44. KAPITOLA

Poté, co Kansovi zápasníci dali najevo své odhodlání, se Nejvyšší Pán, který zahubil démona Madhua, postavil proti Čánúrovi a Pán Balaráma, syn Róhiní, se postavil proti Muštikovi. Krišna a Čánúra a potom i Balaráma a Muštika se do sebe zaklesli, ruku za ruku, nohu za nohu, a každý tlačil na svého soupeře s touhou zvítězit. Přitiskli dlaň k dlani, lýtko k lýtku, hlavu k hlavě, hruď k hrudi a začali jeden druhého bít. Zápas se stupňoval, jak se přetlačovali z místa na místo. Jeden chytil druhého a povalil ho na zem, jindy skočil zezadu před svého protivníka a snažil se ho stisknout ve svém sevření. Zápas neustále zvyšoval svou intenzitu. Zvedali se, přetahovali a přetlačovali, a pak se znovu zaklesli nohama i rukama do sebe. Obě strany dokonale předváděly všechny kousky zápasnického umění a každý se snažil ze všech sil, aby přemohl svého soupeře.

Obecenstvo však nebylo příliš spokojené, protože se mu zápasníci nezdáli rovnocenní. Ve srovnání s Čánúrou a Muštikou, kteří byli nejsilnější ze zápasníků a tvrdí jako kámen, lidé považovali Krišnu a Balarámu za pouhé chlapce. Mnohé ženy v hledišti, které měly s Krišnou a Balarámou soucit a přály Jim, si navzájem říkaly: “Tady se děje bezpráví, milé přítelkyně.” Jedna prohlásila: “Dokonce i před králem spolu bojují protivníci, kteří nejsou na stejné úrovni.” Ženy v tom přestaly nalézat jakýkoliv požitek. Nemohly podporovat zápas silnějšího se slabším. “Muštika a Čánúra mají těla jako blesky a jsou silní jako velké hory, zatímco Krišna a Balaráma jsou dva jemní hoši útlého věku. Spravedlnost již dávno opustila toto shromáždění. Lidé, kteří si uvědomují civilizované zásady spravedlnosti, tady nemohou dále zůstat a sledovat takový nerovný zápas. Ti, kdo se na něj dívají, nejsou příliš osvícení; ať už mluví, nebo nic neříkají, musí sklidit následky hříšného jednání.”

“Ale počkejte, mé milé přítelkyně,” promluvila jiná žena v obecenstvu, “jen se podívejte na Krišnův obličej. Jsou na něm kapičky potu ze stíhání nepřítele a Jeho tvář vypadá jako lotosový květ s kapkami vody.”

Další žena řekla: “Všimly jste si, jak obličej Pána Balarámy neobyčejně zkrásněl? Při náročném zápasu s Muštikou Jeho bílé líce zčervenaly.”

Jedna žena v obecenstvu se obrátila na svou přítelkyni: “Jen si představ, má milá přítelkyně, jak požehnaná je vrindávanská země, kde osobně přebývá Nejvyšší Pán, jehož stále zdobí květinové girlandy a jenž pase krávy se svým bratrem, Pánem Balarámou. Neustále Ho doprovázejí přátelé pasáčkové a On přitom hraje na svou transcendentální flétnu. Obyvatelé Vrindávanu jsou šťastní, když se mohou neustále dívat na lotosové nohy Krišny a Balarámy, které uctívají velcí polobozi, jako Pán Šiva a bohyně štěstí. Nedokážeme odhadnout, kolik zbožných činností musely vykonat vradžabhúmské dívky, aby se mohly těšit ze společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství a vychutnávat si pohled na jedinečnou krásu Pánova transcendentálního těla. Jeho krása nemá obdoby. Nikdo Ho nepředčí a nikdo se Mu nevyrovná co do krásy pleti a tělesného jasu. Krišna a Balaráma jsou zdrojem všech vznešených vlastností — bohatství, síly, krásy, slávy, poznání a odříkání. Gópí jsou velice šťastné, že mohou vidět Krišnu a myslet na Něho dvacet čtyři hodin denně, počínaje ranním dojením krav nebo mlácením zrna či stloukáním másla. Když uklízejí své domy nebo utírají podlahy, stále jsou pohroužené do myšlenek na Krišnu.”

Gópí dávají dokonalý příklad toho, jak můžeme praktikovat vědomí Krišny i při plnění různých hmotných povinností. Je-li člověk neustále pohroužený v myšlenkách na Krišnu, znečištění hmotných činností ho nemůže ovlivnit. Gópí jsou proto v dokonalém tranzu, samādhi, na nejvyšší úrovni mystických sil. V Bhagavad-gītě je potvrzeno, že ten, kdo neustále myslí na Krišnu, je nejlepší ze všech jógích. “Moje milé přítelkyně,” řekla jedna žena ostatním, “činnosti gópí musíme považovat za nejvyšší formu zbožnosti. Jak jinak by mohly mít tu možnost dívat se na Krišnu ráno i večer — ráno, když se svými přáteli vyhání krávy na pastvu, a večer, když se s nimi vrací, hraje na flétnu a zářivě se usmívá?”

Jakmile Pán Krišna, Nadduše všech živých bytostí, porozuměl, že se o Něho ženy v obecenstvu bojí, rozhodl se, že nebude pokračovat v zápase a že zápasníky okamžitě zabije. Rodiče Krišny a Balarámy — Nanda Mahárádž, Jašódá, Vasudéva a Dévakí — se také strachovali, protože neznali neomezenou sílu svých dětí. Pán Balaráma zápasil s Muštikou stejně, jako se Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, bil s Čánúrou. Krišna se zdál být k Čánúrovi krutý; rychle ho třikrát za sebou udeřil pěstí, což velkým zápasníkem k překvapení publika otřáslo. Čánúra potom využil své poslední příležitosti a zaútočil na Krišnu, jako když jeden sokol zaútočí na druhého. Zaťal pěsti a tloukl Krišnu do hrudi, ale Pána Krišnu to ani trochu nevyvedlo z rovnováhy, stejně jako slona nevyvede z rovnováhy úder květinovou girlandou. Krišna hbitě chytil Čánúru za obě ruce, zatočil jím dokola, a odstředivá síla ho připravila o život. Potom ho Krišna pohodil na zem. Čánúra padl jako stožár s Indrovou vlajkou a všechny jeho pěkné ozdoby se rozházely kolem dokola.

Když Muštika uhodil Balarámu, Balaráma mu ránu vrátil velkou silou. Muštika se začal třást a zvracet krev. Ve velkých bolestech padl na zem jako strom poražený hurikánem a vydechl naposled.

Jakmile byli tito dva zápasníci mrtví, do ringu vešel zápasník jménem Kúta. Pán Balaráma ho okamžitě chytil za levou ruku a ledabyle ho zabil. Předstoupil zápasník jménem Šala — Krišna ho kopl a rozbil mu hlavu. Pak nastoupil zápasník jménem Tóšala a zemřel stejným způsobem. Krišna a Balaráma tak zabili všechny velké zápasníky, a ostatní ze strachu o život utekli. Všichni pasáčkové, přátelé Krišny a Balarámy, Jim přišli s radostí blahopřát. Do troubení trumpet a dunění bubnů se ozývalo cinkání zvonků na Krišnových a Balarámových nohách.

Všichni lidé nadšeně tleskali a jejich radost neznala mezí. Přítomní bráhmanové jásavě opěvovali Krišnu a Balarámu. Pouze Kansa byl nevrlý; ani netleskal, ani Krišnovi nežehnal. Rozčilovalo ho, že trumpety a bubny zní na počest Krišnova vítězství, a velice ho mrzelo, že zápasníci byli buď mrtví, nebo utekli. Okamžitě nařídil, aby hudba zmlkla, a oslovil své služebníky následovně: “Nařizuji, aby tito dva synové Vasudévy byli neprodleně vyhnáni z Mathury. Pasáčky, kteří s Nimi přišli, oberte o všechno. Okamžitě zatkněte a zabijte Nandu Mahárádže za jeho prohnané chování a toho darebáka Vasudévu také bez odkladu zabijte. Rovněž zabijte mého otce Ugrasénu, který vždy proti mé vůli podporoval moje nepřátele.”

Pána Krišnu Kansova slova velice rozzlobila a v okamžiku vyskočil na jeho vyvýšené pódium. Kansa byl na Krišnův útok připravený, neboť od počátku věděl, že Krišna má být svrchovanou příčinou jeho smrti. Bleskově tasil meč, nastavil štít a chystal se Krišnův útok odrazit. Zatímco mával mečem nahoru dolů a ze strany na stranu, Pán Krišna, nejmocnější Pán, se ho s velkou silou chopil. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který je útočištěm celého stvoření a z jehož lotosového pupku se celé stvoření projevilo, ihned srazil Kansovi z hlavy korunu a chytil ho za jeho dlouhé vlasy. Pak ho stáhl z trůnu do zápasnického ringu a shodil ho na zem. Sedl si obkročmo na jeho hruď a bil ho hlava nehlava. Samotné údery Krišnovy pěsti stačily na to, aby Kansu opustila životní síla.

Aby Pán Krišna ujistil své rodiče, že je Kansa mrtvý, táhl ho, jako lev táhne slona, kterého zabil. Když to lidé viděli, ze všech stran se začal ozývat velký hluk, jak někteří diváci jásali a jiní naříkali. Kansa ode dne, kdy se dozvěděl, že ho osmý syn Dévakí zabije, neustále myslel na Krišnu s kolem v ruce, a jelikož se velice bál smrti, myslel na Krišnu v této podobě nepřetržitě dvacet čtyři hodin denně — dokonce i když jedl, když někam šel a když dýchal — a přirozeně byl požehnán vysvobozením. V Bhagavad-gītě je řečeno: sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ — příští život člověka odpovídá myšlenkám, do kterých je neustále pohroužený. Kansa myslel na Krišnu s Jeho kolem, tedy na Nárájana, jenž drží kolo, lasturu, lotosový květ a kyj.

Podle mínění autorit obdržel Kansa po smrti sārūpya-mukti neboli stejnou podobu, jako má Nárájan (Višnu). Na vaikunthských planetách mají všichni obyvatelé stejná těla jako Nárájan. Kansa získal po smrti osvobození a byl přemístěn na Vaikunthalóku. Z tohoto příkladu můžeme vidět, že i člověk, který myslí na Nejvyšší Osobnost Božství jako na nepřítele, dostane osvobození neboli místo na vaikunthské planetě. Co potom teprve čistí oddaní, kteří vždy myslí na Krišnu příznivým způsobem? Dokonce i nepřítel, kterého Krišna zabil, je osvobozen a dospěje do neosobní brahmajyoti. Jelikož Nejvyšší Pán je všedobrý, každý, kdo na Něho myslí, ať už jako na nepřítele, nebo jako na přítele, získá osvobození. Osvobození oddaného a osvobození nepřítele však nejsou stejná. Nepřítel obvykle dostane osvobození sāyujya a někdy sārūpya.

Kansa měl osm mladších bratrů, které vedl Kanka. Když se dozvěděli o smrti svého staršího bratra, spojili se a s velkým hněvem se hnali na Krišnu, aby Ho zabili. Kansa a jeho bratři byli Krišnovými strýci z matčiny strany; byli bratry Krišnovy matky Dévakí. Když Krišna zabil Kansu, zabil vlastně svého strýce, což je proti védským pravidlům. Krišna je sice na všech védských pokynech nezávislý, ale přesto je porušuje pouze v nezbytných případech. Kansu nemohl zabít nikdo jiný než Krišna; proto byl nucen ho zabít sám. Co se však týkalo Kansových osmi sourozenců, o jejich smrt se postaral Balaráma. Balarámova matka Róhiní byla sice manželkou Vasudévy, ale nebyla Kansovou sestrou; proto Balaráma všech osm Kansových bratrů zabil. Chopil se nejbližší vhodné zbraně (pravděpodobně sloního klu, který si nesl) a zabil je jednoho po druhém, jako když lev zabíjí stádo jelínků. Krišna a Balaráma takto potvrdili výrok, že Nejvyšší Pán sestupuje, aby chránil zbožné a zabíjel bezbožné démony, kteří jsou věčnými nepřáteli polobohů.

Polobozi z vyšších planetárních soustav shazovali květy, jimiž Krišnovi a Balarámovi blahopřáli. Mezi polobohy byly mocné osobnosti, jako Pán Brahmá a Pán Šiva, a všichni se společně radovali z Kansovy smrti. Z nebeských planet se ozývalo tlučení na bubny a manželky polobohů nadšeně tancovaly.

Ženy Kansy a jeho osmi bratrů se rmoutily nad náhlou smrtí svých manželů, tloukly se do čela a prolévaly potoky slz. Hlasitě naříkaly, objímaly mrtvá těla svých mužů, ležící na zemi v zápasnickém ringu, a promlouvaly k nim: “Milí manželé, jste tak laskaví a jste ochránci těch, kdo náleží do vaší péče. S vaší smrtí jsme umřely i my, i vaše domovy a děti. Už nezáříme štěstím. Vaše smrt překazila chystané slavnosti, jako například oběť luku. Naši milí manželé, chovali jste se špatně k nevinným osobám, a proto jste museli zemřít. Je to nevyhnutelné, protože přírodní zákony potrestají každého, kdo trýzní nevinného. Víme, že Pán Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství. Je nejvyšší vládce a nejvyšší poživatel všeho; proto ten, kdo přehlíží Jeho autoritu, nemůže být šťastný a nakonec si přivodí smrt, tak jako vy.”

Krišna byl ke svým tetám laskavý a milý a utěšoval je, jak jen mohl. Jako synovec všech mrtvých princů osobně dohlédl na vykonání posmrtného obřadu. Poté Krišna a Balaráma okamžitě vysvobodili své rodiče, Vasudévu a Dévakí, z Kansova vězení. Padli jim k nohám a modlili se k nim. Vasudéva a Dévakí zakusili mnohá utrpení kvůli tomu, že Krišna byl jejich syn; Kansa jim za to znepříjemňoval život. Byli si plně vědomi Krišnova vznešeného postavení Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto pouze stáli a naslouchali Mu. Neobjali Ho, i když se s poklonami dotýkal jejich nohou a modlil se k nim. Přestože se narodil jako jejich syn, Vasudéva a Dévakí si byli stále vědomi Jeho postavení.