Kapitola třicátá

V Hansadútĕ je následující pasáž: „Když se Šrímatí Rádhárání jednoho dne velmi soužila z odloučení od Kršny, odešla s nĕkterými svými přítelkynĕmi na břeh Jamuny. Uvidĕla tam domek, kde s Kršnou prožila mnoho milostných rozkoší a při vzpomínce na nĕ okamžitĕ dostala závrať. Závrať bylo vidĕt velice jasnĕ.“ To je příklad zmatku způsobeného odloučením.
 

Další stať podobnĕ popisuje zmatek způsobený strachem. Na Ardžunovi byly vidĕt tyto příznaky, když spatřil Kršnovu vesmírnou podobu na Kuruovském bitevním poli. Jeho zmatek byl tak velký, že mu z rukou vypadl luk a šípy a nic nebyl schopen vnímat jasnĕ.
 

Démon Bakásúra na sebe jednou vzal podobu velké kachny a otevřel zobák, aby spolkl Kršnu a všechny pasáčky. Když se Kršna dostal do démonovy tlamy, Balaráma a ostatní pasáčci témĕř omdleli a vypadali jako mrtví. Když jsou oddaní ohromeni nĕjakým hrůzným výjevem nebo náhodnou událostí, ani přesto nikdy nezapomenou na Kršnu. Dokáží vzpomínat na Kršnu i v nejvĕtším nebezpečí. Takový prospĕch přináší vĕdomí Kršny: dokonce i v okamžiku smrti, kdy se narušují všechny tĕlesné pochody, může oddaný ve svém nejniternĕjším vĕdomí vzpomínat na Kršnu, a to ho zachrání před poklesnutím do hmotného bytí. Vĕdomí Kršny tímto způsobem človĕka okamžitĕ přemístí z hmotné úrovnĕ do duchovního svĕta.
 

K tomu se váže citát o lidech, kteří zemřeli v Mathuře: „Tito lidé slabĕ dýchali, oči doširoka otevřené, barva jejich tĕl se zmĕnila a začínali pronášet svaté jméno Kršny. V tomto stavu opustili svá hmotná tĕla.“ Tyto příznaky jsou projevy přicházející smrti.
 

Když človĕk ze samolibosti nebo z nechuti k namáhavé práci nevykoná svou povinnost, přestože má dostatek energie, říká se mu líný. Tato lenost se také projevuje v extatické lásce ke Kršnovi. Když Nanda Mahárádža například požádal nĕkteré bráhmany, aby obcházeli kopec Góvardhana, řekli mu, že chtĕjí radĕji dávat požehnání, než obcházet kopec Góvardhana. To je příklad lenosti způsobené samolibostí.
 

Když si Kršna a Jeho přátelé pasáčci jednou hráli na bitvu, Subala vypadal unavenĕ. Kršna okamžitĕ řekl svým ostatním přátelům: „Subala se cítí příliš unaven ze hry na bitvu, tak ho prosím už nerušte výzvami k boji.“ To je příklad lenosti způsobené nechutí k namáhavé práci.
 

V desátém zpĕvu, dvacáté první kapitole, 13. verši Šrímad Bhágavatamu oceňují gópí netečnost krav ve Vrndávanĕ. Gópí vidĕly, že krávy naslouchají sladkým melodiím Kršnovy flétny a vypadají, jakoby pily nektar jejích transcendentálních zvuků. Telata ustrnula a zapomnĕla pít mléko z vemen. Zdálo se, že Kršnu objímají očima, a z očí jim vyhrkly slzy. To je příklad netečnosti způsobené posloucháním transcendentálních zvuků Kršnovy flétny.
 

Když Lakšmaná zaslechla slova proti Kršnovi, rozrušilo ji to, zůstala netečná a nehýbala ani očními víčky. To je další příklad netečnosti způsobené nasloucháním.
 

Desátý zpĕv, sedmdesátá první kapitola, 39. verš Šrímad Bhágavatamu popisuje Judhišthirovu zmatenost, když s velkou úctou přivedl Kršnu do svého domova. Král Judhišthira byl zmatený z transcendentální radosti, že má Kršnu ve svém domĕ. Když Ho vítal, zapomnĕl sám sebe. To je příklad netečnosti pocházející z extáze při pohledu na Kršnu.
 

Další příklad je v 36. verši třicáté deváté kapitoly desátého zpĕvu Šrímad Bhágavatamu. Když Kršna jel do Mathury, všechny gópí stály za Ním a při pohledu na odjíždĕjící vůz ustrnuly a nehýbaly se. Zůstaly tak, dokud vlajka na voze a prach zvířený koly nezmizely z dohledu.
 

Kršnův přítel Ho jednou oslovil: „Můj drahý Mukundo (Kršno), v odloučení od Tebe stojí pasáčci jako zanedbaná Božstva v domĕ profesionálního bráhmana.“ Existuje třída profesionálních bráhmanů, kteří uctívají Božstva, aby si vydĕlali na živobytí. Bráhmany této třídy Božstva příliš nezajímají, zajímají je převážnĕ peníze, které mohou vydĕlat jako svatí muži. Božstva uctívaná profesionálními bráhmany nejsou náležitĕ ozdobena, nemĕní se Jim šaty a Jejich tĕla se nemyjí. Vypadají špinavá a nejsou příliš přitažlivá. Uctívání Božstva by se ve skutečnosti mĕlo provádĕt velice pečlivĕ: dennĕ by se Jim mĕly mĕnit šaty a podle možností dávat ozdoby. Vše by mĕlo být tak čisté, aby Božstvo bylo pro všechny návštĕvníky přitažlivé. Zde je uveden příklad Božstev v domĕ profesionálního bráhmana, protože taková Božstva nejsou přitažlivá. Kršnovi přátelé vypadali v Jeho nepřítomnosti jako zanedbaná Božstva.
 

Když Rádhárání poprvé představili Kršnovi, velice se stydĕla. Jedna z Jejích přítelkyň Ji oslovila: „Má drahá přítelkynĕ, již jsi Góvindovi prodala sebe a všechnu svou krásu. Nyní by ses nemĕla stydĕt. Prosím, podívej se na Nĕj šťastnĕ. Človĕk, který již prodal celého slona, by se nemĕl jako lakomec hádat při prodeji trojzubce na jeho pohánĕní.“ Tento druh stydlivosti v extatické lásce ke Kršnovi způsobilo první vzájemné představení.
 

Když byl nebeský král Indra poražen v bitvĕ s Kršnou o kvĕt pārijāta, začal se za svou porážku velice stydĕt. Stál před Kršnou, sklánĕl hlavu a Kršna řekl: „Dobrá Indro, můžeš si páridžátový kvĕt vzít. Jinak by ses před svou ženou Sačídéví nemohl ani ukázat.“ Indra se stydĕl kvůli porážce. V jiném případĕ začal Kršna chválit Uddhavu za jeho vznešené vlastnosti. Když ho Kršna chválil, Uddhava stydlivĕ sklonil hlavu.
 

V Hari-vanše říká Satjabhámá, když se cítila být opomíjena kvůli vysokému postavení Rukminí: „Můj drahý Kršno, hora Raivataka je vždy plná jarních kvĕtů, ale když se ze mĕ stala pro Tebe nežádoucí osoba, k čemu mi je, abych si jich všímala?“ To je příklad studu pramenícího z porážky.
 

Existuje příznak extatické lásky známý jako zatajování neboli snaha zakrýt stav své mysli a navenek ukázat jiný postoj. Človĕk se snaží skrývat, co si myslí, a tak se dívá stranou do různých smĕrů, pokouší se udĕlat nĕco nemožného nebo říká slova, která zakryjí jeho skutečné myšlenky. Podle áčárjů, odborníků ve studiu psychologických jevů, jsou tyto pokusy o skrytí svého skutečného mentálního rozpoložení dalším projevem extatických pocitů ke Kršnovi.
 

V 15. verši třicáté druhé kapitoly desátého zpĕvu Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí: „Můj drahý králi, gópí byly vždy krásné a zdobily je důvĕrné úsmĕvy a svůdné šaty. Svými pohyby chtĕly podnítit chtivé pocity a nĕkdy tiskly Kršnovu ruku ve svých náručích a nĕkdy držely Jeho lotosové nohy na svých ňadrech. Potom mluvily s Kršnou, jako kdyby se na Nĕj velice hnĕvaly.“
 

Zde je další příklad zatajování v extatické lásce: Když Kršna, nejvyšší šprýmař, zasadil páridžátový strom na Satjabháminĕ dvoře, Rukminí, dcera krále Vidarbhy, se velice rozhnĕvala, ale jelikož mĕla přirozenĕ jemné chování, nijak se nevyjádřila. Nikdo nemohl poznat, co si Rukminí opravdu myslí. To je příklad soutĕživého zatajování.
 

Další příklad je v prvním zpĕvu, jedenácté kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu. Když Kršna přišel do Dváraky, různí členové Jeho rodiny Ho přivítali různými způsoby. Když Dváracké královny zdálky zahlédly svého manžela, okamžitĕ Ho objaly ve svých myslích a pomalu si Ho prohlížely. Jak Kršna přišel blíže, poslaly napřed své syny, aby Ho objali. Ostatní se z ostychu snažili neplakat, ale nemohli zadržet slzy. To je příklad zatajování myšlenek způsobeného ostychem.
 

Když si Šrímatí Rádhárání při jiné příležitosti myslela, že Kršna je zapleten s jinou ženou, oslovila svou přítelkyni takto: „Má drahá přítelkynĕ, jakmile pomyslím, že pasáček Kršna je připoután k nĕjaké jiné ženĕ, přepadne mĕ strach a zježí se mi vlasy na hlavĕ. Musím být velice opatrná, aby mĕ Kršna v tĕchto okamžicích nevidĕl.“ To je příklad zatajování způsobeného studem a diplomatickým chováním.
 

„Šrímatí Rádhárání vyvinula ke Kršnovi hluboké láskyplné pouto, ale skrývala ho v hloubi svého srdce, aby ho ostatní nemohli odhalit.“ To je příklad zatajování způsobeného jemností.
 

Když jednou Kršna a Jeho přátelé pasáčci přátelsky rozmlouvali, Kršna začal mluvit se svými společníky neformálním jazykem. V té dobĕ se Kršnův služebník Patrí také radoval z přátelského rozhovoru, ale když si vzpomnĕl na své služebnické postavení, poklonil se před svým Pánem a s velkou úctou a sebevládou potlačil svůj úsmĕv. Tento ovládnutý smích je příkladem zatajování zapříčinĕného uctivým přístupem.
 

Existuje mnoho příznaků extatické lásky způsobených vzpomínáním na Kršnu. Jeden Kršnův přítel Mu například řekl: „Můj drahý Mukundo, Šrímatí Rádhárání s lotosovýma očima při pouhém pohledu na namodralý mrak na obloze začne okamžitĕ vzpomínat na Tebe, a když ho pozoruje dále, začne toužit po Tvé společnosti.“ To je příklad vzpomínání na Kršnu v extatické lásce při pohledu na předmĕt připomínající Kršnu. Barva Kršnova tĕla je velice podobná namodralé barvĕ mraku a při pouhém pohledu na mrak Šrímatí Rádhárání vzpomínala na Kršnu.
 

Jeden oddaný řekl, že i tehdy, když byl nepozorný, vzpomnĕl si nĕkdy, zdánlivĕ z pobláznĕní, ve svém srdci na lotosové nohy Kršny. To je příklad vzpomínání pocházejícího z neustálé praxe. Jinými slovy oddaní, kteří neustále myslí na Kršnovy lotosové nohy, i když jsou momentálnĕ nepozorní, vidí postavu Pána Kršny, která se zjeví v jejich srdcích.
 

Madhumangala byl Kršnův důvĕrný přítel pocházející z bráhmanské společnosti. Kršnovi přátelé byli vĕtšinou pasáčci náležící do společnosti vaišjů, ale nĕkteří z nich patřili do bráhmanské společnosti. Ve Vrndávanĕ převažuje společnost vaišjů a bráhmanů. Madhumangala jednoho dne oslovil Kršnu následujícím způsobem: „Můj drahý příteli, vidím, že si nejsi vĕdom pavích per, která padají na zem, a současnĕ nevĕnuješ pozornost kvĕtinovým girlandám, které Ti jsou obĕtovány. Myslím, že jsem schopen uhodnout důvod Tvé nepřítomnosti duchem, když vidím Tvé oči přelétat po očích Šrímatí Rádhárání, stejnĕ jako černí trubci přelétají po lotosových kvĕtech.“ To je příklad argumentování v extatické lásce.
 

Když jednou Kršna chodil venku, jedna ze společnic Rádhárání Jí řekla: „Má drahá přítelkynĕ, myslíš si, že tato chodící osoba je strom tamāla? Kdyby to byl strom tamāla, jak by potom mohl chodit a být tak krásný? Pak to tedy asi bude mrak. Je-li to ale mrak, kde je v nĕm krásný mĕsíc? Za daných okolností si myslím, že můžeme připustit, že tato osoba je právĕ ta okouzlující Osobnost Božství, Nejvyšší Pán, který zvukem své flétny okouzluje všechny tři svĕty. Musí to být Mukunda, který stojí před kopcem Góvardhana.“ To je další příklad argumentování v extatické lásce.
 

Když v 29. verši dvacáté deváté kapitoly desátého zpĕvu Šrímad Bhágavatamu Kršna požádal všechny gópí, aby se vrátily zpátky do svých domovů, nelíbilo se jim to. Byly zarmoucené a tĕžce nad tím vzdychaly, a zdálo se, že jejich půvabné tváře jim vysychají. Zůstaly v tomto stavu aniž vydávaly jakýkoliv zvuk. Prsty na nohách začaly kreslit čáry po zemi a slzy smývaly černou mastičku z očí, která jim kapala na ňadra pokrytá červeným kunkumovým práškem. To je příklad úzkosti v extatické lásce.
 

Jeden z Kršnových přátel Mu jednou řekl: „Drahý hubiteli démona Mury, Tvá jemná a laskavá matka je velice úzkostlivá, protože ses nevrátil domů. Prožila večer s velkými obtížemi a celý ho prosedĕla na balkónu vašeho domu. Je zvláštní, že jsi mohl zapomenout na svou matku, zatímco ses nĕkde vĕnoval svým hrátkám!“ To je další příklad hluboké úzkosti v extatické lásce.
 

Když matka Jašódá úzkostlivĕ čekala na Kršnu až se vrátí z Mathury, Nanda Mahárádža ji utĕšoval: „Má drahá Jašódo, prosím, nestrachuj se. Utři si prosím svou překrásnou lotosovou tvář. Není třeba, abys dýchala tak rozrušenĕ. Půjdu okamžitĕ s Akrúrou do Kansova paláce a přivedu ti tvého syna zpátky.“ To je příklad úzkosti v extatické lásce způsobené tím, že Kršna byl v nebezpečí.
 

V oddíle Padma Purány nazvaném Vaišákha-máhátmja oddaný říká, že ačkoliv nĕkteré z osmnácti Purán se nezmiňují o opĕvování Pána Višnua a nabízejí opĕvování nĕjakého poloboha, v takovém opĕvování je nutné pokračovat po milióny let. Studuje-li človĕk Purány velice podrobnĕ, může nakonec vidĕt, že Pán Višnu je Nejvyšší Osobnost Božství. To je příklad extatické lásky, která se vyvinula z přemýšlení.
 

V 39. verši šedesáté kapitoly desátého zpĕvu Šrímad Bhágavatamu je popis toho, jak Rukminídéví píše dopis Kršnovi a žádá Ho, aby ji unesl ještĕ před její svatbou s jiným mužem. Rukminí vyjádřila své zvláštní pouto ke Kršnovi následovnĕ: „Můj drahý Kršno, Tvou transcendentální slávu opĕvují velcí svĕtci, kteří jsou prosti hmotného znečištĕní, a Ty jsi tak laskavý, že na oplátku za jejich opĕvování takovým oddaným volnĕ rozdáváš sám sebe. Jako se človĕk může povýšit jednoduše Tvou milostí, tak také z Tvojí vůle může človĕk pod vlivem vĕčného času všechna požehnání ztratit. Vybrala jsem si proto za svého manžela Tebe a zamítla jsem osobnosti jako jsou Brahmá a Indra — o ostatních ani nemluvĕ.“ Rukminí zvĕtšila svou lásku ke Kršnovi pouhými myšlenkami na Nĕj. To je příklad přemýšlivosti v extatické lásce.
 

Když je človĕk plnĕ spokojený se získaným poznáním nebo když dosáhne vytouženého životního cíle v transcendentální oddané službĕ Bohu, jeho odolnosti neboli vyrovnanosti jeho mysli se říká dhṛti a je transcendentální k veškerému utrpení. Na této úrovni človĕka nerozruší žádná ztráta, ani se mu nezdá, že by nĕčeho nedosáhl.
 

Učenec Bhartrhari je toho názoru, že je-li človĕk povýšen na tuto úroveň, přemýšlí následovnĕ: „Netoužím být vládním služebníkem ani mít vysoké postavení. Radĕji zůstanu nahý bez řádných šatů. Radĕji si lehnu na zem bez matrace, a i přes všechny nevýhody odmítnu sloužit komukoli, dokonce i vládĕ.“ Jinými slovy: má-li človĕk extatickou lásku k Osobnosti Božství, může strpĕt jakékoliv nepříjemnosti náležící k hmotnému pojetí života.
 

Kršnův otec Nanda Mahárádža si obvykle myslel: „Po mých pastviskách osobnĕ chodí bohynĕ štĕstí, mám více než milión krav, které se potulují sem a tam, a především mám syna, jako je Kršna; silného a úžasného pracovníka. Cítím se proto spokojený, třebaže jsem hospodář!“ To je příklad mentální odolnosti pramenící z nepřítomnosti všeho utrpení.
 

V jiném případĕ oddaný říká: „Neustále plavu v nektarovém oceánu zábav Osobnosti Božství a tak mĕ již nepřitahují náboženské obřady, hospodářský rozvoj, smyslový požitek nebo konečné spasení a splynutí s Brahmanem.“ To je příklad odolnosti mysli díky dosažení té nejlepší vĕci na svĕtĕ. Tou nejlepší vĕcí na svĕtĕ je být ponořen ve vĕdomí Kršny.
 

Ve Višnu Puránĕ je popsáno, že když Akrúra přijel pro Kršnu a Balarámu, aby Je odvezl do Mathury, při pouhém pohledu na Jejich obličeje dostal takovou radost, že se mu na celém tĕle objevily příznaky extatické lásky. To se nazývá štĕstí.
 

V 11. verši třicáté třetí kapitoly desátého zpĕvu Šrímad Bhágavatamu stojí: „Když jedna z gópí oddávající se tanci rāsa uvidĕla, že Kršna má svou paži na jejím ramenĕ, dostala tak extatickou radost, že políbila Kršnu na tvář.“ To je příklad pocitu štĕstí z dosažení vytouženého cíle.
 

V 33. verši sedmdesáté první kapitoly desátého zpĕvu Šrímad Bhágavatamu se říká: „Když Kršna ze svého království Dváraky poprvé přišel do Indraprasthy, mladé ženy a dívky mĕsta Ho tak toužily vidĕt, že ani v noci, když ležely se svými manželi, nemohly potlačit svou dychtivost. Nebyly ani náležitĕ odĕné, vlasy mĕly rozpuštĕné a bylo potřeba vykonat mnoho domácích povinností; přesto nechaly všeho a okamžitĕ vyšly na ulici, aby spatřily Kršnu.“ To je příklad dychtivosti v extatické lásce.
 

Šrí Raghunátha dása Gósvámí se ve své knize Stavávalí modlí o milost Rádhárání, kterou tak okouzloval zvuk Kršnovy flétny, že se ihned ptala obyvatel vrndávanského lesa, kde je Kršna. Při prvním pohledu na Kršnu Ji zaplavila taková extatická láska a radost, že si začala škrábat uši. Dívky z Vradži a Rádhárání umĕly velice vychytrale mluvit, a tak jakmile spatřily Kršnu, začaly svou řeč a Kršna předstíral, že jim jde pro nĕjaké kvĕtiny, a okamžitĕ odešel do skalní jeskynĕ. To je další příklad dychtivých láskyplných výmĕn ze strany gópí a Kršny.
 

Když Kršna bojoval s hadem Kálijou a tančil na jeho hlavách, Kálija kousl Kršnu do nohy. Garuda se tehdy rozzuřil a začal reptat: „Kršna je tak silný, že Kálijovy manželky potratily při pouhém zaslechnutí Jeho hlasu. Tento had urazil Mého Pána, a proto ho toužím okamžitĕ spolknout, ale v přítomnosti mého Pána to nemohu udĕlat, protože by se na mĕ mohl hnĕvat.“ To je příklad dychtivosti jednat v extatické lásce následkem toho, že byl Kršna uražen.
 

Když Šišupála protestoval proti uctívání Kršny při obĕti Rádžasúja uspořádané Mahárádžou Judhišthirou, mladší bratr Ardžuny Sahadéva řekl: „Človĕk, který nemůže snést uctívání Kršny, je mým nepřítelem a má démonskou povahu. Toužím ho proto kopnout levou nohou do hlavy, abych ho tak potrestal přísnĕji než Jamarádžovo žezlo!“ Baladéva pak začal bĕdovat: „Sláva Pánu Kršnovi! Velice se podivuji tomu, že zavržení následovníci kuruovské dynastie, kteří neprávem sedĕli na trůnu kuruovského království, kritizují Kršnu diplomatickými úskoky. To je nepřípustné!“ To je další případ dychtivosti způsobené urážkou Kršny.
 

Ve Vidagha-mádhavĕ začala Rádháránína tchynĕ Džatilá kritizovat Kršnu následovnĕ: „Stojíš zde, Kršno, a Rádhárání, která se právĕ provdala za mého syna, je zde také. Nyní vás oba velmi dobře znám; proč bych tedy nemĕla úzkostlivĕ ochraňovat svou snachu před Tvýma tančícíma očima?“ To je příklad urážlivých slov užitých k nepřímému kritizování Kršny.
 

Jedna z gópí jednou začala říkat Kršnovi tato neuctivá slova: „Můj drahý Kršno, jsi prvotřídní zlodĕj. Prosím, okamžitĕ odejdi. Víme, že miluješ Čandrávalí více než nás. Je však zbytečné, abys ji v naší přítomnosti vychvaloval! Neposkvrňuj laskavĕ jméno Rádhárání!“ To je další příklad neuctivých slov ke Kršnovi v extatické lásce.
 

Další úryvek je v desátém zpĕvu, třicáté první kapitole, 16. verši Šrímad Bhágavatamu. Když všechny gópí odešly ze svých domovů na setkání s Kršnou ve vrndávanském lese, Kršna je odmítl a požádal je, aby šly domů; dal jim morální ponaučení. Gópí tehdy řekly: „Drahý Kršno, je nanejvýš sužující, když nejsme s Tebou, a pouhý pohled na Tebe nám přináší veliké štĕstí. Všechny jsme opustily své manžele, příbuzné, bratry a přátele a prostĕ jsme přišly za Tebou, okouzleny zvukem Tvé transcendentální flétny. Ó neomylný, znáš lépe než my důvod, proč jsme sem přišly. Jednoduše řečeno, jsme zde, protože nás okouzlil sladký zvuk Tvé flétny. Všechny jsme krásné dívky a Ty jsi tak hloupý, že odmítáš naší společnost. Nevíme o nikom jiném než jsi Ty, kdo by si nechal ujít příležitost stýkat se s mladými dívkami za temné noci!“ To je další příklad nepřímé urážky namířené proti Kršnovi v extatické lásce.
 

Jedna přítelkynĕ Rádhárání Ji v Padjávalí oslovila následovnĕ: „Má drahá přítelkynĕ, prosím nebuď tak pyšná, že Kršna ozdobil Tvé čelo svou vlastní rukou. Je možné, že Kršnu přesto přitahuje jiná krásná dívka. Vidím, že ozdoby na Tvém čele jsou velice pĕknĕ udĕlané a zdá se, že Kršna nebyl příliš rozrušen, když je maloval. Jinak by nemohl namalovat tak přesné čáry!“ To je příklad závisti šťastnému osudu Šrí Rádhy.
 

V desátém zpĕvu, třicáté kapitole, 30. verši Šrímad Bhágavatamu je následující pasáž: „Když gópí hledaly Kršnu a Rádhu po tanci rāsa, začaly si pro sebe říkat: „Vidĕly jsme šlépĕje Kršny a Rádhy na zemi Vrndávany a způsobuje nám to velkou bolest, neboť třebaže je nám Kršna vším, ta dívka je tak šikovná, že Ho sama odvedla pryč a tĕší se z Jeho polibků aniž se o Nĕj podĕlila s námi!“ To je další příklad závisti vzbuzené šťastným osudem Šrímatí Rádhárání.
 

Když si nĕkdy pasáčci hráli v lesích Vrndávany, Kršna byl na jedné stranĕ a Balaráma na druhé. Soutĕžili a hráli si na bitvu, a když Balaráma porazil Kršnovu stranu, chlapci říkali: „Bude-li Balarámova strana stále vítĕzit, kdo na svĕtĕ může být slabší než my?“ To je další příklad závisti v extatické lásce.
 

V desátém zpĕvu, padesáté druhé kapitole, 41. verši Šrímad Bhágavatamu poslala Rukminí Kršnovi následující dopis: „Můj drahý neporazitelný Kršno, zítra je den mé svatby. Prosím Tĕ, abys bez ohlášení přišel do mĕsta Vidarbhy. Pak musí Tvoji vojáci a velitelé znenadání obklíčit a porazit vojsko krále Magadhy, a takto mĕ unes použitím metod démonů a ožeň se se mnou.“
 

Podle védského systému existuje osm druhů svateb, z nichž jedna se nazývá rākṣasa-vivāha. Rākṣasa-vivāha poukazuje na únos dívky a svatbu násilím. To se považuje za démonské. Když se Rukminí mĕla provdat za Šišupálu, kterého jí vybral její starší bratr, napsala uvedený dopis Kršnovi a žádala Ho, aby ji unesl. To je příklad nestoudnosti v extatické lásce ke Kršnovi.
 

Jedna z gópí řekla: „Ať Kršnovu flétnu odnesou vlny Jamuny, nechť skončí v oceánu. Sladký zvuk Jeho flétny je tak nestoudný, že kvůli nĕmu ztratíme veškerou vyrovnanost před svými nadřízenými.“
 

Každého večera se západem slunce se Kršna vracel z pastvisek, kde dohlížel na krávy. Když nĕkdy matka Jašódá neslyšela sladký zvuk Jeho flétny, začala být velice úzkostlivá a následkem toho cítila závrať. Závrať může být způsobená také úzkostí v extatické lásce ke Kršnovi.
 

Když Jašódá svázala Kršnu, začala přemýšlet: „Kršnovo tĕlo je tak jemné a citlivé. Jak jsem Ho jen mohla svázat provazem?“ To jí popletlo hlavu a cítila závrať.
 

Gópí dostaly od svých nadřízených radu, aby v noci zamkly dveře, ale ony byly tak bezstarostné, že toho nařízení příliš nedbaly. Myslely na Kršnu a to jim dodalo takové důvĕry, že jim nehrozí žádné nebezpečí, že si v noci lehly na dvory svých domů. To je příklad závratĕ v extatické lásce z přirozeného pouta ke Kršnovi.
 

Můžeme se zeptat, proč by oddaní Kršny mĕli dostávat závrať, která se obvykle považuje za příznak kvality nevĕdomosti. Šrí Džíva Gósvámí na tuto otázku odpovĕdĕl, že oddaní Pána Kršny jsou vždy transcendentální všem kvalitám hmotné přírody. Cítí-li závrať nebo jdou-li spát, nemĕli bychom to brát tak, že spí pod vlivem kvalit přírody, ale mĕli bychom to přijmout jako tranz oddané služby. V Garuda Puránĕ je autoritativní výrok o mystických jógínech, kteří jsou pod přímou ochranou Nejvyšší Osobnosti Božství: „Ve všech třech stavech jejich vĕdomí — totiž v bdĕní, snĕní a hlubokém spánku — jsou oddaní pohrouženi do myšlenek na Nejvyšší Osobnost Božství. Jsou naprosto pohrouženi v myšlenkách na Kršnu a tudíž nespí.“
 

Šrí Baladéva začal jednou mluvit ze spaní: „Ó Kršno s lotosovýma očima, Tvá dĕtská dobrodružství se projevují podle toho, jak si přeješ. Proto prosím, abys rychle zkrotil pyšného hada Káliju.“ Shromáždĕné Jaduovce udivilo, že to Baladéva řekl, a přimĕlo je to na chvíli ke smíchu. Baladéva, který nosí pluh, pak zívl tak hluboce, že se Mu rozvlnilo břicho, a opĕt hluboce usnul. To je příklad ospalosti v extatické lásce.
 

Oddaný jednou řekl: „Již jsem přemohl kvalitu nevĕdomosti a nyní jsem na úrovni transcendentálního poznání. Budu se proto vĕnovat pouze hledání Nejvyšší Osobnosti Božství.“ To je příklad bdĕlosti v extatické lásce. Tato transcendentální bdĕlost je možná tehdy, když je zcela překonáno iluzorní podmínĕní. Na této úrovni, když se oddaný dostane do styku s činnostmi hmotných prvků, jako je zvuk, vůnĕ, dotek nebo chuť, postřehne transcendentální přítomnost Nejvyšší Osobnosti Božství. V takovém stavu jsou trvale viditelné extatické příznaky (např. vstávání vlasů na hlavĕ, koulení očima a probouzení se ze spánku).
 

Když Šrímatí Rádhárání poprvé spatřila Kršnu, najednou si uvĕdomila veškeré transcendentální štĕstí a činnost Jejích údů ustrnula. Její neustálá společnice Lalitá Jí zašeptala do ucha svaté jméno Kršny a Rádhárání okamžitĕ široce otevřela oči. To je příklad bdĕlosti způsobené zaslechnutím Kršnova jména.
 

Jednoho dne Kršna v žertovné náladĕ řekl Rádhárání: „Má drahá Rádhárání, chystám se Tĕ opustit.“ Když to dořekl, okamžitĕ zmizel a Rádhárání se to tak dotklo, že se zmĕnila barva Jejího tĕla a že okamžitĕ spadla na vrndávanskou zem. Přestala prakticky dýchat, ale když ucítila vůni kvĕtin na zemi, probudila se v extázi a vstala. To je příklad transcendentální bdĕlosti způsobené ucítĕním vůnĕ.
 

Když se Kršna dotýkal tĕla jedné gópí, oslovila svou družku: „Má drahá přítelkynĕ, čí ruka se to dotýká mého tĕla? Dostala jsem velký strach při pohledu na temný les na břehu Jamuny, ale dotyk této ruky mĕ najednou zachránil z hysterického záchvatu.“ To je příklad bdĕlosti způsobené dotykem.
 

Jedna z gópí řekla Kršnovi: „Můj drahý Kršno, když jsi zmizel při tanci rāsa, naše nejdražší přítelkynĕ, Rádhárání, okamžitĕ spadla na zem a ztratila vĕdomí, ale když jsem Jí potom nabídla zbytky Tvého rozkousaného betelového oříšku, okamžitĕ se navrátila k vĕdomí s radostnými příznaky na tĕle.“ To je příklad bdĕlosti způsobené ochutnáním.
 

Jedné noci Šrímatí Rádhárání mluvila ze sna. „Můj drahý Kršno,“ řekla, „netrop si již ze Mĕ žerty! Prosím přestaň! A nedotýkej se prosím Mých šatů. Jinak to řeknu starším a prozradím všechno Tvé nemravné chování.“ Když takto mluvila ze sna, znenadání se probudila a uvidĕla před sebou nĕkteré ze svých nadřízených. Rádhárání se začala stydĕt a sklonila hlavu. To je příklad bdĕlosti po probuzení ze spánku.
 

Existuje další příklad. Když přišel Kršnův posel za Šrímatí Rádhárání, okamžitĕ se probudila. Také když Kršna začal v noci hrát na flétnu, všechny gópí, krásné dcery pastevců, se okamžitĕ probudily ze spánku. K tomu se váže velice pĕkné přirovnání: „Kolem lotosového kvĕtu jsou nĕkdy bílé labutĕ a nĕkdy kolem nĕj létají černé vosy, které sbírají jeho med. Když z oblohy zahřmí, labutĕ odplují, ale černé vozy zůstanou a užívají si lotosového kvĕtu.“ Spánek gópí se přirovnává k bílým labutím a zvuk Kršnovy flétny se přirovnává k černým vosám. Když Kršna začal hrát na flétnu, bílé labutĕ, které představují spánek gópí, byly okamžitĕ přemoženy a zvuk flétny si jako černé vosy začal užívat lotosového kvĕtu krásy gópí.