaté jméno Pána Rāmacandry se ode mne vzdálilo.“

Text 28: „Již od dĕtství jsem ze zjevených písem shromažďoval citáty o slávĕ svatého jména.“

Text 29: „,Nejvyšší Absolutní Pravda se nazývá Rāma, protože transcendentalisté se radují z neomezeného skutečného štĕstí duchovní existence.̀“

Text 30: „,Slovo „kṛṣ“ je rysem přitažlivosti Pánovy existence a „ṇa“ znamená duchovní blaženost. Spojením slovního kořene „kṛṣ“ s příponou „ṇa“ vznikne slovo „Kṛṣṇa“ označující Absolutní Pravdu.̀“

Text 31: „Co se týče svatých jmen Rāma a Kṛṣṇa, jsou na stejné úrovni, ale pro další pokrok nacházíme ve zjevených písmech ještĕ určité podrobnĕjší popisy.“

Text 32: „(Pán Śiva oslovil svoji ženu Durgu:) ,Ó Varānano, zpívám svaté jméno Rāma, Rāma, Rāma a užívám si tohoto překrásného zvuku. Toto svaté jméno Rāmacandry se rovná tisíci svatých jmen Pána Viṣṇua.̀“

Text 33: „,Zbožné výsledky nabyté zpíváním tří tisíc svatých jmen Viṣṇua lze získat pouhým jedním vyslovením svatého jména Kṛṣṇy.̀“

Text 34: „Podle tohoto výroku śāster je sláva Kṛṣṇova svatého jména neomezená. Přesto jsem Jeho svaté jméno nebyl schopen zpívat. Poslechni si prosím, jaký to mĕlo důvod.“

Text 35: „Mým uctívaným Pánem byl Pán Rāmacandra a ze zpívání Jeho svatého jména jsem byl šťastný. Kvůli tomuto štĕstí jsem zpíval svaté jméno Pána Rāmy ve dne v noci.“

Text 36: „S Tebou se zjevilo i svaté jméno Pána Kṛṣṇy a tehdy se v mém srdci probudila Jeho sláva.“

Text 37: „Pane, dospĕl jsem k závĕru, že jsi samotný Pán Kṛṣṇa.“ To když brāhmaṇa řekl, padl k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 38: Pán Caitanya Mahāprabhu projevil milost tomuto brāhmaṇovi a dalšího dne odešel do Vriddhakáší, kde navštívil chrám Pána Śivy.

Text 39: Z Vriddhakáší šel Śrī Caitanya Mahāprabhu dále, až dorazil do jedné vesnice. Vidĕl, že vĕtšina jejích obyvatel jsou brāhmaṇové, a tak si tam odpočinul.

Text 40: Vliv Pána Caitanyi Mahāprabhua způsobil, že tam přišlo mnoho miliónů lidí, jen aby Ho zhlédli. Dav nemĕl konce a nebylo tedy možné spočítat, kolik lidí jej tvoří.

Text 41: Pán mĕl překrásné tĕlesné rysy a navíc byl neustále pohroužený v extázi lásky k Bohu. Stačilo jen, aby Ho lidé zahlédli, a hned začali zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. Z každého se tak stal oddaný vaiṣṇava.

Text 42: Existuje mnoho různých filosofů. Nĕkteří jsou logici následující Gautamu nebo Kaṇādu. Jiní následují Jaiminiho filosofii mīmāṁsā. Další následují Śaṅkarācāryovu māyāvādskou filosofii a ostatní zase Kapilovu sāṅkhyovou filosofii či Patañjaliho systém mystické yogy. Nĕkteří následují smṛti-śāstru tvořenou dvaceti náboženskými texty a ještĕ jiní následují Purāṇy a tantra-śāstry. Takové jsou rozmanité skupiny filosofů.

Text 43: Všichni tito následovníci různých písem byli připraveni představit závĕry svých písem, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu jejich názory rozbil napadrť a prosadil své učení o bhakti založené na Védách, Vedāntĕ, Brahma-sūtře a na filosofii acintya-bhedābheda-tattva.

Text 44: Śrī Caitanya Mahāprabhu všude ustanovil učení o oddanosti a nikdo Jej nebyl schopen porazit.

Text 45: Všichni tito poražení filosofové se i se svými následovníky přidali k hnutí Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který tak celou jižní Indii učinil zemí vaiṣṇavů.

Text 46: Když se ateisté doslechli o učenosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, s velkou pýchou za Ním přišli se svými žáky.

Text 47: Jedním z nich byl vůdce buddhistů, velký učenec. Přišel za Pánem a začal hovořit, aby ustanovil devĕt filosofických závĕrů buddhismu.

Text 48: Vaiṣṇavové by se na buddhisty nemĕli ani podívat, natož s nimi hovořit, ale Caitanya Mahāprabhu s nimi hovořil, jen aby odstranil jejich falešnou pýchu.

Text 49: Buddhistická písma obsahují devĕt hlavních zásad a zakládají se hlavnĕ na argumentech a logice. Buddhisté nemohli svoje učení prosadit, protože Śrī Caitanya Mahāprabhu jejich argumenty porazil.

Text 50: Buddhistický učitel předložil tĕchto devĕt zásad, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu je svou mocnou logikou rozbil napadrť.

Text 51: Všechny mentální spekulanty i učence Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu porazil, a když se lidé začali smát, buddhisté pocítili stud i strach současnĕ.

Text 52: Buddhisté vĕdĕli, že Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je vaiṣṇava, a vrátili se domů velice nešťastní. Pozdĕji však začali proti Pánu chystat spiknutí.

Text 53: Po domluvĕ buddhisté předložili Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi tác s nedotknutelným jídlem a říkali, že to je mahā-prasādam.

Text 54: Jakmile bylo nečisté jídlo nabídnuto Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, objevil se tam velký pták, popadl tác do zobáku a odletĕl.

Text 55: Nedotknutelné jídlo padalo přímo na buddhisty a tác velký pták upustil na hlavu onoho buddhistického učitele. Při dopadu na jeho hlavu tác hlasitĕ zařinčel.

Text 56: Tác byl kovový, a když hranou zasáhl učitelovu hlavu, rozsekl mu ji a učitel se v bezvĕdomí zhroutil k zemi.

Text 57: Jakmile učitel upadl do bezvĕdomí, jeho buddhističtí žáci s hlasitým křikem utíkali k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua, aby u Nĕho vyhledali útočištĕ.

Text 58: Všichni Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua oslovili jako samotného Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, a modlili se k Nĕmu: „Pane, prosím odpusť nám náš přestupek. Mĕj s námi slitování a přiveď našeho duchovního mistra zpátky k životu.“

Text 59: Pán tehdy buddhistickým žákům odpovĕdĕl: „Všichni byste mĕli do ucha svého duchovního mistra hlasitĕ zpívat jména Kṛṣṇy a Hariho.“

Text 60: „Tímto způsobem váš duchovní mistr znovu nabude vĕdomí.“ Na radu Śrī Caitanyi Mahāprabhua tedy všichni buddhističtí žáci začali společnĕ zpívat svaté jméno Kṛṣṇy.

Text 61: Jakmile všichni žáci pronášeli svatá jména Kṛṣṇa, Rāma a Hari, buddhistický učitel se probral a okamžitĕ začal zpívat svaté jméno Pána Hariho.

Text 62: Všichni shromáždĕní žasli, když vidĕli, že duchovní mistr buddhistů zpívá svaté jméno Kṛṣṇy a odevzdal se Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 63: Śrī Caitanya Mahāprabhu, syn Śacīdevī, potom náhle pro zábavu zmizel všem z očí a nikdo Ho nemohl najít.

Text 64: Śrī Caitanya Mahāprabhu dále navštívil Tirupati a Tirumalu, kde vidĕl čtyřruké Božstvo. Potom pokračoval smĕrem k hoře Vénkata.

Text 65: Po příchodu do Tirupati navštívil Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu chrám Pána Rāmacandry, potomka krále Raghua, přednesl Mu modlitby a poklonil se Mu.

Text 66: Všude, kam Śrī Caitanya Mahāprabhu šel, každého udivil svým vlivem. Potom přišel do chrámu Pānā-nṛsiṁhy. Pán je tak milostivý.

Text 67: Śrī Caitanya Mahāprabhu se klanĕl Pánu Nṛsiṁhadevovi a modlil se k Nĕmu ve velké extázi lásky. Při pohledu na vliv Pána Caitanyi lidé jen žasli.

Text 68: Po příchodu do Šiva-káňčí Caitanya Mahāprabhu navštívil božstvo Pána Śivy. Svým vlivem udĕlal ze všech oddaných Pána Śivy vaiṣṇavy.

Text 69: Potom Pán navštívil posvátné místo zvané Višnu-káňčí, kde zhlédl Božstva Lakṣmī-Nārāyaṇa, kterým se poklonil a přednesl mnoho modliteb pro Jejich potĕšení.

Text 70: Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal ve Višnu-káňčí dva dny a v extázi tam tančil a zpíval kīrtan. Všichni, kdo Ho vidĕli, se stali oddanými Pána Kṛṣṇy.

Text 71: Po návštĕvĕ Trimalaje šel Caitanya Mahāprabhu do Trikála-hasti, kde zhlédl Pána Śivu, kterému vzdal veškerou úctu a složil poklony.

Text 72: V Pakši-tírtĕ Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil chrám Pána Śivy a potom šel na poutní místo zvané Vriddhakóla.

Text 73: Ve Vriddhakóle Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil chrám Śveta-varāhy, inkarnace bílého kance. Když Mu vzdal úctu, šel navštívit chrám Pána Śivy, ve kterém je božstvo oblečené ve žlutých šatech.

Text 74: Po návštĕvĕ chrámu Śiyālī-bhairavī (podoby bohynĕ Durgy) šel Śrī Caitanya Mahāprabhu, syn matky Śacī, ke břehu řeky Kávérí.

Text 75: Dále Pán navštívil místo zvané Gó-samádž s místním chrámem Pána Śivy a poté přišel do Védávanu, kde zhlédl další božstvo Pána Śivy a přednesl mu modlitby.

Text 76: Při návštĕvĕ božstva Śivy zvaného Amṛta-liṅga se mu Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu poklonil. Tak navštívil všechny chrámy Pána Śivy a z jeho oddaných udĕlal vaiṣṇavy.

Text 77: V Dévasthánu navštívil Caitanya Mahāprabhu chrám Pána Viṣṇua, ve kterém hovořil s vaiṣṇavy z Rāmānujācāryovy učednické posloupnosti, známými jako Śrī-vaiṣṇavové.

Text 78: V Kumbhakarna-kapále Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl velké jezero a potom posvátné místo jménem Šiva-kšétra, kde se nachází chrám Pána Śivy.

Text 79: Po návštĕvĕ Šiva-kšétry přišel Caitanya Mahāprabhu do Pápanášany, kde navštívil chrám Pána Viṣṇua. Nakonec dospĕl do Šrí Ranga-kšétry.

Text 80: Po koupeli v řece Kávérí Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil chrám Raṅganātha, kde přednesl vroucí modlitby a složil poklony. Tak se považoval za úspĕšného.

Text 81: V Raṅganāthovĕ chrámu Śrī Caitanya Mahāprabhu zpíval a tančil v extázi lásky k Bohu. Všichni, kdo Ho při tom vidĕli, jen žasli.

Text 82: Vaiṣṇava jménem Veṅkaṭa Bhaṭṭa potom s velkou úctou pozval Śrī Caitanyu Mahāprabhua do svého domu.

Text 83: Śrī Veṅkaṭa Bhaṭṭa vzal Śrī Caitanyu Mahāprabhua k sobĕ domů a umyl Mu nohy. Vodu, kterou k tomu použil, pak pila celá rodina.

Text 84: Veṅkaṭa Bhaṭṭa předložil Pánu obĕd a potom poznamenal, že už nastalo období Cāturmāsyi.

Text 85: Veṅkaṭa Bhaṭṭa řekl: „Buď ke mnĕ prosím milostivý a zůstaň bĕhem Cāturmāsyi v mém domĕ. Hovoř prosím o zábavách Pána Kṛṣṇy a svou milostí mĕ laskavĕ vysvoboď.“

Text 86: Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal v domĕ Veṅkaṭy Bhaṭṭy po celé čtyři mĕsíce. Své dny trávil ve velkém štĕstí vychutnáváním transcendentální nálady hovorů o zábavách Pána Kṛṣṇy.

Text 87: Za svého pobytu se Śrī Caitanya Mahāprabhu koupal v řece Kávérí a navštĕvoval chrám Śrī Raṅgy. Pán také každý den tančil v extázi.

Text 88: Všichni tam vidĕli tĕlesnou krásu Pána Caitanyi a Jeho extatickou lásku k Bohu. Přicházelo se na Nĕho podívat mnoho lidí, a jakmile Jej spatřili, byli zbaveni veškerého neštĕstí a utrpení.

Text 89: Na Pána se přišlo podívat mnoho stovek tisíc lidí z různých zemí, a jakmile Jej uvidĕli, začali všichni zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.

Text 90: Nezpívali nic jiného než Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a všichni se stali oddanými Pána Kṛṣṇy. Obyčejní lidé jen žasli.

Text 91: Všichni vaiṣṇavští brāhmaṇové, kteří žili ve Šrí Ranga-kšétře, zvali Pána do svých domovů. Ve skutečnosti nebylo dne, kdy by Ho nĕkdo nepozval.

Text 92: I když Pána zval na obĕd každý den jiný brāhmaṇa, na nĕkteré z nich se nedostalo, protože období Cāturmāsyi se mezitím nachýlilo ke konci.

Text 93: Na posvátném místĕ Šrí Ranga-kšétře chodil každý den do chrámu jeden brāhmaṇský vaiṣṇava a recitoval tam celou Bhagavad-gītu.

Text 94: Tento brāhmaṇa pravidelnĕ ve velké transcendentální extázi četl všech osmnáct kapitol Bhagavad-gīty, ale protože neumĕl správnĕ vyslovovat, lidé se mu posmívali.

Text 95: Kvůli tomu, že nesprávnĕ vyslovoval, ho lidé nĕkdy pomlouvali nebo se mu smáli, ale on na to nedbal. Čtení Bhagavad-gīty ho naplňovalo extází a byl naprosto šťastný.

Text 96: Brāhmaṇa bĕhem čtení zakoušel transcendentální tĕlesné promĕny. Ježily se mu chlupy na tĕle, z očí mu tekly slzy a při čtení se třásl a potil. Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl, mĕl velkou radost.

Text 97: Śrī Caitanya Mahāprabhu se brāhmaṇy zeptal: „Můj drahý pane, proč zažíváš takovou extázi lásky? Která část Bhagavad-gīty ti přináší takové transcendentální potĕšení?“

Text 98: Brāhmaṇa odpovĕdĕl: „Jsem nevzdĕlaný, a proto neznám význam slov. Nĕkdy čtu Bhagavad-gītu správnĕ, jindy nesprávnĕ, ale v každém případĕ to dĕlám na pokyn svého duchovního mistra.“

Text 99: Brāhmaṇa pokračoval: „Ve skutečnosti pouze vidím Pána Kṛṣṇu, jak sedí na Arjunovĕ voze jako jeho vozataj. V rukou drží otĕže a se svou tmavou barvou pleti vypadá velice krásnĕ.“

Text 100: „Když vidím Pána Kṛṣṇu, jak sedí na voze a poučuje Arjunu, naplňuje mĕ to extatickým štĕstím.“

Text 101: „Dokud čtu Bhagavad-gītu, jednoduše vidím Pánovy překrásné rysy. To je důvod, proč Bhagavad-gītu čtu, a moji mysl od toho nelze odtrhnout.“

Text 102: Śrī Caitanya Mahāprabhu brāhmaṇovi řekl: „Ty jsi pravá autorita na čtení Bhagavad-gīty. To, co víš, představuje skutečnou podstatu Bhagavad-gīty.“

Text 103: Pán Caitanya Mahāprabhu domluvil a brāhmaṇu objal. Ten uchopil Pánovy lotosové nohy a dal se do pláče.

Text 104: Brāhmaṇa odpovĕdĕl: „Když jsem uvidĕl Tebe, mé štĕstí se zdvojnásobilo. Proto si myslím, že jsi ten samý Pán Kṛṣṇa.“

Text 105: Brāhmaṇova mysl byla zjevením Pána Kṛṣṇy očištĕna, a proto byl schopen pochopit pravdu o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi do všech podrobností.

Text 106: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom brāhmaṇu obšírnĕ poučil a požádal ho, aby nikde neprozradil, že je samotný Pán Kṛṣṇa.

Text 107: Brāhmaṇa se stal velkým oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua a po čtyři nepřetržité mĕsíce neopustil Pánovu společnost.

Text 108: Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal v domĕ Veṅkaṭy Bhaṭṭy a neustále s ním hovořil o Pánu Kṛṣṇovi, což Mu přinášelo velké štĕstí.

Text 109: Protože byl Veṅkaṭa Bhaṭṭa vaiṣṇavou z Rāmānuja-sampradāyi, uctíval Božstva Lakṣmī a Nārāyaṇa. Śrī Caitanya Mahāprabhu byl velmi spokojený, když vidĕl jeho čistou oddanost.

Text 110: Neustálým stýkáním se Śrī Caitanya Mahāprabhu a Veṅkaṭa Bhaṭṭa postupnĕ spřátelili. Nĕkdy se společnĕ smáli a žertovali.

Text 111: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu Bhaṭṭācāryovi řekl: „Bohynĕ štĕstí Lakṣmī, kterou uctíváš, neustále spočívá na hrudi Nārāyaṇa a je tou nejctnostnĕjší ženou v celém stvoření.“

Text 112: „Mým Pánem je však Pán Śrī Kṛṣṇa, pasáček hlídající krávy. Proč se tedy chce Lakṣmī, tak ctnostná žena, s Mým Pánem stýkat?“

Text 113: „Lakṣmī jen proto, aby se mohla stýkat s Kṛṣṇou, opustila veškeré transcendentální štĕstí Vaikuṇṭhy, dlouhou dobu dodržovala sliby a usmĕrňující zásady a podstupovala nekonečnou askezi.“

Text 114: Caitanya Mahāprabhu potom řekl: „,Ó Pane, nevíme, jak je možné, že se hadu Kāliyovi dostalo takové příležitosti, že se ho dotkl prach z Tvých lotosových nohou. Dokonce i bohynĕ štĕstí kvůli tomu po staletí podstupovala askezi, při které se vzdala všech ostatních tužeb a dodržovala přísné sliby. Opravdu nám není jasné, jak mohl tento had Kāliya dostat takovou příležitost.̀“

Text 115: Veṅkaṭa Bhaṭṭa řekl: „Pán Kṛṣṇa a Pán Nārāyaṇa jsou jeden a tentýž Pán, ale Kṛṣṇovy zábavy jsou díky jejich hravé povaze uspokojivĕjší.“

Text 116: „Protože jsou Kṛṣṇa a Nārāyaṇa stejná osobnost, Lakṣmī svými styky s Kṛṣṇou neporušuje svůj slib vĕrnosti. Bohynĕ štĕstí se chtĕla s Pánem Kṛṣṇou sdružovat spíše pro zábavu.“

Text 117: Veṅkaṭa Bhaṭṭa pokračoval: „,Na úrovni transcendentální realizace není mezi podobami Nārāyaṇa a Kṛṣṇy rozdíl. Kṛṣṇa je však díky milostné náladĕ zvláštĕ transcendentálnĕ přitažlivý, a proto Nārāyaṇa překonává. To je závĕr transcendentálních nálad.̀“

Text 118: „Bohynĕ štĕstí uvažovala tak, že její slib vĕrnosti nebude vztahem s Kṛṣṇou porušen. Ve společnosti Kṛṣṇy si však bude moci navíc užívat výhody v podobĕ tance rāsa.“

Text 119: Veṅkaṭa Bhaṭṭa dále vysvĕtlil: „Matka Lakṣmī, bohynĕ štĕstí, si také vychutnává transcendentální blaženost. Pokud si tedy chtĕla užívat s Kṛṣṇou, co je na tom špatného? Proč si z toho tropíš takové žerty?“

Text 120: Pán Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Já vím, že bohynĕ štĕstí nic špatného neudĕlala, ale přesto se nemohla k tanci rāsa připojit. To se dozvídáme ze zjevených písem.“

Text 121: „,Když Pán Śrī Kṛṣṇa tančil s gopīmi bĕhem rāsa-līly, objímal je svými pažemi okolo krku. Takové transcendentální příznĕ se nikdy nedostalo bohyni štĕstí ani ostatním společnicím v duchovním svĕtĕ. O nĕčem takovém se nikdy nesnilo ani tĕm nejkrásnĕjším dívkám z nebeských planet, jejichž tĕlesný lesk a vůnĕ připomínají krásu a vůni lotosových kvĕtů. Co potom říci o pozemšťankách, které mohou být překrásné podle svĕtských mĕřítek?̀“

Text 122: „Můžeš Mi ale říci, proč se Lakṣmī, bohynĕ štĕstí, nedostala do tance rāsa? Autority na védské poznání mohly vstoupit do tance rāsa a sdružovat se s Kṛṣṇou.“

Text 123: „,Velcí mudrci ovládají mysl a smysly praktikováním mystické yogy a ovládáním dechu. Takto zapojeni v mystické yoze vidí Nadduši ve svých srdcích a nakonec vstoupí do neosobního Brahmanu. Tohoto postavení však dosáhnou i nepřátelé Nejvyšší Osobnosti Božství jen díky tomu, že na Nejvyššího Pána myslí. Dívky z Vradži, gopī, však byly přitahované Kṛṣṇovou krásou a chtĕly Ho objímat i s Jeho pažemi podobnými hadům. Gopī tak nakonec ochutnaly nektar Pánových lotosových nohou. Podobnĕ můžeme nektar Jeho lotosových nohou ochutnat i my, Upaniṣady, následováním příkladu gopī.̀“

Text 124: Na otázku Śrī Caitanyi Mahāprabhua, proč bohynĕ štĕstí nemohla vstoupit do tance rāsa, a autority na védské poznání ano, Veṅkaṭa Bhaṭṭa odpovĕdĕl: „Do tajemství tohoto chování nejsem schopen proniknout.“

Text 125: Veṅkaṭa Bhaṭṭa pokračoval: „Jsem obyčejná živá bytost. Mám velmi omezenou inteligenci a snadno se rozruším, a proto má mysl nemůže vstoupit do hlubokého oceánu Pánových zábav.“

Text 126: „Ty jsi Nejvyšší Osobnost Božství, samotný Kṛṣṇa. Ty znáš význam svých činností a ten, koho osvítíš, může Tvé zábavy pochopit rovnĕž.“

Text 127: Pán odpovĕdĕl: „Pán Kṛṣṇa má jednu výjimečnou vlastnost: náladou své milostné lásky přitahuje srdce všech.“

Text 128: „Následováním příkladu obyvatel planety Vrajaloky neboli Goloky Vṛndāvanu může človĕk získat útočištĕ u lotosových nohou Śrī Kṛṣṇy. Obyvatelé této planety však nevĕdí, že Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství.“

Text 129: „Nĕkdo Ho tam považuje za svého syna a občas Ho přiváže provazem k velkému hmoždíři. Jiný Ho zase považuje za důvĕrného přítele, a když Ho porazí, vesele Mu vyskočí na záda.“

Text 130: „Obyvatelé Vrajabhūmi Kṛṣṇu znají jako syna Mahārāje Nandy, krále Vrajabhūmi, a nedovedou si představit, že by mĕli s Pánem vztah v rase majestátu.“

Text 131: „Ten, kdo Pána uctívá následováním příkladu obyvatel Vrajabhūmi, Ho dosáhne na transcendentální planetĕ zvané Vraja, kde je známý jako syn Mahārāje Nandy.“

Text 132: Caitanya Mahāprabhu potom citoval: „,Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, syn matky Yaśody, je přístupný pro oddané, kteří jsou zapojeni ve spontánní láskyplné službĕ. Avšak ti, kdo se oddávají mentální spekulaci, ti, kdo usilují o seberealizaci přísnou askezí, nebo ti, kdo považují tĕlo za vlastní já, Ho tak snadno dosáhnout nemohou.̀“

Text 133: „Śruti-gaṇové, autority na védskou literaturu, uctívali Pána Kṛṣṇu v extázi gopī a kráčeli v jejich stopách.“

Text 134: „Zosobnĕné autority na védské hymny získaly tĕla stejná, jako mají gopī, a narodily se ve Vradžabhúmi. V tĕchto tĕlech jim bylo dovoleno vstoupit do Pánovy rāsa-līly.“

Text 135: „Pán Kṛṣṇa náleží do společnosti pastevců a gopī jsou Mu z tĕch, kdo Jej milují, nejdražší. I když jsou manželky obyvatel nebeských planet v hmotném svĕtĕ obdařené mnoha výsadami, nemohou ani ony, ani žádné jiné ženy v hmotném vesmíru získat společnost Śrī Kṛṣṇy.“

Text 136: „Bohynĕ štĕstí Lakṣmī si chtĕla užívat s Kṛṣṇou a zároveň si ponechat své duchovní tĕlo v podobĕ Lakṣmī. Při svém uctívání Kṛṣṇy však nenásledovala příklad gopī.“

Text 137: „Vyāsadeva, nejvyšší autorita na védskou literaturu, složil verš začínající slovy ,nāyaṁ sukhāpo bhagavāǹ, protože do rāsa-līly nemůže nikdo vstoupit v jiném tĕle než v tĕle gopī.“

Text 138: Do chvíle, než Śrī Caitanya Mahāprabhu podal toto vysvĕtlení, si Veṅkaṭa Bhaṭṭa myslel, že Nejvyšší Osobností Božství je Śrī Nārāyaṇa.

Text 139: Na základĕ tĕchto úvah Veṅkaṭa Bhaṭṭa vĕřil, že uctívání Nārāyaṇa je nejvyšší podobou uctívání, nadřazenou všem ostatním způsobům oddané služby, neboť ji následují Śrī-vaiṣṇavové, následovníci Rāmānujācāryi.

Text 140: Śrī Caitanya Mahāprabhu o této mylné představĕ Veṅkaṭy Bhaṭṭy vĕdĕl, a proto tak žertoval, aby ji napravil.

Text 141: Pán potom pokračoval: „Můj drahý Veṅkaṭo Bhaṭṭo, nemĕj již prosím pochyby. Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. To je závĕr védské literatury.“

Text 142: „Pán Nārāyaṇa, Kṛṣṇova majestátní podoba, přitahuje mysl bohynĕ štĕstí a jejích následovníků.“

Text 143: „,Všechny tyto inkarnace Boha jsou buď úplné části, nebo části úplných částí puruṣa-avatārů. Kṛṣṇa je ale samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. V každém vĕku ve svých různých podobách ochraňuje tento svĕt, když ho sužují nepřátelé Indry.̀“

Text 144: „Protože Kṛṣṇa má čtyři neobyčejné vlastnosti, které Pán Nārāyaṇa postrádá, bohynĕ štĕstí Lakṣmī neustále touží po Jeho společnosti.“

Text 145: „Recitoval jsi verš, který začíná slovy ,siddhāntatas tv abhede 'pì. Tento verš dokazuje, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství.“

Text 146: „,Na úrovni transcendentální realizace není mezi podobami Kṛṣṇy a Nārāyaṇa rozdíl. Kṛṣṇa je však díky své milostné náladĕ zvláštĕ transcendentálnĕ přitažlivý, a proto Nārāyaṇa překonává. To je závĕr transcendentálních nálad.̀“

Text 147: „Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, přitahuje mysl bohynĕ štĕstí, ale Pán Nārāyaṇa nedokáže upoutat mysl gopī. To dokazuje Kṛṣṇovu nadřazenost.“

Text 148: „Nemluvĕ o Pánu Nārāyaṇovi, samotný Pán Kṛṣṇa se projevil jako Nārāyaṇa jen proto, aby si z gopī tropil žerty.“

Text 149: „I když Kṛṣṇa přijal čtyřrukou podobu Nārāyaṇa, nedokázal upoutat opravdovou pozornost gopī v extázi lásky.“

Text 150: „,Jednou se Pán Śrī Kṛṣṇa z žertu projevil jako Nārāyaṇa, se čtyřmi dokonalými pažemi a překrásnou podobou. Když však gopī spatřily tuto vznešenou podobu, jejich extatické pocity byly ochromeny. Ani vzdĕlaný človĕk proto nemůže pochopit extatické pocity gopī, které jsou pevnĕ upřené na původní podobu Pána Kṛṣṇy jako syna Nandy Mahārāje. Tyto úžasné pocity gopī v extatické parama-rase s Kṛṣṇou představují nejvĕtší tajemství duchovního života.̀“

Text 151: Takto Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu rozdrtil pýchu Veṅkaṭy Bhaṭṭy, ale aby ho opĕt potĕšil, promluvil následujícím způsobem.

Text 152: Pro uklidnĕní Veṅkaṭy Bhaṭṭy Pán řekl: „Vše, co jsem řekl, bylo jen žertem. Nyní ode Mne slyš závĕr śāster, ve který má každý oddaný vaiṣṇava pevnou víru.“

Text 153: „Mezi Pánem Kṛṣṇou a Pánem Nārāyaṇem není rozdíl, protože mají stejnou podobu. Stejnĕ tak není rozdíl ani mezi gopīmi a bohyní štĕstí, protože i ony mají stejné podoby.“

Text 154: „Bohynĕ štĕstí si užívá Kṛṣṇovy společnosti skrze gopī. Človĕk by mezi podobami Pána nemĕl dĕlat rozdíly, protože taková představa je urážlivá.“

Text 155: „Mezi transcendentálními podobami Pána není rozdíl. Různé podoby se projevují kvůli různým náklonnostem různých oddaných. Pán je ve skutečnosti jeden, ale zjevuje se v různých podobách jen proto, aby uspokojil své oddané.“

Text 156: „,Dotkne-li se drahokam vaidūrya jiných materiálů, vypadá to, jako by se rozdĕlil do různých barev, a následnĕ se jeví jinak také jeho tvar. Podobnĕ i Pán známý jako Acyuta („ten, který nikdy nepoklesne“), i když je ve své podstatĕ jeden, se zjevuje v různých podobách podle extáze, ve které o Nĕm oddaný medituje.̀“

Text 157: Veṅkaṭa Bhaṭṭa potom řekl: „Já jsem jen obyčejná pokleslá živá bytost, ale Ty jsi samotný Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství.“

Text 158: „Pánovy transcendentální zábavy jsou bezmezné a já o nich nic nevím. Cokoliv Ty řekneš, přijímám jako pravdu.“

Text 159: „Sloužil jsem Lakṣmī a Nārāyaṇovi a jen díky Jejich milosti jsem mohl spatřit Tvoje lotosové nohy.“

Text 160: „Ze své bezpříčinné milosti jsi mi povĕdĕl o slávĕ Pána Kṛṣṇy. Co se týče Pánova majestátu, vlastností a podob, nikdo nemůže zjistit, kde mají konec.“

Text 161: „Nyní chápu, že oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi je nejvyšším druhem uctívání. Ze své bezpříčinné milosti jsi dovedl můj život k úspĕšnému naplnĕní jednoduše tím, že jsi mi vysvĕtlil pravdu.“

Text 162: Jakmile to Veṅkaṭa Bhaṭṭa řekl, padl k lotosovým nohám Pána a ten ho ze své bezpříčinné milosti objal.

Text 163: Po skončení Cāturmāsyi požádal Śrī Caitanya Mahāprabhu Veṅkaṭu Bhaṭṭu, aby Mu dovolil odejít, a po návštĕvĕ Šrí Rangy pokračoval dále na jih Indie.

Text 164: Veṅkaṭa Bhaṭṭa se nechtĕl vrátit domů, chtĕl jít s Pánem. Śrī Caitanya Mahāprabhu musel vynaložit velké úsilí, aby se s ním rozloučil.

Text 165: Jakmile se rozešli, upadl Veṅkaṭa Bhaṭṭa do bezvĕdomí. Toto jsou zábavy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, syna matky Śacī, ve Šrí Ranga-kšétře.

Text 166: Když Pán přišel k hoře Rišabha, navštívil chrám Pána Nārāyaṇa, kde se poklonil a přednesl různé modlitby.

Text 167: Na hoře Rišabha se bĕhem čtyř mĕsíců období dešťů usídlil Paramānanda Purī. Jakmile se o tom Śrī Caitanya Mahāprabhu doslechl, šel ho navštívit.

Text 168: Śrī Caitanya Mahāprabhu prokázal Paramānandovi Purīmu veškerou úctu, dotkl se jeho lotosových nohou a Paramānanda Purī Pána v extázi obejmul.

Text 169: Paramānanda Purī bydlel v domĕ jednoho brāhmaṇy a Śrī Caitanya Mahāprabhu tam zůstal s ním. Tři dny spolu strávili v rozhovorech o Kṛṣṇovi.

Text 170: Paramānanda Purī Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi oznámil, že se chce jít podívat na Puruṣottamu do Džagannáth Purí a po návštĕvĕ Pána Jagannātha že půjde do Bengálska, aby se vykoupal v Ganze.

Text 171: Śrī Caitanya Mahāprabhu mu na to řekl: „Vrať se pak prosím do Džagannáth Purí, protože Já se tam z Ráméšvaram (Sétubandhy) také brzy vrátím.“

Text 172: „Přeji si zůstat s tebou. Pokud se vrátíš do Džagannáth Purí, prokážeš Mi tím velkou milost.“

Text 173: Po tomto rozhovoru s Paramānandou Purīm ho Pán poprosil o svolení k odchodu a blaženĕ se odebral do jižní Indie.

Text 174: Paramānanda Purī tedy odešel do Džagannáth Purí a Śrī Caitanya Mahāprabhu se vydal do Šrí Šaily.

Text 175: Ve Šrí Šaile žili Pán Śiva a jeho manželka Durgā v šatech brāhmaṇů a velice je potĕšilo, že vidí Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 176: Pán Śiva, převlečený za brāhmaṇu, dal Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi almužnu a navrhl Mu, aby strávili tři dny na osamĕlém místĕ. Tam pak spolu sedĕli a vedli velmi důvĕrné rozhovory.

Text 177: Po rozhovorech s Pánem Śivou si Śrī Caitanya Mahāprabhu vyžádal jeho svolení k odchodu a odebral se do Kámakóšthí-purí.

Text 178: Z Kámakóšthí šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do jižní Mathury, kde se potkal s jedním brāhmaṇou.

Text 179: Tento brāhmaṇa pozval Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua do svého domu. Byl to velký oddaný a autorita v uctívání Pána Śrī Rāmacandry. Neustále projevoval odpoutanost od svĕtských činností.

Text 180: Po koupeli v řece Kritamále šel Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu do brāhmaṇova domu na obĕd, avšak zjistil, že jídlo není připravené, protože brāhmaṇa neuvařil.

Text 181: Śrī Caitanya Mahāprabhu proto řekl: „Můj drahý pane, řekni Mi prosím, proč jsi ještĕ neuvařil? Vždyť už je poledne!“

Text 182: Brāhmaṇa odpovĕdĕl: „Můj drahý Pane, žijeme v lese, a tak v tuto chvíli nemáme všechny suroviny na vaření.“

Text 183: „Až Lakṣmaṇa přinese z lesa zeleninu, ovoce a kořínky, Sītā uvaří, co bude třeba.“

Text 184: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel o způsobu brāhmaṇova uctívání, velice Ho to potĕšilo. Brāhmaṇa se nakonec rychle pustil do vaření.

Text 185: Śrī Caitanya Mahāprabhu toho dne obĕdval okolo třetí hodiny, ale brāhmaṇa byl plný lítosti, a tak se postil.

Text 186: Když se brāhmaṇa postil, Śrī Caitanya Mahāprabhu se ho zeptal: „Proč držíš půst? Proč jsi tak nešťastný? Co tĕ tak trápí?“

Text 187: Brāhmaṇa odpovĕdĕl: „Nemám důvod, proč dále žít. Skočím do ohnĕ či do vody a tak se vzdám života.“

Text 188: „Můj drahý Pane, matka Sītā je matka vesmíru a nejvyšší bohynĕ štĕstí. Doslechl jsem se ale, že se jí dotkl démon Rāvaṇa, a to mĕ trápí.“

Text 189: „Pane, jsem tak nešťastný, že už nemohu dále žít. Mé tĕlo je v plamenech, ale život neodchází.“

Text 190: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Takto už prosím neuvažuj. Jsi učený paṇḍita. Proč se nad tím nezamyslíš?“

Text 191: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Sītādevī, drahá choť Nejvyššího Pána Rāmacandry, má zajisté duchovní podobu, jež oplývá blažeností. Hmotnýma očima ji však nikdo nemůže spatřit, protože žádný materialista nemá takovou moc.“

Text 192: „Človĕk s hmotnými smysly nemůže matku Sītu ani vidĕt, natož aby se jí dotkl. Když ji Rāvaṇa unesl, tak unesl jen její hmotnou, iluzorní podobu.“

Text 193: „Jakmile se Rāvaṇa přiblížil, Sītā zmizela, a aby Rāvaṇu oklamala, poslala mu svou iluzorní, hmotnou podobu.“

Text 194:
„Duchovní podstata není nikdy obsažena v hmotném pojetí. To vždy tvrdí Védy i Purāṇy.“
 

Text 195: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom brāhmaṇu ujistil: „Vĕř Mým slovům a již si nezatĕžuj mysl touto mylnou představou.“

Text 196: Brāhmaṇa sice držel půst, ale mĕl víru ve slova Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a tak se najedl. To mu zachránilo život.

Text 197: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu tak brāhmaṇu uklidnil a šel dále do jižní Indie, až nakonec přišel do Durvašanu, kde se vykoupal v řece Kritamále.

Text 198: V Durvašanu navštívil Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu chrám Pána Rāmacandry a na hoře zvané Mahéndra-šaila vidĕl Pána Paraśurāmu.

Text 199: Potom Śrī Caitanya Mahāprabhu odešel do Sétubandhy (Ráméšvaram), kde se vykoupal na posvátném místĕ zvaném Dhanus-tírtha. Odtamtud šel do chrámu Rāmeśvary a pak si odpočinul.

Text 200: Ve shromáždĕní brāhmaṇů tam Śrī Caitanya Mahāprabhu naslouchal Kūrma Purāṇĕ, která obsahuje vyprávĕní o ctnostn ženĕ.

Text 201: Śrīmatī Sītādevī je matkou tří svĕtů a manželkou Pána Rāmacandry. Je tou nejpřednĕjší z počestných žen a dcerou krále Janaky.

Text 202: Když matka Sītā uvidĕla Rāvaṇu, který ji přišel unést, vyhledala útočištĕ u boha ohnĕ Agniho. Ten zahalil její tĕlo a tak ji ochránil před Rāvaṇou.

Text 203: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel z Kūrma Purāṇy, jak Rāvaṇa unesl falešnou podobu matky Sīty, velice Ho to potĕšilo.

Text 204: Bůh ohnĕ Agni vzal skutečnou Sītu a odvedl ji do paláce Pārvatī, bohynĕ Durgy. Rāvaṇovi dal potom iluzorní podobu matky Sīty a tak ho oklamal.

Text 205: Potom, co Pán Rāmacandra zabil Rāvaṇu, byla Sītādevī přivedena k ohni a zkoušena.

Text 206: Když Pán Rāmacandra přivedl iluzorní Sītu k ohni, bůh ohnĕ ji nechal zmizet a předal Pánu Rāmacandrovi skutečnou Sītu.

Text 207: Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl radost, když uslyšel tento příbĕh, a vzpomnĕl si na slova Rāmadāse Vipry.

Text 208: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl po vyslechnutí tĕchto závĕrů z Kūrma Purāṇy velice šťastný. Se svolením brāhmaṇů si potom listy rukopisu Kūrma Purāṇy vzal.

Text 209: Kūrma Purāṇa je velmi stará a starý byl i onen rukopis. Śrī Caitanya Mahāprabhu si přivlastnil původní listy, aby mĕl přímý důkaz. Text byl opsán na nové listy, aby zůstala nĕjaká náhrada.

Text 210: Śrī Caitanya Mahāprabhu se vrátil do jižní Mathury (Madurai) a předal původní rukopis Kūrma Purāṇy Rāmadāsovi Viprovi.

Text 211-212: „Na žádost matky Sīty přinesl Agni, bůh ohnĕ, iluzorní podobu Sīty a desetihlavý Rāvaṇa unesl falešnou Sītu. Původní Sītā odešla do sídla boha ohnĕ. Když Pán Rāmacandra provĕřoval Sītino tĕlo, do ohnĕ vstoupila falešná, iluzorní Sītā. Tehdy bůh ohnĕ přivedl původní Sītu ze svého sídla a předal ji Pánu Rāmacandrovi.“

Text 213: Rāmadāsa Vipra mĕl z obdržení původních ručnĕ psaných listů z Kūrma Purāṇy takovou radost, že okamžitĕ padl k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua a dal se do pláče.

Text 214: Brāhmaṇa, šťastný, že dostal rukopis, řekl: „Pane, Ty jsi samotný Pán Rāmacandra a přišel jsi sem v rouchu sannyāsīho, abych Tĕ mohl spatřit.“

Text 215: „Můj drahý Pane, vysvobodil jsi mne z velkého soužení. Přijmi prosím mé pozvání a poobĕdvej v mém domĕ.“

Text 216: „Tehdy jsem Ti kvůli svému mentálnímu utrpení nemohl dát dobrý obĕd. Nyní mám to štĕstí, že jsi znovu přišel do mého domu.“

Text 217: Takto brāhmaṇa promluvil a pak s velkou radostí uvařil prvotřídní obĕd, který nabídl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 218: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu strávil noc v domĕ tohoto brāhmaṇy a poté, co mu prokázal svou milost, se vydal k řece Támraparní v Pándjadéši.

Text 219: Na břehu řeky Támraparní v Naja-tripati stálo devĕt chrámů Pána Viṣṇua. Pán Caitanya Mahāprabhu po koupeli v řece s velkým zájmem navštívil Božstva a pak pokračoval v cestĕ.

Text 220: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom šel na posvátné místo Čijaratala, kde zhlédl Božstva dvou bratrů, Pána Rāmacandry a Lakṣmaṇa. Potom pokračoval do Tila-káňčí, kde navštívil chrám Pána Śivy.

Text 221: Dále Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu šel na svaté místo Gadžéndra-mókšana, kde navštívil chrám Pána Viṣṇua. Poté šel do svatého místa Pánágadi, na kterém vidĕl Božstva Pána Rāmacandry a Sīty.

Text 222: Pozdĕji Pán přišel do Čámtápuru, kde vidĕl Božstva Pána Rāmacandry a Lakṣmaṇa. Další místo, které navštívil, byla Šrí Vaikuntha a tamní chrám Pána Viṣṇua.

Text 223: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu šel potom do Malaja-parvaty a tam se pomodlil k Agastyovi Munimu. Potom navštívil Kanjá-kumárí (mys Kumárí).

Text 224: Po návštĕvĕ Kanjá-kumárí Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel do Ámlitaly, kde vidĕl Božstvo Śrī Rāmacandry. Potom šel do Mallárdéše, kde žila komunita Bhaṭṭathārijů.

Text 225: Po návštĕvĕ Mallárdéše putoval Caitanya Mahāprabhu do Tamál-kártiku a potom do Vétápani, kde zhlédl chrám Raghunātha, Pána Rāmacandry. Tam strávil noc.

Text 226: Śrī Caitanyu Mahāprabhua doprovázel Jeho služebník Kṛṣṇadāsa. Byl to brāhmaṇa, ale setkal se tam s Bhaṭṭathāriji.

Text 227: Bhaṭṭathārijové okouzlili prostého a laskavého brāhmaṇu Kṛṣṇadāse ženami a svou nepříznivou společností znečistili jeho inteligenci.

Text 228: Přiváben Bhaṭṭathāriji šel Kṛṣṇadāsa časnĕ ráno do jejich tábora. Pán se tam rychle vydal také, aby ho našel.

Text 229: Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel mezi nĕ a zeptal se: „Proč tu držíte Mého brāhmaṇského služebníka?“

Text 230: „Já jsem ve stavu odříkání a vy také, a přesto Mi zámĕrnĕ působíte bolest. To nemá žádnou logiku.“

Text 231: Když Bhaṭṭathārijové slyšeli Pána Caitanyu Mahāprabhua, všichni se na Nĕho ze všech stran sebĕhli se zbranĕmi v rukou a chtĕli Mu ublížit.

Text 232: Zbranĕ jim však vypadly z rukou a zasáhly jejich vlastní tĕla. Když byli nĕkteří Bhaṭṭathārijové takto rozsekáni na kusy, ostatní se rozutekli do čtyř svĕtových stran.

Text 233: Zatímco se táborem Bhaṭṭathārijů rozléhal křik a nářek, chytil Śrī Caitanya Mahāprabhu Kṛṣṇadāse za vlasy a odtáhl ho pryč.

Text 234: Ještĕ téhož večera dorazili Śrī Caitanya Mahāprabhu a Jeho služebník Kṛṣṇadāsa ke břehu řeky Pajasviní. Vykoupali se a pak šli navštívit chrám Ādi-keśavy.

Text 235: Jakmile Pán uvidĕl chrám Ādi-keśavy, ihned Ho zaplavila extáze. Tančil, zpíval a přitom skládal poklony a přednášel různé modlitby.

Text 236: Všichni lidé velmi žasli nad extatickými zábavami Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua a s nadšením Ho uvítali.

Text 237: V chrámu Ādi-keśavy Śrī Caitanya Mahāprabhu probíral s vysoce pokročilými oddanými duchovní témata. Tam také našel kapitolu z Brahma-saṁhity.

Text 238: Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl z nalezení kapitoly tohoto písma nesmírnou radost a Jeho tĕlo vykazovalo známky extatických promĕn, jako je třesení, ronĕní slz, pocení, trans a jásot.

Text 239-240: Neexistuje písmo, které by se v oblasti konečných duchovních závĕrů vyrovnalo Brahma-saṁhitĕ. Toto písmo ve skutečnosti svrchovaným způsobem vyjevuje slávu Pána Govindy, protože o Nĕm předkládá to nejvyšší poznání. Brahma-saṁhitā stručnĕ shrnuje všechny závĕry, a tak zaujímá podstatné místo mezi vaiṣṇavskými texty.

Text 241: Śrī Caitanya Mahāprabhu si pořídil opis Brahma-saṁhity a blaženĕ se vydal na místo známé jako Ananta Padmanábha.

Text 242: Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal dva nebo tři dny na místĕ Ananta Padmanábha a navštívil tamní chrám. Potom se šel ve velké extázi podívat na chrám Śrī Janārdany.

Text 243: Śrī Caitanya Mahāprabhu na místĕ Śrī Janārdany dva dny tančil a zpíval a pak se odebral na břeh řeky Pajasviní, kde navštívil chrám Śaṅkara-nārāyaṇa.

Text 244: Dále navštívil klášter Śṛṅgeri-maṭh, sídlo Ācāryi Śaṅkary, poutní místo Matsja-tírthu a vykoupal se v řece Tungabhadře.

Text 245: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom přišel do Udupí, kde dříve žil Madhvācārya a kde sídlili filosofové známí jako tattvavādī. Tam uvidĕl Božstvo Pána Kṛṣṇy a šílel v extázi.

Text 246: V klášteře v Udupí uvidĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu překrásné Božstvo „tančícího Gopāla“. Právĕ toto Božstvo se Madhvācāryovi zjevilo ve snu.

Text 247: Madhvācārya nĕjakým způsobem získal Božstvo Kṛṣṇy z hromady gopī-candanu, přepravovaného na lodi.

Text 248: Madhvācārya toto Božstvo tančícího Gopāla přinesl do Udupí a instaloval Ho v chrámu. Madhvācāryovi následovníci, známí jako tattvavādī, toto Božstvo dodnes uctívají.

Text 249: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu pocítil při pohledu na tuto překrásnou podobu Śrī Gopāla velkou blaženost a dlouho tančil a zpíval v extázi lásky.

Text 250: Když tattvavādští vaiṣṇavové vidĕli Śrī Caitanyu Mahāprabhua poprvé, považovali Ho za māyāvādského sannyāsīho, a proto s Ním nemluvili.

Text 251: Pozdĕji však žasli, když vidĕli extatickou lásku Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Začali Ho brát jako vaiṣṇavu a připravili Mu hezké uvítání.

Text 252: Śrī Caitanya Mahāprabhu vĕdĕl, že tattvavādī jsou na svůj vaiṣṇavismus velice pyšní, a tak se usmál a promluvil k nim.

Text 253: Śrī Caitanya Mahāprabhu zahájil rozhovor s vĕdomím jejich velké pýchy.

Text 254: Hlavní ācārya tattvavādīch byl velmi sečtĕlý ve zjevených písmech. Śrī Caitanya Mahāprabhu se ho pokornĕ zeptal.

Text 255: Caitanya Mahāprabhu řekl: „Dost dobře nevím, co je cílem života a jak ho dosáhnout. Řekni Mi prosím, co je pro lidstvo nejlepší a jak se k tomu dá dospĕt.“

Text 256: Ācārya odpovĕdĕl: „Pokud jsou činnosti čtyř tříd a čtyř āśramů zasvĕceny Kṛṣṇovi, jsou tím nejlepším prostředkem pro dosažení nejvyššího cíle života.“

Text 257: „Ten, kdo povinnosti varṇāśrama-dharmy koná pro Kṛṣṇu, získá pĕt druhů osvobození a je přemístĕn na Vaikuṇṭhu, do duchovního svĕta. To je nejvyšší životní cíl a konečný soud všech zjevených písem.“

Text 258: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Podle śāster je naslouchání a opĕvování tím nejlepším způsobem, jak dosáhnout láskyplné služby Śrī Kṛṣṇovi.“

Text 259-260: „,Tento proces zahrnuje naslouchání, zpívání a vzpomínání na svaté jméno, podobu, zábavy, vlastnosti a doprovod Pána, sloužení podle místa, času a konatele, uctívání Božstva, modlení se, považování se za vĕčného služebníka Kṛṣṇy, přátelení se s Kṛṣṇou a odevzdání Mu všeho. Pokud je tĕchto devĕt způsobů oddané služby přímo vĕnováno Kṛṣṇovi, představují dosažení nejvyššího cíle života. To je tvrzení zjevených písem.̀“

Text 261: „Ten, kdo následováním tĕchto devíti metod, počínaje nasloucháním a opĕvováním, dospĕje na úroveň láskyplné služby Pánu Kṛṣṇovi, dosáhl páté úrovnĕ úspĕchu a hranice životních cílů.“

Text 262: „,Ten, kdo je skutečnĕ pokročilý a raduje se ze zpívání svatého jména svého nesmírnĕ drahého Pána, prožívá vzrušení a svaté jméno zpívá hlasitĕ. Také se smĕje, pláče, je neklidný a zpívá jako blázen, aniž by se staral o své okolí.̀“

Text 263: „Plodonosné činnosti zavrhuje každé zjevené písmo. Všude je doporučeno zanechat plodonosných činností, protože jimi nikdo nemůže dosáhnout nejvyššího životního cíle, lásky k Bohu.“

Text 264: „,Předepsané povinnosti jsou uvedené v náboženských písmech. Ten, kdo je prozkoumá, může plnĕ pochopit jejich přednosti a chyby a pak se jich zcela vzdát ve prospĕch služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Takový človĕk je považován za prvotřídního.̀“

Text 265: „Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej. Já tĕ zbavím všech reakcí za hříšné jednání. Neboj se.“

Text 266: „,Dokud se človĕk nenasytil plodonosnými činnostmi a vykonáváním śravaṇaṁ kīrtaṇaṁ viṣṇoḥ neprobudil svoji chuť pro oddanou službu, musí jednat podle usmĕrňujících zásad daných pokyny Véd.̀“

Text 267: „Čistí oddaní odmítají pĕt druhů osvobození. Ba co víc, osvobození je pro nĕ bezvýznamné, protože ho vidí jako pekelné.“

Text 268: „,Čistí oddaní vždy odmítají pĕt druhů osvobození, jež dávají možnost žít na Vaikuṇṭhách, duchovních planetách, vlastnit stejné bohatství jako Nejvyšší Pán, mít stejné tĕlesné rysy jako Pán, být v Pánovĕ společnosti nebo splynout s Jeho tĕlem. Čistí oddaní tato požehnání bez služby Pánu nikdy nepřijmou.̀“

Text 269: „,Je velmi tĕžké se vzdát hmotného bohatství, pozemků, dĕtí, společnosti, přátel, majetku, manželky nebo požehnání bohynĕ štĕstí, po kterém touží i velcí polobozi. Král Bharata však po tĕchto vĕcech netoužil, což odpovídalo jeho postavení, protože čistý oddaný, jehož mysl je vždy zamĕstnaná službou Pánu, považuje dokonce i osvobození či splynutí s Pánem za bezvýznamné. Co potom říci o hmotných příležitostech?̀“

Text 270: „,Ti, kdo jsou oddanými Pána Nārāyaṇa, se nebojí pekelných podmínek, protože jim připadají stejné jako povýšení na nebeské planety či osvobození. Oddaní Pána Nārāyaṇa to vše vidí na stejné úrovni.̀“

Text 271: „Oddaní zavrhují osvobození i plodonosné jednání, a ty se zde snažíš tyto dvĕ vĕci ustanovit jako cíl života a způsob, jak ho dosáhnout.“

Text 272: Śrī Caitanya Mahāprabhu dále tattvavādskému ācāryovi řekl: „Vidĕl jsi, že jsem potulný mnich ve stavu odříkání, a hrál jsi se mnou nečestnou hru. Ve skutečnosti jsi nepopsal konečný cíl a způsob, jak ho dosáhnout.“

Text 273: Ācārya tattvavādské sampradāyi se po vyslechnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua velice zastydĕl a žasl nad tím, jak pevnou má Śrī Caitanya Mahāprabhu víru ve vaiṣṇavismus.

Text 274: Tattvavādský ācārya odpovĕdĕl: „Vše, co jsi řekl, je zajisté pravda. Jsou to závĕry všech vaiṣṇavských zjevených písem.“

Text 275: „My však přesto jednáme podle toho, co Madhvācārya stanovil jako zásady pro naši společnost.“

Text 276: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Jak ten, kdo jedná pro plody, tak spekulující filosof jsou považováni za neoddané, a ve tvé sampradāyi vidíme oba prvky přítomné.“

Text 277: „Jediná dobrá vlastnost, kterou ve tvé sampradāyi vidím, je, že přijímáte Pánovu podobu jako pravdu.“

Text 278: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu rozdrtil pýchu tattvavādīch. Potom odešel na posvátné místo jménem Phalgu-tírtha.

Text 279: Śrī Caitanya Mahāprabhu, syn matky Śacī, šel dále do Tritakúpy a po návštĕvĕ tamního Božstva Viśāly pokračoval k posvátnému místu známému jako Paňčápsará-tírtha.

Text 280: Po návštĕvĕ Paňčápsary šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do Gókarnu. Tam navštívil chrám Pána Śivy a pak pokračoval dále do Dvaipájani. Potom Śrī Caitanya Mahāprabhu, drahokam mezi sannyāsīmi, odešel do Súrpáraka-tírthy.

Text 281: Dále Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil mĕsto Kólápur, kde v chrámu Kśīra-bhagavatī vidĕl bohyni štĕstí. V chrámu Cora-pārvatī pak zhlédl Lāṅga-gaṇeśe.

Text 282: Odtud šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do Pándarpuru, kde s velkou radostí navštívil chrám Viṭhṭhala Ṭhākura.

Text 283: Śrī Caitanya Mahāprabhu jako obvykle nejrůznĕjšími způsoby zpíval a tančil. Jednoho brāhmaṇu velmi potĕšilo, když vidĕl Pána v extázi lásky, a pozval Ho do svého domu na obĕd.

Text 284: Brāhmaṇa předložil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi jídlo s velkou úctou a láskou. Po obĕdĕ Pán obdržel příznivou zprávu.

Text 285: Śrī Caitanya Mahāprabhu se dozvĕdĕl, že v té samé vesnici v domĕ jednoho brāhmaṇy přebývá Śrī Raṅga Purī, jeden z žáků Śrī Mādhavendry Purīho.

Text 286: Śrī Caitanya Mahāprabhu šel okamžitĕ do brāhmaṇova domu Śrī Raṅgu Purīho navštívit. Jakmile vstoupil, uvidĕl ho tam sedĕt.

Text 287: Hned, jak Caitanya Mahāprabhu Śrī Raṅgu Purīho uvidĕl, v extázi lásky padl na zem, aby se mu poklonil. Na Jeho tĕle se projevily známky transcendentálních promĕn, jako je ronĕní slz, radost, třesení a pocení.

Text 288: Když Śrī Raṅga Purī vidĕl extatickou náladu Śrī Caitanyi Mahāprabhua, řekl: „Tvoje Svatosti, prosím vstaň.“

Text 289: „Tvoje Svatost má jistĕ nĕjaký vztah se Śrī Mādhavendrou Purīm, bez nĕhož nemůže existovat ani vůnĕ extatické lásky.“

Text 290: Poté, co Śrī Raṅga Purī takto promluvil, zvedl Śrī Caitanyu Mahāprabhua a objal Ho. Když se takto navzájem pevnĕ objímali, oba se rozplakali v extázi.

Text 291: Po chvíli se probrali a uklidnili. Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Śrī Raṅgovi Purīmu řekl o svém vztahu s Īśvarou Purīm.

Text 292: Oba byli zaplaveni úžasnou extází lásky, která se v nich vzedmula. Nakonec se posadili a uctivĕ spolu začali hovořit.

Text 293: Takto rozmlouvali o Pánu Kṛṣṇovi nepřetržitĕ pĕt až sedm dní.

Text 294: Śrī Raṅga Purī se Śrī Caitanyi Mahāprabhua ze zvĕdavosti zeptal, kde se narodil, a Pán mu řekl, že v Navadvíp-dhámu.

Text 295: Śrī Raṅga Purī kdysi byl v Navadvípu se Śrī Mādhavendrou Purīm, a tak vzpomínal na události, které se tam odehrály.

Text 296: Jakmile si Śrī Raṅga Purī vzpomnĕl na Navadvíp, vzpomnĕl si také, jak doprovázel Śrī Mādhavendru Purīho do domu Śrī Jagannātha Miśry a jak tam obĕdval. Vybavil si dokonce i chuť karí z banánovníkových kvĕtů, jaké nikdy předtím neochutnal.

Text 297: Śrī Raṅga Purī si také vzpomnĕl na manželku Jagannātha Miśry. Byla velmi oddaná a cudná. Co se lásky týče, byla jako matka celého vesmíru.

Text 298: Vzpomínal také na to, jakou byla Śacīmātā, žena Śrī Jagannātha Miśry, zkušenou kuchařkou. Vybavoval si, že byla k sannyāsīm velice milá a hostila je jako své vlastní syny.

Text 299: Śrī Raṅga Purī si také pamatoval, že jeden z jejích způsobilých synů přijal stav odříkání, když byl ještĕ velmi mladý. Jeho jméno bylo Śaṅkarāraṇya.

Text 300: Śrī Raṅga Purī sdĕlil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, že právĕ na tomto posvátném místĕ, v Pándarpuru, dosáhl sannyāsī jménem Śaṅkarāraṇya dokonalosti.

Text 301: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „V Mém předešlém āśramu byl Śaṅkarāraṇya Mým bratrem a Jagannātha Miśra Mým otcem.“

Text 302: Po skončení rozhovoru se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem se Śrī Raṅga Purī vydal navštívit Dváraka-dhám.

Text 303: Po odchodu Śrī Raṅgy Purīho do Dváraky zůstal Śrī Caitanya Mahāprabhu s brāhmaṇou v Pándarpuru ještĕ čtyři dny. Koupal se v řece Bhímĕ a navštĕvoval Viṭhṭhalův chrám.

Text 304: Śrī Caitanya Mahāprabhu šel potom ke břehu řeky Krišna-vénva, kde navštívil mnoho posvátných míst a chrámů různých bohů.

Text 305: Tamní společenství brāhmaṇů se skládalo z čistých oddaných. Pravidelnĕ studovali knihu s názvem Kṛṣṇa-karṇāmṛta, kterou napsal Bilvamaṅgala Ṭhākura.

Text 306: Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl nesmírnou radost, že mohl naslouchat Kṛṣṇa-karṇāmṛtĕ, a s velkou dychtivostí ji nechal opsat a vzal si ji s sebou.

Text 307: Ve třech svĕtech není nic, co by se s Kṛṣṇa-karṇāmṛtou dalo srovnat. Studiem této knihy dosáhne človĕk poznání čisté oddané služby Kṛṣṇovi.

Text 308: Ten, kdo neustále čte Kṛṣṇa-karṇāmṛtu, může v úplnosti pochopit krásu a líbeznou chuť zábav Pána Kṛṣṇy.

Text 309: Brahma-saṁhitā a Kṛṣṇa-karṇāmṛta byly dvĕ knihy, které Śrī Caitanya Mahāprabhu považoval za velice vzácné drahokamy. Proto si je na své zpáteční cestĕ vzal s sebou.

Text 310: Śrī Caitanya Mahāprabhu dále přišel k břehům řeky Tápí, kde se vykoupal. Potom šel do Máhišmatí-puru, kde na březích řeky Narmady zhlédl mnoho posvátných míst.

Text 311: Dále Pán přišel do Dhanus-tírthy, kde se vykoupal v řece Nirvindhja, a poté šel k hoře Rišjamúku a odtud do Dandakáranji.

Text 312: V lese Dandakáranja navštívil Śrī Caitanya Mahāprabhu místo nazývané Saptatála, kde stálo sedm velmi starých, mohutných a vysokých palem.

Text 313: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu uvidĕl tĕchto sedm palem, hned je objal. Palmy se následkem toho vrátily na Vaikuṇṭhaloku, do duchovního svĕta.

Text 314: Když tĕchto sedm palem odešlo na Vaikuṇṭhu, všichni se divili, že zmizely. Tehdy lidé začali říkat: „Tento sannyāsī, Śrī Caitanya Mahāprabhu, je jistĕ inkarnace Pána Rāmacandry.“

Text 315: „Jedinĕ Pán Rāmacandra má tu moc poslat sedm palem na duchovní planety Vaikuṇṭhy.“

Text 316: Nakonec Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel k jezeru Pampa a vykoupal se tam. Potom pokračoval do Paňčavatí, kde si odpočinul.

Text 317: Śrī Caitanya Mahāprabhu dále navštívil Násik, kde zhlédl božstvo Tryambaky (Pāna Śivy), a potom se vydal k Brahmagiri a do Kušávarty, kde pramení řeka Gódávarí.

Text 318: Po návštĕvĕ mnoha dalších posvátných míst Pán odešel do Sapta-gódávarí a nakonec se vrátil do Vidjánagaru.

Text 319: Jakmile se Rāmānanda Rāya doslechl, že se vrátil Śrī Caitanya Mahāprabhu, nesmírnĕ se zaradoval a ihned Ho šel navštívit.

Text 320: Rāmānanda Rāya padl na zem a dotkl se lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pán ho okamžitĕ zvedl a obejmul.

Text 321: Oba začali plakat ve velké extázi lásky a jejich mysli se uvolnily.

Text 322: Po nĕjaké dobĕ se uklidnili a posadili se, aby hovořili o různých námĕtech.

Text 323: Śrī Caitanya Mahāprabhu Rāmānandovi Rāyovi zevrubnĕ popsal svou poutní cestu na svatá místa a povĕdĕl mu také, jak získal dvĕ knihy, Kṛṣṇa-karṇāmṛtu a Brahma-saṁhitu. Obĕ dal Rāmānandovi Rāyovi.

Text 324: Pán prohlásil: „Tyto dvĕ knihy potvrzují vše, co jsi Mi řekl o oddané službĕ.“

Text 325: Rāmānanda Rāya byl velice šťastný, že tyto knihy má. Spolu s Pánem si vychutnával jejich obsah a obĕ dvĕ si opsal.

Text 326: Po Vidjánagaru se rozšířila zpráva o příchodu Śrī Caitanyi Mahāprabhua a všichni přišli, aby Ho mohli znovu spatřit.

Text 327: Když Śrī Rāmānanda Rāya vidĕl lidi, kteří se tam shromáždili, odešel do svého domu. Śrī Caitanya Mahāprabhu v poledne vstal, aby se naobĕdval.

Text 328: Śrī Rāmānanda Rāya se večer vrátil a hovořil s Pánem o tématech týkajících se Kṛṣṇy. Tak strávili celou noc.

Text 329: Rāmānanda Rāya a Śrī Caitanya Mahāprabhu spolu hovořili o Kṛṣṇovi dnem i nocí a šťastnĕ tak prožili pĕt až sedm dní.

Text 330: Rāmānanda Rāya řekl: „Můj drahý Pane, protože jsi mi to dovolil, napsal jsem již s velkou pokorou dopis králi.“

Text 331: „Král mi přikázal, abych se vrátil do Džagannáth Purí, a nyní pro to zařizuji vše potřebné.“

Text 332: Śrī Caitanya Mahāprabhu na to řekl: „To je také důvod, proč jsem se vrátil. Chci tĕ vzít s sebou do Džagannáth Purí.“

Text 333: Rāmānanda Rāya odpovĕdĕl: „Můj drahý Pane, bude lepší, když se vydáš do Džagannáth Purí sám, protože se mnou půjde mnoho koní, slonů a vojáků a budou dĕlat velký hluk.“

Text 334: „Bĕhem deseti dnů zařídím vše potřebné a potom se neprodlenĕ vydám do Níláčaly za Tebou.“

Text 335: Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu nařídil Rāmānandovi Rāyovi, aby přišel do Níláčaly, vydal se s velkou radostí na cestu do Džagannáth Purí.

Text 336: Śrī Caitanya Mahāprabhu šel nazpátek stejnou cestou, po které původnĕ do Vidjánagaru přišel, a všichni vaiṣṇavové po cestĕ Ho znovu spatřili.

Text 337: Všude, kam Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel, se zpívalo svaté jméno Śrī Hariho. Když to Pán vidĕl, mĕl z toho velkou radost.

Text 338: Po příchodu do Álálanáthu Pán poslal svého sluhu Kṛṣṇadāse napřed, aby zavolal Nityānandu Prabhua a ostatní osobní společníky.

Text 339: Jakmile se Nityānanda Prabhu dozvĕdĕl o příchodu Śrī Caitanyi Mahāprabhua, okamžitĕ vstal a vydal se Mu naproti. Ve své velké extázi byl velmi netrpĕlivý.

Text 340: Śrī Nityānanda Rāya, Jagadānanda, Dāmodara Paṇḍita i Mukunda prožívali extatickou radost, a proto cestou na setkání s Pánem tančili.

Text 341: Gopīnātha Ācārya šel také s nesmírnĕ radostnou náladou. Všichni se vydali Pánu naproti a na cestĕ se s Ním konečnĕ setkali.

Text 342: I Pán byl plný extatické lásky a každého objal. Všichni z lásky blaženĕ plakali.

Text 343: Také Sārvabhauma Bhaṭṭācārya se s velkou radostí vydal Pána přivítat. Setkal se s Ním na pláži u oceánu.

Text 344: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya padl k lotosovým nohám Pána a Pán jej zvedl a objal.

Text 345: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya plakal ve velké extázi lásky. Pán pak šel v doprovodu všech navštívit Jagannāthův chrám.

Text 346: Díky extázi lásky zakoušené při návštĕvĕ Pána Jagannātha zmítaly tĕlem Śrī Caitanyi Mahāprabhua záplavy třesu, pocení, slz a radosti.

Text 347: Śrī Caitanya Mahāprabhu v extázi lásky tančil a zpíval. Tehdy přišli všichni knĕží a služebníci, aby Mu dali girlandu a zbytky jídla Pána Jagannātha.

Text 348: Śrī Caitanya Mahāprabhu se po obdržení girlandy a prasādam Pána Jagannātha uklidnil. Všichni služebníci Pána Jagannātha mĕli velkou radost, že se s Ním setkali.

Text 349: Potom přišel Kāśī Miśra, padl u lotosových nohou Pána a Pán jej s úctou objal.

Text 350: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya poté vedl Pána k sobĕ domů a pozval Ho slovy: „Dnes bude obĕd u mne doma.“

Text 351: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya přinesl různé druhy zbytků jídel Pána Jagannātha včetnĕ všech druhů koláčů a jídel ze svařeného mléka.

Text 352: Śrī Caitanya Mahāprabhu šel v doprovodu všech svých společníků do domu Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi a naobĕdval se tam.

Text 353: Poté, co dal Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi najíst, uložil Ho k odpočinku a sám začal masírovat Pánovy nohy.

Text 354: Śrī Caitanya Mahāprabhu pak poslal Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu sníst obĕd, a aby ho potĕšil, zůstal tu noc v jeho domĕ.

Text 355: Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal u Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi i se svými osobními společníky. Všichni byli celou noc vzhůru, zatímco Pán vyprávĕl o své poutní cestĕ.

Text 356: Pán řekl Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi: „Navštívil jsem mnoho svatých míst, ale nikde se Mi nepodařilo najít tak dobrého vaiṣṇavu, jako jsi ty.“

Text 357: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Rozhovory s Rāmānandou Rāyem Mi udĕlaly velkou radost.“

Text 358: Takto jsem ukončil stručné vyprávĕní o poutní cestĕ Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Obšírnĕ ji popsat není možné.

Text 359: Zábavy Pána Caitanyi jsou neomezené. Nikdo nedokáže náležitĕ popsat Jeho činnosti, ale já se o to z chamtivosti snažím. To jen ukazuje, jak jsem nestydatý.

Text 360: Každý, kdo naslouchá o poutní cestĕ Śrī Caitanyi Mahāprabhua na různá posvátná místa, získá bohatství hluboké extatické lásky.

Text 361: Naslouchejte prosím transcendentálním zábavám Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua s plnou vírou a oddaností. Vzdejte se závisti vůči Pánu a všichni zpívejte Pánovo svaté jméno, Hari.

Text 362: V tomto vĕku Kali neexistují žádné jiné ryzí náboženské zásady než ty, které stanoví oddaní vaiṣṇavové a vaiṣṇavská písma. To je podstata všeho.

Text 363: Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou jako bezedný oceán, do kterého nejsem schopen vstoupit. Stojím na břehu a pouze se dotýkám jeho vody.

Text 364: Čím více nĕkdo s vírou naslouchá zábavám Śrī Caitanyi Mahāprabhua a analyticky je studuje, tím více získá extatického bohatství lásky k Bohu.

Text 365: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.