41. KAPITOLA

Zatímco se Akrúra modlil k Nejvyšší Osobnosti Božství, Pán zmizel z vody stejně, jako když si zkušený herec převlékne oděv a objeví se v původní podobě. Poté, co Višnu zmizel, vyšel Akrúra z vody, dokončil svůj obřad a vydal se k vozu, na kterém seděli Balaráma a Krišna. Vypadal nesmírně užasle. Krišna se ho zeptal, zda ve vodě nebo ve vzduchu viděl něco neobyčejného. Akrúra řekl: “Můj milý Pane, všechny úžasné věci, které se dějí v tomto světě, ať ve vzduchu, ve vodě či na zemi, se ve skutečnosti zjevují ve Tvé vesmírné podobě. Co podivuhodného mi tedy ještě zbývá vidět, když vidím Tebe?” Tento výrok potvrzuje védské tvrzení, že ten, kdo zná Krišnu, zná všechno, ať je to sebeúžasnější. “Můj milý Pane,” pokračoval Akrúra, “nemůže existovat nic podivuhodnějšího než Tvoje transcendentální podoba. Když jsem viděl ji, nemohu již vidět nic víc.”

Domluvil a okamžitě se rozjel s kočárem. Na sklonku dne přijeli na okraj Mathury. Všichni lidé, které cestou míjeli a kteří zahlédli Krišnu a Balarámu, se za Nimi ohlíželi. Ostatní obyvatelé Vrindávanu pod vedením Nandy a Upanandy mezitím dojeli k Mathuře lesními cestami a očekávali Krišnův a Balarámův příjezd v jedné zahradě. Jakmile Krišna a Balaráma dorazili, seskočili z vozu a potřásli Akrúrovi rukou. Krišna mu řekl: “Nyní můžeš jít domů, protože My půjdeme do Mathury později, s Našimi přáteli.” Akrúra odpověděl: “Můj milý Pane, nemohu vjet do Mathury sám a nechat Tě tady. Jsem Tvůj odevzdaný služebník. Prosím, neopouštěj mě. Pojeď prosím se svým starším bratrem a svými přáteli pasáčky se mnou a posvěťte můj dům. Můj milý Pane, půjdeš-li se mnou, můj dům se posvětí prachem z Tvých lotosových nohou. Voda vytékající jako pot z Tvých lotosových nohou — Ganga — očišťuje všechny, včetně předků, boha ohně a ostatních polobohů. Bali Mahárádž se proslavil jednoduše tím, že omyl Tvé lotosové nohy; užíval si tak všeho hmotného bohatství a později dosáhl nejvyšší úrovně osvobození. Voda Gangy nejenže posvěcuje tři světy, ale i Pán Šiva ji nosí na své hlavě. Předkové Bhagírathy, posvěceni touto vodou, dosáhli nebeských planet. Ó Nejvyšší Pane všech pánů! Ó Pane vesmíru! Pouhým nasloucháním o Tvých transcendentálních zábavách může člověk nabýt zbožnosti. Uctivě se Ti klaním, ó Nejvyšší Nárájane, opěvovaný vybranými verši.”

Jakmile to Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, uslyšel, odpověděl: “Akrúro, určitě se svým starším bratrem Balarámou navštívím tvůj dům, ale nejdříve musím zabít všechny démony, kteří jsou plní nenávisti vůči jaduovské dynastii. Tak potěším všechny své příbuzné.” Akrúru tato slova trochu zklamala, ale nemohl ignorovat nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto odjel do Mathury, zpravil Kansu o Krišnově příjezdu a pak odešel domů.

Po Akrúrově odjezdu se Pán Krišna, Balaráma a pasáčkové vydali do Mathury, aby si prohlédli město. Všimli si, že vstupní brána byla vytesaná z prvotřídního mramoru, velice dobře stavěná, a že samotná vrata byla z ryzího zlata. Kolem dokola se rozkládaly překrásné sady a zahrady a celé město chránily vodní příkopy, jež bránily snadnému vstupu nepřítele. Dále viděli, že křižovatky byly ozdobené zlatem a obilnice byly z mědi a mosazi. Stálo tam také mnoho domů, ve kterých bydleli bohatí lidé, a vše bylo symetrické, jako kdyby to postavil jeden stavitel. Stěny zdobily cenné drahokamy a u každého domu byla pěkná zahrada se stromy obtěžkanými ovocem a květy. Chodby a balkóny budov byly ozdobené hedvábím a vyšívanými látkami posázenými drahokamy a perlami. Na římsách se procházeli vrkající holubi a pávi. Všechny obchody s obilovinami zdobily různé květy a girlandy, čerstvá tráva a oku lahodící květiny, jako jsou narcisy a růže. Domovní dveře zkrášlovaly nádoby naplněné vodou a také hořící lampičky různých velikostí. Lidé kropili vstupní prostory kolem dveří vodou smíchanou s jogurtem, santálovou pastou a květy. A nad všemi dveřmi visely ozdoby z čerstvých mangových listů a hedvábných fáborů.

Když se po Mathuře roznesla zpráva, že Krišna, Balaráma a pasáčkové jsou ve městě, všichni obyvatelé se shromažďovali a ženy a dívky okamžitě vyšly na střechy domů, aby Je mohly vidět. Netrpělivě očekávaly Krišnův a Balarámův příjezd a z velké touhy vidět Krišnu a Balarámu se ve spěchu ani řádně neupravily. Některé si oblékly určitý druh oděvu na špatnou část těla. Jiné si nalíčily pouze jedno oko a další měly nákotníky pouze na jedné noze nebo jen jednu náušnici. Takto ve velkém chvatu, aniž by se stačily dozdobit, pospíchaly na střechy, aby mohly vidět Krišnu. Některé obědvaly, ale jakmile zaslechly, že Krišna a Balaráma jsou ve městě, nechaly jídlo jídlem a utíkaly na střechu. Jiné se právě koupaly, ale koupel nedokončily a utíkaly, aby mohly vidět Krišnu a Balarámu. Některé kojily své děti, ale odložily je stranou a šly uvítat Krišnu a Balarámu. Pán Krišna procházel s úsměvem pomalu kolem a okamžitě jim ukradl srdce. Ten, který je manželem bohyně štěstí, kráčel ulicemi jako slon. Ženy z Mathury již dlouho slýchaly o Krišnovi a Balarámovi a Jejich neobyčejných vlastnostech a velice toužily se s Nimi setkat. Když nyní konečně spatřily Krišnu a Balarámu jít po ulici a viděly Jejich sladké úsměvy, jejich radost se proměnila v extázi. Když Je viděly na vlastní oči, vzaly Krišnu a Balarámu do svých srdcí a začaly Je dosyta objímat. V extázi se jim ježily chlupy na těle. O Krišnovi mnoho slyšely, ale nikdy Ho neviděly, a nyní byla jejich touha ukojena. S radostí ve tvářích házely ze střech mathurských paláců na Krišnu a Balarámu květy. Když bratři procházeli ulicemi, všichni bráhmanové vyšli před domy se santálovou vodou a květy a uctivě Je vítali. Všichni obyvatelé se mezi sebou bavili o vznešených a zbožných činnostech lidí z Vrindávanu. Pozastavovali se nad tím, jaké zbožné činy museli vrindávanští pastevci vykonat ve svých předešlých životech, když měli denně možnost vídat Krišnu a Balarámu jako pasáčky krav.

Krišna a Balaráma při své procházce zahlédli pradláka a barvíře. Krišna ho požádal o nějaké pěkné oblečení. Slíbil mu, že bude šťastný a dočká se veškeré přízně osudu, když Mu dá ten nejhezčí barevný oděv, jaký má. Krišna nežebral a ani nepotřeboval žádné oblečení, ale svou žádostí naznačil, že každý by měl být připravený darovat Mu cokoliv, po čem zatouží. To je smysl vědomí Krišny.

Pradlák byl bohužel služebníkem Kansy, a požadavek Pána Krišny, Nejvyšší Osobnosti Božství, se mu proto nezamlouval. To je následek špatné společnosti. Mohl dát okamžitě oděvy Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který mu slíbil veškeré štěstí, ale jako služebník Kansy tento hříšný démon Jeho nabídku nepřijal. Místo aby se zaradoval, zlostně odbyl Pánovu žádost slovy: “Jak si dovoluješ žádat o oblečení, které je určené pro krále?” Potom začal Krišnu a Balarámu poučovat: “Milí hoši, příště nebuďte tak nestydatí a nežádejte o věci, které patří králi, nebo budete potrestáni. Zavřou Vás a budete trpět. Sám jsem to zažil. Každý, kdo nezákonně vztahuje ruce na králův majetek, bude přísně potrestán.”

Jakmile to Pán Krišna, syn Dévakí, uslyšel, velice se na pradláka rozzlobil, udeřil ho konečky svých prstů, a tak mu oddělil hlavu od těla. Pradlák padl mrtvý na zem. Takto Pán Krišna potvrdil výrok Brahma-saṁhity, že každá část Jeho těla má schopnost dělat cokoliv, co si přeje. Bez meče, pouhou rukou usekl pradlákovi hlavu. To je důkaz, že Nejvyšší Pán je všemocný. Chce-li něco vykonat, může tak učinit bez jakékoli vnější pomoci.

Po této strašlivé události se pradlákovi pomocníci okamžitě rozutekli a nechali oděvy ležet na místě. Krišna a Balaráma je vzali a oblékli se podle svého vkusu; ostatní oděvy dali pasáčkům, kteří si také vybrali, co se jim líbilo. Zbylé oblečení tam zůstalo. Mezitím jiný oddaný, krejčí, využil příležitosti ke službě a připravil Krišnovi a Balarámovi pěkné šaty. Takto hezky oblečeni vypadali Krišna a Balaráma jako sloni ozdobení barevnými látkami při úplňku či novu. Krišna měl z krejčího velkou radost a udělil mu sārūpya-mukti, což znamená, že po opuštění těla bude vysvobozen a získá stejné čtyřruké tělo, jako má Nárájan na Vaikunthách. Také mu slíbil, že dokud bude žít, bude mít dostatek bohatství, aby si mohl užívat uspokojování smyslů. Tím Krišna dokázal, že oddaní vědomí si Krišny nebudou nikdy postrádat hmotný smyslový požitek. Budou mít dostatek takových věcí, ale po opuštění tohoto těla budou moci vstoupit na duchovní planety Vaikunthalóky nebo na Krišnalóku, Gólóku Vrindávan.

Poté, co se pěkně oblékli, šli Krišna a Balaráma za květinářem Sudámou. Jakmile se přiblížili k jeho domu, Sudámá okamžitě vyšel ven a s velkou oddaností se na výraz úcty poklonil a dotkl se čelem země. Nabídl Krišnovi a Balarámovi pohodlná sedátka a požádal své pomocníky, aby přinesli květy, arekové oříšky a čandanovou pastu. Květinářovo přijetí Pána nadmíru uspokojilo.

Sudámá pokorně přednesl své modlitby: “Můj milý Pane, myslím, že Tvoje návštěva přinesla radost a osvobození všem mým předkům a učitelům. Můj milý Pane, jsi svrchovaná příčina všech příčin vesmírného projevu, ale pro dobro obyvatel této planety ses zjevil se svou úplnou částí, abys chránil své oddané a ničil démony. Všem živým bytostem jsi stejně nakloněný jako přítel; jsi Nadduše a nerozlišuješ mezi přítelem a nepřítelem. Přesto Tě však těší dávat svým oddaným zvláštní odměnu za jejich oddanou službu. Můj Pane, prosím Tě, abys mi řekl, co pro Tebe mohu udělat, neboť jsem Tvůj věčný služebník. Pokud mi dáš nějaké nařízení, prokážeš mi tím nesmírnou laskavost.” Květinář Sudámá cítil v srdci velkou radost, že mohl vidět Krišnu a Balarámu ve svém domě, a proto podle své nejlepší touhy připravil dvě neobyčejně krásné girlandy z různých květů a daroval je Pánovi. Jak Krišnu, tak Balarámu potěšila jeho upřímná služba a Krišna mu vzdal poctu a nabídl požehnání, která je vždy připravený dávat odevzdaným duším. Květinář tedy požádal Pána, aby mohl zůstat Jeho věčným služebníkem a oddanou službou prokazovat dobro všem živým bytostem. Z toho vyplývá, že oddaný Pána by se neměl spokojit jen se svým vlastním pokrokem v oddané službě; musí chtít pracovat pro dobro všech. Šest Gósvámích z Vrindávanu následovalo tento příklad. Modlitba, která je popisuje, proto říká: lokānāṁ hita-kāriṇau — vaišnavové neboli oddaní Pána nejsou sobečtí. Jakákoliv požehnání, která dostávají od Nejvyšší Osobnosti Božství, chtějí rozdat všem ostatním. To je ta nejvznešenější lidumilná činnost. Pán Krišna byl s květinářem spokojený, a proto mu dal nejen požehnání, která si přál, ale navíc mu věnoval veškeré hmotné bohatství, rodinný blahobyt, dlouhý život a všechno ostatní, po čem jeho srdce v hmotném světě toužilo.