Kapitola dvacátá sedmá
 

Tĕlesné příznaky, které oddaný projevuje při extatické lásce ke Kršnovi, se nazývají anubhāva. Praktickými příklady anubhávy jsou: tančení, válení se po zemi, hlasité zpívání, protahování tĕla, hlasité křičení, zívání, tĕžké dýchání, zanedbání přítomnosti ostatních, slintání, bláznivý smích, točení hlavou a říhání. Když se extatická láska intenzívnĕ projeví se všemi tĕmito tĕlesnými příznaky, človĕk cítí transcendentální úlevu.
 

Tyto příznaky se rozdĕlují na dva druhy: prvnímu se říká śīta a druhému kṣepaṇa. Objeví-li se zívání, příznaky se nazývají śīta, a objeví-li se tančení, nazývají se kṣepaṇa.
 

Když Šiva pozoroval Pána Kršnu a gópí při tanci rāsa, zahlédl Kršnův krásný obličej a ihned začal tančit a bubnovat na svůj malý buben ḍiṇḍima. K Šivovi tančícímu v extázi se připojil jeho nejstarší syn Ganéša.
 

Ve třetím zpĕvu, první kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu se Vidura ptá Uddhavy: „Můj drahý příteli, daří se dobře Akrúrovi? On není jen velice učený a zbavený všech hříchů, ale je také oddaný Pána Kršny. Ke Kršnovi chová takovou extatickou lásku, že jsem ho vidĕl válet se v písku po Kršnových šlépĕjích, jako kdyby úplnĕ přišel o rozum.“ Jedna gópí přinesla Kršnovi zprávu, že Rádhárání se kvůli odloučení od Nĕj a okouzlení z vůní Jeho kvĕtinových girland válela po zemi a potloukla si své jemné tĕlo.
 

Jedna gópí řekla Kršnovi, že když Šrímatí Rádhárání zpívala o Jeho slávĕ, okouzlila všechny své přítelkynĕ takovým způsobem, že úplnĕ zkamenĕly a otupĕly. V témže okamžiku se kameny v blízkosti začaly roztékat v extatické lásce.
 

Když Nárada Muni zpíval Haré Kršna mantru, zpíval tak hlasitĕ, až se všichni démoni báli, že se zjevil Šrí Nrsinha, a rozprchli se všemi smĕry.
 

Říká se, že když si Nárada, který s sebou vždy nosí vínu, ve velké extázi vzpomene na svého Pána Šrí Kršnu, jeho tĕlo se začne natahovat tak mohutnĕ, že se mu přetrhne jeho posvátná šňůra.
 

Jedna gópí jednou řekla Kršnovi: „Můj drahý synu Nandy Mahárádži, zvuk Tvé flétny dohnal Šrímatí Rádhárání k velkému nářku a strachu, a tak chvĕjícím se hlasem začala křičet jako pták kurarī.“
 

Říká se, že když Šiva zaslechne zvuk Kršnovy flétny, je velice zmatený a začne tak hlasitĕ křičet do prostoru, že to ničí démony a oddaným to přináší velkou radost.
 

Říká se, že když vyjde úplnĕk, protáhnou se lístky lotosových kvĕtů. Když se Kršna objevil před Rádhárání, Její obličej přirovnávaný k lotosovému kvĕtu se vždy protáhl zívnutím.
 

O tĕžkém dýchání se říká: „Lalitá (jedna z gópí) je jako pták cātakī, který pije pouze vodu padající přímo z mraků a nepije z žádného jiného zdroje.“ V tomto citátu je Kršna přirovnáván k temnému mraku a Lalitá k ptáku cātakī, který vyhledává pouze Kršnovu společnost. V přirovnání se dále říká: „Jako bouřlivý vítr nĕkdy rozfouká velký mrak, tak tĕžký dech z Lalitiných nosních dírek způsobil, že ztratila Kršnu, který zmizel v dobĕ, kdy nabývala vĕdomí.“
 

Manželky bráhmanů, kteří provádĕli obĕti ve Vrndávanĕ, odešly z domova, jakmile zaslechly, že Kršna je nedaleko. Odešly ze svých domovů aniž se staraly o své učené manžele. Manželé o tom mezi sebou začali mluvit: „Jak úžasné je pouto ke Kršnovi, když způsobilo, že nás ženy bez jakýchkoliv obav opustily!“ Takový je vliv Kršny. Každý, kdo začne být ke Kršnovi přitahován, se může zbavit pout rození a smrti, která se dají přirovnat k zamčeným domovům, o nĕž se ženy bráhmanů přestaly starat.
 

V Padjávalí nĕkteří oddaní říkají: „Nebudeme se starat o lidi kolem. Nebudeme se o nĕ starat ani tehdy, když nás potupí. Budeme jen vychutnávat transcendentální náladu při zpívání Haré Kršna a tak se budeme válet po zemi a extaticky tančit. Budeme se vĕčnĕ radovat v transcendentální blaženosti.“
 

Jako příklad vytékání slin z úst se uvádí to, že když Nárada Muni zpíval Haré Kršna mantru, nĕkdy přitom na chvíli strnul a z úst mu tekly sliny.
 

Když se oddaný hlasitĕ smĕje jako blázen, dĕlá to z neobyčejného vzrušení extatické lásky v srdci. Takový smích je výrazem rozpoložení srdce, které se odbornĕ nazývá aṭṭa-hāsa. Když oddaného ovlivní takový stav jeho mysli, projeví svou lásku prostřednictvím rtů. Smích vycházející z úst se přirovnává ke kvĕtům padajícím z rostlinky oddanosti, která vyrůstá v srdci oddaného. V Čaitanja-čaritámrtĕ se oddaná služba Pánu také přirovnává k rostlinĕ, která doroste až k lotosovým nohám Kršny v Gólóce Vrndávanĕ.
 

Jedna gópí řekla své přítelkyni: „Zdá se, že Kršna, nepřítel démona Aghy, vyslal ze svých úst vichřici, která točí tvojí hlavou a postupuje dále, aby způsobila totéž další gópí s lotosovýma očima.“
 

Říhání je také nĕkdy projevem extatické lásky ke Kršnovi. Zmiňuje se o tom Paurnamáší, když oslovuje jednu plačící společnici Rádhárání: „Má drahá dcero, nestrachuj se kvůli tomu, že Šrímatí Rádhárání říhá. Mám pro ni lék. Neplač tak hlasitĕ. Její říhání není následkem špatného zažívání, je to příznak extatické lásky ke Kršnovi. Okamžitĕ zařídím, aby se z toho vyléčila. Neboj se.“ Slova Paurnamáší jsou důkazem, že extatická láska ke Kršnovi se nĕkdy projeví říháním.

 

Nĕkdy se extatická láska ke Kršnovi projevuje také třesením celého tĕla nebo krvácením nĕkteré části tĕla, ale takové příznaky jsou velice vzácné, a proto Šríla Rúpa Gósvámí toto téma již dále nerozvádí.