2. KAPITOLA

Nejenže král Kansa okupoval království Jaduovců, Bhódžů, Andhaků a království Šúrasény, ale ještě se spojil se všemi ostatními démonskými králi: démony Pralambou, Bakou, Čánúrou, Trinávartou, Aghásurou, Muštikou, Arištou, Dvividou, Pútanou, Kéším a Dhénukou. Džarásandha byl tehdy králem magadhské provincie (v současnosti známé jako stát Bihár) a Kansa svou diplomacií sjednotil nejmocnější říši té doby pod Džarásandhovou ochranou. Kromě toho uzavřel spojenectví s králi, jako byli Bánásura a Bhaumásura, až se stal nejmocnějším panovníkem. Pak začal vystupovat velice nepřátelsky vůči jaduovské dynastii, v níž se měl narodit Krišna.

Králové jaduovské, bhódžské a andhakské dynastie, které Kansa neustále sužoval, začali hledat útočiště v jiných státech, jako například u Kuruovců a Paňčálů a ve státech Kékaja, Šálva, Vidarbha, Nišadha, Vidéha a Kóšala. Kansa narušil jednotu království jaduovského, a stejně tak i bhódžského a andhakského. Vybudoval si nejsilnější postavení na celém rozlehlém území, které se tehdy nazývalo Bhárata-varša.

Když Kansa zabíjel jedno po druhém šest dětí Dévakí a Vasudévy, mnoho jeho přátel a příbuzných ho žádalo, aby s těmito hrůznými činy přestal. Všichni však nakonec Kansu uctívali.

Jakmile Dévakí otěhotněla posedmé, zjevila se v jejím lůně úplná expanze Krišny zvaná Ananta. Dévakí zaplavila radost i smutek. Radovala se, protože věděla, že se do jejího lůna uchýlil Pán Višnu, ale zároveň se trápila myšlenkou, že hned jak dítě přijde na svět, Kansa Ho zabije. Tehdy se Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, slitoval nad příslušníky jaduovské dynastie, kteří byli nuceni žít ve strachu před Kansovými ukrutnostmi, a nařídil, aby se zjevila Jógamájá, Jeho vnitřní energie. Krišna je Pánem vesmíru, ale především je Pánem jaduovské dynastie.

Jógamájá je základní energie Osobnosti Božství. Ve Védách je řečeno, že Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, má mnoho různých energií: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate. Všechny tyto energie jednají vnitřně nebo navenek a Jógamájá je hlavní z nich. Pán jí nařídil, aby se zjevila ve vradžské zemi, ve Vrindávanu, který je vždy vyzdobený a plný krásných krav. Tam, v domě krále Nandy a královny Jašódy přebývala Róhiní, jedna z Vasudévových manželek. Nejen ona, ale i mnoho dalších členů jaduovské dynastie se ze strachu před Kansovými ničemnostmi rozprchlo po celé zemi. Někteří dokonce žili v horských jeskyních.

Pán tedy sdělil Jógamáji: “Kansa vězní Dévakí a Vasudévu a v Dévakině lůně je nyní Moje úplná expanze Šéša. Postarej se o Jeho přemístění do lůna Róhiní. Až to zařídíš, sám sestoupím do lůna Dévakí se všemi svými energiemi. Pak se zjevím jako syn Dévakí a Vasudévy a ty jako dcera Nandy a Jašódy ve Vrindávanu.

Jelikož se zjevíš jako Moje sestra a budeš rychle uspokojovat touhy po smyslovém požitku, lidé na Zemi tě budou uctívat různými cennými předměty: vonnými tyčinkami, svíčkami, květy a oběťmi. Lidé toužící po materialistické dokonalosti tě budou uctívat v různých podobách tvých expanzí, jež dostanou jména Durgá, Bhadrakálí, Vidžajá, Vaišnaví, Kumudá, Čandiká, Krišná, Mádhaví, Kanjaká, Májá, Nárájaní, Íšání, Šáradá a Ambiká.”

Krišna a Jógamájá se zjevili jako bratr a sestra — Nejvyšší Mocný a nejvyšší moc. Mezi Mocným a mocí sice není vyhraněný rozdíl, ale přesto je moc vždy podřízena Mocnému. Materialisté uctívají moc, ale transcendentalisté uctívají Mocného. Krišna je Nejvyšší Mocný a Durgá je nejvyšší moc v hmotném světě. Ve védské kultuře lidé ve skutečnosti uctívají jak Mocného, tak i moc. Existují stovky a tisíce chrámů Višnua a Déví a někdy jsou oba dva uctíváni společně. Uctívači moci, tedy Durgy neboli Krišnovy vnější energie, mohou snadno dosáhnout různých hmotných úspěchů, ale každý, kdo se chce povznést transcendentálně, musí s vědomím Krišny uctívat Mocného.

Pán také Jógamáji sdělil: “Má úplná expanze Ananta Šéša je v lůně Dévakí. Vzhledem k tomu, že bude zvláštní mocí přemístěn do lůna Róhiní, bude znám jako Sankaršan. Bude zdrojem veškeré duchovní síly, bala, pomocí které může člověk dosáhnout nejvyšší životní blaženosti, zvané ramaṇa. Proto bude úplná expanze Ananta po svém příchodu na svět znám buď jako Sankaršan, nebo jako Balaráma.”

V Upanišadách stojí: nāyam ātmā bala-hīnena labhyaḥ. To znamená, že nikdo nemůže dosáhnout nejvyšší úrovně seberealizace, aniž by obdržel dostatečnou přízeň Balarámy. Slovem bala se neoznačuje fyzická síla. Nikdo nemůže získat duchovní dokonalost fyzickou silou. Člověk musí mít duchovní sílu, kterou mu dá Balaráma neboli Sankaršan. Ananta či Šéša je zdrojem síly, která udržuje všechny planety na svých místech. Z hmotného pohledu je tato nosná síla známa jako gravitace, ale ve skutečnosti se jedná o ukázku Sankaršanovy síly. Balaráma neboli Sankaršan je zdrojem duchovní síly, původní duchovní učitel. Proto je i Pán Nitjánanda Prabhu, jenž je také inkarnací Balarámy, původní duchovní učitel. A duchovní učitel je zástupcem Balarámy, podoby Nejvyšší Osobnosti Božství, jenž dodává duchovní sílu. V Caitanya-caritāmṛtě je potvrzeno, že duchovní učitel je projevem Krišnovy milosti.

Po vyslechnutí pokynů Jógamájá Nejvyššího Pána uctivě obešla a pak se zjevila v hmotném světě, poslušna Jeho nařízení. Když tato svrchovaná moc svrchovaně mocné Osobnosti Božství přemisťovala Pána Šéšu z lůna Dévakí do lůna Róhiní, byly Dévakí i Róhiní omámeny jejím vlivem, který se nazývá yoga- nidrā. Lidé si mysleli, že Dévakino sedmé těhotenství skončilo potratem. Balaráma byl tedy synem Dévakí, ale byl přemístěn do lůna Róhiní a narodil se jako její syn. Poté Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, který je vždy připraven pomáhat svým čistým oddaným, vstoupil i se všemi svými nepochopitelnými energiemi jako Pán celého stvoření do mysli Vasudévy. V této souvislosti se rozumí, že Pán Krišna se nejprve projevil v čistém srdci Vasudévy a potom byl přenesen do srdce Dévakí. Nebyl umístěn do jejího lůna vypuštěním semene. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se pomocí své nepochopitelné energie může zjevit jakýmkoliv způsobem. Nemusí to být obyčejným způsobem, tedy vstříknutím semene do lůna určité ženy.

Když Vasudéva přechovával v srdci podobu Nejvyšší Osobnosti Božství, vypadal jako žhnoucí slunce, jehož oslňující paprsky jsou vždy nesnesitelné a spalující pro obyčejné lidi. Podoba Pána přebývající v čistém srdci Vasudévy se neliší od Krišnovy původní podoby. Zjevení Krišnovy podoby kdekoliv, a hlavně v srdci, se nazývá dhāma. Dhāma se nevztahuje pouze na Krišnovu podobu, ale i na Jeho jméno, Jeho vlastnosti a vše, co s Ním souvisí. Všechno se projeví současně.

Věčná podoba Nejvyšší Osobnosti Božství se všemi energiemi byla přemístěna z Vasudévovy mysli do mysli Dévakí stejně, jako se paprsky zapadajícího slunce přenášejí na vycházející úplněk.

Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, vstoupil do těla Dévakí z těla Vasudévy, aniž by podléhal jakýmkoliv podmínkám, jež působí na obyčejnou živou bytost. Když tam byl Krišna, rozumí se, že všechny Jeho úplné expanze, jako Nárájan, a inkarnace, jako Pán Nrsimha či Varáha, tam byly s Ním a také nepodléhaly podmínkám hmotné existence. Tak se Dévakí stala sídlem Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je jeden jediný a je příčinou všeho stvoření. Dévakí se stala sídlem Absolutní Pravdy, ale jelikož přebývala v domě Kansy, připomínala zakrytý oheň nebo zneužité vzdělání. Když se oheň udržuje uvnitř nějaké nádoby, nedá se příliš využít jeho paprsků světla. Podobně ani zneužité poznání, které neslouží ku prospěchu všech, nikdo příliš neocení. Dévakí tedy byla držena za vězeňskými zdmi Kansova paláce a nikdo nespatřil její transcendentální krásu, která byla výsledkem toho, že počala Nejvyšší Osobnost Božství.

Kansa však viděl transcendentální krásu své sestry a okamžitě dospěl k závěru, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, vstoupil do jejího lůna. Nikdy předtím nebyla tak krásná. Bylo mu jasné, že v jejím lůně je něco úžasného. To ho znepokojilo, neboť si byl jistý, že nyní přišel Nejvyšší Pán, který ho v budoucnosti zabije. Začal uvažovat: “Co teď mám s Dévakí udělat? Určitě nosí ve svém lůně Višnua či Krišnu, takže je jisté, že Krišna již přišel na pomoc polobohům. I když ji okamžitě zabiji, Jeho misi není možné zmařit.” Kansa velice dobře věděl, že nikdo nedokáže zmařit Višnuovo poslání. Každý inteligentní člověk ví, že Boží zákony nelze porušovat. Bůh dosáhne svého cíle navzdory všem překážkám, které Mu démoni uchystají. Kansa dále přemýšlel: “Když nyní Dévakí zabiji, Višnu prosadí svou svrchovanou vůli s ještě větším důrazem. Zabít Dévakí nyní by byl velice odporný čin. Nikdo nechce ani v ožehavé situaci ztratit svou dobrou pověst, a kdybych ji teď zabil, mou pověst to poškodí. Dévakí je žena, je pod mou ochranou, navíc je v jiném stavu, a když ji zabiji, s mou slávou, výsledky mých zbožných činností i délkou mého života bude okamžitě konec.”

Dále uvažoval: “Příliš krutý člověk je již v podstatě mrtvý, i když ještě žije. Během života ho nikdo nemá rád a po smrti ho lidé zatratí. Kvůli tomu, jak se ztotožňuje s tělem, degraduje a bude svržen do nejtemnějšího pekla.” Takto Kansa meditoval o všech pro a proti, jež se týkala zabití Dévakí.

Nakonec se rozhodl, že ji hned nezabije, ale počká na nevyhnutelnou budoucnost. Jeho mysl však naplnilo nepřátelství vůči Osobnosti Božství. Trpělivě čekal, až se dítě narodí, aby Ho mohl zabít, stejně jako se zbavil Dévakiných předchozích dětí. Takto ponořen v oceánu nenávisti k Osobnosti Božství začal myslet na Krišnu či Višnua, když seděl, spal, procházel se, jedl nebo pracoval—za každé životní situace. Byl tak pohroužen do myšlenek na Nejvyšší Osobnost Božství, že nepřímo kolem sebe viděl jen Krišnu či Višnua. Naneštěstí ho navzdory jeho neustálému myšlení na Višnua nelze považovat za oddaného, protože na Krišnu myslel jako na svého nepřítele. Mysl velkého oddaného je také stále pohroužena v myšlenkách na Krišnu, ale oddaný na Něho myslí s kladným, nikoliv záporným postojem. Myslet na Krišnu příznivě je projevem vědomí Krišny, ale myslet na Krišnu nepříznivě vědomí Krišny není.

Tehdy se do Kansova paláce neviditelně dostavili Pán Brahmá a Pán Śiva, doprovázeni velkými mudrci, jako je Nárada, a mnoha dalšími polobohy. Začali se modlit k Nejvyšší Osobnosti Božství vybranými verši, které těší oddané a vedou ke splnění jejich přání. Nejprve prohlásili, že Pán je věrný svému slovu. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, Krišna sestupuje do hmotného světa, aby chránil zbožné a ničil neznabohy. Takový je Jeho slib. Polobozi věděli, že se Pán usídlil v lůně Dévakí, aby svůj slib splnil, a měli velkou radost, že se zjevuje, aby vykonal své poslání.

Dále Pána oslovili jako satyaṁ param, Nejvyšší Absolutní Pravdu. Všichni hledáme pravdu. To je filosofická součást života. Polobozi poskytují informaci, že Nejvyšší Absolutní Pravda je Krišna. Ten, kdo rozvine plné vědomí Krišny, může dosáhnout Absolutní Pravdy. Krišna je Absolutní Pravda, protože na rozdíl od relativní pravdy je Pravdou ve všech třech fázích věčného času. Čas se dělí na minulost, současnost a budoucnost. Krišna je Pravdou vždy — v minulosti, současnosti i budoucnosti. Svrchovaný čas v podobě minulosti, současnosti a budoucnosti vládne všemu v hmotném světě. Krišna však existoval před stvořením, v průběhu stvoření v Krišnovi vše spočívá a po stvoření bude Krišna tím, kdo zůstane. Proto je Absolutní Pravdou za všech okolností. Existuje-li v tomto hmotném světě jakákoliv pravda, pak pochází z Nejvyšší Pravdy, Krišny. Existuje-li v hmotném světě jakékoliv bohatství, jeho příčinou je Krišna. Existuje- li v hmotném světě jakákoliv sláva, její příčinou je Krišna. Existuje-li v tomto světě jakákoliv síla, pak pochází od Krišny. Existuje-li zde jakákoliv moudrost a vzdělání, jejich původem je Krišna. Krišna je zdrojem všech relativních pravd.

Tento hmotný svět se skládá z pěti základních hmotných prvků: země, vody, ohně, vzduchu a éteru, a ty všechny pocházejí od Krišny. Materialističtí vědci uznávají tyto základní prvky za příčinu hmotného projevu, ale ve skutečnosti vytváří prvky v jejich hrubém i jemném stavu Krišna. Živé bytosti, které jednají v hmotném světě, jsou výtvory Jeho okrajové energie. V sedmé kapitole Bhagavad-gīty je jasně řečeno, že celý vesmírný projev je kombinací dvou Krišnových energií, vyšší a nižší. Živé bytosti náležejí k vyšší energii a neživé hmotné prvky patří k Jeho nižší energii. V neprojeveném stavu spočívá vše v Krišnovi.

Polobozi pokračovali ve svých uctivých modlitbách ke svrchované podobě Osobnosti Božství, Krišnovi, analytickým rozborem hmotného projevu. Co je tento hmotný projev? Je jako strom. Strom stojí na zemi a strom hmotného projevu stojí na zemi tvořené hmotnou přírodou. Hmotný projev je přirovnán ke stromu, protože strom bývá nakonec poražen. Strom se nazývá vṛkṣa, což znamená “to, co bude nakonec skáceno”. Tento strom hmotného projevu tedy nelze uznat za Konečnou Pravdu, protože je ovlivněný časem. Krišnovo tělo je však věčné; Krišna existoval před hmotným stvořením, existuje po dobu, kdy je hmotný svět projeven, a bude existovat nadále i po jeho zničení. Jedině Krišnu je proto možné uznat za Absolutní Pravdu.

Kaṭha Upaniṣad také uvádí tento příklad se stromem hmotného projevu, stojícím na zemi hmotné přírody. Tento strom nese plody dvou druhů, štěstí a neštěstí. Ti, kdo žijí na stromě těla, jsou jako dva ptáci. Jedním ptákem je lokalizovaný aspekt Krišny, známý jako Paramátmá, a druhým je živá bytost. Ta pojídá plody tohoto hmotného projevu. Někdy zobe plody štěstí a jindy plody neštěstí. Druhý pták však nemá zájem krmit se plody štěstí a neštěstí, protože je spokojený sám v sobě. Kaṭha Upaniṣad prohlašuje, že jeden pták na stromě těla jí jeho plody, zatímco druhý pouze přihlíží. Kořeny tohoto stromu se rozrůstají do tří směrů, což znamená, že představují tři kvality hmotné přírody: dobro, vášeň a nevědomost. Stejně jako se rozrůstají kořeny stromu, tak živá bytost stykem s kvalitami hmotné přírody (dobrem, vášní a nevědomostí) prodlužuje trvání své hmotné existence. Plody hmotného projevu mají chutě čtyř druhů: náboženství, hospodářský rozvoj, smyslový požitek a konečně osvobození. Podle různých styků s kvalitami hmotné přírody živé bytosti ochutnávají různé druhy náboženství, různé druhy hospodářského rozvoje, různé druhy smyslového požitku a různé druhy osvobození. Prakticky všechny hmotné činnosti jsou prováděny v nevědomosti, ale celkem existují tři kvality, a proto je někdy kvalita nevědomosti překryta dobrem nebo vášní. Chuť hmotných plodů je vnímána prostřednictvím pěti smyslů. Pět smyslových orgánů, skrze něž získáváme poznání, je bičováno šestero důtkami: nářkem, klamem, neduživostí, smrtí, hladem a žízní. Toto hmotné tělo neboli hmotný projev pokrývá sedm vrstev: kůže, maso, krev, morek, kosti, tuk a semeno. Větví stromu je osm a tvoří je země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego. Tělo má devět bran: dvě oči, dvě nosní dírky, dvě uši, ústa, genitálie a konečník. Uvnitř těla proudí deset druhů vzduchů: prāṇa, apāna, udāna, vyāna, samāna a tak dále. Jak již bylo vysvětleno výše, dvěma ptáky sedícími na tomto stromě jsou živá bytost a lokalizovaná Nejvyšší Osobnost Božství, Paramátmá.

Základní příčinou zde popsaného hmotného projevu je Nejvyšší Osobnost Božství. Nejvyšší Pán se osobně expanduje, aby se ujal tří kvalit hmotného světa. Višnu se stará o kvalitu dobra, Brahmá o kvalitu vášně a Śiva o kvalitu nevědomosti. Brahmá pomocí kvality vášně tvoří tento projev, Pán Višnu ho kvalitou dobra udržuje a Pán Śiva ho kvalitou nevědomosti zničí. Celé stvoření v konečném smyslu spočívá v Nejvyšším Pánu. On je příčinou stvoření, udržování a zničení, a když je celý projev zničen, spočívá ve své subtilní podobě v těle Nejvyššího Pána jako Jeho energie.

Polobozi ve své modlitbě říkali: “Nyní se zjevuje Nejvyšší Pán Krišna, aby udržoval tento projev. Svrchovaná Příčina je ve skutečnosti jedna, ale méně inteligentní lidé, ošálení třemi kvalitami hmotné přírody, vidí hmotný svět jako projev různých příčin. Zato inteligentní lidé vědí, že příčina je jedna—Krišna.” V Brahma-saṁhitě stojí: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ ... sarva-kāraṇa-kāraṇam — “Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, je příčinou všech příčin.” Brahmá je zástupce pověřený stvořením, Višnu je Krišnova expanze určená k udržování a Pán Śiva je Krišnovou expanzí, jež všechno zničí.

“Náš milý Pane,” pokračovali polobozi, “je velmi obtížné pochopit Tvoji věčnou podobu či osobnost. Lidé jí obvykle nedokáží porozumět; proto osobně sestupuješ, abys jim svoji původní věčnou podobu ukázal. Tvé různé inkarnace nějak dovedou pochopit, ale věčná podoba Krišny se dvěma rukama, pohybující se mezi lidskými bytostmi jako jedna z nich, je pro ně záhadou. Oddaným tato Tvoje věčná podoba skýtá stále rostoucí transcendentální blaženost, ale pro neoddané je velice nebezpečná.” Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, sádhuům přináší Krišna potěšení (paritrāṇāya sādhūnām). Pro démony je však tato podoba velice nebezpečná, jelikož Krišna sestupuje také proto, aby démony zabíjel. Je tedy potěšením pro oddané a zároveň hrozbou pro démony.

“Náš milovaný Pane s lotosovýma očima, jsi zdrojem čistého dobra. Žilo mnoho velkých mudrců, kteří jednoduše prostřednictvím samādhi, to znamená transcendentální meditace o Tvých lotosových nohách a pohroužení se do myšlenek na Tebe, snadno proměnili velký oceán nevědomosti tvořený hmotnou přírodou v pouhou loužičku v otisku kopýtka telete.” Účelem meditace je zaměřit mysl na Pána, Osobnost Božství, počínaje Jeho lotosovýma nohama. Pouhým meditováním o lotosových nohách Pána překročí velcí mudrci bez potíží rozlehlý oceán hmotné existence.

“Ó Ty, jenž vydáváš svou vlastní záři, velcí světci, kteří se přeplavili přes oceán nevědomosti na transcendentální lodi Tvých lotosových nohou, nevzali tuto loď s sebou. Je zakotvena stále na této straně.” Když se člověk převeze na lodi přes řeku, loď se s ním přemístí ke druhému břehu. Jak tedy může být i poté, co dosáhl svého cíle, stejná loď k dispozici těm, kdo jsou stále ještě na původní straně? Tuto nejasnost vysvětlují polobozi ve svých modlitbách tak, že loď Pánových lotosových nohou nikdo nikam neodváží. Oddaní, kteří jsou ještě na této straně, mají možnost překonat oceán hmotné přírody, neboť čistí oddaní loď vůbec k plavbě nepoužijí. Když se k lodi pouze přiblíží, celý oceán hmotné nevědomosti se scvrkne do velikosti loužičky v otisku telecího kopýtka. Proto oddaní nepotřebují brát loď na druhou stranu; jednoduše oceán okamžitě překročí. Jelikož jsou velké svaté osoby soucitné vůči všem podmíněným duším, loď kotví stále na této straně. Člověk může kdykoliv meditovat o lotosových nohách Pána, a tak překonat širý oceán hmotné existence.

Meditovat znamená soustředit se na Pánovy lotosové nohy. Lotosové nohy poukazují na Nejvyšší Osobnost Božství. Avšak impersonalisté neuznávají lotosové nohy Pána, a proto je předmětem jejich meditace cosi neosobního. Polobozi vyslovují svůj zralý úsudek, že ti, kdo chtějí meditovat o něčem prázdném nebo neosobním, nemohou oceán nevědomosti překonat. Tito lidé si pouze představují, že dosáhli osvobození. “Ó Pane s lotosovýma očima! Inteligence impersonalistů je znečištěná, protože opomíjejí meditaci o Tvých lotosových nohách. I když se možná dočasně povznesou na úroveň neosobní realizace, výsledkem tohoto zanedbání bude, že znovu poklesnou do hmotného podmíněného života.” Impersonalisté se podrobují přísné askezi, aby splynuli se září Brahmanu neboli s neosobní existencí, avšak jejich mysl se nezbavila hmotného znečištění; pouze se pokusili potlačit hmotný způsob myšlení. To však neznamená, že dosáhli osvobození. Proto poklesnou.

V Bhagavad-gītě je řečeno, že impersonalista musí projít velkými strastmi, aby dosáhl svého konečného cíle. Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu rovněž stojí, že bez oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství se nikdo nemůže vysvobodit ze zajetí plodonosných činností. Tvrzení z Bhagavad-gīty vyslovil Pán Krišna, tvrzení ve Śrīmad-Bhāgavatamu pochází z úst velkého mudrce Nárady a zde totéž potvrzují polobozi. “Ti, kdo se nezačali věnovat oddané službě, nepochopili, jaký je konečný cíl poznání, a nedostává se jim Tvé milosti.” Impersonalisté si pouze myslí, že jsou osvobození, ale ve skutečnosti nemají žádný vztah k Osobnosti Božství. Myslí si, že když Krišna přichází do hmotného světa, přijímá hmotné tělo. Proto transcendentální tělo Krišny přehlížejí. To je také potvrzeno v Bhagavad-gītě: avajānanti māṁ mūḍhāḥ. Impersonalisté opět poklesnou, navzdory tomu, že překonali hmotný chtíč a dospěli na úroveň osvobození. Pokud se zabývají poznáním jen pro samotné poznání a nezačnou se věnovat oddané službě Pánu, nemohou docílit kýženého výsledku. Jediné, co z toho mají, jsou těžkosti, které podstupují, nic víc.

V Bhagavad-gītě je jasně řečeno, že poznat svou příslušnost k Brahmanu není vším. Ztotožnění se s Brahmanem může člověku pomoci k dosažení úrovně vyrovnanosti, na níž je radostný a zbavený hmotné připoutanosti i odporu, ale po dosažení této úrovně musí začít s oddanou službou. Začne-li poté, co dospěl k realizaci Brahmanu, vykonávat oddanou službu, je mu otevřen vstup do duchovního království, aby žil věčně ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. To je výsledek oddané služby. Oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství nikdy nepoklesnou tak jako impersonalisté. Dokonce i když oddaní poklesnou, zůstanou ke svému Pánu citově připoutáni. Mohou se na cestě oddané služby setkávat s překážkami mnoha druhů, ale dokáží je snadno a beze strachu překonat. Díky své odevzdanosti jsou si jisti, že je Krišna vždy ochrání. Krišna to slibuje v Bhagavad-gītě: “Moji oddaní nejsou nikdy poraženi.”

“Náš milovaný Pane,” pokračovali polobozi, “zjevil ses ve své původní čisté podobě, věčné podobě dobra, pro blaho všech živých bytostí v tomto hmotném světě. Pokud využijí Tvého zjevení, mohou nyní všechny velice snadno pochopit povahu a podobu Nejvyšší Osobnosti Božství. Všichni lidé náležející do čtyř společenských stavů (brahmačárí, grihasthové, vánaprasthové a sannjásí) mohou využít Tvého zjevení.

Drahý Pane, manželi bohyně štěstí! Oddaní, kteří jsou zapojeni do služby Tobě, nikdy ze svého vznešeného postavení nepoklesnou jako impersonalisté. Pod Tvojí ochranou dokáží přejít přes hlavy mnoha vojevůdců Máji, kteří mohou neustále klást překážky na cestě osvobození. Milý Pane, zjevuješ se ve své věčné transcendentální podobě ve prospěch živých bytostí, aby Tě mohly vidět tváří v tvář a nabízet Ti své uctivé oběti v podobě védských obřadů, mystické meditace a oddané služby podle pokynů písem. Milý Pane, kdyby ses nezjevil ve své věčné transcendentální podobě plné blaženosti a poznání — podobě, která dovede odstranit jakýkoliv druh spekulativní nevědomosti ohledně Tvého postavení — pak by o Tobě všichni lidé pouze spekulovali podle toho, které kvality hmotné přírody je ovlivňují.”

Zjevení Krišny je odpovědí na veškeré smyšlené zpodobňování Nejvyšší Osobnosti Božství. Každý si představuje podobu Nejvyšší Osobnosti Božství v závislosti na kvalitě hmotné přírody, kterou je ovládán. V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Pán je nejstarší osoba. Určitá skupina nábožensky smýšlejících lidí si tedy představuje, že Bůh musí být velice starý, a proto zpodobňují Pána jako starého muže. V téže Brahma-saṁhitě je však toto popřeno — i když je Pán nejstarší ze všech živých bytostí, má věčnou podobu svěžího mladíka. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu v této souvislosti doslova stojí: vijñānam ajñāna-bhidāpamārjanam. Vijñānam znamená “transcendentální poznání Nejvyšší Osobnosti Božství”. Dále vijñānam znamená také “zažité poznání”. Transcendentální poznání je nutné přijmout sestupným způsobem prostřednictvím učednické posloupnosti tak, jak Brahmá popisuje Krišnu v Brahma-saṁhitě. Brahma-saṁhitā je vijñānam, které Brahmá realizoval svým transcendentálním zážitkem, na základě něhož představil Krišnovu podobu a zábavy v transcendentálním sídle. Toto poznání je ajñāna-bhidāpamārjanam, “to, co dokáže potřít spekulace všeho druhu založené na nevědomosti”. Lidé si představují Pánovu podobu: někdy je bez podoby a jindy má podobu vytvořenou jejich fantazií. Avšak popis Krišny v Brahma- saṁhitě je vijñānam — vědecké poznání vycházející ze zkušenosti, které předložil Pán Brahmá a přijal Pán Čaitanja. Proto stojí mimo všechny pochyby. Krišnova podoba, Krišnova flétna, barva Krišnovy pleti — to vše je skutečnost. Zde je řečeno, že toto vijñānam překoná každé spekulativní poznání. Polobozi se modlili: “Kdyby ses nezjevil jako Krišna ve své vlastní podobě, nebylo by možné poznat ani ajñāna-bhidāpamārjanam (zničení nevědomosti spekulativního poznání), ani vijñānam. Jinými slovy, když se zjevíš, potřeš nevědomost spekulativního poznání a bude přijato pravé, zkušeností ověřené poznání autorit, jako je Pán Brahmā. Lidé ovlivnění třemi kvalitami hmotné přírody si představují svého vlastního Boha v závislosti na těchto kvalitách. Proto je Bůh popisován různými způsoby, ale Tvoje zjevení ukáže, jak Bůh skutečně vypadá.”

Největší chybou, které se dopouštějí impersonalisté, je myslet si, že když přichází inkarnace Boha, přijímá hmotnou podobu tvořenou kvalitou dobra. Ve skutečnosti je podoba Krišny či Nárájana transcendentální vůči jakýmkoliv hmotným představám. Dokonce i největší impersonalista Šankaráčárja přiznal: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt — příčinou hmotného stvoření je avyakta, neosobní projev hmoty neboli nerozlišený celkový souhrn hmoty, ale Krišna je vůči tomuto hmotnému pojetí transcendentální. To je vyjádřeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu výrazem śuddha-sattva, což znamená “transcendentální dobro”. Pán nepatří na úroveň hmotné kvality dobra, je stále nad ní. Patří do transcendentálního, věčného stavu, oplývajícího blažeností a poznáním.

“Milý Pane, když přicházíš ve svých různých inkarnacích, přijímáš různá jména a podoby podle různých situací. Jmenuješ se Krišna, protože jsi dokonale přitažlivý; pro Tvou transcendentální krásu se Ti říká Šjámasundara. Śyāma znamená “načernalý”, ale přesto se říká, že jsi krásnější než tisíce Amorů (kandarpa-koṭi-kamanīya). I když se zjevuješ s barvou, která připomíná načernalý mrak, jsi Transcendentální Absolutní Pravda, a proto je Tvá krása nesčíslněkrát přitažlivější než jemné tělo Amora. Někdy se Ti říká Giridhárí, protože jsi zvedl kopec zvaný Góvardhan. Jindy Ti říkají Nanda-nandana, Vásudéva nebo Dévakí-nandana, protože přicházíš na svět jako syn Mahárádže Nandy nebo Vasudévy či Dévakí. Impersonalisté si myslí, že Tvých mnoho jmen a podob je Ti dáno podle určitých činností a vlastností, protože se na Tebe dívají z hmotného hlediska.

Náš drahý Pane, poznat Tě není možné zkoumáním Tvé absolutní povahy, podoby a činností pomocí mentální spekulace. Člověk se musí zapojit do oddané služby, a pak porozumí Tvé absolutní povaze, Tvé transcendentální podobě, jménu a vlastnostem. Tvou transcendentální povahu, podobu a vlastnosti může ve skutečnosti poznat pouze ten, kdo chce sloužit Tvým lotosovým nohám. Ostatní mohou spekulovat po milióny let, ale nepochopí ani jediný zlomek Tvého skutečného postavení.” Neoddaní nemohou poznat Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, protože závoj Jógamáji zahaluje Krišnovy skutečné rysy. To potvrzuje Bhagavad-gītā: nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya. Pán říká: “Neukazuji se každému.” Když Krišna sestoupil, byl osobně přítomný na kuruovském bitevním poli a všichni Ho viděli, ale ne každý poznal, že je Nejvyšší Osobností Božství. Přesto všichni, kdo zemřeli v Jeho přítomnosti, dosáhli úplného vysvobození z hmotného zajetí a byli přemístěni do duchovního světa.

“Ó Pane, impersonalisté či neoddaní nemohou pochopit, že Tvé jméno je totožné s Tvojí podobou.” Jelikož je Pán absolutní, není mezi Jeho jménem a Jeho skutečnou podobou rozdíl. V hmotném světě se od sebe podoba a jméno liší. Plod manga se liší od názvu manga. Mango nemůžeme ochutnat tím, že si budeme pouze opakovat: “mango, mango, mango”. Ale oddaný, který ví, že jméno a podoba Pána se od sebe neliší, zpívá Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare a realizuje, že je neustále s Krišnou.

Pán Krišna vyjevuje své transcendentální zábavy pro ty, kdo nejsou příliš pokročilí v absolutním poznání Nejvyššího. Stačí, když budou myslet na Pánovy zábavy, a získají z toho dokonalý prospěch. Jelikož není rozdíl mezi transcendentálním jménem a podobou Pána, není rozdíl ani mezi Jeho transcendentálními zábavami a podobou. Pro méně inteligentní lidi (jako jsou ženy, dělníci a obchodníci) sepsal velký mudrc Vjásadéva Mahābhāratu, v níž je Krišna zachycen při svých různých činnostech. Mahābhārata jsou příběhy z dějin a stačí, aby tito méně inteligentní lidé studovali Krišnovy transcendentální činnosti, naslouchali o nich a ukládali si je do paměti, a také se mohou postupně povznést na úroveň čistých oddaných.

O čistých oddaných, kteří jsou neustále pohrouženi v myšlenkách na transcendentální lotosové nohy Krišny a kteří se s dokonalým vědomím Krišny stále věnují oddané službě, bychom si nikdy neměli myslet, že se nacházejí v hmotném světě. Šríla Rúpa Gósvámí vysvětlil, že ti, kdo svými činy, myslí a slovy neustále jednají na úrovni vědomí Krišny, mají být považováni za osvobozené i v tomto těle. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě: ti, kdo se zaměstnávají oddanou službou Pánu, již překonali hmotné postavení.

Krišna se zjevuje proto, aby dal oddaným i neoddaným příležitost dosáhnout konečného smyslu života. Oddaní Ho mohou přímo vidět a uctívat. Těm, kteří nejsou na této úrovni, umožňuje, aby se seznámili s Jeho činnostmi, a tak dospěli na stejnou úroveň.

“Náš milovaný Pane, ó svrchovaný vládce, až se zjevíš na Zemi, všichni démoni, jako Kansa a Džarásandha, budou přemoženi a na světě zavládne štěstí. Až budeš kráčet po zemi, Tvé lotosové nohy do ní otisknou znaky z Tvých chodidel, jako je prapor, trojzubec a blesk. Tímto způsobem budeš žehnat Zemi i nám na nebeských planetách, kteří tyto znaky uvidíme.

Ó milý Pane,” pokračovali polobozi, “jsi nezrozený, a proto nenacházíme žádný jiný důvod, proč sestupuješ, než aby ses oddával svým radostným zábavám.” I když je důvod Pánova zjevení uveden v Bhagavad-gītě (sestupuje proto, aby ochránil oddané a porazil neoddané), ve skutečnosti Pán sestupuje, aby vychutnával radostná setkání s oddanými, a ne kvůli porážení neoddaných. Na to stačí jeden úder hmotné přírody. “Akce a reakce hmotné přírody (stvoření, udržování a zničení) jsou prováděny automaticky. Oddaní jsou však dostatečně ochráněni už tím, že přijímají útočiště u Tvého svatého jména, protože Tvé svaté jméno a Tvá osobnost se od sebe neliší.” Ochrana oddaných a zničení neoddaných nejsou ve skutečnosti úkoly Nejvyšší Osobnosti Božství. Když sestoupí, činí tak jen pro své transcendentální potěšení. Žádný jiný důvod neexistuje.

“Náš milý Pane, zjevuješ se jako nejlepší z jaduovské dynastie a my se s úctou pokorně klaníme Tvým lotosovým nohám. Před tímto zjevením jsi sestoupil také jako ryba, kůň, želva, napůl člověk a napůl lev, kanec, labuť, král Rámačandra, Parašuráma a mnoho jiných inkarnací. Sestoupil jsi, abys chránil své oddané, a my Tě prosíme, abys nám i nyní, když se zjevuješ přímo jako Nejvyšší Osobnost Božství, poskytl podobnou ochranu ve všech třech světech a odstranil všechny překážky, které nám brání žít v pokoji.

Milá matko Dévakí, v tvém lůně se nachází Nejvyšší Osobnost Božství, zjevující se se všemi svými úplnými expanzemi. Je původní Osobností Božství a zjevuje se pro naše blaho. Nemusíš se proto obávat svého bratra, bhódžského krále. Tvůj syn Pán Krišna, původní Osobnost Božství, se zjeví, aby ochránil zbožnou jaduovskou dynastii. Nezjevuje se sám, ale v doprovodu své bezprostřední úplné části, Baladévy.”

Dévakí měla ze svého bratra Kansy velký strach, protože již zabil tolik jejích dětí. Proto měla o Krišnu velké obavy. Ve Viṣṇu Purāṇě je uvedeno, že polobozi společně se svými manželkami Dévakí často navštěvovali, aby ji uklidnili a povzbudili, aby se neobávala, že Kansa jejího syna zabije. Krišna, který byl v jejím lůně, se měl zjevit nejen proto, aby zmenšil břímě světa, ale právě proto, aby ochránil zájmy jaduovské dynastie a s nimi i Dévakí a Vasudévu. Rozumí se, že Krišna byl přemístěn z Vasudévovy mysli do mysli Dévakí a odtud do jejího lůna. Proto všichni polobozi Dévakí, Krišnovu matku, uctívali.

Po tomto uctívání transcendentální podoby Pána se všichni polobozi s Pánem Brahmou a Pánem Śivou v čele vrátili do svých nebeských sídel.