81. KAPITOLA

Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduše všech živých bytostí, zná velice dobře srdce každého. Zvláště je nakloněný oddaným bráhmanům. Říká se Mu také brahmaṇya-deva, což znamená, že Ho bráhmanové uctívají. Proto oddaný, který je plně odevzdaný Nejvyšší Osobnosti Božství, již dosáhl bráhmanského postavení. Nikdo se nemůže přiblížit k Nejvyššímu Brahmanu, Pánu Krišnovi, aniž by se stal bráhmanou. Krišna se zvláště stará, aby odstranil utrpení svých oddaných, a je jediným útočištěm čistých oddaných.

Pán Krišna dlouho mluvil se Sudámou Viprou o jejich společných zážitcích z minulosti. Potom, aby si vychutnal společnost starého přítele, se usmál a zeptal se: “Co jsi Mi přinesl, Můj milý příteli? Dala ti pro Mě tvá žena nějakou pochoutku?” Když to říkal, usmíval se a hleděl na něho s velkou láskou. Ještě řekl: “Můj milý příteli, jistě jsi Mi z domova přinesl nějaký dárek.”

Pán Krišna věděl, že se Mu Sudámá zdráhá dát lacinou rýži, která byla ve skutečnosti pro Krišnu k jídlu nevhodná. Znal mysl Sudámy Vipry, a tak řekl: “Můj milý příteli, samozřejmě, že nic nepotřebuji, ale když Mi Můj oddaný něco dává z lásky, i kdyby to byla sebenepatrnější věc, přijmu ji s velkou radostí. Na druhou stranu, pokud někdo není oddaný, může Mi nabízet i velmi cenné věci, ale Já nemám zájem je přijímat. Ve skutečnosti přijímám jenom věci obětované s oddaností a láskou; jiné věci nepřijmu, bez ohledu na to, jak jsou cenné. Pokud Mi Můj čistý oddaný obětuje něco docela obyčejného — malý květ, kousek lístku, trochu vody — a naplní svou oběť láskou a oddaností, pak to nejen rád přijmu, ale i sním s velkým potěšením.”

Pán Krišna ujistil Sudámu Vipru, že velice rád přijme rýžové vločky, které přinesl ze svého domova, ale Sudámá Vipra se přesto ostýchal je Pánu dát. Myslel si: “Jak mohu Krišnovi nabídnout takovou nicotnost?” a jenom sklonil hlavu.

Pán Krišna, Nadduše, ví o všem v srdcích všech. O každém ví, co chce a co potřebuje. Proto znal i důvod, proč za Ním Sudámá Vipra přišel. Věděl, že tam přišel na žádost manželky, donucen krajní chudobou. Když myslel na Sudámu jako na svého drahého přítele ze školy, věděl, že Sudámova přátelská láska k Němu nebyla nikdy poskvrněna touhou po hmotném prospěchu. Krišna uvažoval: “Sudámá Mě nepřišel o nic požádat; přišel za Mnou jen kvůli žádosti své ženy, aby ji potěšil.” Pán Krišna se proto rozhodl obdařit Sudámu Vipru větším bohatstvím, než jaké si dovede představit i král nebes.

Potom popadl uzlíček rýžových vloček, který visel na rameni chudého bráhmany, zabalený v cípu jeho přehozu, a řekl: “Co je to? Můj milý příteli, tys Mi přinesl dobré, chutné rýžové vločky!” Aby Sudámovi Viprovi dodal sebedůvěry, řekl mu: “Myslím, že toto množství rýžových vloček nasytí nejen Mě, ale celé stvoření.” Z tohoto prohlášení je zřejmé, že Krišna jakožto původní zdroj všeho je kořenem celého stvoření. Stejně jako se zaléváním kořene okamžitě dodá vláha každé části stromu, oběť Krišnovi nebo jakoukoliv činnost vykonanou pro Krišnu je třeba považovat za nejvyšší dobročinnou práci pro všechny, protože prospěch z takové oběti se roznáší po celém stvoření. Láska ke Krišnovi se předává všem živým bytostem.

Zatímco Pán Krišna k Sudámovi Viprovi hovořil, snědl jedno sousto rýžových vloček z jeho uzlíku, a když chtěl jíst druhé sousto, Rukminídéví, samotná bohyně štěstí, uchopila Pána za ruku a zadržela Ho. Poté, co se dotkla Krišnovy ruky, řekla: “Můj milý Pane, jedno takové sousto rýžových vloček stačí, aby ten, kdo je přinesl, velice zbohatl v tomto životě a aby ho bohatství provázelo i v životě příštím. Můj Pane, jsi ke svému oddanému tak laskavý, že už pouhé jedno sousto rýžových vloček Tě velice potěší, a Tvá spokojenost zaručí oddanému bohatství v tomto i příštím životě.” To naznačuje, že když oddaný Pánu Krišnovi obětuje s láskou a oddaností jídlo a Jeho to potěší a přijme to, pak je Rukminídéví, bohyně štěstí, tomuto oddanému tak zavázaná, že musí osobně přijít do jeho domu, aby z něj udělala ten nejbohatší domov na světě. Pokud někdo dostatečně nasytí Nárájana, pak Lakšmí, bohyně štěstí, se automaticky stává hostem v jeho domě, což znamená, že tento dům zbohatne. Učený bráhmana Sudámá strávil noc v domě Pána Krišny, a když tam byl, připadal si, jako by žil na vaikunthské planetě. Ve skutečnosti opravdu žil na Vaikuntě, neboť místo, kde žije Pán Krišna, původní Nárájan, a Rukminídéví, bohyně štěstí, se neliší od duchovních planet, Vaikunthalók.

Když byl učený bráhmana Sudámá v paláci Pána Krišny, zjevně od Něho nic hmotného nedostal, ale přesto Ho o nic nepožádal. Druhý den ráno se vydal zpátky domů, stále myslel na to, jak ho Pán Krišna přijal, a tak se topil v transcendentální blaženosti. Celou cestu domů jen vzpomínal na Krišnovo jednání a byl velice rád, že se s Pánem setkal.

Bráhmana přemýšlel: “Vidět Pána Krišnu, který je tak oddaný bráhmanům, je to největší potěšení. Jak velkým je milovníkem bráhmanské kultury! Je sám Nejvyšší Brahman, a přesto udržuje živé vztahy s bráhmany. Také má bráhmany v takové úctě, že si i tak chudého bráhmanu, jako jsem já, přitiskl na hruď, přestože si kromě bohyně štěstí nikdy nikoho na hruď netiskne. Jak by bylo možné srovnávat mne, chudého, hříšného bráhmanu, s Nejvyšším Pánem Krišnou, který je jediným útočištěm bohyně štěstí? A přesto mě s upřímným potěšením objal svými transcendentálními pažemi, protože mě považuje za bráhmanu. Pán Krišna ke mně byl tak laskavý, že mě nechal sedět na stejné posteli, na kterou si lehá bohyně štěstí. Považoval mě za skutečného bratra. Ani nevím, jak bych Mu měl být zavázán. Když jsem byl unavený, Šrímatí Rukminídéví, bohyně štěstí, mě vlastnoručně ovívala čámarou. Vůbec nedbala na své vznešené postavení první Krišnovy královny. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mi sloužil, protože si velice váží bráhmanů. Masíroval mi nohy, vlastní rukou mi podával jídlo, a tak mě vlastně uctíval! Každý v celém vesmíru uctívá lotosové nohy Pána Krišny s touhou dosáhnout nebeských planet, osvobození, hmotného bohatství všeho druhu nebo dokonalosti mystických sil. A ke mně byl Pán přesto tak laskavý, že mi vůbec nic nedal, protože dobře věděl, že jsem chudák, a kdybych dostal nějaké peníze, mohl bych zpyšnět, zbláznit se do hmotného bohatství, a tak na Něho zapomenout.”

Úvaha bráhmany Sudámy je správná. Když se obyčejný chudý člověk modlí k Pánu, aby mu požehnal hmotným bohatstvím, a když nějakým způsobem po hmotné stránce zbohatne, okamžitě zapomene, jak je Pánu zavázán. Proto Pán nedává svému oddanému bohatství, dokud není oddaný důkladně vyzkoušený. Když začínající oddaný Pánu upřímně slouží a zároveň chce hmotné bohatství, Pán mu spíše brání v tom, aby nějaké získal.

S těmito myšlenkami nakonec učený bráhmana došel ke svému domu. Tam však uviděl, že se všechno úžasně změnilo. Na místě jeho chýše stály velké paláce z cenných kamenů a drahokamů zářící jako slunce, měsíc a paprsky ohně. Byly tam nejen ohromné paláce, ale mezi nimi také krásně vyzdobené parky, ve kterých se procházelo mnoho nádherných mužů a žen. V parcích byla pěkná jezera, plná lotosových květů a nádherných lilií a také hejna pestrobarevných ptáků. Bráhmana se díval na tu úžasnou proměnu svého rodiště a přemýšlel: “Jak to, že tu vidím takové změny? Patří toto místo mně, nebo někomu jinému? Pokud je to stejné místo, kde jsem dříve žil, jak je potom možné, že se tak úžasně změnilo?”

Zatímco učený bráhmana takto uvažoval, skupina krásných mužů a žen s rysy polobohů ho za doprovodu hudebníků přišla přivítat. Všichni zpívali příznivé písně. Když o manželově návratu uslyšela bráhmanova žena, zaradovala se a chvatně vyšla z paláce. Byla tak nádherná, že to vypadalo, jako by mu vyšla vstříc samotná bohyně štěstí. Jakmile uviděla svého muže, z očí jí vyhrkly slzy radosti a zalkl se jí hlas, takže ani nebyla schopná ho oslovit. Nadšením jen zavřela oči. S velkou láskou se však před svým manželem poklonila a v duchu si představila, jak ho objímá. Byla dokonale ozdobená zlatým náhrdelníkem a dalšími šperky, a když stála mezi služebnicemi, vypadala jako manželka poloboha, která právě sestoupila z nebeského letadla. Bráhmana žasl, že vidí svou manželku tak nádhernou, a s hlubokou nákloností a beze slova s ní vešel do paláce.

Když vstoupil do svých osobních komnat v paláci, viděl, že to nejsou obyčejné komnaty, ale sídlo krále nebes. Palác obklopovalo mnoho sloupů z drahokamů. Pohovky a postele byly ze slonoviny, posázené zlatem a drahokamy; ložní prádlo bylo bílé jako mléčná pěna a hebké jako lotos. Bylo tam mnoho ovívadel se zlatými držáky a mnoho zlatých trůnů s poduškami na sezení měkkými jako lotosové květy. Na různých místech visely sametové a hedvábné baldachýny, protkané šňůrami perel. Celá stavba stála na prvotřídním průsvitném mramoru se smaragdovými rytinami. Ženy v paláci držely lampy z drahých kamenů; plameny a drahokamy společně vytvářely úžasně zářivé světlo. Když bráhmana viděl, že se znenadání změnila jeho situace a najednou je bohatý, a když nemohl zjistit příčinu této náhlé změny, začal vážně uvažovat, jak se to mohlo stát.

Přemýšlel: “Od začátku života jsem byl velice chudý. Co by tedy mohlo být příčinou toho, že mám náhle tak velké bohatství? Nenacházím jiný důvod než milostivý pohled mého přítele Pána Krišny, vůdce jaduovské dynastie. Toto jsou jistě dary Krišnovy bezpříčinné milosti. Pán je soběstačný, je manžel bohyně štěstí, a proto stále v plné míře oplývá šesti vznešenými atributy. Ví, na co Jeho oddaný myslí, a přepychově plní jeho touhy. To vše je dílo mého přítele Pána Krišny. Můj nádherný tmavý přítel Krišna je mnohem štědřejší než mrak, který může naplnit vodou velký oceán. Mrak může spustit v noci vydatný déšť, aby uspokojil zemědělce a nerušil ho srážkami během dne, ale když se zemědělec ráno probudí, přesto si myslí, že pršelo málo. Pán podobně plní touhy všech úměrně jejich postavení, ale ten, kdo si není vědom Krišny, považuje všechny Pánovy dary za nedostatečné v porovnání s jeho touhou. Na druhou stranu Pán, když dostane od svého oddaného s láskou nějakou maličkost, tak ji považuje za velký a cenný dar. Já jsem toho živým příkladem: nabídl jsem Mu jen hrst rýžových vloček, a On mi dal na oplátku větší bohatství, než má král nebes.”

Co oddaný Pánu nabízí, Pán ve skutečnosti nepotřebuje, protože je soběstačný. Když oddaný Pánu něco obětuje, prospěje to jemu samotnému, protože vše, co Pánu dá, se mu vrátí miliónkrát znásobené. Člověk neztrácí tím, že něco Pánu dává; naopak miliónkrát získává.

Bráhmana se cítil Krišnovi velice zavázaný a myslel si: “Modlím se, abych byl přítelem Pána Krišny a abych Mu sloužil a s láskou se Mu odevzdával život za životem. Nechci žádné bohatství. Má jediná touha je nezapomenout na službu Jemu. Chci se sdružovat jen s Jeho čistými oddanými. Ať jsou mé činnosti i mysl stále zapojené jen do služby Jemu. Nezrozený Nejvyšší Pán, Osobnost Božství Krišna, ví, že mnoho velkých osobností pokleslo ze svých postavení kvůli nadměrnému bohatství. Proto někdy bohatství nedá, i když Ho oddaný o nějaké žádá. Pán je na své oddané velice opatrný. Když by oddaný, který není vyzrálý v oddané službě, dostal velké bohatství, mohl by poklesnout ze svého postavení, jelikož se nachází v hmotném světě, a proto mu Pán žádné bohatství nedá. To je další projev Pánovy bezpříčinné milosti vůči svému oddanému. Jeho prvním zájmem je, aby oddaný nepoklesl. Je jako starostlivý otec, který nedá příliš velké bohatství do rukou nevyzrálého syna, ale dá mu celou pokladnici, jakmile syn vyroste a ví, jak s penězi nakládat.”

Učený bráhmana tedy došel k závěru, že ať už od Pána získal jakékoliv bohatství, neměl by ho používat pro svůj nadměrný smyslový požitek, ale pro službu Pánu. Bráhmana své nově nabyté bohatství přijal, ale v náladě odříkání. Zůstal nepřipoutaný ke smyslovému požitku, a tak žil pokojně se svou manželkou a ze všeho bohatého vybavení se těšil jako z Pánova prasádam. Pochutnával si na různých pokrmech tak, že je nejprve obětoval Pánu a pak je přijímal jako prasádam. To platí i pro nás — pokud Pánovou milostí získáme výsady, jako je hmotné bohatství, sláva, moc, vzdělání či krása, je naší povinností považovat je za dary od Pána, které se musí použít ke službě Jemu, a ne pro náš smyslový požitek. Učený bráhmana zůstal v tomto postavení, a tak jeho láska ke Krišnovi den za dnem rostla; ani velké bohatství ji nezničilo. Hmotné bohatství se může stát příčinou degradace, ale i povznesení; podle toho, za jakým účelem se používá. Používá-li se pro smyslový požitek, způsobuje degradaci, a používá-li se pro službu Pánu, vede k povznesení.

Z jednání Pána Krišny se Sudámou Viprou je zřejmé, že Nejvyšší Osobnost Božství velice těší lidé mající bráhmanské vlastnosti. Kvalifikovaný bráhmana jako Sudámá Vipra je přirozeně oddaným Pána Krišny. Proto se říká: brāhmaṇo vaiṣṇavaḥ — bráhmana je vaišnava. Někdy se také říká: brāhmaṇaḥ paṇḍitaḥ. Pandit znamená vysoce vzdělaný člověk. Bráhmana nemůže být hloupý nebo nevzdělaný. Existují tedy dva druhy bráhmanů: vaišnavové a panditové. Ti, kdo jsou pouze učení, jsou panditové, ale ještě nejsou oddanými Pána neboli vaišnavy. Ti Pána Krišnu nijak zvlášť netěší. Být jen učeným bráhmanou není dostatečná kvalifikace, která by upoutala Nejvyšší Osobnost Božství. Bráhmana musí být nejen kvalifikovaný podle požadavků uvedených v písmech, jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam, ale zároveň musí být i oddaným Pána Krišny. Názorným příkladem je Sudámá Vipra. Byl kvalifikovaným bráhmanou, nepřipoutaným k jakémukoliv hmotnému smyslovému požitku, a zároveň byl velkým oddaným Pána Krišny. Pán Krišna, který se těší ze všech obětí a veškeré askeze, má velice rád bráhmany, jako je Sudámá Vipra, a přímo z Pánova chování jsme viděli, jak takové bráhmany uctívá. Stát se vaišnavským bráhmanou jako Sudámá Vipra je tedy ideálem lidské dokonalosti.

Sudámá Vipra osobně poznal, že i když je Pán Krišna nepřemožitelný, přesto se někdy nechá přemoci od svých oddaných. Uvědomil si, jak byl k němu Pán Krišna laskavý, a zůstával neustále v transu, pohroužený v myšlenkách na Krišnu. Díky tomuto nepřetržitému styku s Pánem Krišnou se zcela rozplynula veškerá temnota hmotného znečištění, která ještě zbývala v jeho srdci, a velice brzy byl přemístěn do duchovního království, které je cílem všech světců v dokonalém životním stavu.

Šukadéva Gósvámí prohlásil, že všichni, kdo poslouchají tento příběh o Sudámovi Viprovi a Pánu Krišnovi, budou vědět, v jaké lásce Pán Krišna chová oddané bráhmany, jako byl Sudámá. Proto každý, kdo vyslechl tento příběh, postupně vyvine stejné vlastnosti jako Sudámá Vipra, a tak bude přemístěn do duchovního království Pána Krišny.