70. KAPITOLA

Védské mantry nám sdělují, že Nejvyšší Osobnost Božství nemusí dělat nic: na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate. Nemusí-li však Nejvyšší Pán nic dělat, jak můžeme mluvit o Jeho činnostech? Z předchozí kapitoly jasně vyplývá, že nikdo nemůže jednat takovým způsobem jako Pán Krišna. Měli bychom si být dobře vědomi této skutečnosti: Pánovy činnosti je třeba následovat, ale nelze je napodobovat. Je například možné následovat Krišnův ideální život hospodáře, ale pokud by chtěl někdo napodobovat Krišnu expandováním se do mnoha podob, nebude to možné. Měli bychom proto mít vždy na paměti, že i když Pán Krišna hraje úlohu lidské bytosti, zachovává si zároveň své postavení Nejvyšší Osobnosti Božství. Můžeme následovat Pána Krišnu, když jednal se svými manželkami jako obyčejná lidská bytost, ale Jeho vztahy s více než šestnácti tisíci manželkami napodobit nelze. Závěr je tedy takový, že bychom měli kráčet ve stopách Pána Krišny v tom, jak vyjevil své denní činnosti, abychom se stali ideálními hospodáři, ale v žádném údobí našeho života Ho nemůžeme napodobovat.

Pán Krišna trávil noc po boku každé ze svých šestnácti tisíc žen, ale také vstával z lože časně ráno, tři hodiny před východem slunce. V přírodě je to zařízené tak, že kohoutí kokrhání ohlašuje hodinu zvanou brāhma-muhūrta. Budíky nejsou potřeba: jakmile ráno kokrhají kohouti, znamená to, že je čas vstávat. Když Krišna uslyšel tento zvuk, hned vstal z postele, ale Jeho manželkám se Jeho časné ranní vstávání příliš nelíbilo. Byly k Němu velice připoutané a v posteli Ho objímaly, ale jakmile zakokrhali kohouti, bylo jim to velice líto a hned jejich kokrhání zatracovaly.

V zahradách, které byly součástí každého paláce, rostly páridžátové květy. Květ páridžáta není umělý. Jak víme, Krišna přinesl páridžátové stromy z nebeských planet a vysadil je ve všech svých palácích. Časně ráno nesl mírný vánek vůni páridžátových květů a Krišna ji ucítil, hned jak vstal z postele. Včely, přitahované touto vůní, spustily svůj bzukot a také ptáci začali sladce cvrlikat. Vše dohromady znělo jako zpěv profesionálních bardů opěvujících Krišnu modlitbami. Ačkoliv Šrímatí Rukminídéví, první královna Pána Krišny, věděla, že brāhma-muhūrta je nejpříznivější dobou z celého dne, nesla její příchod s nelibostí, protože nebyla příliš ráda, že ji Krišna nechal samotnou v posteli. Navzdory mrzutosti Šrímatí Rukminídéví Pán Krišna vždy přesně se začátkem brāhma-muhūrty okamžitě vstal z postele. Ideální hospodář by se měl z chování Pána Krišny naučit vstávat časně ráno bez ohledu na to, jak dobře se mu leží v posteli v objetí své ženy.

Poté, co Pán Krišna vstal, umyl si ústa, ruce a nohy a ihned usedl k meditaci o sobě samotném. To ovšem neznamená, že my bychom měli také usednout a meditovat o nás samotných. Předmětem naší meditace musí být Krišna, Rádhá-Krišna. To je skutečná meditace. Krišna je Krišna samotný, takže nás učil, že brāhma-muhūrty je třeba využít k meditaci o Rádě a Krišnovi. Krišna se při své meditaci cítil velice dobře, a my také zakusíme transcendentální radost a spokojenost, využijeme-li brāhma-muhūrty k meditaci o Rádě a Krišnovi a budeme-li myslet na to, jak Šrí Rukminídéví a Krišna jednali jako ideální manželé, aby učili celou lidskou společnost vstávat časně ráno a hned rozvíjet vědomí Krišny. Není rozdíl mezi meditací o věčných podobách Rádhy a Krišny a zpíváním mahá-mantry, Hare Krišna. Krišna neměl jinou možnost, než meditovat sám o sobě. Předmětem meditace může být Brahman, Paramátmá nebo Nejvyšší Osobnost Božství, ale Krišna je sám všemi třemi — je Nejvyšší Osobnost Božství, Bhagaván; lokalizovaná Paramátmá je Jeho úplnou expanzí a všeprostupující záře Brahmanu jsou paprsky vycházející z Jeho transcendentálního těla. Krišna je tedy vždy jeden a rozlišování pro Něho neexistuje. To je rozdíl mezi obyčejnou živou bytostí a Krišnou. Pro obyčejnou živou bytost existuje mnoho rozdílů: liší se od svého těla, liší se od ostatních živých bytostí. Jeden člověk se liší od jiných lidí a liší se také od zvířat. Dokonce i jeho vlastní tělo se skládá z různých údů. Máme ruce a nohy, ale naše ruce se liší od nohou. Ruka nemůže jednat jako noha a stejně tak nemůže noha dělat to, co dělá ruka. Uši slyší, ale nevidí, a oči vidí, ale neslyší. Všechny tyto rozdíly se odborně nazývají svajātīya-vijātīya.

Taková tělesná omezení, kdy jedna část těla nemůže plnit funkci části druhé, pro Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, neplatí. Není rozdíl mezi Jeho tělem a Jím samotným. Krišna je zcela duchovní, a proto se Jeho tělo neliší od Jeho duše. Krišna se také neliší od miliónů svých inkarnací a úplných expanzí. Baladéva je první Krišnova expanze a z Baladévy vycházejí Sankaršan, Vásudéva, Pradjumna a Aniruddha. Podobně existuje nespočet jiných Krišnových expanzí, ale všechny jsou jedna osoba. Krišna má mnoho inkarnací, jako Pán Nrsimha, Pán Varáha (Kanec), Pán Matsja (Ryba) či Pán Kúrma (Želva), ale mezi Jeho původní dvourukou podobou jako lidská bytost a těmito inkarnacemi s podobami obrovských zvířat není rozdíl. Právě tak se ve svých funkcích neliší jedna část Jeho těla od druhé. Jeho ruce mohou jednat jako nohy, Jeho oči mohou jednat jako uši a Jeho nos může jednat jako kterákoliv jiná část Jeho těla. Krišnovo čichání, jedení a naslouchání je jedno a totéž. My, omezené živé bytosti, musíme používat každou jednotlivou část těla pro určitý účel, ale Krišna takto rozlišovat nemusí. V Brahma-saṁhitě stojí: aṅgāni yasya sakalendriya-vṛtti-manti—Krišna může činnosti jednoho údu vykonávat kterýmkoliv jiným údem. Analytické studium Krišny a Jeho osoby tedy vede k závěru, že Krišna je úplný celek. Proto když medituje, rozjímá sám o sobě. Automeditace obyčejných lidí, označovaná v sanskrtu slovy so 'ham, je pouhé napodobování. Krišna může meditovat o sobě, protože je úplný celek, ale my Ho v tom nemůžeme napodobovat. Naše tělo je označení, které bylo našemu vlastnímu já neboli duši vnuceno. Krišnovo tělo však není označení; Krišnovo tělo je také Krišna. V Krišnovi neexistuje nic cizorodého. Vše, co je v Krišnovi, je také Krišna. Krišna je tedy nejvyšší, nezničitelné, úplné bytí neboli Nejvyšší Pravda.

Krišnovo bytí není relativní. Všechno jiné než Krišna je relativní pravda, ale Krišna je Nejvyšší Absolutní Pravda. Ohledně svého bytí nezávisí na ničem jiném než sám na sobě. Naše bytí je naproti tomu relativní. Vidíme například jen tehdy, když svítí slunce, měsíc nebo elektrické světlo. Naše schopnost vidět je tedy relativní a světlo slunce, měsíce a elektřiny je také relativní; říká se o nich, že svítí, jenom proto, že je tak vidíme. V Krišnovi však závislost a relativita neexistují. Jeho činnosti nezávisejí na ničím ohodnocení a také není odkázán na ničí pomoc. Přesahuje bytí v omezeném čase a prostoru, a jelikož je vůči času a prostoru transcendentální, nemůže Ho zahalit iluze tvořená māyou, jejíž působnost je omezená. Ve védské literatuře nalezneme, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, má mnoho různých energií. Jelikož všechny pocházejí z Něho, není mezi Ním a Jeho energiemi žádný rozdíl. Jistí filosofové ovšem říkají, že když Krišna přichází, přijímá hmotné tělo. Avšak i když se řekne, že při svém příchodu do hmotného světa přijímá hmotné tělo, mělo by být jasné, že toto tělo nejedná hmotně, jelikož hmotná energie se od Něho neliší. V Bhagavad- gītě je proto řečeno, že se Krišna zjevuje působením své vnitřní energie, zvané ātma-māyā.

Krišnovi se říká Nejvyšší Brahman, protože je příčinou stvoření, udržování i zničení. Pán Brahmá, Pán Višnu a Pán Šiva jsou různé expanze těchto hmotných kvalit. Ty mohou působit na podmíněné duše, ale Krišny se takové akce a reakce netýkají, protože tyto kvality jsou s Ním totožné a současně se od Něho liší. Krišna sám je sac-cid-ānanda-vigraha, věčná podoba blaženosti a poznání, a pro svou nepředstavitelnou velikost se také nazývá Nejvyšší Brahman. Když medituje o Brahmanu, Paramátmě či Bhagavánovi, medituje pouze sám o sobě, a ne o něčem, co by existovalo mimo Něho. Obyčejná živá bytost tuto meditaci nemůže napodobit.

Časně ráno se Pán po své meditaci vždy umyl čistou, posvěcenou vodou. Potom se převlékl do čistých šatů, přes ramena si přehodil lehký přehoz a poté se začal věnovat svým každodenním náboženským obřadům. První z Jeho mnoha náboženských povinností bylo obětovat do ohně a potichu recitovat mantru Gájatrí. Pán Krišna příkladně a bez odchýlení vykonával všechny náboženské povinnosti hospodáře. Jakmile bylo vidět vycházející slunce, Pán vždy pronášel zvláštní modlitby k bohu Slunce. Védská písma popisují boha Slunce a další polobohy jako různé části těla Pána Krišny a povinností hospodáře je vzdávat úctu polobohům a velkým mudrcům, jakož i předkům.

Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, Pán nemusí v tomto světě vykonávat žádnou povinnost, a přesto jedná jako obyčejný člověk žijící ideální život v hmotném světě. Pán vzdával úctu polobohům podle védských rituálních zásad. Usměrňující zásada, podle níž jsou polobozi a předkové uctíváni, se nazývá tarpaṇa, což znamená “potěšení”. Může se stát, že předkové musí přijmout tělo na jiné planetě, ale díky následování systému tarpaṇa mohou být šťastní, ať jsou kdekoliv. Povinností hospodáře je zajišťovat, aby členové jeho rodiny byli šťastní, a pomocí systému tarpaṇa může zajistit štěstí i svým předkům. Jako dokonalý příkladný hospodář Pán Šrí Krišna dodržoval systém tarpaṇa a skládal uctivé poklony starším, společensky výše postaveným členům své rodiny.

Jeho další povinností bylo darovat krávy bráhmanům. Každý den dával Pán Krišna mnoho stád čítajících 13 084 krav. Každá kráva byla ozdobená hedvábnou přikrývkou a perlovým náhrdelníkem, měla pozlacené rohy a postříbřená kopyta. Všechny dávaly hojně mléka, jelikož u sebe měly svá prvorozená telátka, a byly velice krotké a klidné. Společně s krávami dostávali bráhmanové také pěkné hedvábné oblečení, každý dostal jelení kůži a dostatečné množství sezamových semínek. Pán je obecně známý jako go-brāhmaṇa hitāya ca, což znamená, že Jeho prvním úkolem je pečovat o blaho krav a bráhmanů. Proto měl ve zvyku darovat krávy s bohatými ozdobami a doplňky bráhmanům. Pak se s přáním blaha pro všechny živé bytosti dotýkal příznivých předmětů, jako je mléko, med, ghí (přepuštěné máslo), zlato, drahokamy a oheň. I když je Pán už svou přirozeností velice krásný, což je dáno dokonalou stavbou Jeho transcendentálního těla, oblékal se do žlutých šatů a na krk si věšel náhrdelník z drahokamů Kaustubha. Nosil také květinové girlandy, potíral si tělo santálovou pastou a zdobil se dalšími líčidly a ozdobami. Říká se, že tyto ozdoby na Pánově transcendentálním těle samy zkrásněly. Poté, co se Pán takto upravil, prohlédl si mramorovou sochu krávy s telátkem a odebral se navštívit chrámy Boha či polobohů, jako je Pán Šiva. Mnoho bráhmanů denně před snídaní přicházelo navštívit Nejvyššího Pána; velice si přáli Ho vidět a On je vítal.

Jeho další povinností bylo uspokojit všechny lidi patřící k různým kastám jak ve městě, tak v paláci. Těšil je tím, že jim plnil jejich různá přání, a když viděl, že jsou šťastní, cítil se i On velice spokojený. Rozdával květinové girlandy, arekové oříšky, santálovou pastu a další voňavé kosmetické prostředky, které Mu byly obětovány — nejprve obdaroval bráhmany a starší členy rodiny, potom královny, pak ministry, a pokud ještě něco zbylo, použil to sám. Než Pán dokončil všechny tyto každodenní povinnosti a úkony, Jeho vozataj Dáruka přijel s Jeho skvostným kočárem, předstoupil před Pána se sepjatýma rukama na znamení, že kočár je připraven, a Pán vyšel z paláce, aby se vydal na cesty. V doprovodu Uddhavy a Sátjakiho pak jel na voze, stejně jako bůh Slunce, který ráno vyjíždí na svém kočáře a vrhá na povrch světa své zářivé paprsky. Když se Pán chystal opustit své paláce, všechny královny na Něho hleděly s typickými ženskými gesty. Pán odpovídal na jejich pozdravy úsměvem, který spoutal jejich srdce tak, že od Něho cítily nesnesitelné odloučení.

Poté Pán odjel do sněmovního paláce zvaného Sudharmá. Čtenář možná ještě pamatuje, že sněmovní palác Sudharmá byl odnesen z nebeských planet a umístěn ve městě Dvárace. Zvláštností této budovy bylo, že každý, kdo do ní vstoupil, byl zbavený šesti druhů hmotných bolestí, jimiž jsou hlad, žízeň, nářek, iluze, stáří a smrt. To jsou důtky hmotného bytí, ale dokud se člověk zdržoval ve sněmovně Sudharmá, neměly na něho vliv. Pán se rozloučil v každém ze šestnácti tisíc paláců, stal se opět jedním Krišnou a v doprovodu dalších členů jaduovské dynastie vstoupil do sněmovny. Uvnitř usedl na vyvýšený královský trůn a přítomní lidé viděli oslnivou transcendentální záři, jež z Něho vycházela. Uprostřed všech slavných hrdinů jaduovské dynastie připomínal Krišna úplněk na nebi obklopený mnoha hvězdami. Ve sněmovním paláci byli šašci, tanečníci, hudebníci a baletky, a jakmile Pán usedl na trůn, začínali předvádět svá umění, aby Ho obveselili a přispěli k Jeho dobré náladě. Ze všeho nejdříve promluvili šašci, aby se Pán a Jeho společníci pobavili jejich humorem, který osvěžil ranní náladu. Potom zahráli herci své představení a tančící baletky jedna po druhé předváděly své umělecké pohyby. Celou podívanou doprovázelo bubnování na mridangy a tóny víny, fléten i zvonků, do kterých duněl ještě další buben, zvaný muradža. Souzvuk těchto hudebních nástrojů doplňovalo příznivé troubení na lastury. Profesionální zpěváci zvaní sūtové a māgadhové zpívali, zatímco jiní vystupovali se svým tanečním uměním. Tímto způsobem všichni jako oddaní věnovali uctivé modlitby Nejvyšší Osobnosti Božství. Učení bráhmanové přítomní ve shromáždění někdy přednášeli védské hymny a vysvětlovali je posluchačům podle svých nejlepších znalostí, jindy zase někteří z nich líčili historické příběhy ze života vynikajících panovníků. Pán, obklopený svými společníky, jim naslouchal s velkým potěšením.

Jednou přišel k hlavnímu vchodu sněmovního paláce muž, kterého nikdo ze shromáždění neznal, a se svolením Pána Krišny ho strážný vpustil dovnitř. Strážný dostal pokyn, aby ho přivedl před Pána, a neznámý pak se sepjatýma rukama složil Pánu uctivé poklony. Stalo se to, že když král Džarásandha dobýval okolní království, mnoho králů se před ním odmítlo sklonit, a kvůli tomu Džarásandha všechny tyto krále, kterých bylo na dvacet tisíc, zajal a uvěznil. Muž, kterého strážný přivedl před Pána Krišnu, byl poslem těchto uvězněných králů. Poté, co byl Pánu řádně představen, začal sdělovat jejich poselství.

“,Drahý Pane, jsi věčnou podobou transcendentální blaženosti a poznání. Jako takový jsi mimo dosah mentální spekulace nebo slovních popisů jakéhokoliv materialisty tohoto světa. Ti, kdo se plně odevzdali Tvým lotosovým nohám, mohou znát nepatrnou část Tvé slávy a jedině Tvou milostí se mohou takové osoby zbavit veškeré hmotné úzkosti. Drahý Pane, my nepatříme k těmto odevzdaným duším; stále ještě spadáme pod vliv duality a iluze hmotného bytí. Proto hledáme útočiště u Tvých lotosových nohou, neboť máme strach z koloběhu zrození a smrti. Drahý Pane, myslíme si, že je mnoho živých bytostí, jako jsme my, věčně zapletených do plodonosných činností a jejich následků. Nikdy nemají zájem řídit se Tvými pokyny a vykonávat oddanou službu, přestože to těší srdce a je to velice příznivé pro existenci každého. Naopak se staví proti cestě vědomí Krišny a putují třemi světy, pobízeni klamnou hmotnou energií.

Drahý Pane, kdo je schopen posoudit Tvoji milost a Tvé mocné činnosti? Jsi vždy přítomný jako nepřemožitelná síla věčného času, mařící nekonečná přání materialistů, kteří tak znovu a znovu upadají do zmatku a zklamání. Proto Ti skládáme uctivé poklony ve Tvé podobě věčného času. Drahý Pane, jsi vlastník všech světů a sestoupil jsi společně se svou úplnou expanzí, Pánem Balarámou. Je řečeno, že se zjevuješ v této inkarnaci proto, abys ochránil oddané a zničil darebáky. Jak je potom možné, že takoví ničemové jako Džarásandha nás mohou navzdory Tvé autoritě uvrhnout do tak bídných podmínek? Jsme z toho zmatení a nechápeme, jak je to možné. Snad byl Džarásandha pověřen tím, aby nám působil tyto těžkosti za špatné činy, které jsme napáchali v minulosti, ale slyšeli jsme ze zjevených písem, že každý, kdo se odevzdá Tvým lotosovým nohám, je před následky svého hříšného života okamžitě v bezpečí. Proto u Tebe z celého srdce hledáme útočiště a doufáme, že nám teď poskytneš úplnou ochranu. Docházíme nyní k pravým závěrům o svých životech. Naše královské postavení nebylo nic jiného než odměna za naše dřívější zbožné jednání, stejně jako je naše utrpení v Džarásandhově vězení výsledkem našich dřívějších bezbožných skutků. Nyní poznáváme, že následky jak zbožných, tak bezbožných činností jsou dočasné a že v tomto podmíněném životě nemůžeme být nikdy šťastní. Hmotné tělo nám přidělují kvality hmotné přírody, a kvůli tomu jsme plní úzkosti. Žít v hmotném světě znamená nosit břímě v podobě tohoto mrtvého těla. Následkem plodonosného jednání jsme nuceni jako soumaři vláčet tato těla a pod tlakem podmíněného života jsme zanechali radostného žití s vědomím Krišny. Teď si uvědomujeme, jací jsme hlupáci. Kvůli nevědomosti jsme se zapletli do sítě hmotných reakcí. Proto hledáme útočiště u Tvých lotosových nohou, které mohou okamžitě vymazat všechny následky plodonosného jednání, a tak nás zbavit znečištění hmotnými bolestmi a radostmi.

Drahý Pane, jelikož jsme teď duše odevzdané u Tvých lotosových nohou, můžeš nás vysvobodit z pasti plodonosných činů, která na nás byla nastražena v podobě Džarásandhy. Drahý Pane, Ty víš, že Džarásandha je silný jako deset tisíc slonů, a s touto silou nás uvěznil, jako když lev zhypnotizuje stádo ovcí. Drahý Pane, již jsi s Džarásandhou osmnáctkrát bojoval a z toho jsi ho sedmnáctkrát porazil, neboť převyšuješ jeho neobyčejně mocné postavení. Když jsi s ním však bojoval poosmnácté, projevil jsi své lidské chování, a tak to vypadalo, jako že jsi byl poražen. Drahý Pane, my dobře víme, že Tě Džarásandha nemůže nikdy porazit, protože Tvoje moc, síla, prostředky i svrchovanost jsou neomezené. Nikdo se Ti nevyrovná a nikdo Tě nemůže překonat. Tvá zdánlivá porážka od Džarásandhy v osmnácté bitvě nebyla nic jiného než ukázka Tvého lidského chování. Pošetilý Džarásandha bohužel nepochopil Tvoji lest a od té doby mu hmotná moc a sláva stouply do hlavy. Schválně zajal a uvěznil právě nás, dobře si vědom toho, že jako Tvoji oddaní jsme podřízeni Tvojí svrchovanosti.`”

Na závěr posel řekl: “Vylíčil jsem Ti, Pane, hroznou situaci králů a Ty můžeš vše zvážit a jednat, jak uznáš za vhodné. Promluvil jsem před Tebou jako posel a zástupce všech uvězněných králů a předložil Ti jejich modlitby. Všichni králové si toužebně přejí Tě spatřit, aby se mohli osobně odevzdat u Tvých lotosových nohou. Můj drahý Pane, buď k nim milostivý a jednej v zájmu jejich dobré budoucnosti.”

Ve chvíli, kdy posel uvězněných králů přednášel jejich žádost Pánovi, objevil se tam velký mudrc Nárada. Nárada Muni je velký světec, a jeho vlasy proto září jako zlato. Když tedy vstoupil do sněmovního paláce, vypadalo to, jako kdyby byl ve středu shromáždění osobně přítomen bůh Slunce. Pán Krišna je uctívaným vládcem dokonce i Pána Brahmy a Pána Šivy, ale jakmile uviděl, že přišel mudrc Nárada, bez meškání povstal i se všemi ministry a tajemníky, aby velkého mudrce přivítal, a na znamení úcty sklonil hlavu. Nárada Muni se pohodlně usadil a Pán Krišna ho uctíval všemi předměty, které si žádá řádné přijetí svaté osobnosti. Zatímco se Pán Krišna snažil Náradadžího uspokojit, oslovil ho svým sladkým a přirozeným hlasem.

“Můj milý mudrci mezi polobohy, myslím, že nyní je vše ve třech světech v pořádku. Ty můžeš bez potíží cestovat prostorem všude — po vyšších, středních i nižších planetárních soustavách tohoto vesmíru. Máme to štěstí, že pokud se s tebou setkáme, můžeme se od tebe snadno dozvědět o všem, co je ve třech světech nového, neboť ti nic v tomto vesmírném projevu Nejvyššího Pána nezůstává utajené. Víš vše, a proto se tě chci na něco zeptat. Mají se Pánduovci dobře? A co nyní zamýšlí král Judhišthira? Řekni Mi prosím, jaké jsou jejich současné plány.”

Velký mudrc Nárada promluvil takto: “Můj milý Pane, mluvíš o vesmírném projevu, který stvořil Nejvyšší Pán, ale já vím, že Ty jsi všeprostupující stvořitel. Tvoje energie jsou tak početné a nepochopitelné, že ani mocné osobnosti jako Brahmá, pán tohoto vesmíru, nedovedou posoudit Tvoji nepochopitelnou moc. Můj milý Pane, jako Nadduše sídlíš působením své nepochopitelné energie v srdci každého, stejně jako je oheň přítomný v každém, ale nikdo ho nemůže přímo vidět. Ve stavu podmíněného života podléhají všechny živé bytosti třem kvalitám hmotné přírody, a proto svýma hmotnýma očima nejsou schopny vidět, že jsi všude. Já jsem však Tvou milostí již mnohokrát viděl působení Tvé nepochopitelné energie, a když se mě tedy ptáš, jak se daří Pánduovcům, přestože je Ti vše dobře známo, Tvá otázka mě neudivuje.

Můj milý Pane, svými nepochopitelnými silami tvoříš tento vesmírný projev, udržuješ ho a opět ho ničíš. Jedině Tvoje nepochopitelná moc také způsobuje, že se tento hmotný svět jeví jako skutečný, ačkoliv je jen stínovým zastoupením duchovního světa. Nikdo neví, co plánuješ učinit do budoucna. Tvoje transcendentální postavení zůstává každému záhadou. Co se mě týče, já Ti mohu jen znovu a znovu skládat uctivé poklony. Pod vlivem tělesného pojetí života každého unášejí hmotné touhy, a tak všichni vyvíjejí jedno hmotné tělo za druhým v koloběhu zrození a smrti. Lidé pohroužení v takovém pojetí existence nevědí, jak se z tohoto vězení hmotného těla vymanit. Ze své bezpříčinné milosti sestupuješ, můj Pane, abys projevil různé transcendentální zábavy, které přinášejí lidem světlo, a jsou tak slavné. Nemohu proto jinak než se Ti s úctou klanět.

Můj milý Pane, jsi Nejvyšší, Parabrahman, a Tvé zábavy v podobě obyčejného člověka jsou Tvůj další taktický klam, stejně jako když herec na jevišti hraje různé úlohy, které se liší od jeho vlastní totožnosti. Jelikož jsou Pánduovci Tvoji bratranci, ptáš se na ně jako jejich příznivec, a já Tě tedy zpravím o jejich záměrech. Prosím poslouchej.

Ze všeho nejdříve Ti mohu říci, že král Judhišthira má veškeré hmotné bohatství, které se dá získat v nejvyšší planetární soustavě Brahmalóce. Neexistuje hmotné bohatství, o které by mohl usilovat, ale on chce přesto vykonat oběť zvanou Rádžasúja jen proto, aby získal Tvou společnost a aby Tě potěšil. Král Judhišthira je tak bohatý, že už na planetě Zemi získal všechno bohatství Brahmalóky. Je dokonale spokojený a nic víc již nepotřebuje. Těší se hojnosti v každém směru, ale nyní chce uctívat Tebe, aby získal Tvou bezpříčinnou milost, a já Tě snažně žádám, abys mu splnil jeho touhu. Můj milý Pane, této velké oběti krále Judhišthiry se zúčastní všichni polobozi a všichni slavní králové světa.

Můj milý Pane, jsi Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství. Ten, kdo se zapojí do oddané služby Tobě předepsanými metodami naslouchání, opěvování a vzpomínání, se zbaví znečištění kvalitami hmotné přírody, a což teprve ti, kdo mají možnost Tě vidět a přímo se Tě dotýkat. Můj milý Pane, jsi symbolem všeho příznivého. Tvoje transcendentální jméno a sláva jsou rozšířené po celém vesmíru, ve vyšším, středním i nižším planetárním systému. Transcendentální voda, jež omývá Tvoje lotosové nohy, je ve vyšším planetárním systému známá jako Mandákiní, v nižším planetárním systému jako Bhógavatí a v tomto systému planet na úrovni Země jako Ganga. Tato posvátná, transcendentální voda proudí celým vesmírem a očišťuje všechna místa, kudy protéká.”

Těsně před tím, než se velký mudrc Nárada objevil ve dvárackém sněmovním paláci Sudharmě, zvažoval Pán Krišna a Jeho ministři a tajemníci, jak zaútočit na Džarásandhovo království. Jelikož se vážně zaobírali tímto tématem, Náradův návrh, aby se Pán Krišna vypravil do Hastinápuru na velkou oběť Rádžasúju Mahárádže Judhišthiry, se u nich nesetkal s příliš velkým ohlasem. Pán Krišna znal úmysly svých společníků, protože je vládcem dokonce i Pána Brahmy. Aby je tedy upokojil, obrátil se s úsměvem na Uddhavu: “Můj milý Uddhavo, jsi vždy Mým přejícím důvěrným přítelem. Chci se na všechno podívat tvýma očima, protože věřím, že tvá rada je vždy správná. Proto se tě ptám na tvůj názor: co mám udělat? Důvěřuji ti a zachovám se podle toho, co Mi poradíš.” Uddhava věděl, že Pán Krišna znal všechno — minulost, přítomnost i budoucnost — i když jednal jako obyčejný člověk. Jelikož ale Pán chtěl přijmout jeho radu, Uddhava se ujal slova, aby Mu posloužil.