Kapitola třináctá

Rúpa Gósvámí uvedl, že pĕt druhů oddané služby — pobyt v Mathuře, uctívání Božstva Pána, přednášení Šrímad Bhágavatamu, sloužení oddanému a zpívání Haré Kršna mantry — má takovou sílu, že jen malé pouto k jedné z tĕchto činností vzbudí extázi oddanosti i u začátečníka.
 

Ohlednĕ uctívání podoby Pána neboli Božstva napsal Rúpa Gósvámí následující verš: „Můj drahý příteli, toužíš-li i nadále si užívat společnosti svých přátel v tomto hmotném svĕtĕ, pak se nedívej na podobu Kršny, který stojí na břehu Kéši-ghátu (na místĕ, kde se lidé ve Vrndávanĕ koupají). Je známý jako Góvinda a má velice okouzlující oči. Hraje na flétnu, na hlavĕ má paví pero a celé Jeho tĕlo ozařuje mĕsíční svit.“
 

Znamená to, že začne-li nĕkoho přitahovat uctívání Božstva Kršny, śrī-mūrti, pak zapomene na svůj vztah k takzvanému přátelství, lásce a společnosti. Je povinností každého hospodáře zasvĕtit doma Božstva Pána a začít Je spolu se všemi svými rodinnými členy uctívat. To ochrání každého před nechtĕnými činnostmi jako je chození do klubů, kin, na taneční večírky, kouření, pití apod. Bude-li se vĕnovat domácímu uctívání Božstev, na všechny takové nesmysly zapomene.
 

Rúpa Gósvámí dále píše: „Můj drahý hloupý příteli, mám za to, že jsi již nĕco slyšel z příznivého Šrímad Bhágavatamu, který ostře odsuzuje tužby po výsledcích plodonosných činností, hospodářského rozvoje a osvobození. Myslím, že nyní je jisté, že postupnĕ dolehnou k tvým uším verše desátého zpĕvu Šrímad Bhágavatamu, které popisují zábavy Pána, a proniknou ti do srdce.“
 

Na začátku Šrímad Bhágavatamu se říká, že dokud není človĕk schopen odhodit jako smetí všechny výsledky obřadů, hospodářského rozvoje a splynutí s Nejvyšším (neboli vysvobození), nemůže porozumĕt Šrímad Bhágavatamu. Bhágavatam pojednává výlučnĕ o oddané službĕ. Zábavám Pána, které jsou popsány v desátém zpĕvu, může porozumĕt pouze ten, kdo studuje Šrímad Bhágavatam v duchu odříkání. Človĕk by se nemĕl snažit porozumĕt námĕtům desátého zpĕvu jako je rāsa- -līlā (tanec lásky), dokud není ke Šrímad Bhágavatamu spontánnĕ přitahován. Človĕk se musí nacházet na úrovni čisté oddané služby, a pak teprve může vychutnat Šrímad Bhágavatam takový, jaký je.
 

Ve dvou výše zmínĕných verších Rúpy Gósvámího jsou obrazné analogie, které nepřímo zavrhují styk s materialistickou společností, s přátelstvím a láskou. Lidé jsou obvykle přitahováni společností, přátelstvím a láskou a s velkou námahou se spletitĕ snaží toto hmotné znečištĕní rozvinout. Pohled na śrī-mūrti Rádhy a Kršny však přináší zapomenutí na tužby po hmotné společnosti. Rúpa Gósvámí složil tento verš takovým způsobem, že zdánlivĕ hmotnou společnost, přátelství a lásku chválí a návštĕvu śrī-mūrti Góvindy zavrhuje. Tato metafora je tak obratnĕ sestavena, že to, co se zdá být chvályhodné, je zavrženo, a to, co by mĕlo být zavrženo, je chváleno. Skutečný význam tohoto verše však je, že človĕk musí shlédnout podobu Góvindy, chce-li zapomenut na celý ten nesmysl, jakým je hmotné přátelství, láska a společnost.
 

Šríla Rúpa Gósvámí podobnĕ popsal transcendentální chuť a povahu vychutnávání námĕtů, které se týkají Kršny. Oddaný jednou řekl: „Je velice udivující, že od doby, kdy jsem spatřil Šrí Kršnu, Osobnost Božství, kterého omývají slzy z mých očí, se mé tĕlo chvĕje a On způsobil, že jsem selhal při vykonávání svých hmotných povinností. Od doby, kdy jsem Ho spatřil, nemohu zůstat v tichosti doma. Neustále toužím jít za Ním.“ Jakmile se človĕku poštĕstí natolik, že se setká s čistým oddaným, musí okamžitĕ dychtit po tom, aby mohl naslouchat o Kršnovi, učit se o Kršnovi neboli být si zcela vĕdom Kršny.
 

Existuje podobný citát o naslouchání a zpívání mahá-mantry: „Říká se, že svĕtci jsou schopni slyšet struny víny, na kterou hraje Nárada, když neustále opĕvuje slávu Pána Kršny. Stejná zvuková vibrace nyní pronikla do mých uší a neustále cítím přítomnost Nejvyšší Osobnosti. Všechna má pouta k hmotnému požitku postupnĕ zanikají.“
 

Šríla Rúpa Gósvámí znovu líčí Mathurá-mandalu: „Vzpomínám na Pána, tak překrásného mezi stromy kadamba, jak stojí na břehu řeky Jamuny, kde mnoho ptáků zpívá v zahradách. Takové dojmy mi vždy přinášejí transcendentální realizaci krásy a blaženosti.“ Tyto pocity z Mathurá-mandaly a Vrndávany, které popisoval Rúpa Gósvámí, mohou mít dokonce i neoddaní. Místa na osmdesáti čtyřech čtverečních mílích mathurské oblasti jsou tak nádhernĕ umístĕna na březích řeky Jamuny, že každý, kdo tam přijde, se nikdy nebude chtít vrátit do hmotného svĕta. Výroky Rúpy Gósvámího jsou skutečnĕ realizované popisy Mathury a Vrndávany. Všechny vlastnosti dokazují, že Mathurá a Vrndávana jsou transcendentálnĕ umístĕny. Jinak by nebylo možné, aby se na tĕchto místech probouzely naše transcendentální city. Když človĕk dorazí do Mathury nebo Vrndávany, zcela jistĕ to ihned probudí transcendentální cítĕní.
 

Z tĕchto citátů o oddané službĕ se může nĕkdy zdát, že jsou přehnané, ale ve skutečnosti tomu tak není. Zjevená písma uvádĕjí, že ačkoliv to není možné pro všechny, nĕkteří oddaní díky takové společnosti obdrželi okamžité výsledky. Z Kumárů se například okamžitĕ stali oddaní pouhým přičichnutím k vonným tyčinkám v chrámu. Bilvamangala Thákura pouze zaslechl o Kršnovi a okamžitĕ opustil svou krásnou dívku a vydal se do Mathury a Vrndávany, kde se stal dokonalým vaišnavou. Není to žádné přehánĕní, ani vymyšlené příbĕhy. Tyto příbĕhy jsou skutečné, avšak týkají se jen určitých oddaných, a takové účinky se nemusí bezpodmínečnĕ vztahovat na všechny. Musíme je přijmout tak, jak jsou, třebaže je považujeme za nadsázku. Jen tak přesuneme svou pozornost z povrchní hmotné krásy na vĕčnou krásu vĕdomí Kršny. Pro lidi, kteří již přišli s vĕdomím Kršny do styku, nejsou popisované výsledky nikterak neobvyklé.
 

Nĕkteří učenci namítají, že pouhým dodržováním pravidel varen a ášramů človĕk postupnĕ získá stejné dokonalosti, které přinese oddaná služba. Velké autority však tuto námitku nepřijímají. Pán Čaitanja tuto myšlenku zavrhl, když rozmlouval s Rámánandou Rájou o postupném vývoji oddané služby. Myšlenku o důležitosti varnášrama-dharmy zamítl, když ji Rámánanda Rája předložil. Řekl, že pokrok varen a ášramů je více ménĕ vnĕjší. Existuje vyšší zásada. Také v Bhagavad-gítĕ Pán řekl, že človĕk se musí vzdát ostatních zásad povýšení a zamĕřit se pouze na vĕdomí Kršny. To mu pomůže dosáhnout nejvyšší životní úrovnĕ.
 

V jedenáctém zpĕvu, dvacáté kapitole, 9. verši Šrímad Bhágavatamu samotný Pán říká: „Človĕk by mĕl vykonávat předepsané povinnosti varny a ášramu tak dlouho, dokud nevyvine spontánní pouto k naslouchání o Mých zábavách a činnostech.“ Jinými slovy: pravidla pro varny a ášramy jsou více ménĕ náboženské obřady zamĕřené na hospodářský rozvoj, smyslový požitek a spasení. To vše se doporučuje lidem, kteří nevyvinuli vĕdomí Kršny, a ve skutečnosti jsou všechny takové činnosti ve zjevených písmech doporučeny pouze k tomu, aby človĕka přivedly k vĕdomí Kršny. Ten, kdo vyvinul spontánní pouto ke Kršnovi, však již nepotřebuje dodržovat povinnosti předepsané v písmech.