67. KAPITOLA

Šukadéva Gósvámí pokračoval ve vyprávění o transcendentálních zábavách a vlastnostech Pána Krišny a král Paríkšit byl z poslechu čím dál nadšenější a chtěl slyšet víc. Šukadéva Gósvámí pak vyprávěl příběh o gorilím samci Dvividovi, kterého zabil Pán Balaráma.

Tento opičák byl velkým přítelem Bhaumásury neboli Narakásury, kterého Krišna zabil v souvislosti s jeho únosy šestnácti tisíc princezen z celého světa. Dvivida byl ministrem krále Sugrívy. Jeho bratr Mainda byl také velice mocný gorilí král. Když opičák Dvivida slyšel, jak jeho přítele Bhaumásuru zabil Pán Krišna, usmyslel si, že v celé zemi nadělá spoušť, aby pomstil Bhaumásurovu smrt. Nejprve zapálil vesnice, města, řemeslnická a hornická místa i sídla kupců, kteří se věnovali mlékárenství a ochraně krav. Čas od času vyrval ze země velkou horu a rozbil ji na kusy. Takto působil rozruch po celé zemi, zvláště v provincii Káthijávár. V káthijávárské oblasti leželo město Dváraká, a jelikož v něm žil Pán Krišna, Dvivida si je vybral za hlavní cíl svých výtržností.

Dvivida byl silný jako deset tisíc slonů. Občas zašel k moři a svýma mocnýma rukama tak rozbouřil vodu, že zaplavila města a vesnice na pobřeží. Často chodil do pousteven velkých světců a mudrců a páchal tam velké nepravosti tak, že ničil jejich krásné zahrady a sady. Nejenže působil tyto škody, ale někdy také močil a kálel na jejich posvátná obětní místa. Takto znečišťoval celé ovzduší. Unášel také muže i ženy, které odnesl z jejich sídel do jeskyní v horách, jejichž vchody zatarasil obrovskými balvany, jako hmyz bhringí, který chytá a odnáší mnoho much a jiného hmyzu a vězní je v dírách ve stromech, kde žije. Dvivida soustavně porušoval zákony a pořádek země. Nejen to, ale také někdy znásilňoval ženy z aristokratických rodin, a tak je zneuctíval.

Když páchal po celé zemi tyto výtržnosti, občas zaslechl od hory Raivataka tóny sladké hudby, a proto se vydal do této hornaté oblasti. Tam uviděl Pána Balarámu uprostřed mnoha krásných mladých dívek, jak se při zpěvu a tanci těší z jejich společnosti. Krásné rysy Balarámova těla, ozdobeného girlandou z lotosových květů, ho okouzlily. Rovněž i všechny přítomné dívky, v pěkných šatech a ověnčené květinovými girlandami, vypadaly velice krásně. Zdálo se, že Pán Balaráma je úplně omámený medem vāruṇī, a koulel očima jako v opilosti. Vypadal jako sloní král mezi mnoha slonicemi.

Opičák Dvivida uměl šplhat po stromech a skákat z větve na větev. Občas lomcoval větvemi a vydával typický zvuk “kilakilā”, aby Pánu Balarámovi narušil příjemnou atmosféru. Co chvíli si Dvivida stoupl před ženy a různě se na ně šklebil. Ženy mají ve zvyku se všemu smát, a když před ně přicházel, nebraly ho vážně a jen se mu smály. Dvivida byl ale tak neurvalý, že i v Balarámově přítomnosti začal před ženami odhalovat dolní část svého těla a někdy před ně předstoupil s vyceněnými zuby a hýbal přitom obočím. Byl k ženám neuctivý dokonce i v přítomnosti Balarámy. Jméno Pána Balarámy vyjadřuje nejen to, že je velice mocný, ale také že svou neobyčejnou sílu rád předvádí. Vzal tedy kámen a hodil ho na gorilu. Dvivida se však zásahu obratně vyhnul, a aby Pána Balarámu urazil, zmocnil se hliněné nádoby s vāruṇī. Dvivida, takto omámený svou omezenou silou, začal z Balarámy a Jeho mladých společnic strhávat drahocenné šaty, které měli na sobě. Byl tak pyšný, že si myslel, že mu Balaráma nemůže nic udělat, a stále Balarámadžího a Jeho družky urážel.

Když Pán Balaráma viděl, jaké výtržnosti dokáže Dvivida napáchat, a slyšel, že již provedl mnoho jiných hanebných činů po celé zemi, velice se rozzlobil a rozhodl se ho zabít. Ihned se chopil svého kyje. Opičákovi došlo, že se ho Balaráma chystá napadnout, a aby odrazil Jeho útok, rychle vyvrátil velký dub a mocně s ním udeřil Pána Balarámu do hlavy. Pán Balaráma však strom chytil a zůstal neotřesený jako velká hora. Na oplátku zasáhl Dvividu svým kyjem zvaným Sunanda a těžce ho poranil na hlavě. Z opičákovy hlavy se valily potoky krve, které mu však jen dodaly na kráse, jako záplava tekutého manganu vyvěrající z ohromné hory. Zásah Balarámova kyje ho vůbec nevzrušil. Naopak, okamžitě vytrhl ze země další velký dub a poté, co ho zbavil listí, znovu udeřil Balarámu do hlavy. Balaráma však pomocí svého kyje rozbil strom na kousky. Opičák zuřil. Popadl další strom a bil s ním do těla Pána Balarámy. Pán Balaráma znovu strom rozsekal na kusy a boj pokračoval. Dvivida pokaždé přinesl velký strom, aby Balarámu udeřil, a Pán Balaráma ho údery svého kyje roztříštil na kusy. Dvivida popadl odjinud jiný strom a stejným způsobem napadl Balarámu znovu. Výsledkem nepřetržitého boje bylo, že z celého lesa nezbyl ani strom.

Když už Dvivida nemohl sehnat další stromy, vzal si na pomoc hory a zasypal Balarámovo tělo deštěm velkých kamenů. Pán Balaráma měl chuť se procvičit a tříštil tyto velké kameny na malé kamínky. Opičák, jemuž nezbyly žádné stromy ani kameny, stál nyní před Balarámou a mával svými silnými pěstmi. Potom jimi začal mocně tlouci Pána Balarámu do hrudi. To už Balarámu rozzlobilo na nejvyšší míru. Jelikož Ho Dvivida napadl holýma rukama, Balaráma nechtěl jeho útok odrážet svými zbraněmi, kyjem či pluhem. Pouhou pěstí udeřil gorilu do klíční kosti. Tento úder se stal Dvividovi osudným — hned zvracel krev a v bezvědomí padl na zem. Když se zhroutil, jako by se otřásly všechny hory a lesy.

Po této hrůzostrašné události shazovali Siddhové, velcí mudrci a světci z vyššího planetárního systému na Pána Balarámu květy a různými zvuky oslavovali Jeho svrchovanost. Všichni volali: “Sláva Pánu Balarámovi! S úctou se klaníme Tvým lotosovým nohám. Když jsi zabil tohoto velkého démona Dvividu, započal jsi příznivé období světa.” Takové vítězoslavné zvuky bylo slyšet z vesmírného prostoru. Poté, co Balaráma usmrtil démona Dvividu a byl uctíván sprškami květů a oslavnými zpěvy na počest vítězství, vrátil se do svého hlavního města Dváraky.