11. KAPITOLA

Když oba ardžunové stromy spadly na zem, znělo to, jako kdyby zahřmělo. Všichni obyvatelé Gókuly včetně Nandy Mahárádže okamžitě přiběhli na místo. Nesmírně se divili, jak mohly dva velké stromy zničehonic spadnout. Jelikož neviděli důvod, byli zmateni. Když spatřili Krišnu přivázaného provazy matky Jašódy k dřevěnému hmoždíři, mysleli si, že to jistě způsobil nějaký démon. Jak jinak se to mohlo stát? Zároveň je to znepokojilo, protože takové neobyčejné nehody potkávaly malého Krišnu stále. Zatímco starší pastevci takto uvažovali, malé děti, které si tam hrály, jim řekly, že stromy spadly kvůli tomu, že Krišna za sebou táhl dřevěný hmoždíř, ke kterému byl přivázaný. “Krišna se dostal mezi ty dva stromy,” vysvětlovaly děti, “a dřevěný hmoždíř se mezi nimi vzpříčil. Krišna zatáhl za provaz a stromy spadly. Jakmile spadly, vyšli z nich dva oslnivě zářící muži a něco Krišnovi říkali.”

Většina pastevců tvrzení dětí nevěřila. Nemohli uvěřit, že by se takové věci mohly stát. Někteří muži jim však věřili a řekli Nandovi Mahárádžovi: “Tvoje dítě je jiné než všechny ostatní. Mohlo to udělat.” Nanda Mahárádž se usmál, když slyšel o neobyčejných schopnostech svého syna. Přistoupil ke svému zázračnému dítěti a odvázal Ho. Starší gópí pak vzaly Krišnu do náruče, zanesly Ho na dvorek a začaly tleskat a opěvovat Jeho úžasné činnosti. Krišna tancoval podle toho, jak tleskaly, jako obyčejné dítě. Nejvyšší Pán Krišna, zcela ovládaný gópími, zpíval a tancoval jako loutka v jejich rukách.

Někdy matka Jašódá žádala Krišnu, aby jí přinesl dřevěnou stoličku na sezení. Přestože byla na dítě příliš těžká, Krišnovi se nějak podařilo ji svojí matce přinést. Jindy Ho otec požádal, když sám uctíval Nárájana, aby mu přinesl dřevěné sandály, a Krišna si je s velkou námahou položil na hlavu, a tak mu je donesl. Když po Něm někdy chtěli, aby zvedl nějaký těžký předmět, a On ho nebyl schopen zvednout, pouze krčil rameny. Tímto způsobem den za dnem každým okamžikem přinášel svým rodičům nesmírné potěšení. Pán předváděl tyto dětské hry s obyvateli Vrindávanu proto, že chtěl ukázat velkým filosofům a mudrcům hledajícím Absolutní Pravdu, jak je Nejvyšší Absolutní Pravda, Osobnost Božství, ovládána a podmaněna touhami svých čistých oddaných.

Jednoho dne přišla k domu Nandy Mahárádže prodavačka ovoce. Jakmile malý Krišna uslyšel její volání: “Kdo chce koupit ovoce, pojďte sem!” okamžitě vzal do svých dlaní trochu zrní a utíkal je vyměnit za ovoce. V těch dobách byl běžný výměnný obchod; Krišna si asi všiml, jak Jeho rodiče vyměňují ovoce a jiné věci za obilniny, a proto je napodoboval. Jeho dlaně však byly malé a On ani nedával příliš pozor na to, aby je pořádně sevřel, a tak Mu zrní padalo z rukou. Prodavačka ovoce to viděla a úplně ji okouzlila Krišnova krása. Bez váhání přijala zrní, které Mu zbylo v dlaních, a naplnila Jeho náruč ovocem. Vtom uviděla, že celý její koš s ovocem se naplnil drahokamy. Pán je dárce všech požehnání — jestliže Mu někdo něco daruje, nic neztratí; spíše miliónkrát získá.

Jednou si Pán Krišna, osvoboditel dvou ardžunových stromů, hrál s Balarámou a ostatními dětmi na břehu Jamuny, a poněvadž bylo již pozdní dopoledne, Balarámova matka Róhiní je šla zavolat domů. Balaráma a Krišna byli ale tak pohroužení do hry se svými kamarády, že domů jít nechtěli a hráli si dál. Když se Róhiní nepodařilo přivést hochy zpátky, vrátila se sama a poslala pro Ně matku Jašódu. Jašódá svého syna tak milovala, že jakmile Ho vyšla zavolat, její ňadra se naplnila mlékem. Hlasitě volala: “Moje milé dítě, prosím Tě, vrať se domů! Už je dávno čas na oběd! Můj milý Krišno, mé milované dítě s lotosovýma očima, pojď sem, chci Tě nakojit. Už sis hrál dost dlouho. Musíš mít hrozný hlad, můj miláčku. Určitě jsi unavený, když si tak dlouho hraješ.” Oslovila také Balarámu: “Můj milý Rámo, pýcho svojí rodiny, mé milé dítě, prosím, hned se se svým mladším bratrem Krišnou vrať. Hrajete si už od časného rána a musíte být velice unaveni. Prosím Vás, pojďte domů na oběd. Váš otec Nandarádž na Vás čeká. Musí jíst, takže si pospěšte, aby mohl začít.”

Jakmile Krišna a Balaráma zaslechli, že Nanda Mahárádž na Ně čeká a nemůže bez Nich jíst, rozběhli se domů. Jejich kamarádi byli mrzutí: “Krišna jde pryč zrovna, když je hra v nejlepším. Příště Ho nenecháme odejít!”

Potom Mu začali vyhrožovat, že už si s Ním víckrát nebudou hrát. Krišna se zalekl, a místo aby se vrátil domů, utekl zpátky za hochy. Matka Jašódá je za to vyhubovala a Krišnovi řekla: “Můj milý Krišno, Ty si myslíš, že jsi kluk z ulice? Že nemáš žádný domov? Prosím Tě, vrať se domů! Vidím, že jsi celý špinavý, protože si hraješ od samého rána. Pojď se teď domů vykoupat. Kromě toho máš dnes narozeniny; měl by ses vrátit domů a darovat krávy bráhmanům. Nevidíš, jak Tvé kamarády jejich maminky pěkně oblékly a ozdobily? I Ty by ses měl vykoupat a pěkně obléci. Vrať se prosím domů, umyj se, pěkně se oblékni, a pak si můžeš jít zase hrát.”

Tak matka Jašódá domlouvala Pánu Krišnovi a Balarámovi, které uctívají polobozi, jako je Pán Brahmá a Pán Šiva. Jašódá Je však považovala za svoje děti.

Když se Jašódiny děti, Krišna a Balaráma, vrátily domů, důkladně Je vykoupala, oblékla a ozdobila. Potom pozvala bráhmany a přes své děti je u příležitosti Krišnových narozenin obdarovala velkým množstvím krav. Takto vykonala doma narozeninový obřad pro Krišnu.

Poté se sešli všichni starší pastevci a pod vedením Nandy Mahárádže začali diskutovat, jak ukončit nepokoje v Mahávanu, způsobované démony. Setkání se zúčastnil také Nandův bratr Upananda. Byl to moudrý a zkušený člověk a byl ochráncem Krišny a Balarámy. Všichni ho považovali za vůdce. Oslovil shromáždění takto: “Moji milí přátelé! Měli bychom se odsud odstěhovat někam jinam, protože sem neustále přicházejí velcí démoni a ruší náš klid. Zvláště se snaží zabíjet malé děti. Jen si vzpomeňte na Pútanu a Krišnu. Jedině díky milosti Pána Hariho se Krišna zachránil z rukou té velké démonice. Potom démon v podobě větrného víru vynesl Krišnu vysoko na oblohu, ale milostí Pána Hariho byl Krišna zachráněn a démon spadl na velký kámen a zahynul. Nedávno si toto dítě hrálo mezi dvěma stromy, které se najednou zřítily, ale Jemu se nic nestalo. Takže Ho Pán Hari opět ochránil. Jen si představte tu hrůzu, kdyby Krišna nebo jiné dítě, které si s Ním hrálo, bylo rozdrceno padajícím stromem! Když zvážíme všechny tyto nehody, musíme dojít k závěru, že toto místo již není bezpečné. Odejděme odsud. Milostí Pána Hariho jsme byli zachráněni před různými pohromami. Měli bychom se teď mít na pozoru, odejít odsud a najít nové místo, kde budeme moci žít v klidu. Myslím, že bychom měli jít do lesa zvaného Vrindávan, kde právě raší různé rostliny a byliny. Jsou tam vhodné pastviny pro naše krávy a my i naše rodiny, gópí s dětmi, tam budeme moci klidně pobývat. Poblíž Vrindávanu je nádherný kopec Góvardhan a bude tam spousta čerstvé trávy i píce pro zvířata, takže tam budeme moci žít bez problémů. Navrhuji tedy, abychom se okamžitě vydali na toto krásné místo a neztráceli zbytečně čas. Jestliže souhlasíte, připravme vozy, krávy nažeňme dopředu a vydejme se na cestu.”

Pastevci okamžitě souhlasili s Upanandovým návrhem: “Ano, jeďme hned!” Všichni pak naložili svůj nábytek a výbavu domácnosti na vozy a přichystali se vyrazit do Vrindávanu. Všechny děti, ženy a starci z vesnice usedli do vozů a pastevci se vyzbrojili luky a šípy, aby je doprovázeli. Všechny krávy a býci byli i s telátky nahnáni dopředu a ozbrojení muži obklopili stádo i vozy a zatroubili na rohy a trubky. S hlasitým troubením se vydali na cestu do Vrindávanu.

A kdo může popsat vradžské dívky? Seděly na vozech a měly na sobě nádherné ozdoby a drahocenná sárí. Jako obvykle se bavily o Krišnových zábavách. Matka Jašódá a matka Róhiní seděly na zvláštním voze s Krišnou a Balarámou na klíně. Za jízdy si s Nimi povídaly, což jim působilo veliké uspokojení, a díky tomu vypadaly neobyčejně krásně.

Takto přijeli do Vrindávanu, kde všichni žijí věčně, mírumilovně a šťastně. Postavili vozy do půlkruhu těsně k sobě, a tak si vytvořili provizorní sídlo. Když Krišna a Balaráma viděli krásnou vrindávanskou krajinu, kopec Góvardhan a břehy řeky Jamuny, byli nadšení. Jak rostli, začali dětským jazykem mluvit se svými rodiči a dalšími obyvateli Vrindávanu, a tak všem dělali velkou radost.

Brzy Krišna a Balaráma dospěli do takového věku, že už mohli dostat na starosti telátka. Pasáčkové se už od malička učí pečovat o krávy a jejich první povinností je hlídat telátka. Krišna a Balaráma se tedy vydali společně s ostatními pasáčky na pastviny, kde se starali o telátka a dováděli se svými druhy. Oba bratři někdy hráli na flétny, jindy si hráli s ovocem āmalaka a bél, jako si obyčejné děti hrají s míčem. Někdy tancovali a rolničky na Jejich kotnících zvonily. Jindy se přestrojili za býky a krávy tak, že přes sebe přehodili přikrývky. Tak se Krišna s Balarámou bavili. Někdy také napodobovali bučení býků a krav a býčí souboje. Často napodobovali hlasy různých zvířat a ptáků. Takto se radovali z dětských zábav jako obyčejné pozemské děti.

Jednou, když si Krišna a Balaráma hráli na břehu řeky Jamuny, přiblížil se k Nim démon jménem Vatsásura, aby oba bratry zabil. Vzal na sebe podobu telátka, a tak mohl vniknout mezi ostatní telata. Krišna si toho ale všiml a okamžitě Balarámu na démona upozornil. Oba se za ním začali plížit. Potom ho Krišna uchopil za zadní nohy a za ocas, mocně s ním zatočil a vyhodil ho do koruny stromu. Démon vypustil duši a spadl z vrcholu stromu na zem. Když ležel mrtvý na zemi, všichni pasáčci Krišnovi blahopřáli: “Výborně! Bravo!” a polobozi s velkým zadostiučiněním shazovali z nebe květy. Takto Krišna a Balaráma, udržovatelé celého stvoření, každý den od samého rána pečovali o telátka a užívali si dětských zábav jako pasáčkové krav ve Vrindávanu.

Jednoho dne šli všichni pasáčkové k řece Jamuně napojit telátka vodou. Jak telata pila, chlapci pili také. Poté, co se napili, usedli na břehu řeky, když tu najednou spatřili obrovské zvíře, které vypadalo jako volavka, bylo velké jako hora a na vrcholku silné jako blesk. Jakmile toto neobyčejné zvíře uviděli, dostali z něho stach. Tato nestvůra se jmenovala Bakásura a byla přítelem Kansy. Bakásura se objevil neočekávaně. Okamžitě zaútočil na Krišnu špičatým zobákem a rychle Ho spolkl. Když se to stalo, všem chlapcům v čele s Balarámou se skoro zastavil dech, jako kdyby zemřeli. Jak ale démon Bakásura Krišnu polykal, cítil, že ho v krku pálí jako oheň. To způsobovala Krišnova planoucí záře. Démon proto Krišnu okamžitě vyzvrátil a snažil se Ho zabít zobákem. Bakásura nevěděl, že i když hrál Krišna roli dítěte Nandy Mahárádže, přesto byl původním otcem Pána Brahmy, stvořitele vesmíru. Syn matky Jašódy, který je zdrojem radosti polobohů a Pánem světců, chytil obrovskou volavku za obě půlky zobáku a před svými přáteli jí roztrhl tlamu vedví, jako dítě, které snadno rozpůlí stéblo trávy. Obyvatelé nebeských planet shazovali jako své blahopřání květy zvané malliká, nejvoňavější ze všech květů. Společně s deštěm květů se ozývaly zvuky rohů, bubnů a lastur.

Chlapce ohromila záplava květů a nebeské zvuky, a když viděli Krišnu zachráněného ze chřtánu velkého démona Bakásury, všichni včetně Balarámy měli takovou radost, že se jim zdálo, jako by znovu nalezli pramen svého života. Jakmile viděli Krišnu, jak jde k nim, jeden po druhém objali Nandova syna a přitiskli si Ho k hrudi. Poté shromáždili všechna telátka, která měli v péči, a vydali se na cestu domů.

Doma hned vyprávěli o úžasných činnostech Nandova syna. Když gópí a pastevci slyšeli jejich příběh, byli šťastní, protože měli Krišnu přirozeně rádi a nasloucháním o Jeho slávě a vítězstvích svoji lásku k Němu ještě zvětšovali. Mysleli na to, že Krišna byl zachráněn ze chřtánu smrti, a hleděli Mu do tváře s velkou láskou a náklonností. Celí zkoprnělí nemohli z Krišny odtrhnout oči. Gópí i muži si začali navzájem říkat, jak je to úžasné, že malého Krišnu mnohokrát a různými způsoby napadali mnozí démoni, ale vždycky sami zahynuli a Krišnovi se nic nestalo. Dále si říkali, jak velcí démoni ve strašných podobách na Krišnu útočili, aby Ho zabili, ale milostí Hariho Mu nedokázali způsobit ani sebemenší zranění; naopak sami umírali jako mušky v ohni. Všichni proto vzpomínali na slova Gargy Muniho, který na základě své důkladné znalosti Véd a astrologie předpověděl, že tohoto hocha bude ohrožovat mnoho démonů. Nyní viděli, že se každé jeho slovo stává skutečností.

Všichni starší pastevci včetně Nandy Mahárádže si často povídali o podivuhodných činnostech Pána Krišny a Balarámy a byli do těchto hovorů vždy tak pohroužení, že zapomínali na trojí utrpení hmotné existence. Takový je účinek vědomí Krišny. To, z čeho se těšil Nanda Mahárádž před pěti tisíci lety, může i dnes přinášet radost těm, kdo mají vědomí Krišny, jednoduše prostřednictvím vyprávění o transcendentálních zábavách Krišny a Jeho společníků.

Jak Balaráma, tak i Krišna se vyžívali ve svých dětských radovánkách. Napodobovali opice Pána Rámačandry, které stavěly most přes oceán, a Hanumána, který skočil přes vodu na Cejlon. Napodobovali tyto zábavy se svými kamarády, a tak Jim dětství radostně ubíhalo.