72. KAPITOLA

Na velkém shromáždění ctihodných občanů, přátel, příbuzných, bráhmanů, mudrců, kšatrijů a vaišjů oslovil král Judhišthira Pána Krišnu přede všemi, včetně svých bratrů, takto: “Můj drahý Pane Krišno, oběť, které se říká Rádžasúja-jagja, má být vykonána svrchovaným panovníkem a je považována za krále všech obětí. Provedením této oběti chci uspokojit všechny polobohy, kteří jsou Tvými zplnomocněnými zástupci v hmotném světě, a přeji si, abys mi s tímto odvážným podnikem laskavě pomohl, aby mohl být úspěšně uskutečněn. Co se týče nás Pánduovců, nemáme, oč bychom polobohy žádali. Osobně jsme zcela spokojení s tím, že jsme Tvoji oddaní. Jak říkáš v Bhagavad-gītě: ,Polobohy uctívají lidé zmatení hmotnými žádostmi.` Mně se však jedná o něco jiného. Chci vykonat oběť Rádžasúju a pozvat všechny polobohy proto, abych ukázal, že nemají žádnou moc nezávislou na Tobě — že jsou Tvoji služebníci a Ty jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Hloupí lidé s chabým poznáním Tě považují za obyčejnou lidskou bytost. Někdy na Tobě hledají chyby a někdy Tě haní. Proto chci vykonat tuto Rádžasúja-jagju. Přeji si pozvat všechny polobohy, počínaje Pánem Brahmou, Pánem Šivou a dalšími vznešenými vládci nebeských planet, a na tomto velkém shromáždění polobohů ze všech částí vesmíru chci dokázat, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství a že každý je Tvůj služebník.

Můj drahý Pane, ti, kdo jsou si neustále vědomi Krišny a myslí na Tvé lotosové nohy nebo na Tvé střevíce, jsou nepochybně zbavení všeho znečištění hmotného života. Lidé, kteří Ti s úplným vědomím Krišny slouží, kteří meditují jen o Tobě a modlí se k Tobě, jsou očištěné duše. Jsou vysvobození z koloběhu opakovaných zrození a smrtí, neboť se stále zaměstnávají službou na úrovni vědomí Krišny. Dokonce i v případě, že netouží po vysvobození z hmotného bytí, ale chtějí si užívat hmotného bohatství, se jejich touhy také splní díky tomu, jak jednají s vědomím Tebe. Čistí oddaní Tvých lotosových nohou ve skutečnosti netouží po hmotném bohatství. Co se nás týče, jsme plně odevzdaní Tvým lotosovým nohám a Tvou milostí máme to štěstí, že Tě můžeme osobně vidět. Proto přirozeně netoužíme po hmotném bohatství. Védská moudrost praví, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Chtěl bych utvrdit platnost této skutečnosti a také ukázat světu rozdíl mezi tím, když Tě někdo přijímá jako Nejvyšší Osobnost Božství, a tím, když Tě někdo jen považuje za mocnou historickou osobnost. Chci světu ukázat, že člověk může dosáhnout nejvyšší dokonalosti života jednoduše přijetím útočiště u Tvých lotosových nohou, stejně jako lze prostým zaléváním kořene uspokojit větve, ratolesti, listy i květy celého stromu. Život toho, kdo rozvíjí vědomí Krišny, se naplní po hmotné i po duchovní stránce.

To neznamená, že jsi nakloněný lidem, kteří přijímají vědomí Krišny, a že lidé nevědomí si Krišny jsou Ti lhostejní. Stavíš se ke všem stejně — to jsi sám prohlásil. Nemůžeš být jedněm nakloněný a o druhé se nezajímat, protože sídlíš v srdcích všech jako Nadduše a všem udílíš výsledky jejich plodonosných činností. Každé živé bytosti dáváš možnost, aby si užívala tohoto hmotného světa, jak si přeje. Jako Nadduše sídlíš v těle s ní a dáváš jí výsledky jejích činností i příležitosti rozvíjet vědomí Krišny a obrátit se k oddané službě Tobě. Otevřeně prohlašuješ, že každý by měl zanechat všech ostatních věcí a odevzdat se Ti, že se o něho postaráš a zbavíš ho reakcí za všechny hříchy. Živá bytost ale přesto zůstává připoutaná k hmotným činnostem a trpí nebo se raduje z jejich následků, aniž bys do toho dále zasahoval. Jsi jako strom přání na nebeských planetách, který dává každému požehnání podle toho, co si kdo přeje. Každý má možnost dosáhnout nejvyšší dokonalosti, ale pokud po tom někdo netouží a Ty mu dáš nižší požehnání, neznamená to, že jsi zaujatý.”

Když Pán Krišna slyšel tato slova krále Judhišthiry, odpověděl následovně: “Můj milý králi Judhišthiro, ó hubiteli nepřátel a zosobněná ideální spravedlnosti, plně podporuji tvé rozhodnutí vykonat oběť Rádžasúju. Pokud tuto velkou oběť vykonáš, zůstane Tvé jméno navždy dobře zapsané v dějinách lidské civilizace. Můj milý králi, mohu ti říci, že všichni velcí mudrci, tvoji předci, polobozi a tvoji příbuzní i přátelé včetně Mě si přejí, abys tuto oběť vykonal, a myslím, že to uspokojí všechny živé bytosti. Žádám tě však, abys nejdříve porazil všechny krále na světě a shromáždil vše potřebné k této velké oběti. Můj milý králi Judhišthiro, tvoji čtyři bratři jsou přímými zástupci důležitých polobohů jako Vájua či Indry. (Je řečeno, že Bhíma se narodil polobohu Vájuovi a Ardžuna se narodil polobohu Indrovi, zatímco samotný král Judhišthira se narodil polobohu Jamarádžovi.) Tvoji bratři jsou tedy velcí hrdinové a ty jsi nejzbožnější král, který se umí nejlépe ovládat, a proto jsi známý jako Dharmarádž. Všichni Mi tak dobře sloužíte, že jste si Mě automaticky podmanili.”

Pán Krišna řekl králi Judhišthirovi, že Ho přemůže láska toho, kdo si podrobil své smysly. Kdo nezvítězil nad svými smysly, nemůže zvítězit nad Nejvyšší Osobností Božství. To je tajemství oddané služby. Podrobit si smysly znamená zaměstnávat je neustále službou Pánu. Zvláštní kvalifikací všech bratří Pánduovců bylo, že stále používali své smysly ke službě Pánu. Ten, kdo takto používá své smysly, se očišťuje a s očištěnými smysly může skutečně poskytovat láskyplnou transcendentální službu Pánu a podmanit si Ho.

Pán Krišna pokračoval: “Ve třech světech není nikoho, včetně mocných polobohů, kdo by mohl překonat Mé oddané v některém ze šesti vznešených atributů — bohatství, síle, slávě, kráse, poznání a odříkání. Chceš-li tedy porazit světské krále, nemají nejmenší šanci zvítězit.”

Když Pán Krišna takto krále Judhišthiru povzbudil, králův obličej se transcendentálním štěstím rozjasnil jako rozkvétající květ, a nařídil tedy svým mladším bratrům, aby porazili všechny krále světa na všech stranách. Pán Krišna zplnomocnil Pánduovce k tomu, aby uskutečnili Jeho závažné poslání a potrestali bezbožné darebáky a ochránili Jeho věrné oddané. Ve své podobě Višnua nese Pán ve svých čtyřech rukách čtyři zbraně — ve dvou rukách lotosový květ a lasturu a ve druhých dvou kyj a disk. Kyj a disk jsou určeny pro bezbožné darebáky a démony, zatímco lotosový květ a lastura jsou pro oddané. Jelikož je však Pán Nejvyšší Absolutní Pravda, všechny Jeho zbraně přinášejí stejný výsledek. Kyjem a diskem trestá darebáky, aby přišli k rozumu a poznali, že nejsou vším na světě, neboť nad nimi je Nejvyšší Pán. A troubením na lasturu a žehnáním lotosovým květem vždy ujišťuje oddané, že je nikdo neporazí, dokonce ani při největších pohromách. Král Judhišthira, takto ujištěný Krišnovými náznaky, nařídil svému nejmladšímu bratrovi Sahadévovi, aby v doprovodu vojáků sriňdžajského kmene dobyl jižní země. Podobně Nakulovi nařídil, aby s vojáky z Matsjadéše porazil krále na západní straně. Ardžunu, doprovázeného vojáky z Kékajadéše, poslal přemoci krále na severu a Bhímasénovi, jehož doprovázeli vojáci z Madradéše (Madrásu), nařídil porazit východní krále.

Můžeme podotknout, že když král Judhišthira vyslal své mladší bratry na různé strany, nebylo jeho záměrem, aby vyhlásili králům válku. Ve skutečnosti se bratři rozjeli různými směry oznámit příslušným králům rozhodnutí krále Judhišthiry, že vykoná oběť Rádžasúju. Králům tak bylo sděleno, že se po nich žádá, aby zaplatili daň na provedení oběti. Zaplacením daně císaři Judhišthirovi každý král uznal své podřízené postavení. Pokud některý král odmítl jednat patřičným způsobem, následoval nevyhnutelný boj. Svým vlivem a silou tedy bratři porazili všechny vladaře na všech stranách a mohli králi Judhišthirovi přinést dostatečné daně a dary.

Král Judhišthira však velmi zneklidněl, když slyšel, že magadhský král Džarásandha nepřijal jeho svrchovanost. Pán Krišna si všiml Judhišthirových obav a řekl mu o Uddhavově plánu jak Džarásandhu porazit. Bhímaséna, Ardžuna a Pán Krišna se pak převlékli za bráhmany a společně se vydali do Girivradže, Džarásandhova hlavního města. To byl plán, který Uddhava vymyslel předtím, než Pán Krišna odjel do Hastinápuru, a nyní došlo na jeho praktické použití.

Král Džarásandha byl velice svědomitý hospodář a měl velkou úctu k bráhmanům. Byl dobrý bojovník, kšatrijský král, ale nikdy nezanedbával příkazy Véd. Podle védských pravidel jsou bráhmanové považováni za duchovní učitele všech ostatních kast. Pán Krišna, Ardžuna a Bhímaséna byli ve skutečnosti kšatrijové, ale oblékli se do šatu bráhmanů a obrátili se na krále Džarásandhu v době, kdy se chystal dávat milodary bráhmanům a přijímat je za hosty.

Pán Krišna v bráhmanském oděvu řekl králi: “Přejeme Vašemu Veličenstvu všechnu slávu. My tři hosté ve Vašem paláci jsme přišli z veliké dálky, abychom Vás požádali o milodar, a doufáme, že nám laskavě dáte cokoliv, oč Vás požádáme. Víme o Vašich dobrých vlastnostech. Snášenlivý člověk je vždy připravený snášet všechno, i kdyby to bylo bolestivé. Stejně jako zločinec dokáže spáchat ty nejhroznější věci, štědrý člověk, jako jste Vy, je schopen dát cokoliv, oč je požádán. Pro vznešenou osobnost Vašeho kalibru neexistují rozdíly mezi příbuznými a cizinci. Slavný člověk žije věčně, dokonce i po smrti, a proto každý, kdo je plně způsobilý a schopný vykonat činy, které by prodloužily trvání jeho slávy, a přesto tak neučiní, je v očích vznešených osobností hodný opovržení. Takového člověka nelze než odsoudit a jeho odmítnutí dát milodar je pro něho důvodem k nářku na celý život. Vaše Veličenstvo jistě slyšelo slavná jména štědrých osobností, jako byl Hariščandra, Rantidéva a Mudgala, kteří žili jen ze zrní posbíraného na rýžovém poli, a o velkém Mahárádžovi Šibim, který zachránil život holubovi tím, že se vzdal masa z vlastního těla. Tyto velké osobnosti dosáhly nesmrtelné slávy jednoduše obětováním dočasného a pomíjivého těla.” Pán Krišna v bráhmanském oděvu tak přesvědčil Džarásandhu, že sláva nepomíjí, ale tělo ano. Dokáže-li někdo obětovat své pomíjivé tělo, a získat tak nepomíjivou slávu, stane se ctihodnou osobností dějin lidské civilizace.

Zatímco Pán Krišna mluvil, oblečený společně s Ardžunou a Bhímou v bráhmanských šatech, Džarásandha si všiml, že nevypadají jako skuteční bráhmanové. Jejich těla nesla znaky, podle kterých poznal, že jsou to kšatrijové. Jejich ramena byla poznamenána nošením luků, měli pěkně stavěná těla a jejich hlasy byly hluboké a s panovačným tónem. Z toho jednoznačně usoudil, že nejsou bráhmanové, ale kšatrijové. Také si říkal, že už je předtím někde viděl. Ale i když byli kšatrijové, přišli k jeho dveřím žebrat o almužnu jako bráhmanové. Proto se rozhodl, že splní jejich touhy i přesto, že jsou to kšatrijové, neboť se již ponížili tím, že za ním přišli jako žebráci. “Za těchto okolností,” uvažoval, “jsem připravený jim dát cokoliv. Dokonce i když požádají o moje tělo, nebudu se zdráhat a dám jim ho.” V této souvislosti si vzpomněl na Baliho Mahárádže. Pán Višnu se v oděvu bráhmany objevil před Balim jako žebrák a zakrátko mu odebral veškeré jeho bohatství i s celým královstvím. Učinil tak ve prospěch Indry, kterého Bali Mahárádž porazil a připravil o království. Bali Mahárádž byl podveden, ale jeho pověst velkého oddaného, schopného dát jako milodar úplně všechno, se dodnes oslavuje ve všech třech světech. Bali Mahárádž se mohl dovtípit, že bráhmana byl samotný Pán Višnu, který přišel, jen aby mu kvůli Indrovi vzal jeho bohaté království. Jeho duchovní učitel a rodinný kněz Šukráčárja ho několikrát varoval, ale Bali se přesto nezdráhal dát bráhmanovi cokoliv, oč ho požádal, a nakonec tomu bráhmanovi odevzdal všechno. “Jsem pevně rozhodnutý,” přemýšlel Džarásandha, “když mohu obětováním tohoto pomíjivého těla získat nesmrtelnou slávu, potom tak musím učinit. Život kšatriji, který nežije pro dobro bráhmanů, je hodný opovržení.”

Král Džarásandha byl velice štědrý k bráhmanům, a tak Pánu Krišnovi, Bhímovi a Ardžunovi řekl: “Moji drazí bráhmanové, můžete mě požádat o cokoliv. Chcete-li, můžete si vzít i mou hlavu. Jsem připraven se jí vzdát.”

Pán Krišna pak oslovil Džarásandhu následovně: “Můj milý králi, vezmi prosím na vědomí, že nejsme skuteční bráhmanové, ani jsme tě nepřišli žádat o jídlo či obilí. Jsme kšatrijové a přišli jsme tě požádat o souboj. Doufáme, že přistoupíš na náš návrh. Věz, že zde je druhý syn krále Pándua, Bhímaséna, a třetí Pánduův syn Ardžuna. Pokud jde o Mne, jsem tvůj starý nepřítel Krišna, bratranec Pánduovců.”

Když Pán Krišna odhalil jejich přestrojení, král Džarásandha se hlasitě zasmál a pak s velkým hněvem zakřičel hlubokým hlasem: “Vy hlupáci! Pokud se mnou chcete bojovat, vaši žádost okamžitě splním. Ale o Tobě, Krišno, vím, že jsi zbabělec. S Tebou odmítám bojovat, protože když Ty mi máš čelit v boji, zmocňuje se tě velký zmatek. Ze strachu přede mnou jsi opustil své město Mathuru a teď ses uchýlil do moře; boj s Tebou proto musím odmítnout. A Ardžuna? Vím, že je mladší než já a není mi rovnocenným soupeřem. Odmítám s ním bojovat, protože se mi v žádném směru nevyrovná. Myslím si však, že Bhímaséna mi bude vhodným soupeřem.” Po těchto slovech podal král Džarásandha Bhímasénovi okamžitě těžký kyj, sám se chopil druhého a všichni společně se odebrali za městské hradby na souboj.

Bhímaséna a král Džarásandha se dychtivě pustili do boje a svými kyji, které byly silné jako blesky, zasazovali jeden druhému tvrdé rány. Oba byli v boji s kyjem mistři a technika jejich úderů byla tak vytříbená, že vypadali jako dva herci tančící na jevišti. Když se jejich dva kyje hlasitě srazily, znělo to jako srážka velkých klů dvou zápasících slonů či jako hromobití v elektrické bouři. Když spolu dva sloni zápasí na třtinovém poli, každý z nich ulomí kus cukrové třtiny, pevně ji uchopí chobotem a navzájem s ní do sebe buší. Cukrová třtina se potom tvrdými údery roztříští. Bhímaséna a Džarásandha stejně mocně bili jeden druhého do různých částí těla — do ramen, paží, klíčních kostí, hrudi, stehen, pasu a nohou — a jejich kyje se přitom také rozbily na kusy. Takto se zničily všechny kyje, kterými oba soupeři bojovali, a tak se připravili na zápas holýma rukama. Džarásandha i Bhímaséna zuřili a začali do sebe tlouct svými silnými pěstmi. Jejich údery pěstí zněly jako rány železnými tyčemi nebo jako hromobití a oba bojovníci vypadali jako dva zápasící sloni. Ani jeden však nemohl druhého porazit, neboť oba byli v boji mistři, měli stejnou sílu a v bojové technice si byli také rovni. Přestože se ustavičně bili, ani jeden se neunavil a ani jeden nepodlehl. Po skončení každého dne boje žili přes noc jako přátelé v Džarásandhově paláci a příštího dne zápasili znovu. Takto strávili bojem dvacet sedm dní.

Dvacátého osmého dne řekl Bhímaséna Krišnovi: “Můj milý Krišno, musím čestně uznat, že Džarásandhu nemohu porazit.” Pán Krišna však znal tajemství Džarásandhova zrození. Džarásandha se narodil dvěma matkám ve dvou částech. Když jeho otec viděl, že dítě nežije, vyhodil obě části do lesa. Tam je později našla čarodějnice jménem Džará, která ovládala černá umění, takže se jí podařilo spojit obě části dítěte odshora až dolů. Pán Krišna to věděl, a proto také věděl, jak Džarásandhu zabít. Naznačil Bhímasénovi, že stejně jako byl Džarásandha přiveden k životu spojením dvou částí těla, může být zabit tak, že se od sebe tyto dvě části opět oddělí. Pán Krišna tedy přenesl svou sílu do těla Bhímasény a poučil ho o způsobu, jak lze Džarásandhu zabít. Ulomil ze stromu větvičku, vzal ji do ruky a podélně ji rozpůlil. Tak Bhímasénovi naznačil, jak je možné zabít Džarásandhu. Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, je všemocný, a když chce někoho zabít, nikdo tu osobu nezachrání, a když chce někoho ochránit, nikdo ho nemůže zabít.

Bhímaséna, poučen náznaky Pána Krišny, okamžitě uchopil Džarásandhu za nohy a povalil ho na zem. Jakmile Džarásandha spadl, Bhímaséna rychle přitlačil jednu Džarásandhovu nohu k zemi a oběma rukama chytil druhou. Když ho takto držel, roztrhl jeho tělo na dvě části od konečníku až k hlavě. Bhímaséna rozdělil Džarásandhovo tělo, jako když slon láme vedví větve stromu. Diváci, kteří stáli poblíž, viděli, že nyní bylo tělo Džarásandhy rozdělené na dvě půlky tak, že na každé půlce byla jedna noha, jedno stehno, jedno varle, polovina páteře, polovina hrudi, jedna klíční kost, jedna paže, jedno oko, jedno ucho a polovina obličeje.

Jakmile se zpráva o Džarásandhově smrti roznesla, všichni obyvatelé Magadhy začali naříkat: “Běda! Běda!” Pán Krišna s Ardžunou zatím objímali Bhímasénu a blahopřáli mu. Přestože byl Džarásandha zabit, ani Krišna, ani oba Pánduovci si nečinili nárok na jeho trůn. Chtěli zabít Džarásandhu proto, aby přestal narušovat světový mír. Démoni vždy vyvolávají nepokoje, zatímco polobozi se vždy snaží udržet na světě mír. Posláním Pána Krišny je chránit spravedlivé a zabíjet démony, kteří narušují mírové poměry. Proto Pán Krišna okamžitě povolal Džarásandhova syna, který se jmenoval Sahadéva, a s náležitými obřady ho požádal, aby zaujal místo svého otce a vládl království v míru. Pán Krišna je vládcem celého vesmírného stvoření a chce, aby všichni žili mírumilovně a rozvíjeli vědomí Krišny. Poté, co dosadil Sahadévu na trůn, osvobodil všechny krále a prince, které Džarásandha neoprávněně uvěznil.