Kapitola první

Ve třetím zpĕvu, dvacáté deváté kapitole, 12. a 13. verši Šrímad Bhágavatamu Šríla Kapiladéva poučuje svou matku o následujících příznacích čisté oddané služby: „Má drahá matko, mysl Mých čistých oddaných, kteří netouží po hmotném prospĕchu nebo filozofické spekulaci, je tak zamĕstnána v Mé službĕ, že Mĕ nechtĕjí o nic žádat — kromĕ toho, aby Mi mohli sloužit. Neprosí dokonce ani o to, aby se Mnou mohli žít v Mém sídle.“
 

Existuje pĕt druhů osvobození: splynout s Pánem, žít s Nejvyšším Pánem na stejné planetĕ, mít stejné rysy jako Pán, užívat stejného bohatství jako Pán a žít jako společník Pána. Oddaný nechce ani žádný z pĕti druhů osvobození, o hmotném smyslovém požitku ani nemluvĕ. Je spokojený jednoduše tím, že s láskou slouží Pánu. To je příznak čisté oddanosti.
 

Citát Kapiladévy ze Šrímad Bhágavatamu popisuje skutečné postavení čistého oddaného a také definuje základní příznaky čisté oddané služby. Rúpa Gósvámí popisuje další příznaky oddané služby a dokládá je citáty z různých písem. Uvedl, že existuje šest následujících příznaků čisté oddané služby:
 

Kršna je všepřitahující, ale čistá oddaná služba přitahuje dokonce i Jeho. To znamená, že je transcendentálnĕ silnĕjší než samotný Kršna, protože je to Kršnova vnitřní síla.
 

V Bhagavad-gítĕ Pán říká, že človĕk by mĕl zanechat všeho ostatního a odevzdat se Jemu. Také zde slibuje, že odevzdanou duši ochrání před reakcemi za všechny hříšné činy. Šríla Rúpa Gósvámí říká, že utrpení vyplývající z hříšných činností jsou následkem tĕchto hříchů a též hříchů spáchaných v našich dřívĕjších životech. Človĕk se obvykle dopouští hříšných činností následkem nevĕdomosti, ale nevĕdomost neomlouvá a následků za hříšné činnosti nás nezbavuje. Hříšné činnosti jsou dvojího druhu: zralé a nezralé. Hříšné činnosti, za které v současnosti trpíme, se nazývají zralé a hříšné činnosti, které jsou v nás uschovány a za které jsme ještĕ netrpĕli, se považují za nezralé. Človĕk může například spáchat zločin, ale nebýt za nĕj ještĕ uvĕznĕn. Jakmile je však vypátrán, okamžitĕ ho čeká trest. Podobnĕ za nĕkteré hříšné činnosti na nás čeká utrpení v budoucnosti a za jiné, které jsou zralé, trpíme v současnosti.
 

Existuje tedy řetĕz hříšných činností a je doprovázejícího utrpení. Podmínĕné duše trpí za tyto hříchy život za životem. V současném životĕ trpí následky hříšných činností ze svého minulého života a mezitím si vytváří další utrpení pro svůj budoucí život. Zralé hříšné činnosti se projeví, když človĕk trpí nĕjakou chronickou nemocí, když trpí nĕjakým právním postihem, když se narodí v nízké a degradované rodinĕ nebo když je nevzdĕlaný či velice ošklivý.
 

V současnosti trpíme za mnoho předešlých hříšných činností, a v budoucnosti můžeme trpĕt za současné, ale všechny reakce hříšných činů lze okamžitĕ zastavit, zapojíme-li se do uvĕdomování si Kršny. Důkazem toho je citát Rúpy Gósvámího z jedenáctého zpĕvu, čtrnácté kapitoly, 19. verše Šrímad Bhágavatamu. V tomto verši dává Pán Kršna pokyny Uddhavovi: „Můj drahý Uddhavo, oddaná služba je jako žhnoucí oheň, který může spálit na popel neomezené množství paliva, které do nĕho přiložíme.“ To znamená, že stejnĕ jako planoucí oheň může spálit na popel jakékoliv množství paliva, tak oddaná služba Pánu může spálit veškeré hříšné činnosti. V Gítĕ si Ardžuna například myslel, že bojování je hříšná činnost, ale Kršna ho zamĕstnal na bojišti pod svým vedením a bojování se tak stalo oddanou službou. Ardžuna proto nepodléhal žádné hříšné reakci.
 

Šríla Rúpa Gósvámí cituje další verš ze třetího zpĕvu Šrímad Bhágavatamu, 6. verš třicáté třetí kapitoly, ve kterém Dévahúti oslovuje svého syna Kapiladévu a říká: „Můj drahý Pane, existuje devĕt různých druhů oddané služby, počínaje nasloucháním a opĕvováním. Každý, kdo naslouchá Tvým zábavám, opĕvuje Tvou slávu, kdo se Ti klaní, kdo na Tebe myslí a tímto způsobem provádí nĕjaký z devíti druhů oddané služby — dokonce i když je narozen v rodinĕ pojídačů psů (nejnižší třída lidstva) — se okamžitĕ kvalifikuje pro vykonávání obĕtí.“ Jak by tedy bylo možné, aby nĕkdo oddanĕ sloužil, byl si zcela vĕdom Kršny a nebyl přitom očištĕn? To není možné. Človĕk zamĕstnaný v oddané službĕ je bezpochyby očištĕn od všeho znečištĕní hmotnými hříšnými činnostmi. Oddaná služba má skutečnĕ sílu smazat všechny druhy reakcí za hříšné skutky. Oddaný se má nicménĕ neustále na pozoru, aby se nedopustil nĕjakých hříšných činností. To je zvláštní kvalifikace oddaného. Šrímad Bhágavatam říká, že díky vykonávání oddané služby se i človĕk, který se narodil v rodinĕ pojídačů psů, může zúčastnit provádĕní obřadů doporučených ve Védách. Předpokládá se, že človĕk narozený v rodinĕ pojídačů psů vĕtšinou není způsobilý k provádĕní obĕti (yajña). Kasta knĕží, která se stará o vykonávání obřadů předepsaných ve Védách, se nazývá bráhmanská kasta. Dokud človĕk není bráhmanem, nemůže tyto obřady provádĕt.
 

Človĕk se narodí v bráhmanské rodinĕ nebo v rodinĕ pojídačů psů podle svých předchozích činností. Narodí-li se človĕk v rodinĕ pojídačů psů, znamená to, že všechny jeho předchozí činnosti byly hříšné. Když se však dokonce i takový človĕk vydá na cestu oddané služby a začne zpívat svatá jména Pána — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — je okamžitĕ způsobilý provádĕt obřady. Znamená to, že jeho hříšné reakce byly smazány.
 

V Padma Puránĕ stojí, že existují čtyři druhy následků za hříšné činnosti: (1) následek, který ještĕ nedozrál, (2) následek v podobĕ semene, (3) následek, který již dozrál a (4) následek, který je témĕř zralý. Je také psáno, že všechny čtyři následky jsou u tĕch, kteří se odevzdají Nejvyšší Osobnosti Božství, Višnuovi, a s plným vĕdomím Kršny se zamĕstnají v Jeho oddané službĕ, okamžitĕ zničeny.
 

Následky označené jako „témĕř zralé“ se vztahují na utrpení, které človĕka sužuje v současnosti, a následky „v podobĕ semene“ jsou v srdci, kde je jistá zásoba hříšných tužeb v podobĕ semen. Sanskrtské slovo kūṭam znamená, že tyto tužby jsou témĕř připraveny vytvořit semeno nebo výsledek semene. „Nezralý následek“ poukazuje na případ, kdy ještĕ nezačalo klíčení. Z tohoto výroku Padma Purány můžeme chápat, že hmotné znečištĕní je velice jemné. Jeho počátek, dozrávání, výsledky a to, jak je človĕk tĕmito výsledky postižen v podobĕ utrpení, jsou částí velkého řetĕzu. Když človĕk onemocní, je často velice tĕžké zjistit příčinu nemoci; odkud pochází a jak postupuje. Utrpení z nemoci se však neobjeví znenadání. Vždy to nĕjakou dobu trvá. Ve zdravotnictví lékař z opatrnosti preventivnĕ očkuje proti vzrůstajícímu znečištĕní, a podobnĕ praktickou injekcí na zastavení všech dozrávajících semen našich hříšných činností je jednoduše zapojit se do uvĕdomování si Kršny.
 

V této souvislosti uvádí Šukadéva Gósvámí v šestém zpĕvu, druhé kapitole, 17. verši Šrímad Bhágavatamu příbĕh o Adžámilovi, který začal svůj život jako dobrý a svĕdomitý bráhman, ale v mladistvém vĕku ho zcela zkazila prostitutka. Na konci zpustlého života ho i navzdory tolika hříchům zachránilo pouhé volání jména „Nárájana“ (Kršna). Šukadéva poukazuje na to, že odříkání, dobročinnost a vykonávání obřadů pro zastavení následků hříšných činností se doporučuje, ale to samotné nemůže odstranit semeno hříšné touhy, jako tomu bylo v případĕ Adžámily v jeho mládí. Semeno hříšné touhy může být odstranĕno pouze dosažením vĕdomí Kršny, čehož lze velice snadno dosáhnout zpíváním mahá-mantry neboli Haré Kršna mantry, jak doporučil Šrí Čaitanja Maháprabhu. Jinými slovy — dokud človĕk nepřijme cestu oddané služby, nemůže se zcela zbavit všech následků za hříšné činnosti.
 

Provádĕním védských obřadů, rozdáváním penĕz na dobročinné účely a odříkáním se človĕk může dočasnĕ osvobodit od reakcí za hříšné činnosti, ale v příštím okamžiku se musí hříšnými činnostmi opĕt zamĕstnat. Človĕk trpící nĕjakou pohlavní chorobou kvůli přílišnému holdování pohlavnímu životu musí podstoupit velké bolesti při léčbĕ, a pak je na čas vyléčen. Jelikož však nebyl schopen odstranit sexuální touhu ze svého srdce, musí se opĕt oddávat stejným vĕcem a stát se obĕtí stejné nemoci. Léčení může poskytnout dočasnou úlevu z utrpení, které tato pohlavní nemoc způsobuje, ale dokud človĕk nedostane potřebné vzdĕlání a nepochopí, že pohlavní život je odporný a hodný zavržení, není možné, aby se před opakovaným utrpením zachránil. Podobnĕ obĕti, dobročinnost a odříkání, které jsou doporučeny ve Védách, mohou u človĕka dočasnĕ zastavit hříšné jednání, ale dokud není jeho srdce čisté, bude muset opakovat hříšné činnosti znovu a znovu.
 

Další příklad ze Šrímad Bhágavatamu je o slonu, který přijde k jezeru, velice důkladnĕ se vykoupe a řádnĕ si očistí celé tĕlo. Jakmile pak vyjde na břeh, znovu vezme prach ze zemĕ a rozpráší si ho po čistém tĕle. Človĕk, který nemá rozvinuté vĕdomí Kršny, nemůže být zcela zbaven touhy po hříšných činnostech. Ani metody jógy, ani filozofická spekulace a ani plodonosné činnosti nemohou človĕka zachránit před semeny hříšných tužeb. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, když se človĕk zamĕstná v oddané službĕ.
 

Další zmínka je ve čtvrtém zpĕvu, dvacáté druhé kapitole, 39. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Sanat-kumára říká: „Můj drahý králi, falešné ego lidské bytosti je tak silné, že ji drží v hmotném bytí jakoby staženou silným provazem. Pouze oddaní mohou velice snadno přeseknout uzel tohoto silného provazu tím, že se zamĕstnají ve vĕdomí Kršny. Ostatní, kteří si nejsou vĕdomi Kršny, ale kteří se snaží stát velkými mystiky nebo dĕlat velké obřady, nemohou dĕlat pokroky jako oddaní. Je proto povinností všech zamĕstnat se v činnostech ve vĕdomí Kršny a osvobodit se z pevného pouta falešného ega a materialistických činností.“
 

Pouto falešného ega je způsobeno nevĕdomostí. Dokud si človĕk není vĕdom své vlastní totožnosti, bude jistĕ jednat chybnĕ a zaplete se do hmotného znečištĕní. Nevĕdomost o skutečném poznání může být odstranĕna vĕdomím Kršny, jak je potvrzeno v Padma Puránĕ: „Čistá oddaná služba ve vĕdomí Kršny je nejvyšší osvícení, a přijde-li osvícení, je jako planoucí lesní požár, který zabíjí všechny nepříznivé hady tužeb.“ Zde je uveden příklad s lesním požárem, kdy šířící se žár okamžitĕ zabije všechny hady. V lese je na zemi mnoho hadů, a když dojde k požáru, spálí se suché listí, což hady okamžitĕ zničí. Zvířata, která mají čtyři nohy, mohou před ohnĕm utéci nebo se o to alespoň pokusit, ale hady to okamžitĕ zabije. Podobnĕ žhnoucí oheň vĕdomí Kršny je tak silný, že okamžitĕ zabije hady nevĕdomosti.
 

Šríla Rúpa Gósvámí podal definici, co je vlastnĕ příznivé. Řekl, že za skutečnĕ příznivé je možné považovat jen činnosti blahodárné pro všechny lidi na svĕtĕ. V současné dobĕ se různé skupiny lidí zamĕstnávají činnostmi pro blaho obce, společnosti nebo národa. Existuje dokonce pokus v podobĕ Organizace spojených národů, který má pomoci celému svĕtu. Ale národnostní činnosti jsou velice omezené a mají takové nedostatky, že všeobecný masový program pro blaho celého svĕta není prakticky možný. Hnutí pro vĕdomí Kršny je však tak pĕkné, že může přinést ten nejvĕtší prospĕch celému lidstvu. Může k nĕmu být přitahován každý a každý může pocítit výsledek. Rúpa Gósvámí a ostatní vzdĕlaní učenci jsou zajedno v tom, že široká celosvĕtová propagace hnutí pro vĕdomí Kršny, které učí oddanou službu, je nejvyšší humanitní činností pro veřejné blaho.
 

To, jak hnutí pro vĕdomí Kršny může připoutat pozornost celého svĕta a jak každý človĕk, který si je vĕdom Kršny, může cítit radost, je uvedeno v Padma Puránĕ následovnĕ: „O človĕku, který je zamĕstnán v oddané službĕ, plnĕ si vĕdom Kršny, by se mĕlo vĕdĕt, že prokazuje celému svĕtu tu nejlepší službu, a že tĕší každého na svĕtĕ. Spolu s lidskou společností přináší potĕšení dokonce i stromům a zvířatům, protože takové hnutí je také začne přitahovat.“ Šrí Čaitanja to prakticky ukázal, když cestoval přes lesy Džhárikhanda ve střední Indii a rozšiřoval své sankírtanové hnutí. Tygři, sloni, srnci a všechna ostatní divoká zvířata se k Nĕmu připojili a každý po svém tancoval a zpíval Haré Kršna.
 

Človĕk vĕdomý si Kršny, zapojený do oddané služby, navíc může vyvinout všechny dobré vlastnosti, které můžeme vidĕt u polobohů. Šukadéva Gósvámí v pátém zpĕvu, osmnácté kapitole, 12. verši Šrímad Bhágavatamu říká: „Můj drahý králi, lidé, kteří mají neochvĕjnou víru v Kršnu a kteří jsou prosti veškeré dvojakosti, mohou vyvinout všechny dobré vlastnosti polobohů. S oddaným, který má vysoké vĕdomí Kršny, žijí rádi i polobozi a z toho můžeme poznat, že se v jeho tĕle vyvinuly jejich vlastnosti.“
 

Človĕk, který si není vĕdom Kršny, naproti tomu nemá žádné dobré vlastnosti. Může být z akademického hlediska vysoce vzdĕlaný, ale ve svém skutečném jednání může být níže než zvířata. Dokonce i když je človĕk akademicky vysoce vzdĕlán, nedokáže-li se dostat nad oblast mentálních činností, je jisté, že bude vykonávat pouze materialistické činnosti, a tím pádem zůstane nečistý. V dnešní dobĕ existuje mnoho lidí, kteří dostali vysoké vzdĕlání na materialistických univerzitách, ale ukazuje se, že nejsou schopni zapojit se do hnutí pro vĕdomí Kršny a vyvinout vyšší vlastnosti polobohů.
 

Kršny si vĕdomý chlapec, i když podle univerzitní úrovnĕ nemá příliš dobré vzdĕlání, může například okamžitĕ zanechat veškerého nedovoleného pohlavního života, hazardování, jedení masa a požívání omamných látek; zatímco ti, kteří si nejsou vĕdomi Kršny, třebaže velice vzdĕlaní, jsou často opilci, pojídači masa, sexuální zhýralci a hazardéři. To jsou praktické důkazy, jak človĕk vĕdomý si Kršny získá lepší vlastnosti, zatímco človĕk, který si není vĕdom Kršny, je nezíská. Vidíme, že ani mladíka ve vĕdomí Kršny nelákají kina, noční podniky, představení nahých tanečnic, restaurace, prodejny s lihovinami atd. Zcela se od nich oprostí. Šetří svůj cenný čas a nepromrhá ho kouřením, pitím, navštĕvováním divadel a tancem.
 

Človĕk, který si není vĕdom Kršny, nemůže obvykle sedĕt v tichosti ani půl hodiny. Systém jógy učí, že když ztichneš, poznáš, že jsi Bůh. Tento systém se může zdát dobrý materialistickým lidem, ale jak dlouho vydrží být ticho? Naoko se mohou posadit k takzvané meditaci, ale ihned po svém jógovém cvičení opĕt začnou s nedovoleným pohlavním životem, hazardováním, pojídáním masa a ostatními nesmysly. Človĕk vĕdomý si Kršny se však postupnĕ povýší beze snahy o takzvanou tichou meditaci. Jednoduše tím, že je zamĕstnaný ve vĕdomí Kršny, okamžitĕ zanechá celého toho nesmyslu a vyvine vyšší charakter. Človĕk vyvine nejvyšší charakter tím, že se stane čistým oddaným Kršny. Závĕr je tedy takový, že nikdo nemůže mít žádné dobré vlastnosti, nedostává-li se mu vĕdomí Kršny.
 

Šríla Rúpa Gósvámí analyzoval různé zdroje štĕstí. Rozdĕlil štĕstí na tři skupiny: (1) štĕstí získané z hmotného požitku, (2) štĕstí získané ze ztotožňování se s nejvyšším Brahmanem a (3) štĕstí získané z vĕdomí Kršny.
 

V Tantra-šástře říká Šiva své ženĕ Satí: „Má drahá choti, človĕk, který se odevzdal lotosovým nohám Góvindy, a který tak vyvinul čisté vĕdomí Kršny, může velice snadno obdržet všechny dokonalosti, po kterých touží impersonalisté, a navíc může užívat štĕstí čistých oddaných.“
 

Štĕstí získané z čisté oddané služby je ze všeho nejvĕtší, protože je vĕčné. Štĕstí z hmotné dokonalosti nebo z toho, že človĕk pozná, že je Brahman, je nižší, protože je pomíjivé. Není možné zabránit ztrátĕ hmotného štĕstí a je i velká pravdĕpodobnost, že človĕk ztratí duchovní štĕstí získané ze ztotožňování se s neosobním Brahmanem.
 

Můžeme vidĕt, že velcí májávádští (neosobní) sannjásíni — vysoce vzdĕlané a témĕř realizované duše — se nĕkdy začínají vĕnovat politickým nebo společensky prospĕšným činnostem. Je to způsobeno tím, že neosobní pojetí jim ve skutečnosti nepřináší nejvyšší transcendentální štĕstí, a proto musejí sestoupit na hmotnou úroveň a zapojit se do svĕtských činností. Existuje mnoho příkladů, zvláštĕ v Indii, kdy májávádští sannjásíni znovu poklesli na hmotnou úroveň. Človĕk, který si je plnĕ vĕdomý Kršny, se však nikdy na žádnou z hmotných úrovní nevrátí. Je si vĕdom toho, že žádné hmotnĕ prospĕšné činnosti, ať jsou jakkoli lákavé a přitažlivé, se nemohou srovnávat s duchovními činnostmi ve vĕdomí Kršny.
 

Mystických dokonalostí, kterých dosahují úspĕšní jógíni, je celkem osm. Aṇimā-siddhi je síla, pomocí které se človĕk může tak zmenšit, že vstoupí do kamene. Pokrok moderní vĕdy nám také umožnil vstoupit do kamene, protože nám umožňuje hloubit mnoho podzemních drah procházejících kopci atd. Mystické dokonalosti — snahy proniknout do kamene (aṇimā-siddhi) — dosáhla tedy materialistická vĕda také. Podobnĕ každá yoga-siddhi neboli dokonalost je hmotné umĕní. Pomocí jedné yoga-siddhi se může například človĕk stát tak lehkým, že je schopen vznášet se ve vzduchu nebo ve vodĕ. Moderní vĕdci to dĕlají také. Létají ve vzduchu, plují na vodní hladinĕ a cestují pod vodou.
 

Srovnáme-li všechny mystické jógové dokonalosti (yoga-siddhi) se hmotnými dokonalostmi, zjistíme, že materialističtí vĕdci usilují o stejné vĕci. Ve skutečnosti tedy není rozdíl mezi mystickou dokonalostí a materialistickou dokonalostí. Jeden nĕmecký učenec řekl, že takzvaných jógových dokonalostí již moderní vĕdci dosáhli a proto se jimi nezabýval. Byl natolik inteligentní, že se vydal do Indie, aby se naučil, jak porozumĕt svému vĕčnému vztahu k Nejvyššímu Pánu pomocí bhakti-jógy, oddané služby.
 

V oblasti mystických dokonalostí jsou určité procesy, kterých materialističtí vĕdci ještĕ nebyli schopni dosáhnout. Mystický jógí se může například dostat na sluneční planetu po slunečních paprscích. Tato dokonalost se nazývá laghimā. Podobnĕ se jógí může dotknout svým prstem Mĕsíce. Moderní vĕdci sice létají na Mĕsíc za pomoci vesmírných lodí, ale mají s tím mnoho potíží, zatímco lidé s mystickou dokonalostí mohou natáhnout ruku a dotknout se Mĕsíce prstem. Tato siddhi se nazývá prāpti, neboli přivlastňování. S prāpti-siddhi se může dokonalý mystický jógín dotknout nejen Mĕsíce, ale může natáhnout ruku kamkoliv a vzít si cokoliv chce. Může sedĕt na jednom místĕ, a chce-li, může ze zahrady tisíce kilometrů vzdálené utrhnout ovoce. To je prāpti-siddhi.
 

Moderní vĕdci vytvořili nukleární zbranĕ, se kterými mohou zničit nepatrnou část této planety, ale pomocí jógové siddhi, známé jako īśitā, může človĕk stvořit a zničit celou planetu pouhým přáním. Další dokonalost se nazývá vaśitā a s touto dokonalostí může človĕk přivést kohokoliv pod svou kontrolu. Je to druh hypnózy, které je témĕř nemožné odolat. Nĕkdy shledáme, že jógín, který se trochu naučil této mystické síle (vaśitā), vyjde mezi lidi a mluví různé nesmysly, ovládne jejich mysl, zneužije je, vezme jim peníze a pak odejde.
 

Existuje další mystická dokonalost, která je známá jako prākāmya (magie). Pomocí síly prākāmya může človĕk dosáhnout všeho, čeho se mu zachce. Může si například nechat do oka vtéci vodu a pak ji opĕt nechat vytéci z oka ven. Pouze svým přáním může provádĕt takové úžasné činnosti.
 

Nejvyšší dokonalost mystické síly se nazývá kāmāvasāyitā. Je to také magie, ale zatímco síla prākāmya umožňuje vyvolat úžasné jevy v rámci přírodních zákonů, kāmāvasāyitā umožňuje človĕku odporovat přírodĕ — jinými slovy dĕlat nemožné. Dosažením tĕchto jógových materialistických dokonalostí může človĕk získat mnoho pomíjivého štĕstí.
 

Lidé pošetile zamilovaní do třpytu moderního materialistického pokroku si myslí, že hnutí pro vĕdomí Kršny je pro ménĕ inteligentní lidi. Myslí si: „Jsem na tom se svým hmotným pohodlím lépe, když mám hezký byt, rodinu a užívám pohlavního života.“ Tito lidé nevĕdí, že každým okamžikem mohou o své postavení přijít. Pro svou nevĕdomost nevĕdí, že skutečný život je vĕčný. Pomíjivé pohodlí tĕla není životním cílem. Je to pouze temná nevĕdomost, že se lidé zamilují do lesku hmotného pohodlí. Šríla Bhaktivinóda Thákura proto řekl, že rozvoj hmotného poznání udĕlá z človĕka ještĕ vĕtšího hlupáka, než byl předtím, protože svým třpytem způsobí, že človĕk zapomene na svou skutečnou totožnost. Je to naše záhuba, protože lidská životní podoba je určena k osvobození z hmotného znečištĕní. S rozvojem hmotného poznání se lidé stále více a více zaplétají do hmotného bytí. Nemají před touto katastrofou nadĕji na záchranu.
 

V Hari-bhakti-sudhódaji stojí, že Prahláda Mahárádža, velký oddaný Pána, se modlil k Nrsinhadévovi (inkarnace napůl človĕk, napůl lev) následovnĕ: „Můj drahý Pane, znovu se modlím k Tvým lotosovým nohám pouze o to, abych mohl být pevnĕjší v oddané službĕ. Modlím se pouze, aby mé vĕdomí Kršny mohlo být silnĕjší a stálejší, protože štĕstí získané z vĕdomí Kršny a oddané služby je tak mocné, že zahrnuje všechny ostatní dokonalosti náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a dokonce i osvobození z hmotného bytí.“
 

Čistý oddaný ve skutečnosti neusiluje o žádnou z tĕchto dokonalostí, protože štĕstí získané z oddané služby je tak transcendentální a tak neomezené, že se s ním jiné štĕstí nedá srovnat. Říká se, že kapka štĕstí z vĕdomí Kršny je neporovnatelná s oceánem štĕstí získaného z jiných činností. Každý, kdo vykonal byť jen trochu čisté oddané služby, může všechny ostatní druhy štĕstí získané z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození velice snadno odvrhnout.
 

Jeden velký oddaný Šrí Čaitanji se jmenoval Khólávéčá Šrídhara. Byl velice chudý. Mĕl malý obchod — prodával kelímky vyrobené z banánovníkových listů a jeho příjem byl témĕř nulový; přesto utrácel padesát procent svého malého příjmu na uctívání Gangy a s druhými padesáti procenty nĕjakým způsobem žil. Šrí Čaitanja se jednou svému důvĕrnému oddanému Khólávéčovi Šrídharovi zjevil a nabídl mu všechno bohatství, jaké bude chtít. Šrídhara však řekl Pánovi, že nechce nic hmotného. S tím, co mĕl, byl docela šťastný a chtĕl získat pouze neochvĕjnou víru a oddanost lotosovým nohám Šrí Čaitanji. Takový je postoj čistých oddaných. Mohou-li být zamĕstnáni dvacet čtyři hodiny dennĕ v oddané službĕ, nechtĕjí nic jiného, ani štĕstí plynoucí z osvobození nebo splynutí s Nejvyšším.
 

V Nárada-paňčarátře je také řečeno, že každý, kdo i jen trochu oddanĕ slouží, nedbá ani za mák o žádný druh štĕstí získaný z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a všech pĕti druhů osvobození. Jakýkoliv druh štĕstí získaný z náboženství, hospodářského rozvoje, osvobození a smyslového požitku se ani neodváží proniknout čistému oddanému do srdce. Stejnĕ jako osobní družky a služebnice královny ji se vší úctou následují, podobnĕ radosti náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození následují oddanou službu Pánu. Jinými slovy, čistý oddaný nepostrádá žádný druh štĕstí získaného z nĕjakého jiného zdroje. Nechce nic jiného než službu Kršnovi, ale i kdyby nĕjakou jinou touhu mĕl, Pán mu ji vyplní aniž o to oddaný žádá.
 

K přípravnému stádiu duchovního života patří různé druhy odříkání, pokání a podobné procesy pro dosažení seberealizace. Ovšem i když jejich vykonavatel nemá žádnou hmotnou touhu, nemůže dosáhnout čisté oddané služby. Snažit se dosáhnout oddané služby sám není také příliš nadĕjné, protože Kršna neobdaří oddanou službou jen tak nĕkoho. Kršna může snadno poskytnout človĕku hmotné štĕstí nebo dokonce osvobození, ale nijak lacino nesouhlasí s tím, aby nĕkoho zamĕstnal ve své oddané službĕ. Oddané služby je možné dosáhnout pouze milostí čistého oddaného. V Čaitanja-čaritámrtĕ (Madhja 19.151) se říká: „Milostí duchovního mistra, který je čistým oddaným, a milostí Kršny může človĕk dosáhnout úrovnĕ oddané služby. Žádný jiný způsob neexistuje.“
 

Vzácnost oddané služby také potvrzuje Tantra-šástra, kde Šiva říká Satí: „Má drahá Satí, je-li nĕkdo velmi dobrým filozofem a analyzuje různé procesy poznání, může dosáhnout osvobození z hmotného zapletení. Provádĕním obĕtí doporučených ve Védách se může povýšit na úroveň zbožných činností a tak si užívat hmotného pohodlí v plné míře. Všechny tyto snahy však mohou tĕžko přinést oddanou službu Pánu, byť se o ni pomocí takových procesů človĕk pokouší po mnoho tisíc zrození.“
 

Prahláda Mahárádža také potvrzuje ve Šrímad Bhágavatamu, že vlastní snaha nebo pokyny vyšších autorit nemohou přinést oddanou službu. Človĕk musí být požehnán prachem z lotosových nohou čistého oddaného, který nemá ani jedinou hmotnou touhu.
 

V pátém zpĕvu, šesté kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu říká také Nárada Judhišthirovi: „Můj drahý králi, Kršna, známý jako Mukunda, je vĕčným ochráncem Pánduovců a Jaduovců. Je také tvým duchovním mistrem a rádcem v každém ohledu. On je tvým jediným Bohem hodným uctívání. Je velice laskavý a drahý a řídí všechny tvé činnosti; jak osobní, tak rodinné. A nejen to, nĕkdy nosí tvé vzkazy, jako by byl tvůj posel! Můj drahý králi, dostalo se ti velkého štĕstí, protože všem ostatním se o přízních, kterými tĕ Nejvyšší Pán obdařil, ani nesní.“ Z tohoto verše vyplývá, že Pán snadno poskytne osvobození, ale jen zřídkakdy souhlasí s tím, aby poskytl nĕjaké duši oddanou službu, protože oddanou službou oddaný získává Pána samotného.
 

Šríla Rúpa Gósvámí řekl, že když se brahmānanda neboli štĕstí ze splynutí s Nejvyšším znásobí trilionkrát, stále se nemůže srovnat s nepatrným zlomkem štĕstí získaného z oceánu oddané služby.
 

V Hari-bhakti-sudhódaji říká Prahláda Mahárádža, když uspokojuje svými modlitbami Šrí Nrsinhadévu: „Můj drahý Pane vesmíru, ve Tvé přítomnosti pociťuji transcendentální potĕšení a splynul jsem s oceánem štĕstí. Ve srovnání s tímto oceánem blaženosti nyní nepovažuji štĕstí brahmánandy za nic vĕtšího, než je množství vody v otisku kravského kopyta.“ Podobnĕ je to potvrzeno v Bhávártha-dípice, komentáři Šrídhary Svámího ke Šrímad Bhágavatamu: „Můj drahý Pane, nĕkteří ze šťastných lidí, kteří plavou v oceánu nektaru oddanosti, a kteří vychutnávají nektar z vyprávĕní o Tvých zábavách, jistĕ znají extáze, které okamžitĕ zmenší hodnotu štĕstí získaného z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození. Takový transcendentální oddaný nepovažuje žádný jiný druh štĕstí kromĕ oddané služby za nic lepšího, než je stéblo slámy na ulici.“
 

Šríla Rúpa Gósvámí řekl, že oddaná služba přitahuje dokonce i Kršnu. Kršna přitahuje všechny, ale oddaná služba přitahuje Kršnu. Symbolem oddané služby na nejvyšším stupni je Rádhárání. Kršna se nazývá Madana-móhana, což znamená, že je přitažlivĕjší než tisíce Amorů, ale Rádhárání je přesto ještĕ přitažlivĕjší, protože přitahuje i Kršnu. Oddaní Jí proto říkají Madana-móhana-móhiní — ta, která přitahuje toho, jenž přitahuje Amora.
 

Vykonávat oddanou službu znamená jít ve stopách Rádhárání. Oddaní ve Vrndávanĕ se utíkají pod ochranu Rádhárání, aby ve své oddané službĕ dosáhli dokonalosti. Oddaná služba není činností hmotného svĕta; ovládá ji přímo Rádhárání. Bhagavad-gítá potvrzuje, že mahátmové neboli velké duše jsou pod ochranou daivī prakṛti, vnitřní energie — Rádhárání. Jelikož je oddaná služba pod přímou vládou vnitřní energie Kršny, přitahuje dokonce i Kršnu samotného.
 

Kršna tuto skutečnost potvrzuje v jedenáctém zpĕvu, čtrnácté kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu, kde říká: „Můj drahý Uddhavo, vĕz, že přitažlivost, kterou cítím k oddané službĕ Mých oddaných, nelze vzbudit ani provádĕním mystické jógy, ani filozofickou spekulací, obĕťmi, studiem Védánty, provádĕním přísného odříkání či rozdáním všeho na dobročinné účely. To jsou zajisté velice pĕkné činnosti, ale tolik, jako transcendentální láskyplná služba, kterou Mi prokazují Moji oddaní, Mĕ nepřitahují.“
 

Jak Kršnu přitahuje oddaná služba Jeho oddaných popisuje Nárada v sedmém zpĕvu, desáté kapitole, 48. a 49. verši Šrímad Bhágavatamu. Nárada zde oslovuje krále Judhišthiru, který opĕvoval charakter Prahlády Mahárádži. Oddaný vždy oceňuje činnosti ostatních oddaných. Judhišthira Mahárádža oceňoval vlastnosti Prahlády, a to je příznak čistého oddaného. Čistý oddaný si o sobĕ nikdy nemyslí, že je velkým oddaným; vždy si myslí, že ostatní oddaní jsou vĕtší než on. Král si myslel: „Prahláda Mahárádža je skutečný oddaný Pána; já nejsem nic“, a když takto uvažoval, Nárada mu řekl: „Můj drahý králi Judhišthiro, vy (Pánduovští bratři) jste jediní šťastní lidé v tomto svĕtĕ. Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, se zjevil na této planetĕ a chová se k vám jako obyčejná lidská bytost. Je za všech okolností neustále s vámi. Žije s vámi a skrývá se před zraky ostatních. Ostatní nemohou pochopit, že je Nejvyšší Pán, ale s vámi žije jako váš bratranec, jako váš přítel a dokonce jako váš posel. Musíš tedy vĕdĕt, že nikdo v tomto svĕtĕ není šťastnĕjší než vy.“
 

Když se Kršna v Bhagavad-gítĕ zjevil ve své vesmírné podobĕ, Ardžuna se modlil: „Můj drahý Kršno, považoval jsem Tĕ za svého bratrance a druha, a proto jsem k Tobĕ byl mnohokrát neuctivý, a nazýval Tĕ ,Kršnò nebo ,přítelì. Ty jsi však tak veliký, že tomu nemohu porozumĕt.“ Takové bylo postavení Pánduovců; ačkoliv je Kršna Nejvyšší Osobnost Božství, nejvĕtší ze všech velikých, přesto s tĕmito královskými bratry zůstával. Přitahovala Ho jejich oddanost, přátelství a láska. To dokazuje velikost oddané služby. Může přitahovat dokonce i Nejvyšší Osobnost Božství. Bůh je velký, ale oddaná služba je vĕtší než Bůh, protože Ho přitahuje. Lidé, kteří oddanĕ neslouží, nemohou nikdy pochopit, jak velkou má prokazování služby Pánu cenu.