46. KAPITOLA

Nanda Mahárádž se vrátil do Vrindávanu bez Krišny a Balarámy. Doprovázeli ho pouze pasáčkové a pastevci. Pro gópí, matku Jašódu, Šrímatí Rádhárání a všechny ostatní obyvatele Vrindávanu to byl jistě smutný pohled. Mnozí oddaní se snaží Krišnovu nepřítomnost různě vykládat, protože podle názoru znalců Krišna, původní Nejvyšší Osobnost Božství, nikdy nevyjde z Vrindávanu ani na krok. Je tam neustále. Pokročilí oddaní to vysvětlují tak, že Krišna nebyl ve skutečnosti nepřítomný; vrátil se s Nandou Mahárádžem, jak slíbil.

Když Krišna odjížděl na voze, který řídil Akrúra, do Mathury a gópí se Ho snažily zadržet, ujistil je, že se vrátí, jakmile v Mathuře splní své úkoly. Řekl jim, aby nenaříkaly, a tím je uklidnil. Když se však s Nandou Mahárádžem nevrátil, zdálo se, že je buď oklamal, nebo že nedokázal dodržet svůj slib. Pokročilí oddaní ovšem prohlašují, že Krišna není podvodník a své sliby dodržuje. Původní Krišna se vrátil s Nandou Mahárádžem a zůstal s gópími a matkou Jašódou ve své expanzi zvané bhāva. Krišna a Balaráma nezůstali v Mathuře ve svých původních podobách, ale ve svých expanzích jako Vásudéva a Sankaršan. Skutečný Krišna a Balaráma byli ve Vrindávanu ve svém projevení bhāvy, zatímco v Mathuře se zjevili v expanzích prabhava a vaibhava. To je znalecký názor pokročilých oddaných Krišny. Navenek ovšem byli ve Vrindávanu nepřítomní. Když se tedy Nanda Mahárádž chystal na cestu zpátky do Vrindávanu, rozmlouval s chlapci, jak budou moci žít v odloučení. Nakonec dospěli ke společnému rozhodnutí a souhlasili s tím, že se rozejdou.

Vasudéva a Dévakí, kteří byli skutečnými rodiči Krišny a Balarámy, si Je nyní, když byl Kansa po smrti, chtěli nechat u sebe. Dokud Kansa žil, Krišna a Balaráma setrvávali pod ochranou Nandy Mahárádže ve Vrindávanu. Nyní otec a matka Krišny a Balarámy přirozeně chtěli, aby zůstali s nimi, zvláště kvůli očistnému obřadu předání posvátné šňůry. Také jim chtěli zaručit náležité vzdělání, neboť to je povinností otce. Dalším závažným faktorem bylo, že všichni Kansovi přátelé žijící mimo Mathuru plánovali na Mathuru útok. I z toho důvodu byla Krišnova přítomnost žádoucí. Krišna nechtěl, aby nepřátelé jako Dantavakra a Džarásandha rušili klid ve Vrindávanu. Kdyby se Krišna vrátil do Vrindávanu, tito nepřátelé by zaútočili nejen na Mathuru, ale postupovali by dále k Vrindávanu, kde by znepokojovali tamní mírumilovné obyvatele. Proto se Krišna rozhodl zůstat v Mathuře a Nanda Mahárádž odjel zpátky do Vrindávanu. I když obyvatelé Vrindávanu pociťovali odloučení od Krišny, vzbuzovalo v nich extázi (bhāvu), díky které vnímali, že Krišna je ve svých līlách neboli zábavách stále s nimi.

Od té doby, co Krišna odjel z Vrindávanu do Mathury, vrindávanští obyvatelé, zvláště matka Jašódá, Nanda Mahárádž, Šrímatí Rádhárání, gópí a pasáčkové, na Něho mysleli na každém kroku. Vzpomínali: “Tady si Krišna takhle hrál. Tady hrál Krišna na flétnu. Takhle s námi Krišna laškoval a takhle nás objímal.” To se nazývá līlā-smaraṇa a je to způsob sdružování se s Krišnou, který doporučují velcí oddaní; i Pán Čaitanja, když přebýval v Purí, se těšil z takovéhoto styku s Krišnou. Ti, kdo jsou na nejvznešenější úrovni oddané služby a extáze, mohou žít s Krišnou stále prostřednictvím vzpomínání na Jeho zábavy. Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur nám zanechal transcendentální spis nazvaný Kṛṣṇa-bhāvanāmṛta, ve kterém popsal mnoho Krišnových zábav. Díky čtení takových knih mohou vznešení oddaní zůstávat pohroužení do myšlenek na Krišnu. Jakékoliv dílo, jehož námětem je kṛṣṇa-līlā — i tato kniha “Krišna” nebo náš “Zlatý avatár”—, je vlastně zdrojem útěchy pro oddané, kteří pociťují odloučení od Krišny.

To, že se Krišna a Balaráma nevrátili do Vrindávanu, lze vysvětlit následovně: Neporušili svůj slib, že se vrátí do Vrindávanu, ani tam nebyli nepřítomní, ale Jejich přítomnost byla nutná v Mathuře.

Mezitím přijel z Dváraky na návštěvu Krišnův bratranec Uddhava. Byl synem Vasudévova bratra a byl skoro stejně starý jako Krišna. Podobnost jeho tělesných rysů s Krišnovými byla téměř dokonalá. Krišnu potěšilo, když poté, co se vrátil z domu svého učitele, uviděl Uddhavu, který byl Jeho nejdražším přítelem. Chtěl ho poslat do Vrindávanu se vzkazem, jenž měl uklidnit hluboké pocity odloučení vrindávanských obyvatel.

V Bhagavad-gītě je řečeno: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham — Krišna je velice vnímavý. Reaguje úměrně k pokroku oddaného v oddané službě. A jelikož gópí myslely na Krišnu v odloučení dvacet čtyři hodin denně, Krišna také neustále myslel na gópí, matku Jašódu, Nandu Mahárádže a ostatní obyvatele Vrindávanu. Přestože se zdálo, že je od nich daleko, rozuměl jejich transcendentálnímu zármutku, a proto k nim chtěl ihned poslat Uddhavu s uklidňujícím vzkazem.

Uddhava byl téměř rovnocenný Krišnovi, a proto je popsán jako nejvznešenější osobnost v rodu Vrišniovců. Byl Krišnovým velkým přítelem a jako přímý žák Brihaspatiho, učitele a kněze z nebeských planet, byl velice inteligentní a měl bystrý úsudek. Intelektuálně byl vysoce kvalifikovaný. Krišna měl svého přítele Uddhavu velmi rád a chtěl ho poslat do Vrindávanu, aby mohl Uddhava sledovat pokročilou extatickou oddanou službu, kterou tam oddaní vykonávají. I ten, kdo je vysoce pokročilý v hmotném vzdělání, a je dokonce žákem Brihaspatiho, se musí ještě učit od gópí a ostatních obyvatel Vrindávanu, jak milovat Krišnu v té nejvyšší míře. Když Krišna poslal Uddhavu do Vrindávanu s uklidňujícím vzkazem, prokázal mu tím zvláštní laskavost.

Jedno z Krišnových jmen je Hari, což znamená “ten, kdo odstraňuje všechno soužení odevzdaných duší”. Pán Čaitanja říká, že nikdy nemůže existovat tak vznešené uctívání, jako je uctívání gópí. Krišnu zneklidňoval zármutek gópí, a proto zdvořile požádal Uddhavu, aby se vydal do Vrindávanu. Podal mu ruku a řekl: “Můj milý, ušlechtilý příteli Uddhavo, jeď prosím okamžitě do Vrindávanu a pokus se uklidnit Mého otce a matku, Nandu Mahárádže a Jašódu déví, a také gópí. Velice se souží, jako kdyby trpěli nějakou nemocí. Běž a přines jim Můj vzkaz. Doufám, že to jejich utrpení částečně zmírní. Gópí jsou stále pohroužené v myšlenkách na Mě. Odevzdaly Mi svá těla, touhy, život i duši. Mně na nich záleží, a nejen na gópích, ale na každém, kdo se kvůli Mně zříká společnosti, přátelství, lásky a osobního pohodlí. Mou povinností je chránit takové vznešené oddané. Gópí jsou Mi ze všech nejdražší. Vždy na Mne myslí takovým způsobem, že jsou neustále zaplavené úzkostí, a z odloučení ode Mne skoro umírají. Jsou naživu jen díky víře, že se k nim brzy vrátím.”

Na Krišnovu žádost Uddhava okamžitě nasedl do kočáru a vydal se doručit vzkaz do Gókuly. Do Vrindávanu dojel při západu slunce, když se krávy vracely domů z pastvin. Uddhavu a jeho vůz zahalil prach zvířený kravskými kopyty. Viděl býky, kteří utíkali za krávami, aby se mohli pářit. Některé krávy s plnými vemeny hledaly svá telátka, aby je nakrmily mlékem. Uddhava viděl, že ve vrindávanském kraji bylo všude mnoho bílých krav s telátky, které pobíhaly po celé Gókule, a slyšel zvuky spojené s dojením. Každý obytný dům ve Vrindávanu zdobily znaky určené k uctívání boha Slunce a boha ohně a k uvítání hostů, krav, bráhmanů a polobohů. Každý dům byl posvěcený lampičkami a vonnými tyčinkami. V každém koutě Vrindávanu byly pěkné zahrady plné květů, bzukotu včel a ptačího zpěvu. V jezerech s mnoha lotosy plavala hejna kachen a labutí.

Uddhava vešel do domu Nandy Mahárádže a byl přivítán jako zástupce Vásudévy. Nanda Mahárádž mu nabídl místo k sezení a sedl si vedle něho, aby se dotázal na zprávy od Krišny, Balarámy a dalších rodinných členů z Mathury. Věděl, že Uddhava je Krišnův velice důvěrný přítel, a že tedy jistě přichází s dobrými zprávami. “Můj milý Uddhavo,” řekl, “jak se daří mému příteli Vasudévovi? Nyní je vysvobozený z Kansova vězení a žije se svými přáteli a svými dětmi, Krišnou a Balarámou. Určitě je tedy velice šťastný. Pověz mi něco o něm a o jeho blahu. I my máme radost z toho, že byl nejhříšnější démon Kansa zabit. Vždy byl plný nenávisti vůči jaduovskému rodu, svým vlastním příbuzným. Teď je za své hříšné činnosti po smrti a stejně tak i všichni jeho bratři.

Řekni nám, prosím, zda Krišna nyní vzpomíná na svého otce a matku a své druhy a přátele ve Vrindávanu. Vzpomíná rád na své krávy, své gópí, svůj kopec Góvardhan, na své vrindávanské pastviny? Nebo na to všechno zapomněl? Je možné, že by se ještě někdy ke svým přátelům a příbuzným vrátil, abychom mohli znovu vidět Jeho nádherný obličej s hezkým nosem a lotosovýma očima? Vzpomínáme, jak nás zachránil před lesním požárem, před velkým hadem Kálijou v Jamuně a před mnoha dalšími démony, a pořád jen myslíme na to, jak jsme Mu zavázáni, když nám poskytl ochranu v tolika nebezpečných situacích. Můj milý Uddhavo, když myslíme na Krišnův krásný obličej a oči a co všechno tady ve Vrindávanu dělal, jsme tak ochromeni, že všechny naše činnosti ustanou. Pouze myslíme na Krišnu — jak se usmíval a jak se na nás milostivě díval. Když jdeme ke břehům Jamuny nebo vrindávanských jezírek, ke kopci Góvardhanu nebo na pastviny, vidíme, že na zemi jsou pořád ještě otisknuté Krišnovy stopy. Vzpomínáme, jak si na těch místech neustále hrával. Jakmile se Krišna zjeví v našich myslích, okamžitě se pohroužíme do myšlenek na Něho.

Proto si myslíme, že Krišna a Balaráma jsou asi hlavní polobozi v nebi, kteří se před námi zjevili jako obyčejní chlapci, aby na Zemi vykonali určité povinnosti. To také předpověděl Garga Muni, když sestavoval Krišnův horoskop. Kdyby Krišna nebyl velkou osobností, jak by dokázal zabít Kansu, který byl silný jako deset tisíc slonů? Kromě Kansy tam byli ještě nesmírně silní zápasníci a obrovský slon Kuvalajápída. Krišna je všechny zabil, jako když lev zabije obyčejné zvíře. Jak bylo úžasné, když do jedné ruky uchopil velký a těžký luk zhotovený ze tří palem a snadno ho zlomil! Jak bylo úžasné, když po sedm dní nepřetržitě držel nad hlavou v jedné ruce kopec Góvardhan! Jak bylo úžasné, když zabil všechny ty démony: Pralambásuru, Dhénukásuru, Arištásuru, Trinávartu, Bakásuru a další! Všichni byli tak silní, že i polobozi na nebeských planetách se jich obávali, ale Krišna je zabil jako by nic.”

Když Nanda Mahárádž popisoval před Uddhavou Krišnovy neobyčejné činnosti, začal se zalykat a nemohl již dále mluvit. Matka Jašódá seděla vedle svého manžela a mlčky poslouchala vyprávění o Krišnových zábavách. Ustavičně plakala a mateřské mléko jí vytékalo z prsou. Když Uddhava viděl, jak jsou Nanda Mahárádž a Jašódá neobyčejně dojatí myšlenkami na Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, a když viděl jejich neobyčejnou náklonnost ke Krišnovi, i jeho zachvátily podobné pocity a řekl: “Milá matko Jašódo a Nando Mahárádži, jste nejctihodnější ze všech lidských bytostí, protože nikdo jiný než vy nedokáže meditovat v takové transcendentální extázi.”

Uddhava pokračoval: “Balaráma a Krišna jsou původní Osobnosti Božství, ze kterých vychází celý vesmírný projev. Jsou nejdůležitější ze všech osobností. Oba jsou jak materiální, tak výkonnou příčinou tohoto hmotného stvoření. Hmotnou přírodu ovládají inkarnace puruṣi, které podléhají Krišnovi a Balarámovi. Svými částečnými expanzemi vstupují do srdcí všech živých bytostí. Jsou zdrojem všeho poznání a také zapomnění.” To Krišna potvrdil v patnácté kapitole Bhagavad-gīty: “Sídlím v srdcích všech a ode Mě pocházejí vzpomínky i zapomnění. Jsem původní autor Vedānty a jsem skutečný znalec Véd.” Uddhava pokračoval: “Pokud někdo v čase smrti dokáže byť jen na okamžik upřít svou čistou mysl na Krišnu, může se po opuštění hmotného těla zjevit ve svém původním duchovním těle, tak jako slunce vychází v plné záři. Když takto ukončí svůj život, okamžitě vstoupí do duchovního království, na Vaikunthu.”

Takový je výsledek praktikování vědomí Krišny. Udržujeme-li si jednoduchým zpíváním svaté mahá-mantry Hare Krišna vědomí Krišny v současném těle, dokud jsme zdraví a máme jasnou mysl, je velice pravděpodobné, že budeme schopni upřít mysl na Krišnu i v čase smrti. Dokážeme-li to, naše životy budou úspěšné. Pokud však neustále myslíme na plodonosné činnosti, které nám mají přinést hmotný požitek, přirozeně na ně budeme myslet i v době smrti a budeme znovu nuceni přijmout hmotná, podmíněná těla a zakoušet trojí utrpení hmotné existence. Proto bylo pro obyvatele Vrindávanu běžné být neustále pohroužení ve vědomí Krišny, jak ukazuje Mahárádž Nanda, Jašódá a gópí. Dokážeme-li následovat jejich příklad, byť i do nepatrné míry, naše životy budou jistě úspěšné a vstoupíme do duchovního království Vaikunthy.

“Moje milá matko Jašódo a Nando Mahárádži,” pokračoval Uddhava, “upíráte svou mysl jen a jen na Nejvyšší Osobnost Božství Nárájana, jehož transcendentální tělo je původem neosobního Brahmanu. Záře Brahmanu jsou pouze paprsky vycházející z Nárájanova těla, a jelikož jste neustále pohroužení do extatických myšlenek na Krišnu a Balarámu, jakou zbožnou činnost vám ještě zbývá vykonat? Přináším vzkaz od Krišny, že se brzy vrátí do Vrindávanu a uspokojí vás svou osobní přítomností. Krišna slíbil, že se do Vrindávanu vrátí poté, co vyřídí své záležitosti v Mathuře, a tento slib určitě splní. Proto vás oba, kteří jste nejlepší mezi požehnanými, žádám, abyste se nermoutili kvůli Krišnově nepřítomnosti.

Již beztak prožíváte Jeho přítomnost dvacet čtyři hodin denně, a navíc vás ještě brzy přijede navštívit. Ve skutečnosti je přítomný všude a je také v srdcích všech, tak jako je oheň přítomný ve dřevě. Krišna je Nadduše, a proto nikdo není Jeho nepřítelem, nikdo není Jeho přítelem, nikdo se Mu nevyrovná a nikdo není nižší nebo vyšší než On. Ve skutečnosti nemá otce, matku, bratra nebo příbuzné, ani nepotřebuje společnost, přátelství a lásku. Nemá hmotné tělo jako my; nikdy se nerodí jako obyčejný člověk. Nepřichází na svět ve vyšších nebo nižších formách života jako obyčejné živé bytosti, které jsou nuceny se rodit na základě svých dřívějších plodonosných činností. Zjevuje se prostřednictvím své vnitřní energie, aby chránil své oddané. Nikdy Ho neovlivňují kvality hmotné přírody, ale když přijde do hmotného světa, zdá se, že jedná pod jejich vlivem jako obyčejná živá bytost. Ve skutečnosti je však tím, kdo na toto hmotné stvoření dohlíží; tvoří, udržuje a ničí celý vesmírný projev, aniž by na Něho působily hmotné kvality přírody. Mylně se díváme na Krišnu a Balarámu jako na obyčejné lidské bytosti, stejně jako člověk, který se točí, si myslí, že se celý svět točí kolem něj. Osobnost Božství není ničí syn; ve skutečnosti je otec, matka a nejvyšší vládce všech. O tom není pochyb. Vše, s čím už máme zkušenost i s čím ještě nemáme zkušenost, vše, co již existuje, neexistuje nebo bude existovat v budoucnosti, vše, co je nejmenší nebo největší, nemůže existovat mimo Nejvyšší Osobnost Božství. Vše spočívá v Nejvyšším Pánu, ale Jeho nic projeveného nemůže ovlivnit.”

Nanda a Uddhava strávili celou noc rozmlouváním o Krišnovi. Ráno gópí připravily ranní árati — zapálily lampičky a pokropily zemi máslem smíchaným s jogurtem. Po maṅgala-ārati stloukaly z jogurtu máslo. Světlo lampiček se přitom odráželo v jejich ozdobách, a šperky tím ještě více zářily. Jejich nástroje na stloukání másla, jejich paže, jejich náušnice, náramky a ňadra se pohybovaly a kunkumový prášek dodával jejich tvářím šafránový lesk, který připomínal vycházející slunce. Za zvuků stloukání zpívaly písně opěvující Krišnovu slávu. Oba druhy zvuků se prolínaly, stoupaly k nebi a posvěcovaly celou atmosféru.

Po východu slunce se gópí jako obvykle přišly poklonit Nandovi Mahárádžovi a Jašódě, ale když uviděly Uddhavův zlatý kočár, začaly se jedna druhé dotazovat: Co je to za vůz a komu patří? Některé se ptaly, zda se nevrátil Akrúra, který odvezl Krišnu. Neměly Akrúru rády, protože ve službě Kansovi odvezl Krišnu s lotosovýma očima do Mathury. Všechny se dohadovaly, jaký další krutý plán přijel Akrúra uskutečnit. Potom si však myslely: “Bez našeho svrchovaného pána Krišny jsme stejně jen mrtvá těla. Jakého zla by se na takových mrtvých tělech mohl ještě Akrúra dopustit?” Zatímco takto rozmlouvaly, Uddhava dokončil svou ranní koupel, modlitby a zpěvy a přišel k nim.