Kapitola patnáctá

Příklady spontánní oddané služby můžeme velice snadno vidĕt na Kršnových přímých společnících ve Vrndávanĕ. Spontánní jednání obyvatel Vrndávany ve vztahu ke Kršnovi se nazývá rāgānugā. Nemusí se o oddané službĕ nic učit, jsou již dokonalí ve všech usmĕrňujících zásadách a dosáhli spontánní láskyplné služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Například pasáčci, kteří si s Kršnou hrají, se nemusí učit jak si s Ním hrát pomocí pokání, odříkání nebo mystické jógy. Všemi zkouškami usmĕrňujících zásad již prošli ve svých předchozích životech, a díky tomu jsou nyní povýšeni do postavení, kdy se s Kršnou stýkají přímo jako Jeho drazí přátelé. Jejich spontánnímu přístupu se říká rāgānugā-bhakti.
 

Šrí Rúpa Gósvámí definoval rāgānugā-bhakti jako spontánní přitažlivost k nĕčemu, v čem jsou zcela ponořeny myšlenky se silnou touhou milovat. Oddaná služba vykonávaná s takovými pocity spontánní lásky se nazývá rāgānugā-bhakti. Oddaná služba rāgānugā může být dále rozdĕlena do dvou skupin: první skupina se nazývá „smyslové pouto“ a druhá „příbuzenství“.
 

Nárada Muni říká v sedmém zpĕvu, první kapitole, 30. verši Šrímad Bhágavatamu Judhišthirovi: „Můj drahý králi, existuje mnoho oddaných, které zpočátku ke Kršnovi přitahoval smyslový požitek, závist k Nĕmu, strach před Ním nebo touha po láskyplném styku s Ním. Tato pouta se ale nakonec očistí od všeho hmotného znečištĕní a uctívající postupnĕ vyvine duchovní lásku a dosáhne konečného životního cíle, po kterém touží čistý oddaný.“
 

Gópí můžeme považovat za příklad spontánní lásky se smyslovým poutem. Gópí jsou mladé dívky a Kršna je mladý chlapec. Povrchnĕ se může zdát, že gópí jsou ke Kršnovi přitahovány na základĕ pohlavní touhy. Krále Kansu podobnĕ ke Kršnovi přitahoval strach. Bylo mu předpovĕzeno, že dítĕ jeho sestry, Kršna, ho zabije, a on se Ho proto neustále bál. Šišupála také Kršnovi neustále závidĕl a potomci krále Jadua na Nĕj díky jejich rodinnému vztahu neustále mysleli jako na jednoho z nich. Spontánní přitažlivost oddaných tĕchto různých skupin oddaných ke Kršnovi je různého druhu a všichni dosáhnou stejného vytouženého životního cíle.
 

Pouto gópí ke Kršnovi a náklonnost členů jaduovské dynastie považujeme za přitažlivost spontánní neboli rāgānugā. Kansovo pouto ke Kršnovi ze strachu a Šišupálovo ze závisti se však nepřijímá jako oddaná služba, protože jejich přístup není příznivý. Oddaná služba by se mĕla vykonávat pouze v příznivém duchu. Tato pouta proto Šríla Rúpa Gósvámí nepovažuje za oddanou službu. Vrací se k rozboru náklonnosti Jaduovců: Je-li na úrovni přátelství, pak je to spontánní láska, je-li však na úrovni usmĕrňujících zásad, pak to spontánní láska není. Náklonnost náleží do skupiny čisté oddané služby pouze tehdy, dosahuje-li úrovnĕ spontánní lásky.
 

Může nám být zatĕžko pochopit, že jak gópí, tak Kansa dosáhli stejného cíle. Tomuto bodu bychom mĕli jasnĕ rozumĕt, jelikož přístup Kansy a Šišupály se od přístupu gópí lišil. I když v obou případech je středem pozornosti Nejvyšší Osobnost Božství a všichni oddaní jsou povýšeni do duchovního svĕta, přesto existuje mezi tĕmito dvĕma druhy duší rozdíl. V prvním zpĕvu Šrímad Bhágavatamu se říká, že Absolutní Pravda je jedna a že se projevuje jako neosobní Brahman, Paramátmá (Nadduše) a Bhagaván (Nejvyšší Osobnost Božství). Zde je jistý duchovní rozdíl. Brahman, Paramátmá a Bhagaván jsou jedna a tatáž Absolutní Pravda, nicménĕ oddaní jako Kansa nebo Šišupála mohou dosáhnout pouze záře Brahmanu. Nemohou realizovat Paramátmu nebo Bhagavána. To je onen rozdíl.
 

Můžeme uvést příklad se Sluncem a sluneční září: Setrvávat ve sluneční záři neznamená, že človĕk došel na Slunce. Teplota Slunce je jiná, než teplota slunečních paprsků. Ten, kdo proletĕl v letadle nebo v kosmické lodi slunečními paprsky, nemusel ještĕ bezpodmínečnĕ dorazit na Slunce. Sluneční paprsky a Slunce jsou ve skutečnosti jedno a totéž, ale přesto je mezi nimi rozdíl, neboť jedno je energie a druhé je zdroj energie. Nejvyšší Pán, Absolutní Pravda, a Jeho tĕlesná zář jsou také současnĕ totožné a odlišné. Kansa a Šišupála dosáhli Absolutní Pravdy, ale nebylo jim dovoleno vstoupit na Gólóku Vrndávanu. Impersonalisté a Pánovi nepřátelé mají dovoleno díky svému poutu k Nĕmu vstoupit do Božího království, nemají však dovoleno vstoupit na vaikunthské planety nebo na planetu Nejvyššího Pána, Gólóku Vrndávanu. Vstoupit do království a vstoupit do králova paláce není jedno a totéž.
 

Šríla Rúpa Gósvámí se zde snaží popsat, čeho dosáhnou impersonalisté a čeho personalisté. Impersonalisté a ti, kteří jsou vůči Nejvyšší Osobnosti Božství nepřátelští, mohou obvykle vstoupit pouze do neosobního Brahmanu, pokud vůbec dosáhnou duchovní dokonalosti. Neosobní filozofové jsou v tomto smyslu Pánovi nepřátelé, protože jak naprostí nepřátelé Pána, tak impersonalisté mohou vstoupit pouze do neosobní záře brahmajyoti. Z toho vidíme, že patří do stejné skupiny. Impersonalisté jsou skutečnĕ nepřátelé Boha, protože nesnášejí Jeho bezkonkurenční vznešenost a bohatství. Neustále se snaží se Mu vyrovnat. Způsobuje to jejich závistivý postoj. Šrí Čaitanja Maháprabhu prohlašoval, že impersonalisté se dopouštĕjí vůči Bohu přestupků. Pán je ale tak laskavý, že i když jsou to Jeho nepřátelé, přesto jim dovolí vstoupit do duchovního království a zůstat v neosobní brahmajyoti, v nerozlišeném svĕtle Absolutního.
 

Impersonalisté se nĕkdy mohou postupnĕ povýšit k osobnímu pojetí Pána. Bhagavad-gítá to potvrzuje: „Po mnoha zrozeních a smrtích se ten, kdo je skutečnĕ obdařen poznáním, odevzdá Mnĕ.“ Když se impersonalista odevzdá, může být povýšen na Vaikunthalóku (duchovní planetu), kde jako odevzdaná duše obdrží podobné tĕlo jako má Pán.
 

V Brahmánda Puránĕ se říká: „Ti, kteří dosáhli osvobození z hmotného znečištĕní, a démoni, které zabil Nejvyšší Pán, se ponoří do Brahmanu a sídlí v duchovní obloze, kterou tvoří brahmajyoti.“ Toto duchovní nebe je daleko za hmotným nebem. Za tímto hmotným nebem je jiné, vĕčné nebe. Potvrzuje to i Bhagavad-gítá. Nepřátelé a impersonalisté mohou vstoupit do záře Brahmanu, ale Kršnovi oddaní mohou dojít až na duchovní planety. Čistí oddaní vyvinuli spontánní lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství a mohou tudíž vstoupit na duchovní planety a užívat si duchovní blaženosti ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.
 

V desátém zpĕvu, osmdesáté sedmé kapitole, 23. verši Šrímad Bhágavatamu říkají zosobnĕné Védy: „Můj drahý Pane, jógíni meditují o Tvém lokalizovaném rysu a tak dosáhnou duchovní dokonalosti a splynou s neosobní brahmajyoti. Lidé, kteří se k Tobĕ chovají jako nepřátelé, dosáhnou stejné dokonalosti bez meditování. Gópí, které objímáš svýma hadovitýma rukama a které k Tobĕ přistupují s chtíčem, dosáhnou téže dokonalosti. Co se nás týče, my jako polobozi spravující různé části védského poznání vždy následujeme šlépĕje gópí a doufáme, že dosáhneme stejné dokonalosti jako ony.“ Uslyšíme-li o „stejné dokonalosti“, musíme si vždy vzpomenout na příklad Slunce a slunečních paprsků. Impersonalisté mohou splynout s brahmajyoti, která je jako sluneční paprsky, zatímco ti, kteří milují Nejvyšší Osobu, se dostanou do nejvyššího sídla Pána, do Gólóky Vrndávany.
 

„Chtivý přístup“ gópí se nevztahuje k žádnému druhu sexuálního požitkářství. Šríla Rúpa Gósvámí vysvĕtluje, že tato „chtivá touha“ poukazuje na zvláštní přístup oddaného ke Kršnovi. Každý oddaný má ve svém dokonalém postavení k Pánu spontánní pouto. Takové pouto se nĕkdy nazývá „chtivá touha“ oddaného. Tato smyslnost nebo chtíč je vroucí touha oddaného sloužit Pánu s určitými schopnostmi. Může se zdát, že jde o touhu mít z Pána požitek, ale ve skutečnosti je to touha sloužit Pánu určitým způsobem. Oddaný může například toužit po tom, aby se s Kršnou stýkal jako Jeho přítel pasáček krav. Chce sloužit Pánu tím, že Mu bude pomáhat v hlídání krav na pastvinách. Může to vypadat, že touží užívat si Pánovy společnosti, ale ve skutečnosti když slouží Kršnovi tím, že Mu pomáhá starat se o transcendentální krávy, je to spontánní láska.
 

Tato neobyčejná touha sloužit Pánu se projevuje v transcendentální zemi Vradži, zvláštĕ mezi gópími. Láska gópí ke Kršnovi je tak vznešená, že se nĕkdy popisuje jako „chtivá touha“ jenom proto, abychom jí byli schopni porozumĕt.
 

Autor Čaitanja-čaritámrty, Kavirádža Kršnadása, vysvĕtluje rozdíl mezi chtivými touhami a služebnickým přístupem takto: „ ,Smyslná touhà poukazuje na touhu uspokojovat své vlastní smysly a ,transcendentální touhà se vztahuje na touhu sloužit smyslům Pána.“ V hmotném svĕtĕ nikdy neexistuje, že by milenci chtĕli uspokojit smysly toho druhého. V hmotném svĕtĕ ve skutečnosti všichni chtĕjí uspokojit především své vlastní smysly. Gópí však nechtĕjí nic jiného, než uspokojit smysly Pána, což nemá v hmotném svĕtĕ obdoby. Učenci nĕkdy popisují extatickou lásku gópí ke Kršnovi jako „chtivou touhu“ hmotného svĕta, ale vlastnĕ bychom to nemĕli chápat v doslovném významu. Je to pouze označení, se kterým se snažíme porozumĕt této transcendentální situaci.
 

Velcí oddaní až k úrovni Uddhavy jsou velice drazí přátelé Pána a touží jít ve stopách gópí. Láska gópí ke Kršnovi jistĕ není hmotná smyslná touha. Jak by jinak mohl Uddhava toužit jít v jejich stopách? Dalším příkladem je Pán Čaitanja samotný. Když vstoupil do životního stádia odříkání, byl velice přísný a vyhýbal se ženské společnosti, ale přesto učil, že neexistuje lepší způsob uctívání Kršny, než je způsob gópí. Gópí uctívaly Kršnu jakoby pohánĕny chtivými touhami, a Šrí Čaitanja Maháprabhu to vysoce chválil. Znamená to, že ačkoliv se zdá, že pouto gópí ke Kršnovi je smyslné, není ani trochu hmotné. Dokud nejsme zcela na transcendentální úrovni, je velice obtížné vztahu gópí ke Kršnovi porozumĕt. Vypadá jako obyčejné chování mladých chlapců a dívek, a následkem toho je nĕkdy tento vztah mylnĕ vykládán jako obyčejný sex hmotného svĕta. Lidé, kteří nemohou porozumĕt transcendentální povaze milostného pomĕru gópí a Kršny, bohužel pokládají Kršnův milostný pomĕr s gópími zcela samozřejmĕ za svĕtské jednání, a proto nĕkdy nemístnĕ malují nemravné obrázky v moderním stylu.
 

Chtivou touhu Kubdži naproti tomu vzdĕlaní učenci označují jako „témĕř chtivou touhu“. Kubdžá byla hrbatá žena, která toužila po Kršnovi s velkou extatickou láskou. Její touha po Kršnovi však byla témĕř svĕtská a její lásku tak nelze s láskou gópí srovnávat. Její láskyplné pouto ke Kršnovi se nazývá kāma-prāyā neboli témĕř jako láska gópí ke Kršnovi.