19. KAPITOLA

Zatímco Krišna, Balaráma a Jejich přátelé prožívali výše popsané zábavy, krávy, které zůstaly bez dozoru, se začaly potulovat samy a zlákány čerstvou trávou se dostávaly hlouběji a hlouběji do lesa. Kozy, krávy a buvoli přecházeli z jednoho lesa do druhého, až vstoupili do lesa zvaného Íšíkátaví. Přilákala je spousta zelené trávy, která v něm rostla, ale jakmile do něj vešli, zjistili, že hoří, a začali naříkat. Mezitím Balaráma a Krišna se svými přáteli nemohli najít svá zvířata, a to je velice zarmoutilo. Vydali se za krávami podle jejich stop a podle okousané trávy. Všichni chlapci se báli, že krávy, které byly jediným zdrojem jejich živobytí, se ztratily. Jejich hledáním v lese se unavili a dostali žízeň. Brzy však zaslechli kraví bučení. Krišna začal na zvířata hlasitě volat jejich jmény. Krávy se zaradovaly, když slyšely Krišnovo volání. Požár je však nyní již obklopoval ze všech stran a situace vypadala nebezpečně. Plameny šlehaly víc a víc, neboť foukal prudký vítr, a zdálo se, že pohltí všechno pohyblivé i nehybné. Všechny krávy a chlapce to vyděsilo a hleděli na Balarámu a Krišnu stejně, jako umírající člověk hledí na obrázek Nejvyšší Osobnosti Božství. Říkali: “Můj milý Krišno! Můj milý Krišno! Ty a Balaráma jste velice mocní. Nás teď spaluje žár tohoto planoucího ohně; proto přijímáme útočiště u Vašich lotosových nohou. Víme, že Vy nás dokážete ochránit před tímto velkým nebezpečím. Náš milý příteli Krišno, jsme Tvoji důvěrní přátelé. Není správné, abychom takto trpěli. Všichni plně závisíme na Tobě a Ty jsi znalcem zbožného života. Neznáme nikoho jiného než Tebe.”

Pán, Osobnost Božství, slyšel naléhavé hlasy svých přátel. Upřel na ně uklidňující pohled a odpověděl jim. Očima naznačil, že se nemají čeho obávat, a ujistil je: “Nemějte strach.” Potom Krišna, nejvyšší mystik, v okamžiku spolkl všechny ohnivé plameny. Krávy a chlapci tak byli zachráněni před hrozícím nebezpečím. Chlapci ze strachu téměř upadli do bezvědomí, ale když se probrali a otevřeli oči, viděli, že jsou zase v lese Bhándíra s Krišnou, Balarámou i krávami. Žasli, když viděli, že už je žádný planoucí oheň neohrožuje a že krávy jsou zachráněné. V duchu si říkali, že Krišna určitě není obyčejný chlapec, ale nějaký polobůh.

Večer se Krišna a Balaráma společně s chlapci a krávami vraceli do Vrindávanu a cestou hráli na své flétny. Jak se blížili k vesnici, všechny gópí se radovaly. Když byl Krišna v lese, celý den na Něho myslely a každý okamžik v Jeho nepřítomnosti jim připadal dlouhý jako dvanáct let.