No edit permissions for Čeština

DODATEK TŘI

BHÍŠMŮV NEBESKÝ PŮVOD

V dávných dobách žil král jménem Maháviša. Bĕhem svého dlouhého života vykonal vznešené obĕti a jejich výsledkem bylo, že se na konci života odebral do sídla Indry. Jednou na shromáždĕní bohů, kde byl i Brahmá, Maháviša spatřil božsky krásnou Gangu. Když na ni hledĕl, závan vĕtru jí náhle odvál odĕv. Všichni nebešťané odvrátili zrak, jen Maháviša na ní zíral i nadále, uchvácen její krásou. Za tuto neomalenost jej Brahmá proklel: „Příštĕ se zrodíš na Zemi, ale v dalším životĕ se sem znovu vrátíš.“

Maháviša se na okamžik zamyslel a vzpomínal na všechny panovníky na Zemi. Za nejzbožnĕjšího z nich považoval krále Pratípu. Proto se Brahmy zeptal, zda by se mohl stát Pratípovým synem, a Brahmá souhlasil.

Gangá, když vidĕla, jak je k ní Maháviša nestoudnĕ přitahován, odešla ze shromáždĕní s hlavou plnou myšlenek jen na nĕj. Cestou potkala vasuy, kteří vypadali sklíčenĕ. Když se jich zeptala na příčinu jejich malomyslnosti, odpovĕdĕli jí: „Proklel nás mocný riši Vasištha. Budeme se muset brzy narodit na Zemi jako lidé. Proto jsme tak smutní.“

Gangá slyšela, jak se osm vasuů snažilo Vasišthovi vzít jeho nebeskou krávu Nandiní. Manželka jejich vůdce Djaua svého muže úpĕnlivĕ žádala, ať se jí zmocní, protože tato kráva mohla každému dát vše, co si přál. Djau s žádostí své ženy souhlasil a s pomocí svých bratrů krávu ukradl. Když Vasištha krádež odhalil, strašlivĕ se rozzuřil. Díky své mystické moci poznal, že krádež mají na svĕdomí vasuové. Dotkl se posvátné vody a vyřkl kletbu.

Vasuové se o prokletí brzy dozvĕdĕli a přišli za rišim. Krávu mu kajícnĕ vrátili a žádali ho o odpuštĕní. Vasištha však prohlásil, že jeho slova nemohou vyjít nazmar. Znovu a znovu ho žádali o smilování, až nakonec řekl: „Vás osm vasuů se narodí na Zemi, ale brzy se od kletby osvobodíte. Pouze Djau, hlavní viník, bude muset na Zemi zůstat celý život. Bude ctnostný, mocný a znalý Véd, ale nezplodí žádného potomka. Ve skutečnosti se bude muset zdržet rozkoše se ženami.“

Vasuové požádali Gangu, ať přijde na Zem jako žena a stane se jejich matkou, protože si nepřáli vstoupit do lůna žádné ženy z lidského rodu. Když se jich Gangá zeptala, koho si vybrali za svého otce, odpovĕdĕli jí: „Žije tam král jménem Pratípa, který bude mít brzy syna Šántanua. Tento princ je předurčen, aby se stal naším otcem.“

To Gangu potĕšilo. Šántanu bude vtĕlením Maháviši. Usmála se: „Určitĕ se stanu vaší matkou. Nyní jdĕte, kam si přejete. Brzy se opĕt setkáme.“

Za čas vasuové poklesli z nebes a Gangá se vydala na Zem. Krátce poté při toulkách po březích Gangy bohyni potkal Šántanu. Zasažen její krásou cítil, jak se mu ježí vlasy. Její rysy byly dokonalé a zdobil ji jemný, hedvábný šat, nádherný jako tyčinky lotosových kvĕtů. Otevřel ústa dokořán a nedokázal od ní odtrhnout oči.

Ganze se pohledný vladař také zalíbil a jeho upřený pohled opĕtovala. Její temné oči se setkaly s jeho a Šántanuovým tĕlem probĕhlo vzrušení. Přiblížil se k ní a řekl: „Ó nádherná, ať jsi bohyní, gandharví, Dánavou, asurou či apsarou, prosím tĕ, staň se mojí ženou. Zdá se, že nemáš žádného ochránce. Dovol mi stát se tvým útočištĕm.“

Gangá cudnĕ sklopila zrak: „Ó králi, stanu se tvojí ženou a podrobím se tvým příkazům, ale mám jednu podmínku   —   nesmíš zasahovat do mých činů, ať s nimi budeš souhlasit, či nikoliv. Nikdy mĕ také nesmíš oslovit hrubými slovy. Pokud se budeš chovat tímto způsobem, zůstanu s tebou. V opačném případĕ okamžitĕ odejdu.“

Král se nad její žádostí sotva zamyslel. „Budiž,“ odpovĕdĕl okamžitĕ. Odvezl ji zpĕt do Hastinápuru a ještĕ téhož dne probĕhl svatební obřad.

Do nebeské krásy Gangy zahledĕný Šántanu nevnímal, jak plyne čas. Po společnĕ stráveném roce, který mu připadal jako nĕkolik dnů, se Ganze narodil syn. Pár dní po porodu však vhodila dítĕ do Gangy, jejíž vody ho odnesly pryč. Ačkoliv byl Šántanu vydĕšen, vzpomnĕl si na podmínku, kterou mu dala Gangá, a nic neříkal, protože ji nechtĕl ztratit.

Po sedm let se jim každý rok narodil syn. Gangá pokaždé vzala dítĕ k řece a hodila ho do vody. Králi se vždy podařilo ovládnout se, ale když se Gangá chystala utopit jejich osmé dítĕ, již to nedokázal snést. Bĕžel za ní a křičel: „Přestaň! Ó ty ukrutnice, proč zabíjíš naše dĕti? Vražedkynĕ svých synů, svými činy pácháš velké hříchy.“

Gangá se zastavila u břehu řeky a otočila se k Šántanuovi: „Jelikož toužíš po dítĕti, toto nezabiji. Ó králi, vezmi si je a vychovej ho jako svého syna. Bezpochyby tvému rodu přinese slávu. Podle naší dohody však teď musím odejít.“

Gangá pak nechápajícímu králi vyjevila svoji totožnost. Řekla mu o Vasišthovĕ prokletí vasuů. „Tak jsem zbavila tyto bohy rišiho kletby. Toto osmé dítĕ je Djau, který bude muset zůstat na Zemi po celý život.“

Šántanu pochopil, o co jde, a došlo mu, že to všechno určil osud. Pokusil se Gangu přemluvit, ale byla neoblomná. Král ji pak požádal, ať s sebou dítĕ vezme na nebesa. Až z nĕj bude mladý muž, může se na Zem vrátit. Gangá souhlasila. Držíce dĕcko u prsou zmizela v řece.

Zarmoucený Šántanu se vrátil do svého hlavního mĕsta Hastinápuru. Nadále vládl lidem a proslul ctností. Občané ho milovali a on vládl svĕtu soucitnĕ a spravedlivĕ. Říkalo se, že když na nĕkoho jen položí ruku, okamžitĕ ho tím zbaví všech hmotných bolestí a úzkosti.

Od té doby, co Gangá odešla, uplynulo nĕkolik let. Jednoho dne byl král na honu nedaleko Gangy. Když po břehu řeky štval jelena, všiml si, že voda v řece, předtím hluboká a tekoucí proudem, teče náhle tenkým pramínkem. Krále to udivilo, a tak se vydal proti proudu, aby zjistil příčinu. Brzy narazil na bohu podobného mladíka, který připomínal samotného Indru. Přívĕtivĕ vyhlížející chlapec držel obrovský luk a svými šípy vytvořil hráz, která zadržovala říční proud. Krále nad tímto podivuhodným činem žasl a upřenĕ chlapce pozoroval ve snaze zjistit jeho totožnost. Chlapec náhle zmizel a král, který tušil, že je to jeho syn, promluvil k řece: „Gango, ukaž mi moje dítĕ.“

Jakmile domluvil, z vod vystoupila bohynĕ, která onoho chlapce držela za ruku. Přistoupila ke králi a řekla: „Zde je osmý syn, kterého jsme společnĕ zplodili. Nyní si ho vezmi, ó vznešený králi. Pečlivĕ jsem ho vychovala. Pod vedením takových mudrců, jako je Vasištha, Šukra a Parašuráma, se stal zbĕhlým ve všech aspektech védského poznání a znalcem zbraní a vojenství.“

Poté Gangá zmizela a chlapce zanechala se Šántanuem. Král ho vzal zpĕt do mĕsta, kde se pozdĕji proslavil jako Bhíšma.

« Previous Next »