47. KAPITOLA

Když gópí spatřily Uddhavu, všimly si, že jeho rysy se skoro přesně podobají Krišnovým, a poznaly, že je velkým oddaným Krišny. Měl dlouhé paže a oči jako okvětní lístky lotosu. Na sobě měl žluté šaty a kolem krku girlandu z lotosových květů. Jeho obličej byl překrásný. Uddhava vypadal skoro jako Krišna, neboť dosáhl osvobození sārūpya, a proto měl stejné tělesné rysy jako Pán. V Krišnově nepřítomnosti chodily gópí každé ráno svědomitě navštěvovat dům matky Jašódy. Věděly, že Nanda Mahárádž a matka Jašódá se velice rmoutí, a proto si stanovily za svou první povinnost je navštěvovat a vzdávat úctu těmto nejvznešenějším starším osobám ve Vrindávanu. Při pohledu na Krišnovy přítelkyně vzpomínali Nanda a Jašódá na samotného Krišnu a uklidnili se. Gópí zase těšilo, že mohou vidět Nandu a Jašódu.

Když viděly, že Uddhava dokonce i svými tělesnými rysy zastupuje Krišnu, myslely si, že je to jistě duše zcela odevzdaná Nejvyšší Osobnosti Božství. Uvažovaly: “Kdo je tento chlapec, který vypadá úplně stejně jako Krišna? Má stejné lotosové oči, stejně tvarovaný nos a krásný obličej a stejně se usmívá. Ve všech ohledech připomíná Krišnu, Šjámasundaru, toho krásného tmavého chlapce. Má dokonce stejný oděv jako Krišna. Odkud přijel? Která šťastná dívka ho dostala za manžela?” Tak se mezi sebou dohadovaly. Toužily Uddhavu poznat, a jelikož byly prosté vesničanky, shlukly se kolem něho.

Jakmile se dozvěděly, že Uddhava pro ně má vzkaz od Krišny, velice se zaradovaly, odvedly si ho do ústraní a pohodlně ho usadily. Chtěly s ním mluvit velmi otevřeně a nechtěly, aby je cizí lidé uváděli do rozpaků. Zdvořile a pokorně ho přivítaly: “Víme, že jsi Krišnův důvěrný společník, a že tě proto poslal do Vrindávanu, abys uklidnil Jeho rodiče. Víme, že rodinné svazky jsou velice silné. Dokonce ani velcí mudrci, kteří vstoupili do životního stavu odříkání, se nedokáží zcela vzdát citových pout vůči členům své rodiny a někdy na ně vzpomínají. Proto tě Krišna poslal ke svým rodičům; jinak Ho již ve Vrindávanu nic nezajímá. Žije nyní ve městě. Proč by měl myslet na vrindávanskou vesnici nebo na krávy na pastvinách? Tyto věci už pro Krišnu ztratily cenu, protože se z Něho stal městský člověk.

Určitě už nemá co do činění s osobami, které nepatří do Jeho rodiny. Přátelství s lidmi mimo rodinný kruh trvá tak dlouho, dokud v něm přetrvává nějaký sobecký zájem. Proč by si jinak měl člověk dělat starosti s někým, kdo není jeho příbuzný? Zvláště manželky jiných mužů člověka zajímají jen tak dlouho, dokud je potřebuje pro svůj smyslový požitek, úplně stejně jako se čmeláci zajímají o květy, jen dokud z nich sají med. Z psychologického hlediska je úplně přirozené, že se prostitutka přestává starat o milence, který je bez peněz. Podobně občané opouštějí zemi, když zjistí, že jim vláda nedokáže poskytnout plnou ochranu. Jakmile žáci dokončí své vzdělání, ruší své vztahy se školou i učiteli. Kněz také po obdržení odměny opustí člověka, pro kterého konal oběť. Ptáci se již nezajímají o strom, když skončí období zralých plodů. Jakmile host dojí v domě hostitele, ukončí s ním svůj vztah. Po lesním požáru jeleni a ostatní zvířata opustí les, protože tam není dost zelené trávy. A stejně tak i muž opustí svou dívku poté, co si s ní užil.” Takto gópí různými příklady nepřímo obviňovaly Krišnu.

Uddhava poznal, že všechny gópí z Vrindávanu byly jen pohroužené do myšlenek na Krišnu a Jeho dětské činnosti. Když se s Uddhavou bavily o Krišnovi, úplně zapomněly na své domácí povinnosti. Zapomněly i samy na sebe a jejich zájem o Krišnu rostl čím dál víc.

Jedna z gópí, Šrímatí Rádhárání, měla s Krišnou zvláště blízké pouto. Myslela na Něho proto tak intenzivně, že oslovila čmeláka, který tam poletoval a snažil se dotknout Jejích lotosových nohou. Zatímco se ostatní gópí bavily s Krišnovým poslem Uddhavou, Šrímatí Rádhárání považovala za Krišnova posla čmeláka a začala s ním rozmlouvat: “Čmeláku, ty máš ve zvyku pít med z jednoho květu za druhým, a proto ti vyhovuje být poslem Krišny, který má stejnou povahu. Na tvém knírku vidím červený kunkumový prášek, který se otřel na Krišnovu květinovou girlandu, když byla přitisknutá k ňadrům nějaké jiné dívky, která je Mou sokyní. Jsi na to pyšný, že ses té girlandy dotýkal a tvůj knírek se zbarvil do červena. Přinášíš Mi sem vzkaz a snažíš se dotknout Mých nohou. Ale Můj milý čmeláku, Já tě varuji — nedotýkej se Mě! Netoužím po žádných vzkazech od tvého nespolehlivého pána. Jsi nespolehlivý služebník nespolehlivého pána.”

Je možné, že Šrímatí Rádhárání úmyslně oslovila čmeláka takovým sarkastickým způsobem proto, aby nepřímo odsoudila posla Uddhavu. Stejně jako ostatní gópí viděla, že se Uddhava svými rysy podobá Krišnovi, ale navíc ho viděla tak, že se Krišnovi vyrovná i jinak. Proto nepřímo naznačila, že je stejně nespolehlivý jako Krišna. Dále chtěla Šrímatí Rádhárání uvést konkrétní důvody, proč je s Krišnou a Jeho poslem nespokojená.

Oslovila čmeláka: “Tvůj pán Krišna má úplně stejné vlastnosti jako ty. Přilétneš na květ, a jakmile ochutnáš trochu medu, hned letíš pryč, sedneš si na jiný květ a pochutnáváš si tam. Podobně Mi tvůj pán Krišna pouze jednou dovolil, abych ochutnala dotek Jeho rtů, a pak Mě docela opustil. Vím také, že bohyně štěstí Lakšmí, kterou vždy obklopují lotosové květy, neustále slouží Krišnovi. Nevím však, čím ji Krišna okouzlil a co ji k Němu tak poutá, přestože zná Jeho pravou povahu. Možná, že jí tak pletou hlavu Krišnova sladká slova, že ani není schopná chápat Jeho charakter. Co se Nás týče, My jsme chytřejší než bohyně štěstí. My už nikdy nedopustíme, aby Nás Krišna nebo Jeho poslové podvedli.”

Pokročilí znalci míní, že Lakšmí, bohyně štěstí, je podřízená expanze Šrímatí Rádhárání. Stejně jako má Krišna mnoho expanzí, zvaných viṣṇu-mūrti, tak i Jeho energie blaženosti, Rádhárání, má nesčetné expanze bohyní štěstí. Proto také bohyně štěstí Lakšmídží neustále touží dosáhnout postavení gópí.

Šrímatí Rádhárání pokračovala: “Pošetilý čmeláku, snažíš se Mě uspokojit a čekáš odměnu za to, že opěvuješ Krišnovu slávu, ale tvoje snaha je marná. My, gópí, jsme přišly o všechno svoje vlastnictví. Nemáme domovy ani rodiny. Víme velice dobře, co je Krišna zač. Víme toho dokonce ještě víc než ty. Takže cokoliv si o Něm vymyslíš, bude to pro nás starý příběh. Krišna teď žije ve městě a je spíše známý jako přítel Ardžuny. Má mnoho nových družek, které jsou nepochybně velice šťastné v Jeho společnosti. Jsou šťastné, protože Krišna uspokojuje roztoužení a palčivé pocity v jejich ňadrech. Když se vydáš opěvovat Krišnu tam, možná tě s radostí odmění. Snažíš se Mě uklidňovat svými lichotkami, a proto skláníš hlavu pod Mé nohy, ale Já znám tuto lest. Vím, že jsi posel ještě většího podvodníka, Krišny. Proto Mě prosím nech být.

Chápu, že jsi mistr v usmiřování dvou rozhádaných stran, ale zároveň musíš vědět, že nemohu v tebe ani tvého pána, Krišnu, vložit svou důvěru. Jen kvůli Němu jsme opustily své manžely, děti a příbuzné, a přesto se nám za to necítil nijak zavázán. Nakonec nám nechal jen oči pro pláč. Myslíš, že Mu ještě budeme důvěřovat? Víme, že Krišna nemůže zůstat dlouho bez společnosti mladých žen; taková je Jeho povaha. V Mathuře naráží na potíže, protože už není mezi nevinnými vesnickými pasačkami. Pohybuje se v aristokratické společnosti a jistě má těžkosti s navazováním vztahů s jinými mladými dívkami. Možná, že jsi nás přišel znovu pro Něho získat nebo nás tam odvést. Ale proč by si měl Krišna myslet, že tam půjdeme? Dokáže uvést v pokušení všechny dívky, nejen ve Vrindávanu či Mathuře, ale v celém vesmíru. Jeho úžasně okouzlující úsměv je tak přitažlivý a pohyby Jeho obočí jsou tak půvabné, že si může přilákat kteroukoliv ženu z nebeských, středních či pekelných planet. I Mahá-Lakšmí, největší ze všech bohyní štěstí, touží, aby Mu mohla nějak sloužit. Co jsme my ve srovnání se všemi těmito ženami ve vesmíru? Jsme úplně bezvýznamné.

Krišna sám o sobě prohlašuje, jak je ušlechtilý, a opěvují Ho velcí světci. Svoje přednosti by mohl dokonale použít, kdyby nám projevil jen trochu milosti, protože nám tak ubližuje a vůbec na nás nedbá. Ubohý poslíčku, ty jsi jen hloupý sluha. O Krišnovi toho mnoho nevíš — jak je nevděčný a nelítostný, a to nejen v tomto životě, ale byl takový i ve svých minulých životech. Všechno jsme to slyšely od své babičky Paurnamásí. Řekla nám, že Krišna se ve svém předešlém životě narodil jako kšatrija, známý pod jménem Rámačandra. Když chtěl zabít Válího, který byl nepřítelem jeho přítele, neudělal to kšatrijským způsobem, ale zabil ho jako lovec. Lovec se skryje na bezpečném místě a pak zabije zvíře, aniž by se mu postavil čelem. Pán Rámačandra měl jako kšatrija bojovat s Válím tváří v tvář, ale na popud svého přítele ho místo toho zabil zpoza stromu. Tím porušil náboženské zásady kšatrijů. Navíc Ho tolik okouzlovala krása Síty, že Šúrpanace, Rávanově sestře, usekl nos a uši, a proměnil ji tak v šeredu. Šúrpanakhá Mu dělala milostné návrhy a jako kšatrija ji měl uspokojit. Byl ale natolik pod pantoflem své manželky, že nemohl na Sítádéví zapomenout a Šúrpanakhu zohyzdil. Před tímto kšatrijským zrozením se narodil jako bráhmanský chlapec Vámanadéva a požádal Baliho Mahárádže o milodar. Bali Mahárádž byl tak šlechetný, že Mu dal všechno, co měl, ale Krišna jako Vámanadéva ho přesto bez špetky vděku spoutal jako vránu a poslal do pátálského království. O Krišnovi a jak je nevděčný víme vše. To je ale naše potíž: navzdory Jeho krutosti a necitelnosti je pro nás velice těžké o Něm přestat mluvit. A nejsme to jen my, kdo o Něm nedokáže nemluvit; i velcí mudrci a světci o Něm stále mluví. My gópí z Vrindávanu se už nechceme s tím tmavým chlapcem přátelit, ale nevíme, jak se nám podaří přestat na Něho vzpomínat a nemluvit o Jeho činnostech.”

Jelikož je Krišna absolutní, Jeho takzvaně bezcitné činnosti působí stejně příjemně jako laskavé. Proto se světci a velcí oddaní, jako jsou gópí, nemohou vzdát Krišny za žádných okolností. Pán Čaitanja se modlil: “Krišno, jsi úplně svobodný a nezávislý. Můžeš Mě buď obejmout, nebo rozdrtit svýma nohama—jak se Ti zlíbí. Můžeš Mi zlomit srdce tím, že Mi celý život nedovolíš, abych Tě spatřil, ale přesto zůstaneš jediným cílem Mojí lásky.”

“Podle Mého názoru,” pokračovala Šrímatí Rádhárání, “by nikdo neměl o Krišnovi naslouchat, protože jakmile do ucha kápne kapka nektaru Jeho transcendentálních činností, člověk se okamžitě povznese nad protiklady zalíbení a odporu. Úplně se zbaví znečištění hmotnou připoutaností a vzdá se všech pout k hmotnému světu, i k rodině, domovu, manželce, dětem a všemu ostatnímu, co má každý člověk hmotným způsobem rád. Přijde o všechno hmotné, co kdy získal, a tak zarmoutí své příbuzné i sám sebe. Potom se vydá hledat Krišnu, buď jako lidská bytost, nebo v jiných formách života, dokonce i jako pták, a dobrovolně ze sebe udělá poustevníka. Je velice těžké skutečně pochopit Krišnu—Jeho jméno, vlastnosti, podobu, zábavy a všechno, co k Němu patří.”

Šrímatí Rádhárání dále sdělila Krišnovu černému poslíčkovi: “Prosím, už nic o Krišnovi neříkej. Bavme se raději o něčem jiném. Náš osud je stejně zpečetěn, jako osud laní s černými skvrnami v lese, které lovec přivábil sladkými tóny. Nás podobně okouzlila Krišnova sladká slova, a když znovu a znovu myslíme na záři vycházející z Jeho nehtů na prstech u nohou, víc a víc dychtíme po Jeho společnosti. Proto tě žádám, abys už o Krišnovi nemluvil.”

Tento rozhovor Rádhárání se čmelákem, Její obviňování Krišny spojené s přiznáním, že o Něm nedokáže přestat mluvit, jsou známky nejvyšší transcendentální extáze, zvané mahā-bhāva. Tyto extatické projevy se mohou vyskytnout pouze u Rádhárání a Jejích společnic. Velcí áčárjové, jako je Šríla Rúpa Gósvámí a Višvanáth Čakravartí Thákur, analyzovali tuto mluvu Šrímatí Rádhárání ve stavu mahā-bhāvy a popsali Její různé nálady, jako zmatenost (udghūrṇā) a mluvení různými způsoby (jalpa-pratijalpa). To jsou příznaky ujjvala-rasy, nejzářivějšího drahokamu lásky k Bohu.

Zatímco Rádhárání promlouvala ke čmelákovi, poletoval sem a tam, a najednou Jí zmizel z dohledu. Nesmírně se rmoutila kvůli odloučení od Krišny, a když mohla mluvit se čmelákem, pociťovala extázi. Jakmile se však ztratil, téměř zešílela představou, že se možná tento poslíček vrátil ke Krišnovi zpravit Ho o tom, jak mluví proti Němu. “Krišnu bude určitě velice mrzet, když to uslyší,” myslela si. Takto Ji zaplavil jiný druh extáze.

Mezitím se poletující čmelák objevil znovu před Ní. Myslela si: “Krišna je ke Mně pořád ještě laskavý. Přestože Mu poslíček přinesl takové pobuřující vzkazy, je tak laskavý, že znovu poslal čmeláka, aby Mě k Němu zavedl.” Tentokrát si Šrímatí Rádhárání dávala dobrý pozor, aby neřekla nic proti Krišnovi. “Vítám tě, Můj milý příteli. Krišna je tak laskavý, že tě poslal zpátky. Je ke Mně tak laskavý a milostivý, že tě naštěstí poslal zpátky, bez ohledu na Moje nelichotivé vzkazy, které jsi Mu přinesl. Sláva tobě, Můj milý příteli! Nyní Mě můžeš požádat o cokoliv chceš. Dám ti cokoliv, když jsi ke Mně tak laskavý. Přišel jsi, abys Mě zavedl ke Krišnovi, protože On sem nemůže přijít, obklopují Ho nové přítelkyně z Mathury. Ty jsi ale nepatrné stvoření — jak Mě tam můžeš vzít? Jak Mi můžeš pomoci setkat se s Krišnou, když tam odpočívá s bohyní štěstí a tiskne ji ke své hrudi? Nevadí, zapomeňme na Mou cestu tam nebo na tvoje poslání. Pověz Mi prosím, jak se Krišnovi daří v Mathuře. Řekni Mi, zda si ještě pamatuje na svého pěstouna Nandu Mahárádže, na svou milující matku Jašódu, na své přátele, se kterými pásl krávy, a na své nebohé přítelkyně gópí. Jsem si jistá, že o nás určitě někdy zpívá. Sloužily jsme Mu jako služky bez nároku na odměnu. Je nějaká možnost, že by se Krišna zase vrátil a položil svou ruku s vůní aguru na naše hlavy? Zeptej se prosím Krišny na všechny tyto věci.”

Uddhava stál poblíž a slyšel Rádhárání takto mluvit, jako kdyby se kvůli Krišnovi skoro pomátla. Nesmírně ho překvapilo, jak byly gópí zvyklé neustále na Krišnu myslet v nejvyšší extázi lásky zvané mahā-bhāva. Nesl s sebou od Krišny písemný vzkaz a nyní ho chtěl gópím přečíst, aby je uklidnil. Řekl: “Moje milé gópí, úspěšně jste naplnily poslání lidského života. Všechny jste obdivuhodnými oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství; všichni lidé by vás proto měli uctívat. Měli by vás uctívat ve všech třech světech, protože vaše mysli jsou jedinečně pohroužené do myšlenek na Vásudévu, Krišnu, který je cílem všech zbožných činností a obřadních úkonů, jako rozdávání milodarů, přísného dodržování odříkavých slibů, podstupování strohé askeze a zapalování obětního ohně. To On je cílem recitování manter, čtení Véd, ovládání smyslů a soustředění mysli v meditaci. To jsou některé z mnoha způsobů seberealizace a dosažení životní dokonalosti. Ve skutečnosti jsou však určené pouze k poznání Krišny a zapojení se do transcendentální láskyplné služby Nejvyšší Osobnosti Božství.” Tak zní také závěrečný pokyn Bhagavad-gīty — i když jsou v ní popsány různé metody seberealizace, na konci Krišna doporučuje, aby člověk všeho zanechal a jenom se odevzdal Jemu. Všechny ostatní metody jen učí, jak se nakonec odevzdat lotosovým nohám Krišny. Bhagavad-gītā také říká, že tento proces odevzdání se dokončí upřímný člověk poté, co na základě moudrosti a askeze po mnoho životů různými metodami usiloval o seberealizaci.

V životech gópí byla plně projevená dokonalost takové askeze, a Uddhava byl tedy naprosto spokojený, když viděl jejich transcendentální postavení. Pokračoval: “Moje milé gópí, způsob, jakým myslíte na Krišnu, je téměř nedosažitelný i pro velké mudrce a světce. Dospěly jste na nejdokonalejší úroveň života. Dostalo se vám velkého požehnání, že jste upřely mysl na Krišnu a rozhodly se mít jenom Krišnu, a pro Nejvyšší Osobnost jste opustily rodiny, domovy, příbuzné, manžely i děti. Jelikož vaše mysl je teď plně pohroužená v Krišnovi, Nejvyšší Duši, automaticky se ve vás vyvinula univerzální láska. Považuji se za šťastného, že jsem vaší milostí měl možnost vás vidět v tomto rozpoložení.”

Když se Uddhava zmínil, že přinesl od Krišny vzkaz, gópí více zajímalo vyslechnout si tento vzkaz, než naslouchat o svém vznešeném postavení. Příliš se jim nelíbilo být takto opěvovány. Daly najevo, že chtějí slyšet vzkaz, který Uddhava přinášel od Krišny. Uddhava řekl: “Moje milé gópí, byl jsem vyslán zvláště proto, abych vám, velkým a ušlechtilým oddaným, přinesl tento vzkaz. Krišna mě za vámi poslal, protože jsem Jeho nejdůvěrnější služebník.”

Uddhava psaný vzkaz od Krišny gópím nepředal, ale sám jim ho přečetl. Vzkaz byl napsaný velice rozvážně, aby nejen gópí, ale i empiričtí filosofové mohli pochopit, jak je láska k Bohu vnitřně spjatá se všemi energiemi Nejvyššího Pána. Z védských zdrojů je známé, že Nejvyšší Pán má mnoho různých energií: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate. Navíc byly gópí tak důvěrnými přítelkyněmi Krišny, že Krišna byl při psaní vzkazu pro ně natolik dojatý, že nemohl psát čitelně. Uddhava oplýval jako žák Brihaspatiho bystrou inteligencí, a tak místo aby gópím dopis předal, považoval za rozumné jim ho osobně přečíst a vysvětlit.

Uddhava pokračoval: “Toto jsou slova Osobnosti Božství: ,Moje milé gópí, Moje drahé přítelkyně, prosím vězte, že odloučení mezi námi není možné, nikdy, nikde a za žádných okolností, protože jsem všeprostupující.`”

Tato všudypřítomnost Pána Krišny je vysvětlena v Bhagavad-gītě, jak v sedmé, tak v deváté kapitole. V deváté kapitole je popsáno, že Krišna je všudypřítomný ve svém neosobním aspektu; všechno spočívá v Něm, ale On osobně všude přítomný není. A v sedmé kapitole je uvedeno, že pět hrubohmotných prvků (země, voda, oheň, vzduch a nebe) a tři jemnohmotné prvky (mysl, inteligence a ego) jsou Jeho nižší energie. Existuje však ještě jiná, vyšší energie, která se nazývá živá bytost. Živé bytosti jsou také přímo nedílnou částí Krišny. Krišna je tedy materiální i operativní příčinou všeho. Vždy prostupuje vším jako příčina a následek. Nejen gópí, ale všechny živé bytosti jsou za všech okolností neoddělitelně spojené s Krišnou. Gópí si však tento vztah s Krišnou dokonale uvědomují, zatímco živé bytosti podléhající vlivu māyi, iluzorní energie, na Krišnu zapomínají a myslí si o sobě, že mají samostatnou totožnost, která s Ním nemá žádné spojení.

Láska ke Krišnovi neboli vědomí Krišny je proto dokonalostí skutečného poznání, se kterým chápeme věci takové, jaké jsou. Naše mysl nemůže být nikdy prázdná. Mysl se neustále zaobírá nějakými myšlenkami a námět těchto myšlenek nemůže přesahovat osm prvků Krišnovy energie. Ten, kdo zná tento filosofický aspekt všech myšlenek, je skutečně moudrý člověk a odevzdá se Krišnovi. Gópí jsou ztělesněním této dokonalé úrovně poznání. Nejsou to pouhé mentální spekulantky. Jejich mysli jsou stále u Krišny. Mysl není nic jiného než Krišnova energie. Jakákoliv osoba, která myslí, cítí a má svá přání, ve skutečnosti nemůže být od Krišny oddělená. Avšak úroveň, na které chápe svůj věčný vztah s Krišnou, se nazývá vědomí Krišny. Chorobný stav, ve kterém svůj věčný vztah s Krišnou nechápe, je znečištěnou úrovní neboli māyou. Jelikož gópí jsou na úrovni čistého transcendentálního poznání, jejich mysli jsou vždy naplněné vědomím Krišny. Krišnu a živé bytosti nelze oddělit, stejně jako nelze oddělit například oheň a vzduch. Jakmile živé bytosti zapomenou na Krišnu, nejsou ve svém normálním stavu. Co se týče gópí, ty jsou na absolutní úrovni dokonalého poznání, protože neustále myslí na Krišnu. Takzvaní empiričtí filosofové si někdy myslí, že cesta bhakti je určená pro méně inteligentní lidi, ale dokud tito takzvaní znalci nedospějí k bhakti, jejich poznání bude nutně nečisté a nedokonalé. Odloučením je ve skutečnosti stav zapomnění na náš věčný vztah s Krišnou. I to je však iluzorní, protože k žádnému odloučení nemůže dojít. Gópí nežily v takovém iluzorním stavu, takže ani z filosofického hlediska pro ně odloučení neexistovalo.

Uddhava pokračoval ve čtení Krišnova vzkazu: “Nic není ode Mne oddělené; celý vesmírný projev spočívá na Mně a není ode Mne odloučený. Já jsem existoval před stvořením.” To je potvrzeno ve védských textech: eko nārāyaṇa āsīn na brahmā na īśānaḥ. “Před stvořením existoval pouze Nárájan. Nebyl tu ani Brahmá, ani Šiva.” Celým vesmírným projevem hýbou tři kvality hmotné přírody. Je řečeno, že Brahmá, inkarnace kvality vášně, stvořil tento vesmír, ale Brahmá je druhotný stvořitel; původním stvořitelem je Nárájan. To potvrdil i Šankaráčárja: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt. “Nárájan je transcendentální, je nad tímto vesmírným projevem.” Nic v tomto vesmírném projevu tedy není od Krišny odloučené, i když Krišnovu původní podobu není možné ve všem vidět.

Krišna tvoří, udržuje a ničí celý vesmírný projev tak, že se expanduje v různých inkarnacích. Všechno je Krišna a všechno závisí na Krišnovi, ale nelze Ho vnímat v hmotné energii, která se proto nazývá māyā neboli iluze. V duchovní energii však můžeme vnímat Krišnu na každém kroku, za každých okolností. Takové dokonalé pochopení představují gópí. Tak jako Krišna stojí vždy stranou vesmírného projevu, který na Něm přesto zcela závisí, tak je i živá bytost naprosto nezúčastněná na svém hmotném, podmíněném životě, přestože se hmotné tělo vyvinulo na základě této duchovní existence. V Bhagavad-gītě je celý vesmírný projev prohlášen za matku živých bytostí a Krišna za otce. Tak jako otec oplodní matku vstříknutím živé bytosti do jejího lůna, Krišna přivádí všechny živé bytosti do lůna hmotné přírody. Vycházejí z něho pak v různých tělech podle svých různých plodonosných činností. Živá bytost se však za žádných okolností tohoto hmotného, podmíněného života neúčastní.

Když se jen podíváme na svá vlastní těla, můžeme pochopit, jak je živá bytost odlišná od tělesného uvěznění. Všechny tělesné činnosti probíhají díky vzájemnému působení tří kvalit hmotné přírody. Každým okamžikem můžeme v našem těle pozorovat mnoho změn, ale duše zůstává nad těmito změnami. Duše nemůže ani tvořit, ani ničit nebo zasahovat do činností hmotné přírody. Živá bytost je tedy polapená hmotným tělem a je podmíněná ve třech stádiích — v bdělém stavu, ve spánku a v bezvědomí. Mysl je ve všech třech životních stádiích činná; živá bytost během spánku či snění vidí něco jako skutečné, a když se probudí, vidí stejnou věc jako neskutečnou. Závěr tedy je, že to, co je za jistých okolností považováno za skutečné, se za jiných okolností prohlašuje za neskutečné. Těmito otázkami se zabývají empiričtí filosofové či sánkhja-jógí. Podrobují se přísné askezi, ovládání smyslů a odříkání, aby došli ke správným závěrům.

Všechny tyto metody určování konečného cíle života se přirovnávají k řekám a Krišna je oceán. Všechny pokusy o poznání směřují ke Krišnovi, tak jako řeky plynou k moři. Po mnoha životech úsilí dospěje člověk na dokonalou úroveň, když dojde ke Krišnovi. Krišna říká v Bhagavad-gītě: kleśo 'dhikataras teṣām avyaktāsakta-cetasām — “Všichni se snaží Mne poznat, ale ti, kdo se vydali na cestu bez bhakti, zjistí, že jejich úsilí provází mnoho potíží.” Nikdo nemůže pochopit Krišnu, dokud nedospěje k bhakti.

V Bhagavad-gītě jsou popsány tři cesty: karma-yoga, jñāna-yoga a bhakti-yoga. Lidem, kteří příliš lpí na plodonosných činnostech, se doporučuje provádět takové činy, které je přivedou k bhakti. Lidem, kteří se nemohou obejít bez empirické filosofie, se rovněž doporučuje jednat tak, aby poznali bhakti. Karma-yoga se tedy liší od obyčejné karmy a jñāna-yoga se liší od obyčejné jñāny. Závěrem Pán v Bhagavad-gītě prohlašuje: bhaktyā mām abhijānāti — jedině vykonáváním oddané služby je možné poznat Krišnu. Gópí dosáhly dokonalého stádia oddané služby, protože se nezajímaly o nic jiného než o Krišnu. To je potvrzeno ve Védách: kasmin bhagavo vijñāte sarvam idaṁ vijñātaṁ bhavati. Pouhým poznáním Krišny člověk automaticky získá všechno ostatní poznání.

Uddhava pokračoval ve čtení vzkazu od Krišny: “Pro vás již není nutné transcendentální poznání Absolutní Pravdy. Vy jste navyklé Mne milovat od samého počátku svého života.” Poznání Absolutní Pravdy zvláště potřebují ti, kdo se chtějí vysvobodit z hmotné existence. Ale ten, kdo dosáhl lásky ke Krišnovi, již je na úrovni osvobození. V Bhagavad-gītě také stojí, že ten, kdo vykonává čistou oddanou službu, se nachází na transcendentální úrovni osvobození. Gópí ve skutečnosti necítily bolesti hmotné existence, ale cítily odloučení od Krišny. Proto Krišna řekl: “Moje milé gópí, úmyslně jsem se od vás odloučil, abyste o Mně mohly neustále meditovat, a abych tak ještě prohloubil vaši neobyčejnou lásku ke Mně.”

Gópí jsou na dokonalé úrovni meditace. Jógím se většinou meditování líbí víc než vykonávání oddané služby Pánu, ale oni nevědí, že dokonalostí jógy je dospět k oddanosti. Bhagavad-gītā potvrzuje, že neustálá meditace o Krišnovi, jaké se věnovaly gópí, je nejvyšší formou jógy. Krišna znal velice dobře psychologii žen. Žena myslí na svého milence víc, když je pryč, než když je s ní. Na příkladu gópí chtěl Krišna ukázat, že ten, kdo je v neustálém tranzu jako ony, určitě dospěje k Jeho lotosovým nohám.

Pán Čaitanja učil všechny lidi metodu zvanou vipralambha-sevā, která spočívá v poskytování služby Nejvyšší Osobnosti Božství s pocity odloučení. Také šest Gósvámích učilo uctívat Krišnu s pocity, které měly gópí ve stavu odloučení. To velice jasně vysvětlují modlitby, které o Gósvámích napsal Šrínivásáčárja. Říká v nich, že Gósvámí byli vždy pohroužení v oceánu transcendentálních pocitů v náladě gópí. Když žili ve Vrindávanu, pátrali všude po Krišnovi a naříkali: “Kde jsi, Krišno? Kde jste, ó gópí? Kde jsi, Šrímatí Rádhárání?” Nikdy neříkali: “Právě jsme viděli Rádhu a Krišnu. Naše poslání je splněné.” Jejich poslání zůstalo vždy nesplněné — nikdy se s Rádhou a Krišnou nesetkali.

Krišna připomněl gópím, že ty gópí, které se k Němu nemohly připojit v době tance rāsa, opustily tělo jen tím, jak na Něho myslely. Pohroužit se do vědomí Krišny s pocity odloučení je tedy nejrychlejší metodou, jak dosáhnout Krišnových lotosových nohou. Krišnovo osobní prohlášení přesvědčilo gópí o síle pocitů odloučení. Gópí skutečně prožívaly nadpřirozený způsob uctívání Krišny a velice jim pomohlo, když pochopily, že Krišna od nich nebyl daleko, ale byl vždy s nimi.

Gópí tedy radostně přijaly Uddhavu a promluvily následovně: “Slyšely jsme, že král Kansa, který byl pro jaduovskou dynastii neustálým zdrojem těžkostí, byl nyní zabit. To je pro nás dobrá zpráva. Doufáme, že jsou teď členové jaduovské dynastie šťastní ve společnosti Krišny, jenž dokáže plnit všechny touhy svých oddaných. Milý Uddhavo, řekni nám, zdali na nás Krišna někdy myslí, když Ho obklopují osvícené dívky z vysoké společnosti v Mathuře. Víme, že mathurské ženy a dívky nejsou žádné vesničanky. Jsou osvícené a krásné. Krišnu jistě velice těší jejich stydlivé usměvavé pohledy a jiné ženské rysy. Dobře víme, že se Krišnovi vždy líbí chování krásných žen. Nejspíš Ho mathurské ženy lapily do svých sítí. Náš milý Uddhavo, řekni nám laskavě, vzpomene si Krišna někdy na nás, když je uprostřed jiných žen?”

Jiná gópí se zeptala: “Pamatuje se na tu noc, kterou jsme strávili mezi květy kumuda při měsíčním světle, kdy byl Vrindávan neobyčejně krásný? Krišna s námi tančil a vzduchem se neslo cinkání nákotníčků. Vzpomíná si na tu noc? My na ni vzpomínáme a cítíme odloučení. Odloučení od Krišny nás rozrušuje, jako kdybychom měly v těle oheň. Chystá se Krišna vrátit do Vrindávanu, aby ten oheň uhasil, tak jako se na nebi objevuje mrak, aby deštěm uhasil lesní požár?”

Další gópí řekla: “Krišna zabil svého nepřítele a vítězně získal Kansovo království. Možná, že se již oženil s dcerou nějakého krále a spokojeně žije mezi svými příbuznými a přáteli. Proč by potom chodil do naší vesnice Vrindávanu?”

Jiná gópí řekla: “Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství, manžel bohyně štěstí, a je soběstačný. Nemá co do činění ani s námi, dívkami z vrindávanského lesa, ani s městskými dívkami v Mathuře. Je vznešenou Nadduší a nepotřebuje žádnou z nás, ani tady, ani tam.”

Další gópí řekla: “Je od nás nerozumné doufat, že se Krišna vrátí do Vrindávanu. Měly bychom se místo toho snažit být šťastné ve svém zklamání. I slavná prostitutka Pingalá prohlásila, že zklamání je ten největší požitek. Všechny tyto věci víme, ale je pro nás velice těžké přestat očekávat, že Krišna přijede zpátky. Kdo by mohl zapomenout na to, jak se v ústraní bavil s Krišnou, na jehož hrudi stále přebývá bohyně štěstí, i přesto, že po ní Krišna netouží? Můj milý Uddhavo, Vrindávan je země plná řek, lesů a krav. Tady se rozléhaly tóny Krišnovy flétny a tady se společně se svým starším bratrem, Šrí Balarámou, radoval z naší společnosti. Vrindávanské prostředí nám tedy neustále připomíná Krišnu a Balarámu. Na zemi ve Vrindávanu zůstaly otisky Jeho chodidel, které jsou sídlem bohyně štěstí, a kvůli těmto znakům nemůžeme na Krišnu zapomenout.”

Gópí dále vyjádřily, že Vrindávan byl stále ještě plný bohatství a štěstí; co se týkalo hmotného zajištění, nic ve Vrindávanu nescházelo. Navzdory všemu bohatství však nemohly zapomenout na Krišnu a Balarámu.

“Neustále vzpomínáme na Krišnovy okouzlující rysy — na Jeho chůzi, Jeho úsměvy a Jeho škádlivá slova. Jeho jednání nás úplně očarovalo a není možné, abychom na Něho zapomněly. Stále se k Němu modlíme: ,Drahý Pane, drahý manželi bohyně štěstí, drahý Pane Vrindávanu a zachránce soužených oddaných! Topíme se teď v oceánu utrpení, a proto Tě prosíme, vrať se do Vrindávanu a vysvoboď nás z této žalostné situace.`”

Uddhava pozorně sledoval neobyčejné transcendentální postavení gópí v odloučení od Krišny a považoval za vhodné znovu a znovu hovořit o všech zábavách, které gópí s Krišnou prožily. Materialisté vždy hoří v planoucím ohni hmotného utrpení. Gópí hořely v transcendentálním planoucím ohni kvůli odloučení od Krišny. Oheň, který sužoval gópí, se však liší od ohně hmotného světa. Gópí neustále toužily po Krišnově společnosti, kdežto materialisté stále touží po hmotném pohodlí.

Višvanáth Čakravartí Thákur uvedl, že Krišna zachránil pasáčky před lesním požárem ve vteřině, kdy měli zavřené oči. Uddhava podobně doporučil gópím, že je z ohně odloučení může zachránit, když zavřou oči a budou meditovat o Krišnových činnostech od té chvíle, kdy se s Ním poprvé setkaly. Zvenčí si mohly vyvolávat v duchu obraz všech Krišnových zábav tak, že naslouchaly Uddhavovým popisům, a zevnitř mohly na tyto zábavy vzpomínat. Z Uddhavových pokynů gópí chápaly, že Krišna od nich nebyl odloučený. Stejně jako ony stále myslely na Něho, Krišna v Mathuře stále myslel na ně.

Uddhavův vzkaz a pokyny zachránily gópí před hrozící smrtí a gópí mu byly vděčné za jeho laskavost. Uddhava v podstatě jednal jako duchovní učitel gópí, které ho na oplátku uctívaly tak, jak by uctívaly Krišnu. Autoritativní písma doporučují, že duchovní učitel má být uctíván na stejné úrovni jako Nejvyšší Pán, protože je Jeho velice důvěrným služebníkem, a velké autority uznávají duchovního učitele za vnější projevení Krišny. Poznání gópí, že Krišna byl s nimi, snížilo jejich transcendentální trýzeň. Uvnitř vzpomínaly na Jeho společnost ve svých srdcích a zvenčí jim Uddhava pomáhal být s Krišnou svými přesvědčivými pokyny.

Písma popisují Nejvyššího Pána označením adhokṣaja jako osobu mimo dosah vnímání všech hmotných smyslů. Přestože Ho hmotné smysly nemohou postihnout, je přítomný v srdcích všech. Zároveň je přítomný všude prostřednictvím svého všeprostupujícího aspektu, zvaného Brahman. Pouhým studováním stavu gópí, když se setkaly s Uddhavou, podle popisu obsaženého ve Śrīmad-Bhāgavatamu, je možné poznat všechny tři transcendentální aspekty Absolutní Pravdy: Bhagavána, Osobnost Božství; Paramátmu, lokalizovanou Nadduši, a všeprostupující Brahman.

Šrínivásáčárja říkal, že šest Gósvámích bylo vždy pohrouženo v myšlenkách na činnosti gópí. Čaitanja Maháprabhu také chválil způsob, jakým gópí uctívaly Nejvyšší Osobnost Božství, a prohlásil ho za nejvznešenější. Šríla Šukadéva Gósvámí rovněž učil, že každý, kdo naslouchá o jednání gópí s Krišnou z pravého zdroje a kdo následuje pokyny předchozích áčárjů, dospěje na nejvyšší úroveň oddané služby a dokáže se vzdát chtíče po hmotném požitku.

Uddhava svými pokyny utěšil všechny gópí, a ty ho požádaly, aby zůstal ve Vrindávanu ještě několik dní. Souhlasil a zůstal s nimi nejen několik dní, ale několik měsíců. Neustále jim připomínal Krišnův transcendentální vzkaz a Jeho zábavy a gópí se cítily, jako by měly přímou společnost Krišny. Dokud Uddhava pobýval ve Vrindávanu, obyvatelé se těšili z jeho přítomnosti. Během rozhovorů o Krišnových činnostech dny ubíhaly jako voda. Přirozená atmosféra Vrindávanu s řekou Jamunou, pěknými sady s ovocnými stromy, kopcem Góvardhanem, jeskyněmi a kvetoucími květinami — to vše dohromady inspirovalo Uddhavu k vyprávění o Krišnových zábavách. Obyvatelé se těšili z Uddhavovy společnosti stejně, jako se těšili ze společnosti Krišny.

Uddhavu přitahoval postoj gópí, protože byly dokonale připoutané ke Krišnovi, a byl nadšený z toho, jak po Krišnovi toužily. S úctou se jim klaněl a skládal písně opěvující jejich transcendentální vlastnosti: “Mezi všemi živými bytostmi, jež přijaly lidskou podobu, jsou gópí nejúspěšnější ve vykonávání svého poslání. Jejich myšlenky jsou věčně spjaté s lotosovými nohami Krišny. Velcí mudrci i my sami se snažíme soustředit svou meditaci na Krišnovy lotosové nohy, ale gópí tak činí automaticky a nezávisí na žádných jógových cvičeních, neboť přijaly Pána s láskou. Z toho vyplývá, že ten, kdo dosáhl rozpoložení gópí, se nemusí narodit jako Pán Brahmá nebo v bráhmanské rodině, ani nemusí dostat bráhmanské zasvěcení.”

Šrí Uddhava potvrdil výrok Pána Krišny v Bhagavad-gītě, že ten, kdo se Mu odevzdá za správným účelem, dojde k nejvyššímu cíli života, ať už je šúdrou, ženou, nebo členem nízko postavené rodiny. Gópí udávají standard oddanosti pro celý svět. Každý, kdo kráčí v jejich stopách a neustále myslí na Krišnu, může dosáhnout nejvyšší dokonalosti duchovního života. Gópí nepocházely z žádných vzdělaných rodin. Byly dcerami pastevců, a přesto vyvinuly nejvyšší lásku ke Krišnovi, který je Nadduše, Nejvyšší Osobnost Božství a Nejvyšší Brahman. K seberealizaci či realizaci Boha není třeba se narodit ve vznešené rodině. Jediné, co je nutné, je vyvinout extatickou lásku k Bohu. Aby člověk mohl dosáhnout dokonalosti ve vědomí Krišny, nemusí splňovat žádný předpoklad kromě toho, že bude neustále pohroužený v láskyplné službě Krišnovi, nejvyšším nektaru, zdroji veškeré radosti. Přijetí vědomí Krišny má stejné účinky jako pití nektaru: působí, ať jsme si toho vědomi, nebo ne. Účinnost vědomí Krišny se ukáže rovnocenně všude; bez ohledu na to, jak a kde se člověk narodil. Krišna dá bezpochyby svá požehnání každému, kdo začne rozvíjet vědomí Krišny.

Uddhava pokračoval: “Nejvyšší požehnání, jež gópí získaly navzdory svému původu v rodinách pastevců, nikdy nezískala ani samotná bohyně štěstí, natož pak obyvatelé nebes, přestože těla tamních žen voní jako lotosy. Gópí mají takové štěstí, že během rāsa-līly je Krišna osobně objímal svými pažemi a líbal je na tváře. Toho nemůže dosáhnout žádná jiná žena ve třech světech.

Proto se toužím narodit jako jedna z rostlin ve Vrindávanu, které mají to štěstí, že po nich gópí šlapou. S jakou láskou sloužily gópí Krišnovi, samotnému Mukundovi, jenž dává osvobození a k němuž se chtějí dobrat velcí mudrci a světci! Kvůli Němu opustily všechno — své rodiny, děti, přátele, domovy a všechny světské vztahy.”

Uddhava si cenil vznešeného postavení gópí a chtěl padnout na zem a vzít si na hlavu prach z jejich nohou. Neodvážil se však o něj požádat; gópí by nejspíš nesouhlasily. Proto si přál stát se bezvýznamným trsem trávy na vrindávanské zemi, aby mohl mít hlavu potřenou prachem z nohou gópí bez jejich vědomí.

Krišna přitahoval gópí do takové míry, že když zaslechly tóny Jeho flétny, okamžitě opustily domovy, rodiny a děti, zapomněly na svou čest a ženskou stydlivost a utíkaly k místu, kde stál. Nestaraly se, zda utíkají po cestě nebo džunglí. Prach z jejich nohou zůstával na nízké trávě a bylinkách Vrindávanu, aniž by si toho všimly. Uddhava se neodvažoval brát si prach z jejich nohou na svou hlavu v tomto životě, a proto se ucházel o příští zrození ve Vrindávanu jako trs trávy nebo nějaká bylina. Potom by mohl obdržet prach z nohou gópí.

Uddhava vysoko hodnotil neobyčejné štěstí gópí, které se zbavily všech hmotných bolestí a starostí tak, že na svá krásná pevná ňadra položily Krišnovy lotosové nohy, jež uctívá nejen bohyně štěstí, ale i vznešení polobozi, jako Brahmá a Pán Šiva, a o nichž velcí jógí meditují ve svých srdcích. Proto se Uddhava modlil, aby mohl být neustále požehnán prachem z lotosových nohou gópí, jejichž zpívání o transcendentálních zábavách Pána Krišny se oslavuje ve všech třech světech.

Po určité době života ve Vrindávanu Uddhava zatoužil vrátit se ke Krišnovi a požádal Nandu Mahárádže a Jašódu o svolení, aby mohl odejít. Sešel se také na rozloučenou s gópími, vyžádal si i jejich svolení, a pak nasedl na kočár a rozjel se do Mathury.

Všichni obyvatelé Vrindávanu v čele s Mahárádžem Nandou a Jašódou se s ním před odjezdem přišli rozloučit a darovali mu různé cennosti, které se daly ve Vrindávanu obstarat. Z nesmírné připoutanosti ke Krišnovi se jim nahrnuly slzy do očí, vyjadřující jejich pocity. Všichni si přáli, aby jim Uddhava požehnal. Přáli si neustále vzpomínat na Krišnovy slavné činnosti a mít mysl vždy upnutou na Jeho lotosové nohy, svými slovy si přáli stále oslavovat Krišnu a svými těly se stále klanět v nepřetržitých vzpomínkách na Něho. Tato modlitba obyvatel Vrindávanu je jedinečným vzorem seberealizace. Metoda je velice jednoduchá: upírat mysl vždy na lotosové nohy Krišny, neustále mluvit jen o Krišnovi a neodbíhat k jiným tématům a tělo zaměstnávat stále jen službou Krišnovi. Zvláště v tomto lidském těle by měl každý zapojit svůj život, prostředky, slova a inteligenci do služby Pánu. Jedině takové činnosti mohou lidskou bytost povznést na nejvyšší úroveň dokonalosti. To je konečné mínění všech odborníků.

Vrindávanští obyvatelé řekli: “Vůlí svrchované autority a podle výsledků našich činností se můžeme narodit kdekoliv. Nezáleží na tom, kde se narodíme; naší jedinou modlitbou je, abychom nikdy nežili bez vědomí Krišny.” Čistý oddaný Pána Krišny netouží po dosažení nebeských planet, dokonce ani Vaikunthy nebo Gólóky Vrindávanu, protože mu nejde o jeho osobní uspokojení. Pro čistého oddaného je nebe a peklo na stejné úrovni. Bez Krišny je nebe peklem a s Krišnou je peklo nebem.

Poté, co čistí oddaní z Vrindávanu Uddhavu patřičně uctili, vrátil se do Mathury ke svému pánu, Krišnovi. Poklonil se Pánu Krišnovi a Balarámovi na výraz úcty a pak popsal úžasný oddaný život vrindávanských obyvatel. Poté předal Vasudévovi a Ugrasénovi, Krišnovu otci a dědovi, všechny dary, které od vrindávanských obyvatel dostal.