Kapitola třicátá druhá

Nepřetržitá extáze lásky může dominovat jako mocný král a podrobit si všechny přechodné projevy lásky stejnĕ jako jakékoliv odporující prvky hnĕvu. Může se projevit přímo nebo nepřímo, a extatickou lásku můžeme tedy označit jako přímou nebo nepřímou. Příznaky extatické lásky se mohou objevit pouze tehdy, je-li človĕk zcela na transcendentální úrovni. Přímá extatická láska může být rozdĕlena na dvĕ skupiny — totiž sobecká a nesobecká.
 

Když se zřetelnĕ projeví neprotichůdné příznaky extatické lásky, jakékoliv protichůdné příznaky vytvoří pocit odporu. Protichůdná extatická láska se nazývá sobecká. Ta extatická láska, která může urovnat všechny protichůdné a neprotichůdné příznaky, se nazývá přímá nesobecká láska. Nesobecké příznaky lze opĕt rozdĕlit do pĕti skupin: neutrálnost, služebnictví, přátelství, rodičovství a milostná láska. Taková extatická láska nabyde určité kvality ve styku s různými objekty lásky.
 

Neutralita může být dále rozdĕlena na obecnou, průzračnou a mírnou. Připoutanost, kterou má ke Kršnovi obyčejný človĕk nebo dítĕ, nemůže nabýt nĕjakého určitého uspokojujícího stavu. Nĕkdy se může projevit chvĕním tĕla a zmĕnou barvy očí (do červena, do bĕla, apod.), třebaže se neprojeví žádný příznak žádné určité náklonnosti.
 

Jeden mladík řekl starému človĕku: „Jen se podívejte, jak je tohle malé, tříleté dítĕ veselé! Při pouhém pohledu na Kršnu svižnĕ bĕhá a vydává divoký zvuk. Podívejte!“ To je příklad neutrální extatické lásky v srdci dítĕte bez bližšího určení.
 

Podle různých druhů připoutanosti ke Kršnovi existují různé druhy oddaných. Jejich příznaky se projevují průzračnĕ jako drahokamy. Říká se, že velký oddaný bráhman nĕkdy oslovoval Nejvyšší Osobnost Božství jako pána a nĕkdy s Ním žertoval nejrůznĕjšími důvĕrnými slovy. Nĕkdy ochraňoval Pána s rodičovskou náklonností, nĕkdy volal Pána a oslovoval Ho jako svého milovaného; nĕkdy o Nĕm meditoval jako o Nadduši. Znamená to, že bráhman vyjadřoval své extatické příznaky lásky různými způsoby v různé dobĕ. Díky extatické lásce však pokaždé plaval v oceánu štĕstí a jeho láska byla čistá. Byl průzračným médiem jako drahokam, který ukazuje skutečnost v různých barvách podle své vlastní povahy.
 

Když velký svĕtec Nárada opĕvoval zábavy Pána se svou vínou, čtyři Kumárové v čele se Sanakou se celí třásli, třebaže byli na úrovni neosobního pojetí Brahmanu. Jiný oddaný jednou řekl: „Osvobození mohu dosáhnout pouhou službou oddaným, ale má mysl přesto velice dychtí spatřit Osobnost Božství, Nejvyššího Pána, Jehož tĕlo má barvu tmavého mraku.“ Když oddaný touží přijít do styku s Nejvyšší Osobností Božství, můžeme to také považovat za příznak neutrální lásky.
 

Kršnův oddaný může být obvykle zařazen do jedné ze tří skupin. První skupinu tvoří ti, kteří zcela závisí na milosti a péči Nejvyšší Osobnosti Božství, další skupinu tvoří oddaní, kteří jednají s Kršnou přátelsky, a třetí skupinu tvoří ti, kteří jednají s Kršnou jako Jeho nadřízení s rodičovskou náklonností. Tyto tři skupiny oddaných postupnĕ vyvinou s Osobností Božství vztahy různých transcendentálních nálad. Zakládá-li se pouto ke Kršnovi pouze na jedné náladĕ, říká se mu kevalā neboli čistý stav. Človĕk na této čisté úrovni oddané služby postupnĕ vyvine touhu následovat šlépĕje vĕčného společníka Kršny, například šlépĕje Rasály, osobního společníka Kršny v Gólóce Vrndávanĕ, nebo Kršnových přátel jako jsou Šrídámá a Sudámá nebo Nandy a Jašódy, oddaných v rodičovském vztahu. Extatická láska ke Kršnovi se nikdy neprojevuje přímo se samotným Kršnou. Oddaný musí následovat šlépĕje vĕčných společníků Kršny v Gólóce Vrndávanĕ.
 

Když se transcendentální nálady ve vztahu s Kršnou smísí (například přátelský, služebnický a rodičovský vztah ke Kršnovi), výsledek se nazývá smíšená nálada neboli příchuť. Smíšené transcendentální příchutĕ se objevují u oddaných jako Uddhava, Bhíma a Mukhará, osobní společnice matky Jašódy. Oddané nálady jsou nĕkdy smíšené, avšak určitá nálada je vždy převažující a stálá. Převažující nálada je hlavní vztah oddaného ke Kršnovi. Uddhava má například vztah ke Kršnovi jako přítel, ale v jeho povaze jsou viditelné také známky služebnictví. Říká se tomu uctivé přátelství. Přátelství, jehož příkladem jsou Šrídáma a Sudáma, je však typem přátelství bez jakékoliv známky uctivého přístupu.
 

Oddaní, kteří neustále myslí na Kršnu jako na svého nadřízeného, chovají ke Kršnovi extatickou lásku v podřízeném vztahu. U takového oddaného je velice výrazné pojetí podřazenosti Pánovi a jen velice zřídka se ve vztahu s Pánem zajímá o jiný druh transcendentální láskyplné nálady.
 

V jedné modlitbĕ Mukunda-málá-stótry, kterou napsal král Kulašékhara, se říká: „Můj drahý Pane, jsi spasitel živých bytostí z pekla materialistického života, mnĕ na tom však nezáleží. Ať už jsem povýšen na nebeské planety nebo zůstanu na planetĕ Zemi, či ať jsem seslán na nĕjakou pekelnou planetu, ani trochu mi na tom nezáleží. Modlím se pouze, abych v okamžiku smrti mohl jen vzpomínat na Tvé krásné nohy, které jsou jako lotosové kvĕty rozkvétající bĕhem podzimního období.“
 

Velicí oddaní, kteří jsou témĕř jako Kršna, jsou považováni za velké autority v náladách přátelských vztahů s Nejvyšší Osobností Božství. Na této přátelské úrovni dochází k různým druhům žertovných rozhovorů a smíchu. Příklad přátelského vztahu s Kršnou popisuje Šrímad Bhágavatam, když si Kršna jednou myslel: „Při pastvĕ krav na vrndávanských pastviskách jsem dnes odešel do překrásné zahrady natrhat nĕjaké kvĕtiny. Moji přátelé pasáčci byli tehdy velice smutní, když mĕli snášet dvĕ minuty beze Mĕ, a když Mĕ našli, závodili jsme spolu, kdo se dřív dotkne druhého kvĕtinami v ruce.“
 

Jeden přítel Kršnu kritizoval: „Můj drahý Dámódaro, třebaže Tĕ Šrídhámá porazil a Tvoje síla dost utrpĕla, falešnou siláckou pózou jsi přeci jen nĕjak zakryl svou ostudnou porážku.“
 

Když matka Jašódá uslyšela, že silní služebníci Kansy násilím odvlekli Kršnovy krávy a že malí pasáčci se snažili své krávy chránit, začala přemýšlet: „Jak mohu ty ubohé chlapce ochránit před výpadem Kansových služebníků?“ To je příklad nadřízeného postoje oddaného.
 

Jakmile matka Jašódá shledala, že se její syn Kršna vrátil z pastvin, okamžitĕ Ho začala hladit a dotýkala se prsty Jeho tváří.
 

Vztah milostné lásky je dokonce ještĕ výše než láska mezi Kršnou a Jeho rodiči. Pán a mladé gópí to ukázali mnoha způsoby — pohledy, pohyby obočí, sladkými slovy a výmĕnou úsmĕvů.
 

V Góvinda-viláse je pasáž tohoto významu: „Šrímatí Rádhárání hledala Kršnu velice úzkostlivĕ a témĕř zklamanĕ.“ Při tomto nepřímém projevu milostné lásky se dostaví usmívání, údiv, nadšení, nářek, hnĕv, obavy a nĕkdy odpor. Tĕchto sedm výmĕn milostné lásky vytváří další druh extatické lásky.
 

Přímý vztah milostné lásky doprovází smích, údiv, rytířství, nářek, hnĕv a obavy, nikoli však hrůza. Tyto výrazy lásky jsou zdroje velkého potĕšení. Když se tĕchto sedm druhů extatických láskyplných výmĕn projeví, dosáhnou stálosti, díky které se chuť milostné lásky dále zvĕtšuje a rozšiřuje.