10. KAPITOLA

Zde bude popsán příběh o prokletí Nalakúvary a Manigrívy a o tom, jak je Krišna podle milostivého přání velkého mudrce Nárady vysvobodil.

Dva velcí polobozi Nalakúvara a Manigríva byli syny strážce nebeských pokladů Kuvéry, který byl velkým oddaným Pána Šivy. Milostí Pána Šivy nemělo Kuvérovo hmotné bohatství konce. Synové bohatých otců často propadají vínu a ženám, a právě to se stalo těmto dvěma synům Kuvéry. Jednou tito bratři zatoužili po požitku a vstoupili do zahrady Pána Šivy v oblasti Kailásu, na břehu Mandákiní Gangy. Tam hodně pili a naslouchali zpěvu krásných dívek, které je do této zahrady plné voňavých květů doprovázely. Oba polobozi pak opilí vstoupili do Gangy, v níž rostlo mnoho lotosů, a tam začali ve společnosti mladých dívek dovádět, stejně jako ve vodě dovádějí sloni se slonicemi.

Zatímco si užívali ve vodě, procházel tamtudy najednou velký mudrc Nárada. Bylo mu jasné, že polobozi Nalakúvara a Manigríva jsou příliš opilí na to, aby si všimli jeho příchodu. Dívky však nebyly tolik opilé jako oni; ihned se zastyděly, že jsou před velkým mudrcem Náradou nahé, a začaly se co nejrychleji oblékat. Oba synové Kuvéry však byli tak opilí, že Náradovu přítomnost nedokázali vzít na vědomí, a proto se ani nesnažili zahalit svá těla. Když Nárada viděl polobohy, jak jsou pitím zbaveni veškeré důstojnosti, projevil jim svoji bezpříčinnou milost a pro jejich dobro je proklel.

Velký mudrc s nimi měl soucit, a proto chtěl ukončit jejich iluzorní požitek z pití a společnosti mladých dívek a chtěl, aby se setkali s Pánem Krišnou tváří v tvář. Proto formuloval jejich prokletí následovně. Řekl, že pouto k hmotnému požitku vzniká kvůli nárůstu kvality vášně. Je-li člověk v hmotném světě obdařen hmotným bohatstvím, propadne obvykle třem neřestem: omamným látkám, sexu a hazardování. Hmotně bohatí lidé jsou pyšní na to, jaký nahromadili majetek, a stávají se tak nemilosrdnými, že se dají na zabíjení zvířat a otevírají jatka. Myslí si, že sami nikdy nezemřou. Takoví hlupáci zapomínají na přírodní zákony a nadměrně se zamilují do svého těla. Zapomínají, že i vysoce civilizované hmotné tělo, až po úroveň polobohů, se nakonec promění ve výkaly či popel. A po dobu života, ať už je vnější postavení těla jakékoliv, jsou v něm jen výkaly, moč a různí červi. Materialisté, ponoření v zášti a páchající násilí na jiných tělech, tak nemohou znát konečný cíl života, a jelikož ho neznají, v příštím životě obvykle poklesnou do pekelných podmínek. Takoví hlupáci se dopustí jakékoliv hříšné činnosti pro uspokojení pomíjivého těla a nejsou schopni se ani zamyslet, zda jim to tělo skutečně patří. Běžně se říká, že tělo patří tomu, kdo ho živí. Můžeme tedy zvážit, zda toto tělo patří nám osobně, nebo pánu, kterému sloužíme. Otrokář si nárokuje vlastnické právo na těla otroků, protože jim dává jídlo. Můžeme se také ptát, zda tělo nenáleží otci, který je jeho pánem, protože dal semeno, z něhož vzniklo, nebo matce, která tělo dítěte vyvinula ve svém lůně.

Hlupáci se dopouštějí všech možných hříchů kvůli tomuto špatnému pochopení, se kterým hmotné tělo považují za vlastní já. Měli bychom však být natolik inteligentní, abychom chápali, komu toto tělo náleží. Hlupák zabíjí zvířata, aby udržel tělo při životě, ale nezamýšlí se nad tím, zda toto tělo patří jemu, nebo jeho otci či matce či prarodičům. Někdy otec provdá svou dceru s nadějí, že obdrží syna v podobě dceřina dítěte. Tělo může také patřit někomu silnějšímu, který ho nutí, aby pro něj pracoval. Těla otroků se někdy prodávají a ode dne koupě patří jejich tělo novému pánovi. Na konci života patří tělo ohni, protože jemu je dáno, aby ho spálil na popel, nebo je vyhozeno na ulici, kde ho sežerou supi či psi.

Než se pro zachování těla budeme dopouštět všemožných hříchů, měli bychom vědět, komu patří. Konečným závěrem je, že tělo je výtvorem hmotné přírody a nakonec s hmotnou přírodou splyne; proto bychom měli usoudit, že patří hmotné přírodě. Nikdo by se neměl mylně domnívat, že tělo patří jemu. Proč bychom se měli oddávat zabíjení, abychom si udrželi něco, co ve skutečnosti ani nevlastníme? Proč bychom měli pro udržování těla zabíjet nevinná zvířata?

Když je člověk omámený pýchou na své bohatství, nedbá na žádné morální zásady, ale holduje vínu, ženám a zabíjení zvířat. Za těchto okolností je na tom chudý člověk často lépe, neboť o sobě uvažuje ve vztahu k jiným tělům. Chudák často nechce jiným tělům ubližovat, protože sám dobře ví, co znamená bolest. Velký mudrc Nárada proto uvažoval, že by polobozi Nalakúvara a Manigríva, kteří byli tak opojení falešnou slávou, měli být uvedeni do životních podmínek, ve kterých nebudou mít žádné bohatství.

Ten, kdo se píchl trnem, nepřeje druhým, aby se také píchli. Ohleduplný člověk, který žije chudě, nepřeje druhým, aby se také dostali do podobné situace. Je běžné, že ten, kdo se z chudoby dopracoval k bohatství, na konci života založí nějaké dobročinné zařízení ve prospěch jiných chudých lidí. Jinými slovy, chudý soucitný člověk se dokáže vcítit do strastí a radostí druhých. Je zřídka nafoukaný a může být oproštěný od jakéhokoliv zaslepení. Dokáže se spokojit s čímkoliv, co pro svoji obživu dostane milostí Pána.

Žít v chudobných podmínkách je určitým druhem askeze. Pro bráhmany ve védské kultuře je běžnou praxí žít chudě, aby se ochránili před pýchou na hmotné bohatství. Pýcha vznikající z rozvoje hmotného blahobytu je velkou překážkou na cestě duchovního osvobození. Chudý člověk nemůže nepřirozeně ztloustnout ze zbytečného přejídání. A jelikož nemůže jíst víc, než kolik potřebuje, jeho smysly jsou umírněné, a následkem toho nemá násilné sklony.

Další výhodou chudoby je, že do domu chudáka mohou snadno přijít světci, a on tak může využít jejich společnosti. Boháči nechtějí do svých domů nikoho pustit, a proto je světci nemohou navštívit. Védský systém je takový, že světci přijímají úlohu potulných mnichů, aby pod záminkou žebrání mohli vstupovat do domů hospodářů. Pro hospodáře, který obvykle pro samé starosti o rodinu zapomněl na vše, co se týká duchovního pokroku, je jejich společnost velice prospěšná. Chudý člověk má díky společnosti světců velkou možnost získat osvobození. K čemu jsou dobří lidé, kteří jsou nafoukaní kvůli hmotnému bohatství a slávě, když jsou připraveni o společnost světců a oddaných Nejvyšší Osobnosti Božství?

Velký mudrc Nárada tedy považoval za svou povinnost uvést tyto polobohy do situace, ve které se nebudou moci pyšnit svým hmotným bohatstvím a slávou. Měl s nimi soucit a chtěl je zachránit z jejich pokleslého stavu. Byli pod vlivem kvality nevědomosti, a proto nedokázali ovládat své smysly a nezřízeně holdovali pohlavnímu životu. Povinností světce, jako je Nárada, bylo zachránit je z takového nízkého postavení. Zvířata nemohou pochopit, že jsou nahá. Ale Kuvéra byl pokladník polobohů, velice zodpovědná osoba, a Nalakúvara a Manigríva byli jeho synové. Přesto se z nich stali tak zvířecí, nepříčetní jedinci, že v opilosti nechápali, že jsou nazí. Zahalovat si spodní část těla je zásadou civilizované lidské společnosti, a když muži či ženy na tuto zásadu zapomínají, nejsou o nic lepší než zvířata. Nárada proto usoudil, že nejlepším trestem pro ně bude přeměnit je v nehybné živé bytosti — stromy. Stromy se podle přírodních zákonů nemohou hýbat. A přestože jsou zahaleny kvalitou nevědomosti, nemohou nikomu ubližovat. Velký mudrc Nárada dále považoval za vhodné, aby si i poté, co budou potrestáni, oba bratři jeho milostí pamatovali, za co takový trest dostali. Živá bytost po změně těla obvykle zapomene na svůj předešlý život, ale ve zvláštních případech — jako tomu bylo v případě Nalakúvary a Manigrívy — si milostí Pána může paměť zachovat.

Mudrc Nárada dále plánoval, že by oba polobozi měli zůstat v podobě stromů po dobu sta nebeských let a že pak budou požehnáni možností vidět Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Jeho milostí tváří v tvář. Tak budou znovu povýšeni na úroveň polobohů a stanou se Pánovými velkými oddanými.

Poté se velký mudrc Nárada vrátil do svého sídla, zvaného Nárájanášram, a oba polobozi se proměnili ve stromy, známé jako ardžunové stromy. Ze své bezpříčinné milosti daroval Nárada polobohům možnost růst na Nandově dvoře a setkat se s Pánem Krišnou tváří v tvář.

I když byl malý Krišna přivázán k dřevěnému hmoždíři, vydal se ke dvěma stromům, aby splnil předpověď svého velkého oddaného Nárady. Pán Krišna věděl, že Nárada je Jeho velký oddaný a že ardžunové stromy, které před Ním stojí, jsou ve skutečnosti Kuvérovi synové. “Nyní musím vyplnit slova Mého velkého oddaného Nárady,” myslel si. Pak se pokusil projít mezerou mezi oběma stromy. Sám sice prošel, ale velký dřevěný hmoždíř se vzpříčil mezi kmeny. Pán Krišna toho využil a začal mocně tahat za provaz, kterým byl k hmoždíři přivázaný. Jakmile zatáhl, oba stromy se všemi listy a větvemi se s rachotem zřítily k zemi a ze spadlých, polámaných stromů vystoupily dvě velké osobnosti, zářící jako oheň. Celé okolí osvítily svou krásnou přítomností. Oba polobozi v očištěných tělech okamžitě předstoupili před děťátko Krišnu, poklonili se Mu na projev úcty a modlili se následovně:

“Milý Pane Krišno, jsi původní Osobnost Božství, Pán všech mystických sil. Učení bráhmanové dobře vědí, že tento vesmírný projev je expanzí Tvých energií, které jsou někdy projevené a někdy ne. Jsi původním dárcem života, těla a smyslů všech živých bytostí. Jsi věčný Bůh, Pán Višnu, všudypřítomný a nikdy neslábnoucí vládce všeho, a jsi věčný čas. Jsi původní zdroj vesmírného projevu, který funguje pod vlivem tří kvalit hmotné přírody — dobra, vášně a nevědomosti. Žiješ jako Nadduše ve všech tělech živých bytostí a dobře víš, co se odehrává v jejich tělech a myslích. Jsi proto svrchovanou osobou řídící všechny jejich činnosti. Avšak i když jsi uprostřed všeho, co ovlivňují hmotné kvality přírody, jejich znečišťující vliv na Tebe nepůsobí. Nikdo z těch, kdo podléhají hmotným kvalitám, nemůže rozumět Tvým transcendentálním vlastnostem, jež existovaly i před stvořením; proto jsi nazýván Nejvyšší Transcendence. Skládáme uctivé poklony lotosovým nohám Tebe, Pane Vásudévo, Nejvyšší Brahmane, jehož neustále opěvují Tvé osobní vnitřní energie.

V tomto hmotném světě se necháváš poznat pouze prostřednictvím svých různých inkarnací. I když přijímáš různé druhy těl, tato těla nejsou částí hmotného stvoření. Jsou vždy plná transcendentálních energií — neomezeného bohatství, síly, krásy, slávy, moudrosti a odříkání. V hmotném světě je rozdíl mezi tělem a majitelem těla, ale Tebe se takový rozdíl netýká, protože se zjevuješ ve svém původním duchovním těle. Když se zjevíš, Tvoje neobyčejné činnosti ukazují, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Takové činnosti nemůže provádět nikdo v hmotném těle. Ty, Nejvyšší Osobnost Božství, způsobuješ zrození a smrt i osvobození živých bytostí. Máš v sobě všechny své úplné expanze. Můžeš každému poskytnout veškerá požehnání. Ó Pane! Ó zdroji štěstí a dobra, s úctou se Ti klaníme. Jsi všeprostupující Nejvyšší Osobnost Božství, svrchovaný zdroj klidu a míru a nejslavnější potomek dynastie krále Jadua. Ó Pane, náš božský otec Kuvéra je Tvůj služebník. Také velký mudrc Nárada je Tvým služebníkem, a pouze jejich milostí jsme se s Tebou mohli osobně setkat. Modlíme se proto, abychom mohli být vždy zapojeni do transcendentální láskyplné služby Tobě tak, že budeme mluvit jen o Tvé slávě a naslouchat o Tvých transcendentálních činnostech. Nechť jsou naše ruce a ostatní části těla zaměstnané službou Tobě, naše mysli nechť se neustále soustředí na Tvoje lotosové nohy a naše hlavy nechť se vždy klaní před Tvou všeprostupující vesmírnou podobou.”

Poté, co polobozi Nalakúvara a Manigríva dokončili své modlitby, dítě Šrí Krišna, Pán a majitel Gókuly, jenž byl provazy matky Jašódy připoután k dřevěnému hmoždíři, se usmál a řekl: “Již dávno jsem věděl, že vám Můj velký oddaný Nárada Muni projevil bezpříčinnou milost a zachránil vás před ohavnou pýchou, která vás ovládla jakožto neobyčejně krásné a bohaté členy rodiny polobohů. Zachránil vás před poklesnutím do nejnižších podmínek pekelného života. To vše jsem již věděl. Máte velké štěstí, že vás nejen proklel, ale že jste měli i možnost ho vidět. Podaří-li se někomu náhodou se setkat s velkým světcem, jako je Nárada, který je vždy vyrovnaný a milostivý ke všem, pak je tato podmíněná duše okamžitě vysvobozena. Je to stejné, jako když se stojí na přímém slunečním světle — nic nebrání očím, aby viděly. Vaše životy, ó Nalakúvaro a Manigrívo, jsou nyní úspěšně naplněné, protože jste ke Mně vyvinuli extatickou lásku. Toto je vaše poslední zrození v hmotném světě. Nyní se můžete vrátit do sídla svého otce na nebeských planetách, a díky tomu, že si uchováte postoj oddané služby, budete osvobození i během tohoto života.”

Poté polobozi Pána uctivě obešli a s opakovanými poklonami se vzdálili. Krišna zůstal přivázaný provazy k hmoždíři.