59. KAPITOLA

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu vyprávěl Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi příběh o Bhaumásurovi — jak z paláců různých králů unesl a zajal šestnáct tisíc princezen a jak ho Krišna, Nejvyšší Pán s úžasnou povahou, zabil. Démoni obvykle vždy stojí proti polobohům. Démon Bhaumásura byl velice silný a násilím se zmocnil baldachýnu z trůnu poloboha Varuny. Ukradl také náušnice Aditi, matce polobohů. Dobyl část nebeské hory Méru a zabral území nazývané Mani- parvata. Král nebeských planet Indra proto přišel do Dváraky, aby si na Bhaumásuru stěžoval u Pána Krišny.

Jakmile Pán Krišna vyslechl stížnost nebeského krále Indry, v doprovodu své manželky Satjabhámy se okamžitě vydal do Bhaumásurova sídla. Oba nasedli na záda Garudy, který s nimi odletěl do Prágdžjótiša-puru, Bhaumásurova hlavního města. Dostat se do Prágdžjótiša-puru nebylo snadné, protože město bylo velice dobře opevněné. Za prvé ho na čtyřech stranách střežily čtyři bašty a ze všech stran město chránila silná armáda. Další překážkou byl vodní příkop kolem města, které bylo navíc obehnané dráty s elektřinou. Dále tam bylo opevnění anila, což je jistý druh plynu. Pak následovala síť ostnatých drátů, kterou vytvořil démon Mura. Město bylo dobře opevněné i z hlediska dnešního vědeckého pokroku.

Když Krišna dorazil, údery svého kyje rozbil bašty na kusy a rozprášil armádu nepřetržitým přívalem svých šípů. Svou slavnou Sudaršana-čakrou prorazil elektrické zátarasy, zničil vodní příkop a plynovou zábranu a rozsekal na kusy síť nabitou elektřinou, kterou zhotovil démon Mura. Zvukem své lastury drtil srdce velkých bojovníků a rozbil bojové stroje, které tam byly. Svým nepřemožitelným kyjem také zbořil zdi kolem města.

Zvuk Jeho lastury zněl jako hromobití v době zničení celého vesmírného projevu. Démon Mura ho uslyšel, probudil se ze spánku a vyšel se podívat, co se děje. Měl pět hlav a již dlouho žil ve vodě. Démon zářil jako slunce při zkáze světa a zuřil jako planoucí oheň. Záře jeho těla byla tak oslňující, že bylo těžké se na něho dívat otevřenýma očima. Když vyšel ven, nejprve vzal svůj trojzubec a rozběhl se proti Nejvyšší Osobnosti Božství. Jeho útok byl podobný, jako když velký had útočí na Garudu. Hrozivě se hněval a vypadal, jako by chtěl spolknout všechny tři světy. Ze všeho nejdřív napadl Krišnova přepravce Garudu tak, že roztočil trojzubec a hodil ho po něm; svými pěti tlamami přitom vydával zvuky jako řvoucí lev. Řev se rozléhal ovzduším, až se rozšířil po celém světě i do meziplanetárního prostoru, nahoru i dolů, do deseti směrů, a duněl po celém vesmíru.

Pán Krišna viděl, jak se Murův trojzubec řítí na Garudu. Obratným pohybem ruky okamžitě vzal dva šípy, vystřelil je na trojzubec a rozsekal ho na kusy. Současně mnoha šípy zasáhl ústa démona Mury. Když Mura viděl, že si Nejvyšší Pán poradil s jeho výpadem, zuřivě začal bít do Pána kyjem. Než Ho však mohl zasáhnout, Pán Krišna svým kyjem rozbil Murův kyj na kusy. Démon, který přišel o zbraň, se rozhodl napadnout Krišnu svýma silnýma rukama, ale Krišna mu pomocí své Sudaršana-čakry usekl všech pět hlav. Démon spadl do vody jako vrcholek hory, který spadne do oceánu po zásahu Indrovým bleskem.

Démon Mura měl sedm synů, kteří se jmenovali Támra, Antarikša, Šravana, Vibhávasu, Vasu, Nabhasván a Aruna. Všichni byli namyšlení a chtěli pomstít smrt svého otce; proto se zlostně připravili na odvetný boj proti Krišnovi. Vyzbrojili se a Píthu, dalšího démona, jmenovali svým vojevůdcem. Na Bhaumásurův příkaz všichni společně napadli Krišnu.

Jakmile přišli před Pána Krišnu, zaútočili na Něho mnoha druhy zbraní: meči, kyji, kopími, šípy a trojzubci. Nevěděli však, že síla Nejvyšší Osobnosti Božství je neomezená a nepřemožitelná. Krišna svými šípy rozsekal všechny zbraně Bhaumásurových mužů na kousíčky velké jako zrnka obilí. Pak použil své zbraně a Bhaumásurův velitel Pítha spolu se svými pomocníky padl; jejich vojenský oděv byl rozsekán a jejich hlavy, nohy a ruce byly odděleny od těl. Všechny je Krišna poslal k pánu smrti, Jamarádžovi.

Bhaumásura, také známý jako Narakásura, byl synem zosobněné Země. Když viděl, že všichni jeho vojáci, velitelé a bojovníci byli zásahy zbraní Osobnosti Božství na bitevním poli zabiti, velice se na Pána rozzuřil. Vyšel pak z města s velkým počtem slonů, kteří se narodili a vyrostli na mořském břehu. Všichni byli notně omámení. Když vyšli ven, uviděli Pána Krišnu s Jeho ženou, jak se nádherně vznášejí vysoko na nebi jako černý mrak u slunce, třpytící se světlem elektřiny. Démon Bhaumásura okamžitě vyslal zbraň zvanou Šataghní, kterou mohl zabít stovky vojáků najednou, a zároveň vypustili své zbraně na Nejvyšší Osobnost Božství všichni jeho pobočníci. Pán Krišna všechny tyto zbraně odrazil vystřelováním opeřených šípů. Výsledkem bitvy bylo, že Bhaumásurovi vojáci a velitelé padali na zem s rukama, nohama a hlavami oddělenými od trupů a všichni jejich koně a sloni padali s nimi. Rovněž všechny Bhaumásurovy zbraně Pán rozsekal svými šípy na kusy.

Pán bojoval na zádech Garudy, který Mu pomáhal tím, že bil koně a slony svými křídly a drásal jim hlavy svými pařáty a ostrým zobákem. Sloni cítili velkou bolest z Garudových útoků a uprchli z bojiště. Na bitevním poli zůstal už jen Bhaumásura a utkal se s Krišnou sám. Viděl, že Krišnův přepravce Garuda rozehnal jeho vojáky a slony, a zlostně na něho zaútočil silou překonávající sílu blesku. Garuda naštěstí nebyl obyčejný pták a cítil údery, které mu Bhaumásura zasazoval, jako velký slon cítí údery květinovou girlandou.

Bhaumásura zjistil, že žádný z jeho úskoků na Krišnu neplatí, a uvědomil si, že všechny jeho pokusy Krišnu zabít budou marné. Přesto se ještě naposledy pokusil — vzal do ruky trojzubec a zaútočil. Krišna byl tak pohotový, že dřív, než mohl Bhaumásura hodit svůj trojzubec, usekl mu ostrou Sudaršana-čakrou hlavu. Jeho hlava, ozářená náušnicemi a přilbou, dopadla na bojiště. Když Pán Krišna zabil Bhaumásuru, démonovi příbuzní zoufale křičeli a světci oslavovali Pánovy hrdinské činy. Obyvatelé nebeských planet využili této příležitosti, a shazovali na Pána květy.

Tehdy se před Pánem Krišnou objevila zosobněná Země a uctila Ho girlandou z květů vaidžajantí. Potom vrátila zářící Aditiny náušnice vykládané drahokamy a zlatem. Vrátila též Varunův baldachýn společně s cenným drahokamem, kterým Krišnu obdarovala. Poté se zosobněná Země začala modlit ke Krišnovi, Nejvyšší Osobnosti a vládci světa, jehož neustále uctívají vznešení polobozi. Hluboce se poklonila a v extázi oddanosti promluvila.

“S úctou se klaním Pánu, který vždy drží čtyři symboly — lasturu, disk, lotos a kyj — a který je Pánem všech polobohů. Přijmi prosím mé uctivé poklony. Můj milý Pane, jsi Nadduše, a abys uspokojil touhy svých oddaných, sestupuješ na Zemi ve svých různých transcendentálních inkarnacích, které dokonale odpovídají zbožným touhám oddaných. Přijmi laskavě mé uctivé poklony.

Můj milý Pane, z Tvého pupku vyrůstá lotos a vždy Tě zdobí girlanda z lotosových květů. Tvé oči jsou protáhlé jako okvětní lístky lotosu, a proto dokonale těší zraky ostatních. Tvé měkké a jemné lotosové nohy vždy uctívají Tvoji čistí oddaní, do jejichž lotosu podobných srdcí tyto lotosové nohy přinášejí klid. Proto se Ti znovu a znovu s úctou klaním.

Vlastníš veškerou krásu, sílu, slávu, majetek, poznání a odříkání; jsi útočištěm všech šesti vznešených atributů. I když jsi všeprostupující, zjevil ses jako Vasudévův syn. Proto prosím přijmi mé uctivé poklony. Jsi původní Nejvyšší Osobnost Božství a příčina všech příčin. Jedině Ty jsi zdrojem všeho poznání. S úctou se Ti klaním. Sám jsi nezrozený, ale přesto jsi otcem celého vesmírného projevu. Jsi zdrojem všech druhů energií i místem, kde jsou schraňovány. Způsobuješ zjevení tohoto světa a jsi jak příčina, tak i následek vesmírného projevu. Proto prosím přijmi mé uctivé poklony.

Můj milý Pane, ani tři bozi — Brahmá, Višnu a Šiva — nejsou na Tobě nezávislí. Je-li potřeba stvořit tento vesmírný projev, vytváříš své zpodobnění vášně, Brahmu, a když chceš vesmír udržovat, expanduješ se jako Pán Višnu, útočiště všeho dobra. Podobně se zjevuješ jako Pán Šiva, vládce kvality nevědomosti, abys celé stvoření zničil. Přestože vytváříš tyto tři kvality hmotné přírody, stále si udržuješ své transcendentální postavení. Nikdy se do těchto kvalit nezaplétáš jako obyčejné živé bytosti.

Ve skutečnosti jsi Ty, můj Pane, hmotnou přírodou, jsi otcem vesmíru i věčným časem, který způsobuje, že se slučují prvky přírody a že se projevuje hmotné stvoření. Přesto jsi vždy vůči všem těmto hmotným činnostem transcendentální. Můj milý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, vím, že země, voda, oheň, vzduch, nebe, pět předmětů smyslového vnímání, mysl, smysly a jejich božstva, egoismus a celková hmotná energie — vše živé i neživé v tomto světě jevů — spočívá na Tobě. Jelikož všechno vzniká z Tebe, nic se od Tebe nedá oddělit. Jelikož ale setrváváš na transcendentální úrovni, nic hmotného se nedá ztotožnit s Tvou osobností. Proto je s Tebou vše totožné a zároveň se od Tebe vše liší. Filosofové, kteří se od Tebe snaží všechno oddělit, se ve svých názorech mýlí.

Můj milý Pane, dovol, abych Ti řekla, že tento chlapec jménem Bhagadatta je syn mého syna Bhaumásury. Těžce ho zasáhla hrůzná situace, jež nastala se smrtí jeho otce, je z ní zmatený a vystrašený. Proto ho přivádím, aby se odevzdal Tvým lotosovým nohám. Prosím Tě, poskytni mu útočiště a požehnej ho svýma lotosovýma nohama. Přivádím ho k Tobě, aby se mohl zbavit reakcí za všechny hříšné činnosti svého otce.”

Když Pán Krišna slyšel modlitby matky Země, okamžitě ji ujistil ochranou před veškerým nebezpečím. Bhagadattovi řekl: “Neměj strach.” Potom vstoupil do Bhaumásurova paláce, který oplýval všemožným bohatstvím. V paláci spatřil 16 100 mladých princezen, které démon unesl a které tam věznil. Když princezny viděly, že do paláce vešel Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, okamžitě je okouzlila Pánova krása a modlily se o Jeho bezpříčinnou milost. V mysli se bez váhání rozhodly přijmout Pána Krišnu za manžela. Každá z nich se modlila k Prozřetelnosti, aby se Krišna stal jejím mužem. Upřímně a vážně nabídly s ryzí oddaností svá srdce lotosovým nohám Krišny. Krišna jako Nadduše v srdcích všech rozuměl jejich čisté touze a svolil, že je přijme za manželky. Nechal pro ně přinést pěkné šaty a klenoty a každá z nich byla na královských nosítkách přepravena do města Dváraky. Krišna také shromáždil neomezené bohatství, poklad sestávající z kočárů, koní, drahokamů a tak dále, které našel v paláci. Odvedl z paláce padesát bílých slonů, každého se čtyřmi kly, a všechny je poslal do Dváraky.

Po této události Pán Krišna a Satjabhámá navštívili Amarávatí, hlavní město nebeských planet, a ihned vstoupili do paláce krále Indry a jeho manželky Šačídéví, kteří je přivítali. Krišna pak předal Indrovi Aditiny náušnice.

Při návratu z Indrova hlavního města si Satjabhámá vzpomněla na Krišnův slib, že jí dá páridžátový strom. Využila příležitosti, že je v nebeském království, vytrhla jeden a vzala ho na Garudova záda. Nárada jednou daroval páridžátový květ Krišnově starší manželce Šrí Rukminídéví. Satjabhámá se kvůli tomu cítila méněcenná a chtěla od Krišny také takový květ. Krišna chápal ženskou řevnivost svých manželek a usmál se. Okamžitě se Satjabhámy zeptal: “Proč žádáš jen o jeden květ? Rád ti dám celý strom páridžátových květů.”

Krišna vzal ve skutečnosti svou ženu Satjabhámu úmyslně, aby si mohla vzít páridžátu vlastní rukou. Obyvatele nebeských planet včetně Indry to však velice podráždilo. Satjabhámá si bez dovolení vytrhla páridžátový strom, který na Zemi neroste. Indra se společně s dalšími polobohy postavil kvůli odnášenému stromu Krišnovi a Satjabhámě do cesty, ale Krišna chtěl svou oblíbenou manželku Satjabhámu potěšit; byl odhodlaný a neústupný, takže mezi Ním a polobohy vypukl boj. Krišna, jako obvykle, zvítězil a triumfálně přinesl páridžátový strom, který si vybrala Jeho manželka, na Zem do Dváraky. Poté byl strom zasazen v Satjabhámině palácové zahradě. Tento neobyčejný strom dodal zahradě neobyčejnou krásu. Na Zemi s ním sestoupila i vůně jeho květů a za jejich vůní a medem se přistěhovaly nebeské včely.

Velcí mudrci jako Šukadéva Gósvámí příliš neoceňují chování krále Indry vůči Krišnovi. Krišna ze své bezpříčinné milosti přicestoval do nebeského království Amarávatí, aby Indrovi předal náušnice jeho matky, které ukradl Bhaumásura, a Indra je velice rád přijal. Když ale Krišna bral z nebeského království páridžátový strom, Indra Ho vyzval k boji. V tom se nechal vést sobeckými zájmy. Nejprve se modlil a skláněl hlavu ke Krišnovým lotosovým nohám, ale jakmile dosáhl svého, náhle obrátil. Tak jednají materialisté; zajímá je vždy jejich vlastní prospěch. Za tím účelem jsou ochotni vzdávat jakoukoliv úctu komukoliv, ale jakmile jsou jejich osobní zájmy naplněny, jejich přátelství je konec. Takovou sobeckou povahu můžeme najít nejen mezi bohatšími lidmi na této planetě, ale dokonce i u osobností, jako je Indra a jiní polobozi. Příliš velké bohatství dělá z lidí sobce. Sobecký člověk není schopný přijmout vědomí Krišny a velcí oddaní jako Šukadéva Gósvámí takové lidi odsuzují. Jinými slovy — příliš velké světské vlastnictví je překážkou v rozvoji vědomí Krišny.

Po Indrově porážce uspořádal Krišna svatbu se 16 100 dívkami, které si přivedl z Bhaumásurova držení. Expandoval se do 16 100 podob a oženil se se všemi současně v jeden příznivý okamžik v různých palácích. Potvrdil tak pravdu, že Krišna, a nikdo jiný, je Nejvyšší Osobnost Božství. Pro Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, není nic nemožné; je všemocný, všudypřítomný a nezničitelný, a na této zábavě tedy není nic úžasného. Ve všech palácích více než 16 100 Krišnových královen se nacházelo plno pěkných zahrad, nábytku a dalšího příslušenství, nemajícího na tomto světě obdoby. Tento příběh ze Śrīmad-Bhāgavatamu nijak nepřehání. Všechny Krišnovy královny byly expanze bohyně štěstí Lakšmídží. Krišna s nimi žil v různých palácích a choval se k nim stejně, jako se chová obyčejný muž ke své ženě.

Měli bychom mít vždy na paměti, že Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, vystupoval přesně jako lidská bytost; i když ukázal svůj neobyčejný majestát tím, že se oženil s více než šestnácti tisíci ženami současně ve více než šestnácti tisících paláců, choval se k nim jako obyčejný muž a přísně se držel pravidel vztahu mezi manželi, který patří k obyčejnému domovu. Je tedy velice obtížné porozumět povaze Nejvyššího Brahmanu, Osobnosti Božství. Ani polobozi jako Brahmá nejsou schopni proniknout do Pánových transcendentálních zábav. Krišnovy manželky měly takové štěstí, že dostaly Nejvyšší Osobnost Božství za manžela, přestože osobnost jejich manžela nebyla známá ani Brahmovi a ostatním polobohům.

Ve svém manželském životě se na sebe Krišna a Jeho královny usmívali, mluvili spolu, žertovali, objímali se a podobně a jejich milostný vztah se nepřetržitě rozvíjel. Tak se Krišna a královny ve svých domácnostech těšili z transcendentálního štěstí. I když měla každá královna k dispozici tisíce služebnic, všechny královny přesto ochotně Krišnovi sloužily samy. Když vcházel do paláce, každá Ho osobně vítala. Usazovaly Ho na hezkou pohovku, uctívaly Ho všemi předměty používanými k uctívání, vodou z Gangy umývaly Jeho lotosová chodidla, podávaly Mu arekové oříšky a masírovaly Mu nohy. Tak Ho zbavovaly únavy, když se vracel domů. Pěkně Ho ovívaly, nabízely Mu voňavý éterický olej z květin, zdobily Ho květinovými girlandami, upravovaly Mu vlasy, pobízely Ho, aby si lehl a odpočinul, osobně Ho koupaly a přinášely Mu lahodná jídla. Každá královna dělala všechny tyto věci sama, nečekala na služebnice. Krišna takto se svými královnami ukazoval na Zemi ideální rodinný život.