Text 360

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura uvádí: „Impersonalisté si skrze své přímé smyslové vjemy představují nĕjaké podoby Absolutní Pravdy a tyto vymyšlené podoby uctívají, ale ani Śrīmad-Bhāgavatam, ani Śrī Caitanya Mahāprabhu takovému uctívání provádĕnému pro uspokojení smyslů nepřikládají žádný duchovní význam.“ Māyāvādī si představují, že jsou Nejvyšším. Myslí si, že Nejvyšší nemá osobní podobu a že všechny Jeho podoby jsou pouze přeludy či vzdušné zámky. Māyāvādī i ti, kdo si vymýšlejí podoby Boha, jsou svedení. Podle nich je uctívání Božstva nebo jakékoliv jiné podoby Pána výsledkem iluze podmínĕné duše. Śrī Caitanya Mahāprabhu však svou filosofií acintya-bhedābheda-tattva potvrzuje závĕry Śrīmad-Bhāgavatamu. Tato filosofie říká, že Nejvyšší Pán je se svým stvořením zároveň totožný a zároveň se od nĕho liší. Jedná se jinými slovy o jednotu v různorodosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu tak dokázal neschopnost tĕch, kdo jednají pro plody svých činností, spekulujících empirických filosofů a mystických yogīch. Realizace takových lidí jsou pouhou ztrátou času a energie.

Aby šel příkladem, Śrī Caitanya Mahāprabhu osobnĕ navštívil chrámy na různých svatých místech. Kamkoliv přišel, všude projevoval svou extatickou lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství. Když vaiṣṇava navštíví chrám nĕjakého poloboha, vidí ho jinak než impersonalisté a māyāvādī. To potvrzuje Brahma-saṁhitā. Pokud chrám, například Pána Śivy, navštíví vaiṣṇava, je to jiné, než když ho navštíví neoddaný. Neoddaný považuje božstvo Pána Śivy za pomyslnou podobu, protože v konečném smyslu považuje Nejvyšší Absolutní Pravdu za prázdnotu. Vaiṣṇava však vidí, že Pán Śiva je s Nejvyšším Pánem totožný, a zároveň se od Nĕho liší. V této souvislosti se uvádí příklad mléka a jogurtu. Jogurt není ve skutečnosti nic jiného než mléko, ale zároveň to mléko není. Je s mlékem totožný, a přitom se od nĕho liší. To je filosofie Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pán Kṛṣṇa ji potvrzuje v Bhagavad-gītĕ (9.4):

„Ve své neprojevené podobĕ prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mnĕ, ale Já nejsem v nich.“

Absolutní Pravda, Bůh, je vším, ale to neznamená, že všechno je Bůh. To je důvod, proč Śrī Caitanya Mahāprabhu i Jeho následovníci navštĕvovali chrámy různých polobohů, ale nevnímali je stejnĕ jako impersonalisté. Každý by mĕl následovat příklad Śrī Caitanyi Mahāprabhua a navštĕvovat všechny chrámy. Svĕtští sahajiyové se nĕkdy domnívají, že gopī navštívily chrám Kātyāyanī stejnĕ, jako když chrám Devī navštĕvují materialisté. Gopī se však ke Kātyāyanī modlily, aby jim dala Kṛṣṇu za manžela, kdežto materialisté navštĕvují chrám Kātyāyanī pro hmotný zisk. To je rozdíl mezi návštĕvou vaiṣṇavy a neoddaného.

Takzvaní logikové vůbec nechápou, jak funguje učednická posloupnost, a předkládají teorii pañcopāsany, kde človĕk uctívá pĕt božstev: Viṣṇua, Śivu, Durgu, boha Slunce a Ganeśe. V tomto pojetí si impersonalisté představují jedno z tĕchto pĕti božstev jako svrchované a ostatní zavrhují. Śrī Caitanya Mahāprabhu ani vaiṣṇavové nepřijímají tuto filosofickou spekulaci, která není ničím jiným než modloslužebnictvím. Toto imaginární uctívání božstev se nedávno přetvořilo v māyāvādský impersonalismus. Kvůli nedostatku vĕdomí Kṛṣṇy jsou lidé klamáni māyāvādskou filosofií, a tak se z nich nĕkdy stávají přesvĕdčení ateisté. Śrī Caitanya Mahāprabhu však zavedl metodu seberealizace svým vlastním osobním chováním. Jak je uvedeno v Caitanya-caritāmṛtĕ (Madhya 8.274):

„Vaiṣṇava nikdy nevidí hmotnou podobu vĕcí, ať jsou pohyblivé, či nehybné, ale všude, kam se podívá, vidí energii Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak si okamžitĕ vzpomene na transcendentální podobu Pána.“