38. KAPITOLA

Nárada Muni se nezmínil o tom, jak Krišna zabije Vjómásuru, což znamená, že Vjómásura byl zabit stejný den jako démon Kéší. Démon Kéší zahynul časně ráno a hoši pak odešli pást krávy na kopec Góvardhan, kde Krišna zabil Vjómásuru. Oba démoni zemřeli ráno. Kansa požádal Akrúru, aby do večera dojel do Vrindávanu. Na jeho pokyn se Akrúra vydal příštího rána v kočáře na cestu. Jelikož Akrúra byl velký oddaný Pána, cestou do Vrindávanu se začal k Pánu modlit. Oddaní jsou vždy pohroužení v myšlenkách na Krišnu a Akrúra neustále myslel na Krišnovy lotosové oči.

Nevěděl, jaký druh zbožných činností vykonal, že mohl toho dne jet navštívit Pána Krišnu a Pána Balarámu do Vrindávanu. Čistý vaišnava si o sobě vždy myslí, že není způsobilý sloužit Krišnovi. Akrúra tedy v duchu uvažoval, že si nezaslouží tu transcendentální příležitost spatřit Nejvyšší Osobnost Božství. Myslel si, že je stejně nezpůsobilý vidět Krišnu, jako je materialista nezpůsobilý chápat vědu o Bohu nebo člověk čtvrté třídy (šúdra) studovat Védy. Potom však přemýšlel: “Milostí Krišny je možné cokoliv, takže bude-li chtít, budu Ho moci spatřit. Podmíněná duše unášená vlnami hmotné existence může být někdy Krišnovou milostí zachráněna, stejně jako se někdy stéblo trávy plující na říčních vlnách může přiblížit ke břehu a najít útočiště.” Akrúra tak myslel na to, že bude-li Krišna chtít, bude Ho moci zhlédnout. Akrúra se považoval za nejšťastnějšího člověka na světě, protože jel navštívit Krišnu, kterého si přejí spatřit velcí mystičtí jogí. Byl přesvědčený, že toho dne zaniknou všechny reakce za jeho hříšné činnosti z dřívějšího života a že se jeho požehnaný lidský život úspěšně naplní. Akrúra také uvažoval, že když ho Kansa poslal přivézt s sebou Krišnu a Balarámu, a tak mu umožnil vidět Pána, prokázal mu tím velkou laskavost. Dále přemýšlel, jak se v dřívějších dobách velcí mudrci a světci pouhým pohledem na zářící nehty Krišnových lotosových nohou vysvobodili z hmotného světa.

“Tento Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nyní přišel jako obyčejná lidská bytost a mně se poštěstilo, že Ho mohu vidět tváří v tvář,” uvažoval Akrúra. Vzrušovala ho představa, že zhlédne tytéž lotosové nohy, které uctívají velcí polobozi, jako je Brahmá, Nárada a Pán Šiva, které putují po půdě Vrindávanu a dotýkají se ňader gópí, lehce zbarvených kunkumou. Myslel si: “Mám takové štěstí, že ještě dnes budu moci vidět tyto lotosové nohy, a jistě uvidím i Krišnův nádherný obličej a Jeho čelo a nos ozdobené tilakem. Uvidím i Jeho úsměv a černé vlnité vlasy. Touto příležitostí si mohu být jistý, protože vidím, že mě jeleni dnes míjejí po pravé straně. Dnes budu moci doopravdy zhlédnout krásu duchovního království Višnulóky, neboť Krišna je Nejvyšší Višnu a sestoupil ze své dobré vůle. Je zdrojem veškeré krásy, a proto dnes moje oči dosáhnou dokonalosti.”

Akrúra věděl nade všechnu pochybnost, že Pán Krišna je Nejvyšší Višnu. Pán Višnu pohlédne na hmotnou energii, a tak vzniká vesmírný projev. A přestože je stvořitelem hmotného světa, stojí díky své vlastní moci mimo vliv hmotné energie. Svou vnitřní silou dokáže proniknout temnotou této hmotné energie. Krišna, původní Višnu, rovněž expandováním své vnitřní síly stvořil obyvatele Vrindávanu. V Brahma-saṁhitě je potvrzeno, že Krišnovo sídlo a vše, co k Němu patří, jsou expanze Jeho vnitřní energie. Tatáž vnitřní síla, kterou Krišna projevuje na Gólóce Vrindávanu, je projevená v pozemském Vrindávanu, kde se Krišna těší se svými rodiči a ve společnosti svých přátel, pasáčků a gópí. Z Akrúrova výroku je zřejmé, že stejně jako je Krišna transcendentální vůči kvalitám hmotné přírody, jsou transcendentální i obyvatelé Vrindávanu, kteří Pánu s láskou slouží.

Akrúra také uvažoval o nutnosti transcendentálních zábav Pána. Říkal si, že všechny Krišnovy transcendentální činnosti, pokyny, vlastnosti a zábavy jsou prospěšné pro všechny lidi. Díky rozmlouvání o Krišnově transcendentální podobě, vlastnostech, zábavách a všem, co s Ním souvisí, na Něho mohou lidé neustále myslet. Při tomto jednání může žít celý vesmír šťastně a pokojně se rozvíjet. Bez vědomí Krišny je však civilizace pouhou dekorací mrtvého těla. Mrtvé tělo může být velice pěkně ozdobené, ale bez vědomí jsou na něm všechny ozdoby zbytečné. Lidská společnost je bez vědomí Krišny zbytečná a mrtvá.

Akrúra přemýšlel: “Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, se nyní zjevil jako jeden z potomků jaduovské dynastie. Náboženské zásady jsou Jeho zákony. Osoby, které se těmito zákony řídí, jsou polobozi a ti, kdo se jimi neřídí, jsou démoni. Krišna sestoupil, aby ochraňoval polobohy, kteří jsou poslušní zákonů Nejvyššího Pána. Polobohy a Pánovy oddané těší dodržovat Krišnovy zákony a Krišnu těší poskytovat jim veškerou ochranu. Bhagavad-gītā potvrzuje, že o těchto Krišnových činnostech — jak ochraňuje oddané a zabíjí démony — je pro lidi vždy příznivé naslouchat a vyprávět. Oddaní a polobozi budou opěvovat stále více slavné činnosti Pána.

Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, je duchovní učitel všech duchovních učitelů, osvoboditel všech pokleslých duší a vlastník tří světů. Ten, kdo je schopný Ho vidět očima potřenýma láskou k Bohu, zažívá při každém pohledu slavnost. Dnes budu moci vidět Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který svou transcendentální krásou okouzlil bohyni štěstí tak, že s Ním chce žít navěky. Jakmile přijedu do Vrindávanu, sestoupím z kočáru a padnu na zem, abych se poklonil Nejvyššímu Pánu, vládci hmotné přírody a všech živých bytostí. Krišnovy lotosové nohy neustále uctívají velcí mystičtí jogí a já je budu také uctívat a stanu se jedním z Jeho přátel ve Vrindávanu, jako pasáčkové krav. Když se budu před Pánem Krišnou klanět, jistě mi na hlavu položí svou neohroženou lotosovou ruku. Nabízí ji všem podmíněným duším, které hledají útočiště u Jeho lotosových nohou. Krišna je konečným cílem života pro všechny lidi, kteří se bojí hmotné existence, a určitě mi poskytne ochranu svých lotosových nohou, když Ho uvidím. Toužím po tom, aby se svou lotosovou rukou dotkl mojí hlavy. Když se Jeho ruka dotkla darů krále Indry a krále Baliho, zplnomocnilo je to k tomu, aby se stali vládci vesmíru, a gópí její dotek zbavil veškeré únavy při tanci s Krišnou během rāsa-līly.”

Takto Akrúra očekával požehnání Krišnovou rukou. Věděl, že Indrovi, králi nebes a vládci tří světů neboli vyššího, středního a nižšího planetárního systému, se dostalo požehnání, když jen obětoval trochu vody, kterou Krišna přijal. Rovněž Bali Mahárádž daroval Vámanadévovi nejen tři kroky země, ale také trochu vody, kterou Pán Vámanadéva přijal, a díky tomu získal Bali Mahárádž postavení Indry. Když gópí tancovaly s Krišnou tanec rāsa, unavily se a Krišna jim svou rukou, vonící jako lotosový květ, jenž roste v jezeře Mánasa-saróvara, setřel z tváří perličky potu, což je okamžitě osvěžilo. Akrúra tedy očekával, že mu tato svrchovaná Krišnova ruka požehná. Krišnova ruka může požehnat všem, začnou-li rozvíjet vědomí Krišny. Pokud někdo touží po hmotném štěstí krále nebes, může z Krišnovy ruky obdržet toto požehnání; touží-li po osvobození od bolestí hmotné existence, může z Krišnovy ruky dostat i toto požehnání, a chce-li někdo z čisté transcendentální lásky ke Krišnovi mít Jeho osobní společnost a dotýkat se Jeho transcendentálního těla, i jemu může ruka Pána Krišny takto požehnat.

Akrúra měl však trochu obavy, neboť ho vyslal Kansa, Krišnův nepřítel. Myslel si: “Přijíždím za Krišnou jako nepřátelský posel.” Zároveň si říkal: “Krišna sídlí v srdcích všech jako Nadduše, takže musí znát moje srdce.” Přestože měl Akrúra důvěru Krišnova nepřítele, jeho srdce bylo čisté. Byl čistým oddaným Krišny a odvážil se stát Kansovým vyslancem jen proto, aby se mohl setkat s Krišnou. Byl si jistý, že ho Krišna nebude považovat za nepřítele, přestože přijížděl jako Kansův zástupce. “I když je moje poslání hříšné, jelikož mě vyslal Kansa, předstoupím před Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, s nejhlubší pokorou a sepjatýma rukama. Určitě ho potěším svojí oddaností a možná, že na mě pohlédne s laskavým úsměvem, a tím mě osvobodí od všech hříšných reakcí. Pak budu na úrovni transcendentální blaženosti a poznání. Krišna mě určitě obejme, když k Němu přistoupím, neboť zná moje srdce. Nejenže jsem členem jaduovského rodu, ale jsem Jeho příbuzný a také čistý oddaný. Jeho milostivým objetím se moje tělo, srdce a duše úplně očistí od akcí a reakcí mého dřívějšího života. Až se naše těla dotknou, okamžitě pokorně vstanu se sepjatýma rukama. Krišna a Balaráma mě jistě osloví ,strýčku Akrúro` a v tom okamžiku se celý můj život stane slavným. Dokud člověka Nejvyšší Osobnost Božství neuzná, jeho život nikdy nemůže být úspěšný.”

Zde je jasně řečeno, že bychom se měli snažit, aby se k nám Nejvyšší Pán znal na základě naší služby a oddanosti, bez kterých je lidský život ztracený. V Bhagavad-gītě stojí, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je nestranný. Nemá přátel a nepřátel. Je však nakloněný oddanému, který Mu s láskou a oddaností slouží. Bhagavad-gītā rovněž prohlašuje, že Nejvyšší Pán odpovídá úměrně oddané službě, kterou pro Něho oddaný vykoná. Akrúra si říkal, že Krišna je jako strom přání na nebeských planetách, který dává plody podle přání uctívajícího. Nejvyšší Osobnost Božství je také zdrojem všeho. Oddaný musí vědět, jak Pánu sloužit, aby si získal Jeho uznání. V Caitanya-caritāmṛtě je proto vysvětleno, že bychom měli sloužit duchovnímu učiteli a Krišnovi zároveň, a tak budeme moci dělat pokrok ve vědomí Krišny. Služba Krišnovi pod vedením duchovního učitele je pravá, protože duchovní učitel je projeveným zástupcem Krišny. Šrí Višvanáth Čakravartí Thákur říká, že když uspokojíme duchovního učitele, uspokojíme tím Nejvyššího Pána. Je to stejné jako se službou ve státním úřadě. Člověk musí pracovat pod dohledem vedoucího oddělení. Je-li vedoucí s jeho službou spokojený, automaticky bude následovat povýšení a vyšší plat.

Akrúra si pak myslel: “Když Krišnu a Balarámu potěší moje chování, jistě mě vezmou za ruku, přivedou k sobě domů, uctivě mě pohostí a budou se ptát, co dělá Kansa a jeho přátelé.”

Takto meditoval Akrúra, Švaphalkův syn, o Krišnovi cestou z Mathury. Do Vrindávanu přijel ke konci dne. Cesta mu uběhla, ani nevěděl jak. Jakmile se ocitl v oblasti Vrindávanu, uviděl na zemi otisky kravích kopyt a šlépěje Pána Krišny se znaky z Jeho chodidel: vlajkou, trojzubcem, bleskem a lotosovým květem. Hned, jak spatřil Krišnovy stopy, s úctou seskočil z vozu. Zaplavily ho všechny příznaky extáze; plakal a tělo se mu třáslo. Z nesmírné radosti, že vidí prach, kterého se dotkly Krišnovy lotosové nohy, padl tváří k zemi a začal se po ní válet.

Akrúrova cesta do Vrindávanu je ukázková. Ten, kdo chce navštívit Vrindávan, by měl následovat jeho ideální příklad a stále myslet na zábavy a činnosti Pána. Jakmile dospěje na kraj Vrindávanu, měl by si okamžitě potřít tělo vrindávanským prachem bez ohledu na své hmotné postavení a prestiž. Šríla Naróttama dás Thákur zpívá ve své slavné písni: viṣaya chāḍiyā kobe śuddha habe mana — “Když se má mysl očistí od všeho znečištění hmotným smyslovým požitkem, pak budu schopen navštívit Vrindávan.” Do Vrindávanu se ve skutečnosti člověk nedostane tak, že si koupí nějakou jízdenku. Akrúra ukázal způsob, jak se dostat do Vrindávanu.

Když Akrúra vjel do Vrindávanu, uviděl Krišnu a Balarámu, jak dohlížejí na dojení krav. Krišna měl na sobě žluté šaty a Balaráma modré. Akrúra také viděl, že Jejich oči byly jako krásný lotosový květ, který roste na podzim. Viděl Krišnu i Balarámu v rozpuku mládí. Ačkoliv měli podobné tělesné rysy, Krišna měl načernalou pleť, zatímco Balaráma bílou. Oba byli útočištěm bohyně štěstí. Měli pěkně stavěná těla, nádherné ruce a milé obličeje a byli silní jako sloni. Nyní, po zhlédnutí Jejich stop označených vlajkou, trojzubcem, bleskem a lotosem, viděl Akrúra přímo Krišnu a Balarámu tváří v tvář. Přestože jsou oba nejvlivnějšími osobnostmi, hleděli na něho s úsměvy na tvářích. Akrúra chápal, že se vrátili z lesa, kde pásli krávy; mezitím se vykoupali, oblékli do čistých šatů a ozdobili květinovými girlandami a náhrdelníky z drahých kamenů. Jejich těla byla potřená pastou ze santálového dřeva. Vůně květů a santálové pasty a Krišnova a Balarámova přítomnost naplňovaly Akrúru velkou radostí. Považoval se za nesmírně šťastného, že může vidět Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, a Jeho úplnou expanzi, Balarámu, tváří v tvář, protože věděl, že jsou to původci stvoření.

V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Krišna je původní Osobnost Božství a příčina všech příčin. Akrúra chápal, že Nejvyšší Pán se osobně zjevil pro dobro svého stvoření, aby znovu ustanovil náboženské zásady a zničil démony. Oba bratři rozptylovali temnotu světa září vycházející z Jejich těl, jako kdyby byli horami ze safíru a stříbra. Akrúra bez váhání seskočil z vozu a padl před Krišnou a Balarámou na zem jako tyč. Jakmile se dotkl lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, přemohla ho transcendentální blaženost. Zalykal se a nemohl ze sebe vypravit ani slovo. Následkem transcendentální radosti mu z očí nepřetržitě vytékaly proudy slz. Zůstával zkamenělý v extázi, jako kdyby oslepl a oněměl. Pán Krišna, který je velice laskavý ke svým oddaným, zvedl Akrúru vlastní rukou a objal ho. Vypadalo to, že je s ním velice spokojen. Také Balaráma Akrúru objal. Spolu s Krišnou ho uchopili za ruce a dovedli do svého domu, kde mu nabídli pěkné sedátko a vodu na umytí nohou. Rovněž ho uctili patřičnou směsí medu s dalšími příznivými ingrediencemi. Když pohodlně seděl, Krišna a Balaráma mu darovali krávu, pak přinesli chutná jídla a Akrúra je přijal. Jakmile dojedl, Balaráma mu dal arekový oříšek a koření, a aby se cítil ještě lépe, potřel ho santálovou pastou. Pán Krišna osobně dokonale následoval védský způsob přijímání hostů, aby učil ostatní, jak ve svém domě přijmout návštěvníka. Védský pokyn říká, že i host, který je nepřítelem, má být přivítán tak dobře, aby se neobával žádného nebezpečí ze strany hostitele. Je-li člověk chudý, má svému hostu nabídnout alespoň slaměnou rohož na sezení a pohár vody k pití. Krišna a Balaráma přivítali Akrúru způsobem, jaký se hodil k jeho vznešenému postavení.

Poté, co byl Akrúra takto náležitě přijat a usazen, Nanda Mahárádž, Krišnův pěstoun, řekl: “Můj milý Akrúro, na co bych se tě měl zeptat? Vím, že tě chrání krutý a démonský Kansa. Jeho ochrana je jako ochrana, kterou poskytuje řezník zvířatům, jež v budoucnu zabije. Kansa je tak sobecký, že zabil syny své vlastní sestry. Jak tedy mohu upřímně věřit, že chrání obyvatele Mathury?” Tento výrok je velmi důležitý. Pokud se politické nebo výkonné hlavy státu zajímají jen o sebe, nemohou se nikdy starat o blaho občanů.

Když Akrúra poslouchal příjemná slova Nandy Mahárádže, zapomněl na veškerou únavu ze své celodenní cesty z Mathury do Vrindávanu.