Kapitola třicátá třetí

Když Kršna ukradl z nádob dvou gópí trochu jogurtu, jedné z nich řekl: „Má drahá překrásná přítelkynĕ, mohu odpřisáhnout, že jsem ze tvé nádoby neukradl ani kapku jogurtu! Tvá přítelkynĕ Rádhárání však i přesto velice nestydatĕ čichá vůni Mých úst. Zastav Ji laskavĕ v Její záludné taktice, jak dávat svou tvář blízko Mé.“ Když Kršna takto mluvil, přítelkynĕ Rádhárání nemohly udržet smích. To je příklad smíchu v extatické lásce.
 

Brahmá jednou pozoroval krávy a pasáčky oblečené do žlutých šatů a ozdobené cennými drahokamy. Chlapci mĕli čtyři ruce a uctívalo je mnoho stovek jiných Brahmů. Všichni pasáčci začali vyjadřovat svou radost, že jsou s Kršnou, Nejvyšším Brahmanem. Brahmá se tehdy podivoval: „Co to vidím?“ To je příklad údivu v extatické lásce.
 

Na břehu Jamuny se jednou ozývalo šustĕní suchých listů, chichotání pasáčků a hřmĕní z oblohy. Šrídámá si utahoval opasek před bojem s Kršnou, přemožitelem démona Aghy. To je příklad rytířství v extatické lásce.
 

V 25. verši sedmé kapitoly desátého zpĕvu Šrímad Bhágavatamu je popis, jak Kršnu odnesl démon v podobĕ vĕtrné smrštĕ, Trnávarta. Když Kršnu odnesl vysoko na oblohu, všechny gópí začaly hlasitĕ naříkat. Přišly za matkou Jašódou s tím, že nemohou nalézt Nandova syna. Odnesla Ho vĕtrná smršť. To je příklad nářku v extatické lásce.
 

Když Kršna bojoval s Kálijou, matka Jašódá vykřikla: „Kršna je sevřen hlavami hada Káliji a já přesto nejsem roztrhaná na kusy! Musím tedy uznat, jak úžasná je schopnost sebezáchovy tohoto hmotného tĕla!“ To je další příklad nářku v extatické lásce.
 

Když Džatilá, matka Abhimanjua, uvidĕla Kršnu s náhrdelníkem, poznala, že Mu ho dala Rádhárání. Nahnĕvala se a začala hýbat obočím, a tak vyjadřovat svůj hnĕv v extatické lásce.
 

Jamunáčárja se jednou vyjádřil ve smyslu: „Od doby, kdy jsem se začal tĕšit z transcendentálních výmĕn lásky, které jsou vždy nové a nové, kdykoliv si vzpomenu na potĕšení ze svého pohlavního života v minulosti, zkřiví se mi rty a mám chuť si při této myšlence odplivnout.“ To je příklad hrůzy a odporu v extatické lásce.
 

Jeden starší oddaný řekl: „Můj drahý Pane, když jsme od Tebe vzdáleni, začneme toužit Tĕ opĕt spatřit a naše životy naplní velké trápení. Když Tĕ však potom opĕt uvidíme, okamžitĕ začneme mít strach z odloučení. Za všech okolností, když Tĕ vidíme i když Tĕ nevidíme, jsme vystaveni různým druhům trápení.“ To je příklad vzájemnĕ si odporující smĕsi extatické lásky ke Kršnovi. Taková extatická láska je chutná a odborní znalci ji přirovnali ke smĕsi tvarohu, cukrkandlu a trochy černého pepře. Výsledná chuť je velice lahodná.