Kapitola třicátá čtvrtá

Určitý druh extatického pocitu lásky, který se vyvíjí v srdci oddaného, označujeme vibhāva, a výsledné projevy, jako je pohyb obočí, strach, údiv a úsmĕvy, které jsme dříve vysvĕtlili, se nazývají anubhāva. Anubhāva a vibhāva mají různé příčiny rozvoje, které se nazývají setrvávající extáze neboli sañcāri-bhāva.
 

Kdykoliv se přednáší poezie nebo hraje divadelní představení o různých zábavách Kršny, u lidí v obecenstvu se rozvine určitý druh transcendentální láskyplné služby Pánu. Tĕší se z různých druhů vibhávy, anubhávy a saňčári-bhávy.
 

Žádný človĕk, který se nachází na hmotné úrovni, by nemĕl rozmlouvat o různých popisech bhávy a anubhávy citováním různých výroků v transcendentálních písmech. Jsou to projevy Pánovy transcendentální energie blaženosti. Človĕk by se mĕl pouze snažit pochopit, že na duchovní úrovni existuje při výmĕnĕ lásky mnoho rozmanitostí. Takové láskyplné výmĕny bychom nikdy nemĕli považovat za hmotné. V Mahábháratĕ, Udjama-parvĕ, je varování, že vĕci, které jsou nepochopitelné, by nemĕly být předmĕtem polemiky. Činnosti duchovního svĕta jsou pro nás v našem současném stavu skutečnĕ nepochopitelné. Velké osvobozené duše jako Rúpa Gósvámí a jiní se nám pokusili nĕjak naznačit transcendentální činnosti v duchovním svĕtĕ, ale celkovĕ pro nás toto jednání zůstane v současnosti nepochopitelné. Pochopit výmĕny transcendentální láskyplné služby s Kršnou je možné pouze tehdy, je-li človĕk opravdu ve styku s energií blaženosti Nejvyššího Pána.
 

V této souvislosti dává Šrí Rúpa Gósvámí příklad mraků na obloze. Mraky na obloze pocházejí z oceánu, a když se z mraků opĕt stane voda a spadne na zem, stečou do oceánu zpátky. Kršnova energie blaženosti se tedy přirovnává k oceánu. Čistý oddaný je jako blažený mrak, a když je naplnĕn transcendentální láskyplnou službou, může udĕlit svou milost jako liják deštĕ — a energie blaženosti se vrátí do oceánu Kršny.
 

Transcendentální radost získanou z oddané služby můžeme rozdĕlit na dvĕ skupiny: přímá oddaná služba a nepřímá oddaná služba. Přímou oddanou službu můžeme rozdĕlit do pĕti transcendentálních nálad neboli příchutí a nepřímou oddanou službu do sedmi transcendentálních nálad. Přímé oddané služby jsou následující: neutrálnost, služebnictví, přátelství, rodičovství a milostná láska. K nepřímé oddané službĕ patří smích, soucit, hnĕv, rytířství, obavy, údiv a hrůza. Oddaná služba může být tedy rozdĕlena na dvanáct druhů, z čehož každý má odlišnou barvu. Jsou to: bílá, mnohobarevná, oranžová, červená, svĕtle zelená, šedá, žlutá, šedobílá, kouřová, růžová, černá a mlhavá. Dvanáct různých druhů transcendentálních nálad ovládají různé inkarnace Boha, a to Kapila, Mádhava, Upéndra, Nrsinha, Nanda-nandana, Balaráma, Kúrma, Kalki, Rághava, Bhárgava, Varáha a Matsja.
 

Zachování, projevení, expanze, odražení a naříkání je pĕt viditelných příznaků ve výmĕnách extatické lásky. Oddanou službu můžeme tedy rozpoznat podle tĕchto pĕti příznaků. V neutrální oddané službĕ je zachování, v rytířské oddané službĕ je rozšíření, v soucitné oddané službĕ je odražení, v hnĕvivé oddané službĕ je naříkání atd.
 

Zdánlivĕ nepříznivé podmínky v oddané službĕ mohou nezkušenému studentu připadat bolestné, ale zkušení oddaní považují pocity oddaného v žalostných podmínkách za extatické. Příbĕh Rámájany může být například považován za žalostný a smutný, ale ve skutečnosti tomu tak není. Rámájana líčí, jak otec poslal Pána Rámu do lesa právĕ když mĕl být korunován. Po Rámovĕ odchodu Jeho otec, Mahárádža Dašaratha, zemřel. Jeho manželku Sítu unesl v lese Rávana a vypukla velká válka. Když byla Sítádéví nakonec osvobozena z Rávanových spárů, celá Rávanova rodina, jeho království a Rávana samotný byli zničeni. Když Sítádéví přišla domů, prošla zkouškou ohnĕm a po nĕkolika dnech byla znovu vyhnána do lesa. Všechny tyto události Rámájany se zdají být velice smutné a tomu, kdo je vypráví, mohou připadat sužující, ale ve skutečnosti takové nejsou. Proč by potom Hanumán, velký oddaný Šrí Rámačandry, dennĕ četl z Rámájany o činnostech Šrí Rámačandry? Ve skutečnosti je ve všech výše zmínĕných dvanácti transcendentálních náladách oddané služby vše transcendentálnĕ blažené.
 

Šríla Rúpa Gósvámí v této souvislosti litoval lidi, kteří jsou v ohni falešného odříkání, suchého spekulativního návyku, a kteří opomíjejí oddanou službu. Lidé, kteří jsou připoutaní k obřadům doporučeným ve Védách a k neosobnímu Brahmanu, nemohou vychutnat transcendentální blaženost oddané služby. Šrí Rúpa Gósvámí proto radí, aby oddaní, kteří již ochutnali nektar oddanosti, velice opatrnĕ chránili oddanou službu před tĕmito suchými spekulanty, lidmi zajímajícími se o povýšení prostřednictvím obřadů a o neosobní spasení. Oddaní by mĕli ochraňovat svůj cenný drahokam duchovní lásky před spáry zlodĕjů a lupičů. Jinými slovy, čistý oddaný by nemĕl vyprávĕt o oddané službĕ a popisovat její aspekty suchým spekulantům a tĕm, kteří si falešnĕ odříkají.
 

Lidé, kteří nejsou oddaní, nikdy nemohou dosáhnout prospĕchu oddané služby. Jim jsou námĕty oddané služby vždy velice tĕžko pochopitelné. Pouze lidé, kteří odevzdali své životy lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství, mohou ochutnat skutečný nektar oddanosti.
 

Když človĕk transcenduje úroveň extatické lásky a tak se dostane na nejvyšší úroveň čistého dobra, rozumí se, že již očistil srdce od všeho hmotného znečištĕní. Očištĕný potom může ochutnat nektar a této schopnosti se odbornĕ říká rasa neboli transcendentální nálada.
 

Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie druhé části Bhakti- -rasámrta-sindhu, která pojednává o obecné oddané službĕ.