62. KAPITOLA

Setkání Aniruddhy s Úšou, které zapříčinilo velkou bitvu mezi Pánem Krišnou a Pánem Šivou, je velice záhadné a zajímavé. Mahárádž Paríkšit chtěl vyslechnout celý příběh, a Šukadéva Gósvámí tedy vyprávěl: “Můj milý králi, jistě jsi už slyšel jméno krále Baliho. Byl to velký oddaný, který daroval vše, co měl — a patřil mu celý svět — Pánu Vámanadévovi, inkarnaci Višnua v podobě trpasličího bráhmany. Král Bali měl sto synů a nejstarší z nich se jmenoval Bánásura.”

Tento udatný hrdina Bánásura, potomek Mahárádže Baliho, byl velký oddaný Pána Šivy a byl vždy připravený mu sloužit. Svou oddaností si získal dobré postavení ve společnosti a dostávalo se mu úcty ve všech ohledech. Byl velice inteligentní a také štědrý a jeho jednání bylo vždy chvályhodné, protože nikdy neporušil svůj slib či dané slovo; co slíbil, důsledně dodržel. V té době vládl městu Šónitapuru. Milostí Pána Šivy měl Bánásura tisíc rukou a byl tak mocný, že dokonce i polobozi jako král Indra mu poslušně sloužili.

Kdysi dávno, když Pán Šiva tančil svůj slavný tanec tāṇḍava-nṛtya, kterým si vysloužil přezdívku Natarádž, mu Bánásura při tanci pomáhal rytmickým bubnováním svýma tisíci rukama. Pán Šiva je známý jako Ášutóša (“ten, jehož je snadné potěšit”) a je také velmi pozorný ke svým oddaným. Je mocným ochráncem těch, kdo se k němu uchýlí, a pánem všech živých bytostí v hmotném světě. S Bánásurou byl spokojený a řekl: “Můžeš ode mě mít, cokoliv si přeješ, neboť jsi mě velice potěšil.” Bánásura odpověděl: “Můj drahý pane, chceš- li, můžeš zůstat v mém městě a chránit mě před nepřáteli.”

Jednou přišel Bánásura vzdát Pánu Šivovi úctu. Poklonil se mu a svou helmou zářící jako slunce se dotkl Šivových lotosových nohou. Při poklonách řekl: “Můj drahý pane, každý, kdo nedosáhl svého vytouženého cíle, toho bude schopen, jakmile přijme útočiště u tvých lotosových nohou, které jsou jako strom přání, plnící každou touhu. Můj drahý pane, dal jsi mi tisíc paží, ale já nevím, co s nimi mám dělat. Jsou pro mě jen přítěží, protože je nemohu náležitě využít k boji — kromě tebe, původního otce hmotného světa, nenacházím nikoho, kdo by se mnou byl schopný bojovat. Někdy cítím velké nutkání bít se svými pažemi a hledám vhodného válečníka, jenže všichni přede mnou prchají, neboť znají mou neobyčejnou sílu. Když nenacházím protivníka a nevím, co si počít, uspokojím svrbění svých paží bušením do hor. Mnoho velkých hor jsem tak už roztříštil na kusy.”

Pán Šiva si uvědomil, že jeho požehnání začalo být Bánásurovi na obtíž, a oslovil ho: “Ty darebáku! Prahneš po boji, ale jsi nešťastný, jelikož nemáš s kým bojovat. Sice si myslíš, že mimo mě není na tomto světě nikoho, kdo by se ti mohl postavit, ale já ti říkám, že nakonec takového soupeře najdeš. Tehdy budou tvé dny sečteny a tvůj prapor vítězství již nebude déle vlát. Pak uvidíš, jak bude tvá falešná pýcha rozdrcena na prach!”

Bánásuru, který byl velice pyšný na svou moc, naplnila slova Pána Šivy radostným vzrušením, že potká někoho, kdo ho dokáže rozdrtit. Celý šťastný se pak vrátil domů a stále jen čekal na den, kdy přijde vhodný bojovník a zdolá jeho sílu. Tak hloupý démon to byl. Zdá se, že když jsou hloupé, démonské lidské bytosti vybavené zbytečně velkými hmotnými prostředky, chtějí se s nimi předvádět, a potom cítí uspokojení, když jsou jejich prostředky vyčerpány. Problém je, že tito hloupí lidé nevědí, jak upotřebit svou energii pro správné účely, jelikož nechápou prospěšnost vědomí Krišny. Ve skutečnosti existují dva druhy lidí: jedni si jsou vědomi Krišny, a druzí ne. Ti, kteří si nejsou vědomi Krišny, obvykle uctívají polobohy, zatímco lidé vědomí si Krišny jsou oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství a používají všechno ve službě Krišnovi. Ti, kdo si nejsou vědomi Krišny, používají všechno k uspokojování smyslů a Bánásura je dokonalým příkladem takové osoby. Velice si přál použít svou neobyčejnou schopnost bojovat pro své uspokojení. Když nenacházel žádného protivníka, bil svými mocnými pažemi do hor, které tříštil na kusy. Jeho opakem byl Ardžuna, který také vlastnil neobyčejné bojové schopnosti, ale používal je pouze pro Krišnu.

Bánásura měl velice krásnou dceru, která se jmenovala Úšá. Když dospěla do věku na vdávání a spala pohromadě s mnoha přítelkyněmi, zdál se jí jedné noci sen o Aniruddhovi, jak byl po jejím boku a těšil se s ní z manželského vztahu—i když ve skutečnosti ho ještě nikdy neviděla ani o něm neslyšela. Probudila se ze sna a hlasitě zvolala: “Můj milovaný, kde jsi?” Trochu se zastyděla, neboť se takto prozradila před svými přítelkyněmi. Jednou z nich byla Čitralékhá, dcera Bánásurova prvního ministra. Čitralékhá a Úšá byly důvěrné přítelkyně a Čitralékhá se zvědavě zeptala: “Má milá krásná princezno, dosud nejsi vdaná za žádného chlapce a ještě jsi ani žádného neviděla; proto se divím tvému volání. Koho to hledáš? Kdo je tvým vyvoleným?”

Úšá na její otázky odpověděla: “Má milá přítelkyně, ve snu jsem viděla mladého muže, který je nesmírně krásný. Má snědou pleť, jeho oči jsou jako okvětní lístky lotosu a na sobě má žluté šaty. Paže má dlouhé a jeho tělesné rysy jsou tak přitažlivé, že by mu žádná dívka nemohla odolat. S pýchou mohu říci, že mě tento krásný mladík líbal a že jsem si velice vychutnávala nektar jeho polibků. S lítostí ale musím dodat, že hned nato zmizel a já jsem se ocitla ve víru zklamání. Má milá přítelkyně, toužím najít toho nádherného mladíka, vytouženého pána mého srdce.”

Na Úšina slova Čitralékhá okamžitě odpověděla: “Chápu tvůj zármutek a ujišťuji tě, že je-li ten chlapec někde ve třech světech: vyšším, středním nebo nižším planetárním systému, musím ho pro tvou spokojenost nalézt. Pokud ho poznáš podle svého snu, postarám se, aby tvá mysl měla klid. Nakreslím teď nějaké obrázky na ukázku, a jakmile uvidíš podobu svého vytouženého manžela, dej mi vědět. Nezáleží na tom, kde je; znám umění, jak ho sem přivést. Jakmile ho tedy poznáš, okamžitě to zařídím.”

Zatímco Čitralékhá mluvila, začala malovat mnoho obrázků polobohů obývajících vyšší planetární soustavy, pak obrázky Gandharvů, Siddhů, Čáranů, Pannagů, Daitjů, Vidjádharů a Jakšů a také mnoha lidských bytostí. (Údaje Śrīmad-Bhāgavatamu a dalších védských textů nezvratně dokazují, že na každé planetě žijí různé druhy živých bytostí. Je proto hloupost prohlašovat, že neexistují jiné živé bytosti než ty, které žijí tady na Zemi.) Čitralékhá namalovala mnoho obrázků. Z lidských bytostí nakreslila členy vrišniovské dynastie včetně Vasudévy, Krišnova otce; Šúrasény, Krišnova děda; Šrí Balarámadžího; Krišny a mnoha dalších. Když Úšá uviděla Pradjumnův obrázek, pocítila trochu stud, ale když uviděla obrázek Aniruddhy, začala se stydět natolik, že okamžitě sklopila hlavu a usmívala se, neboť našla muže, jehož hledala. Potvrdila své přítelkyni, že na obrázku je muž, který jí ukradl srdce.

Čitralékhá byla velká mystická jóginí, a jakmile Úšá ukázala na správný obrázek, její přítelkyně ihned věděla, že znázorňoval Aniruddhu, Krišnova vnuka, přestože do té doby ani jedna z nich neznala jeho jméno a nikdy ho neviděla. Té samé noci cestovala Čitralékhá po nebi a za krátkou dobu se dostala do Dváraky, kterou dobře chránil Pán Krišna. Vešla do paláce a nalezla Aniruddhu, jak spí ve své ložnici na přepychové posteli. Svou mystickou silou Čitralékhá okamžitě přenesla spícího Aniruddhu do města Šónitapuru, aby mohla Úšá vidět svého vytouženého manžela. Úšá se hned rozzářila štěstím a s velkým uspokojením se začala těšit z Aniruddhovy společnosti.

Palác, ve kterém Úšá a Čitralékhá žily, byl tak dobře opevněný, že žádný muž nemohl vniknout ani nahlédnout dovnitř. Úšá s Aniruddhou žili v paláci spolu a její láska k němu rostla každým dnem. Těšila ho drahými šaty, květinami, girlandami, voňavkami a vonnými tyčinkami. Na jeho nočním stolku byly další věci k příjemnému pobytu: lahodné nápoje jako mléko a šerbet a dobrá jídla, která se mohla žvýkat nebo polykat. Především ho však těšila sladkými slovy a ochotnou službou. Úšá uctívala Aniruddhu, jako by byl Nejvyšší Osobnost Božství. Svou prvotřídní službou dala Aniruddhovi zapomenout na všechno ostatní a dokázala k sobě upoutat všechnu jeho pozornost a lásku. V tomto ovzduší lásky a služby Aniruddha úplně ztratil pojem o světě a ani si nedokázal vybavit, kolik dní už tráví mimo svůj skutečný domov.

Časem byla na Úše vidět tělesná znamení, podle kterých se dalo poznat, že se stýká s nějakým mužem. Příznaky byly tak jasné, že se její jednání již nedalo před nikým utajit. V Aniruddhově společnosti byla Úšá vždy veselá a její spokojenost neznala hranic. Správce domu a palácové stráže mohli snadno vytušit, že má poměr s mužem, a aniž by čekali na další vývoj událostí, ohlásili to společně svému pánovi, Bánásurovi. Ve védské kultuře se styky svobodné dívky s mužem považují za největší ostudu pro rodinu, a správci paláce proto obezřetně informovali svého pána, že se na Úše projevují znaky svědčící o tomto ostudném počínání. Služebníci také řekli svému pánovi, že hlídání domu nikdy nezanedbali a že střeží ve dne v noci, aby tam žádný mladík nevnikl. Byli tak důslední, že muži nemohli dokonce ani vidět, co se uvnitř děje, a proto je překvapilo, jak mohla být poskvrněna. Jelikož nechápali, jak se to mohlo stát, předložili celou záležitost svému pánovi.

Bánásura byl otřesen, když se dozvěděl, že jeho dcera Úšá už není panna. Těžce ho to zasáhlo do srdce a neprodleně pospíchal k paláci, kde Úšá žila. Tam spatřil Úšu a Aniruddhu, jak spolu sedí a hovoří. Vypadali vedle sebe velice krásně; však byl také Aniruddha synem Pradjumny, samotného Amora. Bánásura viděl svou dceru a Aniruddhu jako pár, který se k sobě hodí, ale kvůli rodinné pověsti se mu toto spojení ani trochu nelíbilo. Bánásura nemohl vědět, kdo ten chlapec ve skutečnosti je. Uznal, že si ve třech světech Úšá nemohla vybrat nikoho hezčího. Aniruddhova pleť byla zářivá a snědá, měl na sobě žluté šaty a jeho oči připomínaly okvětní lístky lotosu. Jeho paže byly dlouhé a měl krásné kadeřavé namodralé vlasy. Oslňující paprsky z jeho třpytivých náušnic a jeho kouzelný úsměv na rtech byly jistě úchvatné, ale Bánásura se přesto velice hněval.

Když ho Bánásura spatřil, Aniruddha si hrál s Úšou. Byl krásně oblečený a Úšá ho ověnčila různými pěknými květy. Tu a tam byl na girlandě otřený červený kunkumový prášek, kterým si ženy zdobí ňadra, což znamenalo, že ho Úšá objímala. Bánásura se divil tomu, že Aniruddha klidně sedí s Úšou i v jeho přítomnosti. Aniruddha však věděl, že jeho případný tchán je nespokojený a že v paláci shromažďuje mnoho vojáků, aby na něho zaútočil.

Aniruddha tedy uchopil velkou železnou tyč, jedinou zbraň, kterou našel, a postavil se před Bánásuru s jeho vojáky. Odhodlaně zaujal postavení vyjadřující, že touto železnou tyčí srazí k zemi každého, kdo na něho zaútočí. Bánásura a jeho vojáci viděli chlapce stojícího před nimi jako pána smrti se svým neúprosným žezlem. Na Bánásurův příkaz ho vojáci napadli ze všech stran, aby ho zajali a uvěznili. Když se opovážili před něho předstoupit, Aniruddha je zasáhl tyčí, kterou jim rozbíjel hlavy, lámal nohy, ruce i stehna, a oni jeden po druhém padali k zemi. Zabíjel je, jako když vůdce stáda divokých kanců jednoho po druhém zabíjí štěkající psy. Tak se mu podařilo uniknout z paláce.

Bánásura ovládal různé druhy bojového umění a milostí Pána Šivy uměl lapit nepřítele pomocí hadí smyčky (nāga-pāśa), a tak chytil Aniruddhu při vycházení z paláce. Když se Úšá dozvěděla, že její otec Aniruddhu zajal, zachvátil ji zármutek a zmatek. Z očí jí tekly slzy a neschopna se ovládnout propukla v hlasitý nářek.