Kapitola třicátá pátá

Šrí Rúpa Gósvámí se hluboce klaní Kršnovi, vĕčné Nejvyšší Osobnosti Božství, který je stále překrásný a jemuž čistí oddaní nepřetržitĕ láskyplnĕ slouží. Třetí část Bhakti-rasámrta-sindhu popisuje pĕt základních druhů oddané služby — neutrálnost, služebnictví, přátelství, rodičovství a milostnou lásku. Budou zde velice podrobnĕ popsány a byly obraznĕ označeny jako pĕt vln na západní stranĕ oceánu nektaru oddanosti.
 

Když je človĕk schopný udržet se na transcendentální úrovni, jeho stavu se říká neutrálnost v oddané službĕ. Nĕkteří velcí svĕtci dosáhli tohoto neutrálního postavení provádĕním pokání, odříkání a meditace pro ovládnutí smyslů. Říká se jim obvykle mystičtí jógíni a ve vĕtšinĕ případů jsou přitahováni duchovní radostí neosobního rysu Absolutní Pravdy. Nejsou si prakticky vĕdomi transcendentální blaženosti osobního styku s Nejvyšším Pánem.
 

Transcendentální radost získaná ve styku s Nejvyšší Osobou je ve skutečnosti daleko vĕtší, než radost z neosobní realizace Brahmanu, protože se človĕk přímo setká s vĕčnou podobou Pána. Impersonalisté nepoznávají transcendentální radost ze styku s Pánem prostřednictvím naslouchání o Jeho zábavách. Nejsou schopni vychutnat transcendentální radost z Bhagavad-gíty, ve které Pán osobnĕ mluví s Ardžunou. Jejich neosobní přístup jim zabraňuje poznat transcendentální radost, kterou vychutnává oddaný, který chápe vše ve vztahu k Nejvyšší Osobĕ. Neosobní komentář Bhagavad-gíty má proto katastrofální následky, neboť impersonalisté ji chtĕjí vykládat svým způsobem aniž porozumĕli transcendentální blaženosti Gíty. Může-li se však impersonalista dostat do styku s čistým oddaným, naskýtá se mu možnost pokročit v jeho transcendentálním postavení dále. Velkým mudrcům se proto doporučuje uctívat Božstvo Nejvyššího Pána, aby dosáhli nejvyšší transcendentální radosti.
 

Bez uctívání podoby neboli Božstva Pána (arcā-vigraha) človĕk nemůže porozumĕt spisům, jako je Bhagavad-gítá a Šrímad Bhágavatam. Pro velké svĕtce, nacházející se v postavení transcendentální neutrality, by začátkem mĕlo být odevzdání se Višnuovi, vĕčné čtyřruké podobĕ Nejvyšší Osobnosti Božství. Mystickým jógínům se tudíž radí meditovat o podobĕ Pána Višnua, jak doporučuje Kapila Muni v systému sánkhja- -jógy. Mnoho mystických jógínů se naneštĕstí snaží meditovat o nĕčem prázdném, a jak je řečeno v Gítĕ, pouze tak podstupují nepříjemnosti, aniž by dosáhli nĕjakého znatelného výsledku.
 

Když nĕkteří velcí zbožní lidé, kteří podstoupili pokání a odříkání, spatřili čtyřrukou transcendentální podobu Višnua, řekli: „Tato čtyřruká podoba Pána namodralé barvy je zdrojem veškeré radosti a střediskem naší životní síly. Spatříme-li tuto vĕčnou podobu Višnua, spolu s mnoha jinými paramahansy nás okouzlí Pánova krása.“ Takové ocenĕní Pána Višnua ze strany zbožných osobností je příkladem postavení v šánta- -rase neboli na neutrální úrovni oddané služby. Ti, kteří touží po spasení, se zpočátku snaží dostat z hmotného zapletení provádĕním bolestných odříkání a pokání, a nakonec se dostanou na neosobní úroveň duchovní realizace. Podle Bhagavad-gíty jsou příznaky človĕka na úrovni osvobození z hmotného zapletení brahma-bhūta takové, že začne být veselý, povznesen nad tužbami a nářkem a získá všeobecný náhled. Nachází-li se oddaný v šánta-rase neboli na neutrální úrovni oddané služby, uctívá Pána v podobĕ Višnua.
 

Cílem celé védské kultury je ve skutečnosti porozumĕt Pánu Višnuovi. V Rg Védĕ jedna mantra říká, že každý pokročilý zbožný človĕk usiluje o stálou meditaci o lotosových nohách Višnua.
 

Ve Šrímad Bhágavatamu se říká, že hlupáci nevĕdí, že Višnu je konečným cílem života. Když se človĕk dostane na úroveň uctívání Višnua, je podle závĕru všech autoritativních védských písem na počátku oddané služby. Rozvíjí-li oddanou službu dále pod náležitým vedením, postupnĕ se projeví ostatní rysy oddané služby. Na úrovni śānta-rasa může človĕk vidĕt Pána Višnua, Nejvyšší Osobnost Božství, který osvobozuje i démony. Tito lidé jsou témĕř oddaní a oceňují Pána jako vĕčnou transcendentální podobu, vůdce všech seberealizovaných duší, Nadduši a Nejvyšší Brahman. Také Ho oceňují jako naprosto vyrovnaného, zcela se ovládajícího a čistého, milostivého k oddaným a nedotknutého žádnými hmotnými podmínkami. Toto ocenĕní Višnua s úctou a respektem můžeme chápat jako znamení, že se tito svĕtci nacházejí v šánta-rase neboli na neutrální úrovni oddané služby.
 

Impersonalisté mohou dosáhnout úrovnĕ śānta-rasa pouze tehdy, dostanou-li se do styku s čistými oddanými. Jinak to není možné. Když osvobozená duše po realizaci Brahmanu přijde do styku s čistým oddaným a pokornĕ přijme učení Pána Kršny bez mylných výkladů, dostane se na neutrální úroveň oddané služby. Nejlepším příkladem zbožných osobností v šánta-rase jsou Sanaka, Sanátana, Sananda a Sanat, bratři Kumárové. Tito čtyři svĕtci (známí jako catuḥ-sana) jsou synové Brahmy. Když jim po narození jejich otec nařizoval, aby se stali hospodáři a zvĕtšili lidskou společnost, oni jeho nařízení odmítli. Řekli, že se již rozhodli nezaplést se s rodinným životem a radĕji žít jako zbožní brahmačáríni a dosáhnout tak dokonalosti. Tito velcí svĕtci již žijí po milióny let, ale přesto vypadají stále jako čtyřletí či pĕtiletí chlapci. Jejich pleť je velice svĕtlá, z jejich tĕl vychází zář a vždy cestují nazí. Témĕř neustále zůstávají pohromadĕ.
 

V jedné ze svých modliteb bratři Kumárové prohlásili: „Ó Pane Mukundo (Kršno, dárče osvobození), jen do té doby, dokud zbožný človĕk nespatří Tvou vĕčnou podobu blaženosti a poznání s modrou pletí, která se podobá čerstvĕ vyrostlému stromu tamāla — jen do té doby ho může přitahovat neosobní rys Absolutní Pravdy známý jako Brahman.“
 

Vlastnosti zbožného človĕka popisuje Bhakti-rasámrta-sindhu následovnĕ. Zbožný človĕk je ten, kdo zcela chápe, že pouhým vykonáváním oddané služby si může být jist vysvobozením. Vždy dodržuje usmĕrňující zásady oddaného života a současnĕ se uchází o osvobození z hmotného zapletení.
 

Zbožný človĕk přemýšlí takto: „Kdy budu schopen žít sám v jeskyních v horách? Kdy mi bude stačit jako odĕv jen kus látky? Kdy budu spokojen s trochou ovoce a zeleniny? Kdy budu moci neustále myslet na lotosové nohy Mukundy, který je zdrojem záře Brahmanu? Kdy na takové duchovní úrovni zcela pochopím, že mé dny a noci jsou bezvýznamné okamžiky ve vĕčném čase?“
 

Oddaní a seberealizovaní lidé, kteří se vĕnují kázání slávy Pána, ve svých srdcích vždy udržují extatickou lásku k Pánu. Jsou proto obdařeni paprsky extatického mĕsíce a říká se jim zbožní lidé.
 

Zbožný človĕk má vždy sklon vĕnovat se studiu Véd, zvláštĕ oddĕlením Upanišad, žít vždy na místĕ, které neruší obyčejní lidé, neustále myslet na vĕčnou podobu Kršny, být připraven zvažovat a chápat Absolutní Pravdu, neustále vynikat v předkládání poznání, vidĕt Nejvyššího Pána v Jeho vesmírné podobĕ (viśva-rūpa), vždy se stýkat s učenými oddanými a rozmlouvat o závĕrech Véd s podobnĕ vznešenými lidmi. Všechny vlastnosti zbožného človĕka slouží k tomu, aby ho povýšily na úroveň śānta-rasa.
 

V Bhakti-rasámrta-sindhu stojí, že všichni, kdo se zúčastnili setkání zbožných lidí, které pořádal Brahmá ke studiu védských písem jako například Upanišad, byli zaplaveni extatickou láskou ke Kršnovi, vůdci jaduovské dynastie. Výsledkem studia Upanišad je ve skutečnosti porozumĕní Nejvyšší Osobnosti Božství. Negace hmotného bytí je pouze jedním z námĕtů Upanišad. Další námĕt se týká pokročení k neosobní realizaci, a po proniknutí neosobním Brahmanem, když se človĕk dostane do styku s Nejvyšší Osobností Božství, dosáhne konečného cíle studia Upanišad.
 

Ti, kteří se nacházejí na úrovni śānta-rasa, mohou dostat podnĕt k pokroku v oddané službĕ v podobĕ přivonĕní k tulasí, obĕtované lotosovým nohám Pána, zaslechnutí zvuku Jeho lastury, pohledu na posvátné místo v horách nebo na kopci, pozorování lesa podobného Vrndávanskému, cesty na poutní místo, shlédnutí řeky Gangy, vítĕzství nad nátlaky tĕlesných žádostí (tj. jedení, spaní, páření se a bránĕní se), porozumĕní ničící síle vĕčného času a neustálého styku s oddanými zapojenými v oddané službĕ. Všechny tyto body jsou příznivé k povýšení zbožných lidí nacházejících se v šánta-rase na pokročilejší úrovnĕ oddané služby.
 

Ve 43. verši patnácté kapitoly třetího zpĕvu Šrímad Bhágavatamu je výrok čtyř svĕtců známých jako catuḥ-sana v čele se Sanaka-kumárem. Šli navštívit Pána Vaikunthalóky v duchovním nebi, a když se před Pánem poklonili, vůnĕ tulasí smíšená se šafránem pronikla do jejich nosních dírek a okamžitĕ upoutala jejich mysl. Třebaže byli vždy ponořeni v myšlenkách o neosobním Brahmanu, díky setkání s Pánem a vůni lístků tulasí jim okamžitĕ vstaly vlasy na hlavĕ. Z toho je vidĕt, že dostane- -li se človĕk do styku s oddanými, kteří čistĕ oddanĕ slouží, i ten, kdo je na úrovni realizace Brahmanu, začne být okamžitĕ přitahován k osobnímu rysu Pána.
 

Příznaky velkých svĕtců, nacházejících se v oddané službĕ šánta-rasy, jsou následující. Soustřeďují svůj zrak na špičku nosu a chovají se jako avadhūta. Avadhūta je mystik na vysoké úrovni, který se nestará o žádná společenská, náboženská nebo védská pravidla. Dalším příznakem je, že takoví lidé jen velice opatrnĕ mluví a přednáší. Mluví-li, spojí ukazováček a palec dohromady. (Tomu se říká pozice jñāna-mudrā.) Nejsou proti ateistům, ani nejsou zvláštĕ naklonĕni oddaným. Kladou důraz na osvobození a odpoutanost od materialistického způsobu života. Jsou vždy neutrální a nemají žádnou hmotnou náklonnost, s ničím hmotným se mylnĕ neztotožňují. Jsou vždy vážní a zcela ponořeni v myšlenkách na Nejvyšší Osobnost Božství. Takové nezvyklé rysy se vyvinou u oddaných v šánta-rase.
 

O soustředĕní zraku na špičku nosu se v Bhakti-rasámrta-sindhu zmiňuje oddaný, který pozoroval, jak to jeden jógí provádí: „Tento velký mudrc soustřeďuje svůj zrak na špičku nosu a vypadá to, jako by již v sobĕ uvnitř realizoval vĕčnou podobu Pána.“
 

Oddaný v šánta-rase nĕkdy zívá, protahuje si údy, poučuje o oddané službĕ, hluboce se klaní podobĕ Pána, skládá Pánovi pĕkné modlitby a touží prokazovat přímé služby svým tĕlem. To jsou nĕkteré z obecných příznaků oddaného v neutralitĕ. Jeden oddaný vidĕl druhého, jak zívá, a oslovil ho následovnĕ: „Můj drahý mystiku, myslím, že ve tvém srdci sídlí extatická oddaná láska, která tĕ nutí k zívání.“ Stává se, že oddaný v šánta-rase nĕkdy spadne na zem, vstávají mu vlasy na hlavĕ a chlupy na tĕle a celý se třese. Takto se u nĕho samočinnĕ objeví různé příznaky extatického tranzu.
 

V Bhakti-rasámrta-sindhu je řečeno, že když Pán Kršna zadul na svou lasturu známou jako Paňčadžanja, mnozí velcí svĕtci, kteří žili v jeskyních v horách, okamžitĕ reagovali a procitli ze svého meditativního tranzu. Vidĕli, že jim vstávají vlasy a chlupy na tĕle. Oddaní v šánta-rase nĕkdy ustrnou a nĕkdy jsou klidní, veselí, opatrní, přemítaví, úzkostliví, obratní a argumentativní. Tyto příznaky naznačují neustálou extázi neboli ustálenou emoci.
 

Velký realizovaný svĕtec jednou hořekoval, že Nejvyšší Pán Kršna žije ve Dvárace, ale že on nemůže té příležitosti využít a spatřit Ho. Probĕhlo mu to myslí a okamžitĕ ustrnul. Pomyslel si, že jen ztrácí čas. Jinými slovy, svĕtec naříkal, že i když je Nejvyšší Pán osobnĕ přítomen, nemůže toho kvůli své meditaci využít.
 

Když je mystik transcendentální všem druhům mentálních spekulací a nachází se v Brahmanu, jeho stavu se říká tranz mimo vliv hmotného pojetí života. Když človĕk v tomto stavu naslouchá o zábavách Pána, může se začít třást po tĕle.
 

Když oddaný, který realizoval Brahman a dostal se do stálého tranzu, přijde do styku s vĕčnou podobou Kršny, jeho transcendentální radost se zvĕtší miliónkrát. Velký svĕtec se jednou zeptal druhého: „Můj drahý příteli, myslíš, že až dovrším osmistupňovou jógu, budu schopen spatřit vĕčnou podobu Nejvyšší Osobnosti Božství?“ Dotaz svĕtce je příklad zvídavosti oddaného na neutrálním stupni oddané služby.
 

Když Pán Kršna spolu se svým starším bratrem Balarámou a sestrou Subhadrou přijeli ve voze při příležitosti zatmĕní slunce na Kurukšétru, přišlo také mnoho mystických jógínů. Když uvidĕli Kršnu a Balarámu, začali volat, že nyní, když spatřili vznešenou tĕlesnou zář Pána, témĕř zapomnĕli na radost získanou z realizace neosobního Brahmanu. Jeden z mystiků se také obrátil na Kršnu a řekl: „Můj drahý Pane, jsi vždy plný transcendentální blaženosti, převyšující všechny ostatní duchovní úrovnĕ. Při pouhém pohledu na Tebe ze vzdáleného místa přicházím k závĕru, že nemám transcendentální blaženosti neosobního Brahmanu zapotřebí.“
 

Když zvuk Kršnovy lastury Paňčadžanja jednou probudil velkého mystika z jeho meditativního tranzu, tak ho to přemohlo, že začal tlouci hlavou o zem a s očima plnýma slz extatické lásky porušil všechna pravidla a předpisy provádĕní jógy. Okamžitĕ tak zanechal procesu realizace Brahmanu.
 

Bilvamangala Thákura ve své knize Kršna-karnámrta říká: „Ať se impersonalisté vĕnují metodĕ transcendentální realizace uctíváním neosobního Brahmanu. Byl jsem také zasvĕcen do realizace Brahmanu, ale nyní mĕ svedl z cesty nezbedný chlapec — ten velice vychytralý, kterého přitahují gópí, a který ze mĕ udĕlal svou služebnici. Na proces realizace Brahmanu jsem nyní zapomnĕl.“
 

Bilvamangala Thákura byl nejdříve zasvĕcen do neosobní realizace Absolutní Pravdy, ale pozdĕji se z nĕho stal díky styku s Kršnou ve Vrndávanĕ pokročilý oddaný. Stejná vĕc se přihodila Šukadévovi Gósvámímu, který se také napravil milostí Pána — zanechal cesty neosobní realizace a vydal se na stezku oddané služby.
 

Šukadéva Gósvámí a Bilvamangala Thákura, kteří se vzdali neosobního pojetí Absolutní Pravdy, aby se vĕnovali oddané službĕ, jsou nejlepšími příklady oddaných na neutrálním stupni. Tento stav podle nĕkterých autorit může být přijat jako jedna z transcendentálních nálad neboli ras, ale Šríla Rúpa Gósvámí říká, že i když ho nĕkdo nepřijímá jako transcendentální náladu, musí ho přesto přijmout jako počáteční úroveň pro oddanou službu. Není-li však človĕk dále povýšen na úroveň skutečné služby Pánu, nepovažuje se za človĕka, nacházejícího se na úrovni transcendentální nálady. V jedenáctém zpĕvu Šrímad Bhágavatamu o tom Pán Kršna osobnĕ poučuje Uddhavu: „Stav, kdy človĕk oceňuje Mou osobní podobu, se nazývá śānta-rasa, a nikdo nemůže pokročit k opravdu čisté oddané službĕ aniž byl na této úrovni.“ Jinak řečeno, nikdo nemůže být na osobní úrovni realizace Nejvyšší Osobnosti Božství aniž se nachází alespoň v šánta-rase.