Kapitola dvacátá

Ve druhé části Bhakti-rasámrta-sindhu autor skládá své hluboké poklony „Sanátanovi“. Jméno Sanátana zde označuje buď samotného Šrí Kršnu nebo Sanátanu Gósvámího, staršího bratra a duchovního mistra Šríly Rúpy Gósvámího. V případĕ, kdy „Sanátana“ znamená Šrí Kršna, vzdává úctu Kršnovi proto, že je přirozenĕ velice krásný a je hubitelem démona Aghy. Jsou-li jeho poklony určeny Sanátanovi Gósvámímu, je tomu tak proto, že Rúpa Gósvámí, který Sanátanovi neustále sloužil, mu prokazuje velikou úctu, a proto, že je ničitelem všech druhů hříšných činností. V této části Bhakti-rasámrta-sindhu chce autor vylíčit všeobecné příznaky transcendentální nálady (láskyplné nálady) při vykonávání oddané služby.
 

Tato část Bhakti-rasámrta-sindhu se zabývá pĕti hlavními námĕty: (1) vibhāva — zvláštní příznaky nebo příčiny extáze, (2) anubhāva — následná extáze, (3) sāttvika-bhāva — přirozená neboli existenciální extáze, (4) vyabhicāri-bhāva — aktivní extáze a (5) sthāyi-bhāva — vroucí neboli nepřetržitá extáze.
 

Slovo rasa použité v Bhakti-rasámrta-sindhu chápou různí lidé různĕ, neboť najít slovo přesnĕ vystihující význam je velice obtížné. Náš duchovní mistr překládal slovo rasa jako „nálada“. Budeme tedy následovat jeho šlépĕje a překládat ho tímto způsobem.
 

Určité láskyplné rozpoložení nebo postoj vychutnávaný při výmĕnách lásky s Nejvyšší Osobností Božství se nazývá rasa neboli nálada. Když se spojí různé druhy rasy dohromady, pomohou človĕku ochutnat náladu oddané služby na nejvyšší úrovni transcendentální extáze. Takové postavení je zcela transcendentální našim zážitkům, ale přesto ho v této části pokusíme vysvĕtlit jak to jen bude možné, následujíce šlépĕje Šríly Rúpy Gósvámího.
 

Nikdo není schopen pokračovat ve svých činnostech aniž z nich vychutnává určitý druh lahodnosti neboli láskyplné nálady. V transcendentálním životĕ vĕdomí Kršny a oddané služby musí ze služby také pramenit nĕjaká nálada, příznačná chuť. Obvykle ji vychutnáváme zpíváním, nasloucháním, uctíváním v chrámu a zamĕstnáním se ve službĕ Pánu. Když cítíme transcendentální blaženost, říká se tomu „vychutnávání nálady“. Různé pocity štĕstí získané z oddané služby můžeme tedy chápat jako „nálady“ oddané služby.
 

Všichni lidé však nemohou poznat, jak chutná transcendentální nálada oddané služby, neboť sladká láskyplná nálada se vyvíjí pouze díky činnostem vykonaným v předchozím životĕ nebo ve společnosti ryzích oddaných. Jak jsme již dříve vysvĕtlili, styk s čistými oddanými je počátkem víry v oddanou službu. Náladu oddané služby můžeme skutečnĕ vychutnat pouze rozvojem víry ve společnosti čistého oddaného nebo zásluhou svojí oddané služby z předchozího života. Znamená to, že žádný obyčejný človĕk nemůže prožívat transcendentální blaženost, pokud se mu nedostane tak výjimečného štĕstí a nedostane se do společnosti oddaných či nepokračuje-li v činnostech oddané služby ze svého předešlého života.
 

První zpĕv Šrímad Bhágavatamu popisuje, jak človĕk dĕlá postupné pokroky až na úroveň oddané služby: „Začátkem je naslouchání příbĕhům o Kršnovi ve společnosti oddaných, kteří svá srdce sami v takové společnosti očistili. Naslouchání o transcendentálních činech Pána přinese neustávající pocit transcendentální blaženosti.“ V Bhagavad-gítĕ je vysvĕtleno, že prvním viditelným příznakem toho, že se človĕk dostal skutečnĕ na duchovní úroveň, je, že je vždy veselý. Radost přijde do života človĕka, když bude číst Bhagavad-gítu a Šrímad Bhágavatam nebo když se bude stýkat s lidmi, kteří mají velký zájem o duchovní život vĕdomí Kršny — zvláštĕ pak s tĕmi, kteří se pevnĕ rozhodli dosáhnout příznĕ Góvindy a vĕnují se transcendentální láskyplné službĕ Jeho lotosovým nohám. Ten, kdo je takovými pocity podporován a neustále se zamĕstnává naplňováním usmĕrňujících zásad oddané služby takovým způsobem, aby potĕšil Nejvyšší Osobnost Božství, vyvine dva druhy hnací síly, spadající do kategorie vibhāva. Tak človĕk prožívá transcendentální blaženost.
 

Nutkavá láska ke Kršnovi má nĕkolik příčin — je to buď Kršna samotný, Kršnovi oddaní nebo Kršnova hra na flétnu. Účinek se nĕkdy projevuje smíchem a nĕkdy ustrnutím.
 

Na tĕle najdeme bĕhem extáze osm transcendentálních příznaků, které mohou vzniknout pouze smíšením pĕti výše zmínĕných druhů extáze. Bez určité smĕsi tĕchto pĕti principů extáze nemůžeme zakusit transcendentální blaženost. Příčina neboli základ pro ochutnání transcendentální nálady se nazývá vibhāva. Vibhāva se dĕlí na základní a pobízející neboli dávající popud. V Agni Puránĕ se vibhāva popisuje následovnĕ: „Základ, ze kterého se rodí extatická láska, se nazývá vibhāva a rozdĕluje se na dva — základní a pobízející.“ Jinak řečeno, existují dva druhy extatické lásky. Objektem základní extatické lásky je Kršna a Jeho oddaný. Pán Kršna je tedy objektem základní extatické lásky, zatímco Jeho čistý oddaný jakožto oceán takové lásky je objektem pobízející extatické lásky. Pobízející extatická láska je ta, která se vyvíjí, uvidíme-li objekt, který nás upomíná na Kršnu.
 

Pán Kršna, který má nepochopitelné síly a vlastnosti, transcendentální poznání a blaženost, je základní příčinou extatické lásky. Pán Kršna se také stává zdrojem (podnĕtem) extatické lásky ve svých různých inkarnacích a expanzích. Ve verších Šrímad Bhágavatamu, které popisují zábavu zvanou brahma-vimohana-līlā, můžeme nalézt nĕco z tohoto pobízejícího rysu extatické lásky. Když Kršna oklamal Brahmu a expandoval se na mnoho pasáčků, telat a krav, Kršnův starší bratr Baladéva (přímá expanze samotného Kršny), pocítil údiv a řekl: „Jak je úžasné, že Má extatická láska ke Kršnovi nyní tíhne k tolika pasáčkům, telatům a kravám!“ Tato myšlenka Ho přivádĕla k úžasu. To je jeden z příkladů, kdy se samotný Kršna stává cílem a zdrojem extatické lásky v pobízejícím aspektu.