12. KAPITOLA

Jednou Pán zatoužil jít se svými přáteli pasáčky do lesa časně ráno a potom tam společně poobědvat. Hned, jak vstal z postele, zatroubil na buvolí roh a svolal své kamarády. Vydali se do lesa ve velkém průvodu a před sebou hnali telátka. Takto Pán Krišna shromáždil tisíce pasáčků. Každý z nich měl hůl, flétnu a roh a také uzlíček s jídlem a každý se staral o tisíce telátek. Všichni chlapci byli veselí a šťastní, že jdou na výlet. Každý hoch, včetně Krišny, dával dobrý pozor na svá telátka, která pásli v různých částech lesa. Chlapci měli na sobě různé zlaté ozdoby, ale přesto ještě začali pro zábavu v lese trhat květy, lístky, větvičky a sbírat paví péra a červené hlinky, a tím vším se zdobili. Když procházeli lesem, jeden hoch ukradl druhému uzlíček s jídlem a hodil ho dalšímu. Když to chlapec, kterému uzlíček patřil, zjistil, snažil se ho získat zpátky, ale hoši si ho mezi sebou házeli dál. Tak se bavili dětskými hrami.

Když Pán Krišna někdy hochy předběhl, aby si prohlédl nějaké místo, snažili se Ho dohonit a soutěžili, kdo se Ho dotkne první. Jeden říkal: “Já za Ním poběžím a dotknu se Ho,” a jiný řekl: “Ne, ty nemůžeš. Já se dotknu Krišny dřív.” Někteří hráli na flétny nebo troubili na trubky zhotovené z buvolího rohu. Někteří se plížili za pávy nebo napodobovali zvukomalebné kukání kukačky. Chlapci též běhali za stíny ptáků letících po obloze a snažili se je přesně následovat. Také se přibližovali k opicím a potichu usedali vedle nich, anebo napodobovali tanec pávů. Někteří chytali opice za ocas a hráli si s nimi, a jakmile opice vyskočily na strom, hoši je následovali. Když na ně některá opice vycenila zuby, zašklebili se jako ona a také na ni vycenili zuby. Jiní chlapci si hráli se žábami na břehu řeky Jamuny, a když žáby ze strachu naskákaly do vody, hoši tam skočili za nimi. Potom zase vyšli na břeh a dívali se na své odrazy ve vodě, smáli se a dělali různé obličeje. Rovněž křičeli do prázdných studní a nadávali a vysmívali se vracející se ozvěně.

Nejvyšší Pán říká osobně v Bhagavad-gītě, že transcendentalisté Ho mohou poznat úměrně svému postoji buď jako Brahman, Paramátmu, nebo Nejvyšší Osobnost Božství. Zde Pán Krišna, který impersonalistům poskytuje svou tělesnou září potěšení z realizace Brahmanu, potvrzuje svůj výrok a těší oddané jako Nejvyšší Osobnost Božství. Ti, kdo jsou pod vlivem vnější energie zvané māyā, Ho považují jen za krásné dítě. Avšak pasáčkům, kteří si s Ním hráli, skýtal dokonalé transcendentální potěšení. Až po vykonání mnoha zbožných činností byli tito hoši povýšeni na úroveň, kdy se mohli osobně sdružovat s Nejvyšší Osobností Božství. Kdo dokáže změřit transcendentální štěstí obyvatel Vrindávanu? Osobně vídali tváří v tvář Nejvyššího Pána, jehož mnozí jógí nedokáží nalézt ani poté, co se podrobili přísné askezi, přestože sídlí v jejich srdcích. To je potvrzeno v Brahma-saṁhitě: člověk může hledat Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, na stránkách Véd a Upanišad, ale je těžké Ho tam najít. Má-li však někdo to štěstí, že se setká s oddaným, pak může spatřit Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář. Po vykonávání zbožných činností v mnoha předešlých životech viděli pasáčkové Krišnu tváří v tvář a hráli si s Ním jako přátelé. Nechápali, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství, ale hráli si s Ním jako důvěrní přátelé, kteří Ho mají velice rádi.

Když Pán Krišna skotačil se svými kamarády, démon Aghásura se již nedokázal ovládat. Nesnesl pohled na to, jak si Krišna šťastně hraje, a objevil se před chlapci, aby je všechny zabil. Aghásura byl tak nebezpečný, že i obyvatelé nebeských planet z něho měli strach. I když denně pili nektar, aby si prodloužili život, báli se Aghásury a ptali se: “Kdy toho démona někdo konečně zabije?” Nebešťané pili nektar, aby byli nesmrtelní, ale ve skutečnosti si svou nesmrtelností nebyli jistí. Naproti tomu hoši, kteří si hráli s Krišnou, se žádných démonů nebáli. Vůbec neměli strach. Jakékoliv hmotné opatření na ochranu před smrtí je vždy nejisté, ale pokud si je člověk vědomý Krišny, má nesmrtelnost zaručenou.

Démon Aghásura se zjevil před Krišnou a Jeho přáteli. Byl to mladší bratr Pútany a Bakásury a myslel si: “Krišna zabil mého bratra a sestru. Teď zabiju já Jeho i se všemi Jeho přáteli a telaty.” Aghásura přišel velice odhodlaný, neboť ho Kansa důkladně vyprovokoval. Také si myslel, že když obětuje obilí a vodu na počest svých zesnulých sourozenců a když zabije Krišnu a všechny pasáčky, pak automaticky všichni vrindávanští obyvatelé zahynou žalem. Pro hospodáře jsou obvykle děti životní silou. Když všechny zemřou, kvůli silnému citovému poutu pak zemřou i jejich rodiče.

Aghásura se tedy rozhodl, že zabije všechny obyvatele Vrindávanu, a zvětšil své tělo pomocí jógové siddhi zvané mahimā. Démoni obvykle dokáží získat téměř všechny druhy mystických sil. Pomocí dokonalosti zvané mahimā- siddhi může jógí nabýt libovolných rozměrů. Démon Aghásura se proměnil v obrovského, tlustého hada, dlouhého skoro třináct kilometrů. Jakmile měl toto úžasné tělo, otevřel svou tlamu tak, že vypadala jako horská jeskyně. S touhou spolknout všechny chlapce najednou, včetně Krišny a Balarámy, čekal na cestě.

Démon v podobě velkého tlustého hada měl tlamu otevřenou od země až k obloze. Jeho dolní pysk se dotýkal země a horní mraků, jeho čelisti připomínaly velkou jeskyni a zuby vypadaly jako vrcholky hor. Jeho jazyk byl jako široká cesta a dech jako hurikán. Z očí mu sršel oheň. Hoši si zpočátku mysleli, že je to nějaká socha, ale po pečlivějším prohlédnutí zjistili, že před nimi na cestě leží velký had s otevřenou tlamou. Začali se mezi sebou dohadovat: “Vypadá jako velké zvíře a leží tu tak, aby nás mohl všechny spolknout. Jen se podívejte — není to obrovský had, který otevřel tlamu, aby nás všechny sežral?”

Jeden z hochů řekl: “Ano, co říkáš, je pravda. Horní pysk tohoto zvířete se podobá červenému mraku při západu slunce a jeho dolní pysk je jako odraz červené sluneční záře na zemi. Milí přátelé, jen se podívejte do pravého a levého koutku jeho tlamy. Celá ta tlama připomíná obrovskou jeskyni, jejíž hloubka se nedá odhadnout. Také jeho brada se zvedá jako vrcholek hory. Ta dlouhá cesta je vlastně jeho jazyk a uvnitř té tlamy je tma jako v jeskyni. Ten horký vítr, který vane jako hurikán, je jeho dech a rybí zápach vycházející z jeho tlamy je smrad z jeho střev.”

Hoši pak pokračovali v rozhovoru: “Jak nás ten velký had dokáže všechny spolknout, pokud vejdeme do jeho tlamy všichni najednou? A i kdyby to dokázal, nedokáže spolknout Krišnu. Krišna ho okamžitě zabije, jako to udělal s Bakásurou.” Když takto chlapci mluvili, všichni se zadívali na krásný, lotosu podobný Krišnův obličej, začali tleskat a smát se. Potom vešli do tlamy gigantického hada.

Mezitím Krišna, který je Nadduší v srdci každého, pochopil, že tato velká postava podobná soše je démon. Chlapci to ale nevěděli, a tak zatímco Krišna plánoval, jak zabránit záhubě svých blízkých přátel, všichni i se svými telátky vpochodovali do hadovy tlamy. Krišna je však nenásledoval. Démon čekal, až do něho vstoupí Krišna, a uvažoval: “Všichni už jsou uvnitř kromě Krišny, který zabil mého bratra a sestru.”

Krišna je zárukou bezpečí pro každého, ale když viděl, že Jeho přátelé jsou mimo Jeho dosah a leží v břiše velkého hada, na okamžik se ho zmocnil zármutek. Také Ho ohromilo, jak podivuhodně může jednat vnější energie. Potom začal přemýšlet, jak by mohl démona zabít a zároveň zachránit chlapce a telátka. Ačkoliv se ve skutečnosti neměl čeho obávat, uvažoval tímto způsobem. Nakonec po chvíli uvažování také vstoupil do démonovy tlamy. V tom okamžiku všichni polobozi, kteří se shromáždili schovaní za mraky, aby viděli tuto zábavu, vyjadřovali své pocity slovy: “Běda! Běda!” Všichni Aghásurovi přátelé, zvláště Kansa, kteří měli ve zvyku jíst maso a pít krev, zároveň dávali najevo své nadšení, neboť věděli, že i Krišna vstoupil do démonovy tlamy.

Zatímco se démon snažil Krišnu a Jeho druhy rozdrtit, Krišna slyšel naříkání polobohů a okamžitě se začal v démonově hrdle zvětšovat. I když měl démon obrovské tělo, začal se dávit. Divoce koulel svýma velkýma očima a zakrátko se udusil. Jeho životní vzduch z něho nemohl nikudy uniknout, až nakonec prorazil otvorem v horní části lebky. Po jeho smrti přivedl Krišna svým pouhým transcendentálním pohledem všechny chlapce a telátka znovu k životu a vyšel s nimi z démonovy tlamy. Dokud byl Krišna uvnitř, Aghásurova duše visela na nebi a ozařovala všechny světové strany jako jasné světlo. Jakmile Krišna vyšel s telátky a přáteli z jeho tlamy ven, toto zářící světlo před očima všech polobohů okamžitě splynulo s Krišnovým tělem.

Polobohy zaplavila radost. Shazovali na Krišnu květy, a tak Ho, Nejvyšší Osobnost Božství, uctívali. Nebešťané radostně tancovali a obyvatelé Gandharvalóky pronášeli různé modlitby. Bubeníci tloukli na bubny, bráhmanové recitovali védské hymny a oddaní Pána volali: “Jaya! Jaya! Sláva Nejvyšší Osobnosti Božství!”

Když Pán Brahmá slyšel tyto příznivé vibrace, které se rozléhaly po vyšším planetárním systému, okamžitě sestoupil, aby se podíval, co se děje. Uviděl zabitého démona a byl ohromen neobyčejnými a slavnými zábavami Osobnosti Božství.

Gigantická tlama démona zůstala po mnoho dnů otevřená a postupně vyschla. Zůstala místem zábav pro všechny pasáčky.

Krišna zabil Aghásuru v době, kdy Jemu a Jeho přátelům bylo necelých pět let. Děti mladší než pětileté se nazývají kaumāra. Věku mezi pátým a desátým rokem se říká paugaṇḍa a věku od deseti do patnácti let se říká kaiśora. Chlapci staří více než patnáct let se nazývají mladíci. Po celý jeden rok se ve vradžské vesnici o události s Aghásurou nikdo nezmínil. Když ale hoši dorostli do věku šesti let, s úžasem o této příhodě vyprávěli svým rodičům.

Pro Šrí Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, který je mnohem větší než polobozi, jako je Pán Brahmá, není vůbec nic těžkého někomu umožnit, aby splynul s Jeho věčným tělem. Takto odměnil Aghásuru. Aghásura byl zajisté velice hříšná bytost a hříšníci nemohou splynout s Absolutní Pravdou, ale v tomto zvláštním případě se démon očistil od všech reakcí za své hříšné jednání tím, že Krišna vstoupil do jeho těla. Ti, kdo neustále myslí na věčnou podobu Pána ve formě Božstva nebo v mentální formě, dostávají transcendentální požehnání, díky němuž mohou vstoupit do Božího království a sdružovat se s Nejvyšší Osobností Božství. Můžeme si tedy jen představit vznešené postavení někoho takového, jako byl Aghásura, do jehož těla Nejvyšší Osobnost Božství Krišna osobně vstoupil. Velcí mudrci, jógí a oddaní neustále uchovávají Pánovu podobu v srdci nebo se dívají na Pána v podobě Božstva v chrámech; tímto způsobem se zbavují všech hmotných nečistot a po zániku těla vstoupí do Božího království. Této dokonalosti je možné dosáhnout jednoduše uchováváním Pánovy podoby v mysli. V případě Aghásury však Nejvyšší Pán osobně vstoupil do jeho těla, a proto bylo jeho postavení vyšší než postavení obyčejného oddaného či největšího jógího.

Mahárádž Paríkšit, který naslouchal o transcendentálních zábavách Pána Krišny (jenž mu zachránil život, když byl ještě v lůně své matky), měl čím dál větší zájem naslouchat. Proto mudrci Šukadévovi Gósvámímu, který mu vyprávěl Śrīmad-Bhāgavatam, položil další otázky.

Krále Paríkšita poněkud překvapila skutečnost, že o Aghásurově smrti celý rok nikdo nemluvil — až do doby, kdy hoši dosáhli věku paugaṇḍa. Chtěl se o tom dozvědět více, neboť si byl jistý, že příčinou bylo působení různých Krišnových energií.

Kšatrijové neboli členové vládnoucí třídy jsou obvykle stále zaneprázdněni politickými otázkami a mají jen malou možnost naslouchat o transcendentálních zábavách Pána Krišny. Paríkšit Mahárádž se však považoval za velice požehnaného, neboť mohl naslouchat popisům těchto zábav, a navíc z úst Šukadévy Gósvámího, největší autority na Śrīmad-Bhāgavatam. Na jeho žádost pokračoval Šukadéva Gósvámí v líčení transcendentálních zábav Pána Krišny, Jeho podoby, vlastností, slávy a všeho, co s Ním souvisí.