Kapitola třicátá šestá

Šrídhara Svámí a další autority uznávají transcendentální náladu náklonnosti jako dokonalou úroveň oddanosti. Stojí hned nad náladou neutrálnosti a je nutná pro rozvoj služebnického postoje. Písma jako Náma-kamaudí a jiná uznávají tento stav za neustálou náklonnost neboli pouto ke Kršnovi. Autority jako Šukadéva považují tuto náklonnost za neutrální úroveň, ale v každém případĕ ji vychutnávají oddaní s různými transcendentálními chutĕmi, a proto se jí obecnĕ říká náklonnost neboli čistá náklonnost ke Kršnovi.
 

Oddaní, kteří jednají jako služebníci, jsou ke Kršnovi poutáni uctivou náklonností. Pouto nĕkterých obyvatel Gókuly (Vrndávany projevené na Zemi) ke Kršnovi je na úrovni uctivé náklonnosti. Obyvatelé Vrndávany říkávají: „Kršna je vždy před námi s pletí barvy namodralého mraku. V lotosových rukách drží svou podivuhodnou flétnu, je oblečen do žlutého hedvábí a na hlavĕ má paví pero. Když tak chodí v blízkosti kopce Góvardhana, všichni obyvatelé nebeských planet stejnĕ jako obyvatelé Zemĕ cítí transcendentální blaženost a považují se za vĕčné služebníky Pána.“ Oddaného nĕkdy naplní stejná úcta a respekt při zahlédnutí obrázku Višnua, který má stejné šaty jako Kršna a podobnou barvu pleti. Jediný rozdíl je, že Višnu má čtyři ruce, ve kterých drží lasturu, disk, kyj a lotosový kvĕt. Pána Višnua vždy zdobí mnoho drahokamů, jako candrakānta a sūryakānta.
 

V Lalita-mádhavĕ od Rúpy Gósvámího říká Dáruka (jeden z Kršnových služebníků): „Pán Višnu je velice krásný, s náhrdelníkem drahokamů kaustubha, čtyřma rukama držícíma lasturu, disk, kyj a lotosový kvĕt a s krásnými zářivými šperky. Vypadá také velice krásnĕ ve svém vĕčném postavení jako jezdec na zádech Garudy. Tentýž Višnu však nyní stojí zde jako nepřítel Kansy a Jeho osobní rysy způsobují, že zcela zapomínám na bohatství Vaikunthy.“
 

Další oddaný jednou řekl: „Nejvyšší Pán, z jehož pórů tĕla vycházejí milióny vesmírů, který je oceánem milosti, vlastníkem nepochopitelných energií, jehož zdobí všechny dokonalosti, jenž je původem všech inkarnací a upoutává pozornost všech osvobozených duší — tento Nejvyšší Pán je nejvyšším vládcem a je hoden toho, aby ho všichni uctívali. Je vševĕdoucí, zcela odhodlaný a dokonale bohatý. Je symbolem odpuštĕní a ochráncem odevzdaných duší. Je velkomyslný, vĕrný svému slibu, odborník, blahodárný, mocný a zbožný. Je přísný následovník písem, přítel oddaných, velkodušný, vlivný, vdĕčný, uznávaný, ctĕný, silný a podřizuje se čisté lásce. Je jistĕ jediným útočištĕm oddaných, které k Nĕmu poutá služebnická náklonnost.“
 

Oddané Pána ve služebnickém vztahu rozdĕlujeme na čtyři skupiny: dosazení služebníci (jako Pán Brahmá a Pán Šiva, kteří jsou určeni, aby ovládali hmotné kvality vášnĕ a nevĕdomosti), oddaní ve služebnickém vztahu, které Pán ochraňuje, neustálí společníci a oddaní, kteří pouze následují šlépĕje Pána.
 

Džámbavatí, jedna z Kršnovým manželek, se v rozhovoru se svou přítelkyní Kálindí zeptala: „Kdo je ta osoba obcházející našeho Kršnu?“
 

Kálindí odpovĕdĕla: „To je Ambiká, vládkynĕ všech vesmírných záležitostí.“
 

Džámbavatí se pak optala: „Kdo je ta osoba, která se třese při pohledu na Kršnu?“
 

Kálindí: „To je Pán Šiva.“
 

Džámbavatí: „Kdo je ten modlící se človĕk?“
 

Kálindí: „To je Pán Brahmá.“
 

Džámbavatí: „Kdo je ten človĕk, který padl na zem a vzdává Kršnovi úctu?“
 

Kálindí: „To je Indra, král nebes.“
 

Džámbavatí: „Kdo je ten človĕk, který přišel s polobohy a smĕje se s nimi?“
 

Kálindí: „To je můj starší bratr Jamarádža, vládce smrti.“
 

Tento rozhovor popisuje všechny polobohy včetnĕ Jamarádži zamĕstnané ve službách, které jim určil Pán. Říká se jim adhikṛta-devatā neboli polobozi dosazení k určitému druhu služby.
 

Jeden obyvatel Vrndávany řekl Kršnovi: „Můj drahý Kršno, radosti Vrndávany! Bojíme se hmotného bytí a odevzdali jsme se Ti, protože Ty nás můžeš ochránit! Jsme si dobře vĕdomi Tvé velikosti. Vzdali jsme se touhy po osvobození a zcela jsme se odevzdali Tvým lotosovým nohám. Od doby, kdy jsme uslyšeli o Tvé vĕčnĕ narůstající transcendentální lásce, dobrovolnĕ jsem se zamĕstnali ve Tvé transcendentální službĕ.“ Tak mluví oddaný, který je pod ochranou Pána Kršny.
 

Když Kršna trestal Káliju a neustále ho při tanci na jeho hlavách kopal, černý had z Jamuny Kálija přišel k rozumu a přiznal: „Můj drahý Pane, dopustil jsem se proti Tobĕ tolika přestupků, ale Ty jsi přesto ke mnĕ tak laskavý, že jsi poznačil mou hlavu svýma lotosovýma nohama.“ To je také příklad odevzdání se lotosovým nohám Kršny.
 

V Aparádha-bhaňdžanĕ vyjadřuje čistý oddaný své pocity: „Můj drahý Pane, stydím se před Tebou přiznat, že jsem vykonával nařízení svých pánů zvaných chtíč, hnĕv, chamtivost, iluze a závist. Nĕkdy jsem plnil jejich příkazy nanejvýš odporným způsobem, ale přestože jsem jim sloužil tak vĕrnĕ, nejsou spokojeni, ani nejsou natolik laskaví, aby mĕ ze své služby propustili. Ani se nestydí takto si ode mne nechat sloužit. Můj drahý Pane, vůdče jaduovské dynastie, nyní jsem přišel k rozumu a odevzdávám se Tvým lotosovým nohám. Prosím, zamĕstnej mĕ Ty ve své službĕ.“ To je další příklad odevzdání se lotosovým nohám Kršny.
 

V různých védských spisech je mnoho příkladů lidí, kteří usilovali o osvobození pomocí spekulativního poznání, ale kteří tuto cestu opustili a zcela se odevzdali lotosovým nohám Kršny. Příkladem mohou být bráhmani v Naimišáranji v čele se Šaunakou. Vzdĕlaní učenci je přijímají jako oddané s dokonalou moudrostí. V Hari-bhakti-sudhódaji říkají velcí bráhmani a mudrci v čele se Šaunakou Ršim Sútovi Gósvámímu: „Ó velká duše, jen se podívej, jak je to úžasné! Jsme lidské bytosti a tudíž tolik poskvrnĕni hmotným bytím, ale při pouhém rozhovoru s tebou o Nejvyšší Osobnosti Božství nyní postupnĕ zavrhujeme svou touhu po osvobození.“
 

V Padjávalí oddaný říká: „Lidé, které přitahuje spekulativní poznání v zájmu seberealizace, kteří došli k závĕru, že nejvyšší pravda je mimo dosah meditace, a kteří se tak dostali do kvality dobra ať se pokojnĕ vĕnují tomu, co dĕlají. A co se nás týče, nás přitahuje Nejvyšší Pán, který přináší veliké potĕšení, má pleť namodralého mraku, žluté šaty a krásné lotosové oči. Chceme meditovat pouze o Nĕm.“
 

Ti, kteří jsou od samého počátku seberealizace poutáni k oddané službĕ,se nazývají sevā-niṣṭha. Sevā-niṣṭha znamená „jednoduše poután k oddané službĕ“. Nejlepšími příklady takových oddaných jsou Pán Šiva, král Indra, král Bahulášva, král Ikškváku, Šrutadéva a Pundaríka. Jeden oddaný řekl: „Můj drahý Pane, Tvé transcendentální vlastnosti přitahují i osvobozené duše a přenášejí je na shromáždĕní oddaných, kde se neustále opĕvuje Tvá sláva. Dokonce i velké svĕtce, kteří jsou navyklí žít na osamĕlých místech, přitahují písnĕ o Tvé slávĕ. Při pohledu na všechny Tvé transcendentální vlastnosti jsem také začal být přitahován a rozhodl jsem se odevzdat svůj život láskyplné službĕ Tobĕ.“
 

Ve Dvárace jsou následující oddaní známí jako Kršnovi blízcí společníci: Uddhava, Dáruka, Sátjaki, Šrutadéva, Šatrudžit, Nanda, Upananda a Bhadra. Všichni zůstávají s Pánem jako Jeho sekretáři, ale nĕkdy Mu slouží i osobnĕ. V kuruovské dynastii jsou Bhíšma, Mahárádža Paríkšit a Vidura také známí jako blízcí služebníci Pána Kršny. Říká se: „Všichni Kršnovi společníci mají zářivé tĕlesné rysy a jejich oči jsou jako lotosové kvĕty. Mají dostatečnou moc porazit polobohy a jejich zvláštním rysem je, že neustále nosí cenné ozdoby.“
 

Když byl Kršna v hlavním mĕstĕ Indraprasthĕ, jeden človĕk řekl: „Můj drahý Pane, Tvoji osobní společníci v čele s Uddhavou neustále očekávají Tvé příkazy, a tak stojí u vstupní brány Dváraky. Dívají se vĕtšinou se slzami v očích a jsou tak nadšení ve své službĕ, že se nebojí ani Šivova pustošivého ohnĕ. Jsou to duše jednoduše odevzdané Tvým lotosovým nohám.“
 

Z mnoha blízkých společníků Pána Kršny je Uddhava považován za nejlepšího. Jeho popis je následující: „Jeho tĕlo je tmavé jako barva řeky Jamuny a je podobnĕ chladné. Neustále ho zdobí kvĕtinové girlandy, které předtím nosil Pán Kršna, a je oblečen do žlutých hedvábných šatů. Jeho paže jsou silné jako závory u dveří, oči má jako lotosové kvĕty a je nejdůležitĕjším oddaným mezi všemi společníky Pána. Hluboce se pokloňme Uddhavovým lotosovým nohám.“
 

Uddhava popsal transcendentální vlastnosti Kršny následovnĕ: „Šrí Kršna, který je naším pánem a uctívaným Božstvem, vládcem Šivy a Brahmy a také vládcem celého vesmíru, přijal rozkazy svého dĕda Ugrasény. Vlastní milióny vesmírů, ale přesto prosil oceán o trochu zemĕ, a ačkoliv je jako oceán moudrosti, nĕkdy mĕ žádá o radu. Je ohromný a velkodušný, ale přesto se vĕnuje různým činnostem úplnĕ jako obyčejný človĕk.“
 

Ten, kdo je neustále zamĕstnán osobní službou Pánu, se nazývá anuga neboli následovník. Příklady takových následovníků jsou Sučandra, Mandana, Stamba a Sutamba. Jsou to všechno obyvatelé mĕsta Dváraky a jsou oblečeni a ozdobeni jako ostatní společníci. Jejich služby jsou rozmanité a každému je svĕřena nĕjaká zvláštní. Mandana neustále nosí deštník nad Kršnovou hlavou. Sučandra Ho ovívá bílou čámarou, vĕjířem z ohonu, a Sutamba nosí betelové oříšky. Všichni jsou velcí oddaní a jsou neustále činní v transcendentální láskyplné službĕ Pánu.
 

Nejen ve Dvárace, ale také ve Vrndávanĕ je mnoho následovníků (anuga). Jejich jména jsou: Raktaka, Patraka, Patrí, Madhukantha, Madhuvrata, Rasála, Suvilása, Prémakanda, Marandaka, Ánanda, Čandrahása, Pajóda, Bakula, Rasada a Šárada.
 

Tĕlesné rysy následovníků ve Vrndávanĕ popisuje následující úryvek: „Skláníme se v hluboké úctĕ před stálými společníky syna Mahárádži Nandy. Neustále setrvávají ve Vrndávanĕ a jejich tĕla zdobí perlové girlandy a zlaté náramky a nákotníčky. Mají barvu černých včel a zlatého mĕsíce a jejich oblečení se přesnĕ hodí k zvláštním tĕlesným rysům každého z nich. Jejich zvláštním povinnostem můžeme porozumĕt z řeči matky Jašódy: ,Bakulo, prosím vyčisti Kršnovy žlutavé šaty. Váriko, navoň vodu ke koupeli vůní aguru. Rasálo, připrav betelové oříšky. Vidíte všichni, že Kršna už přichází. Prach je zvířený a krávy jsou na dohled.̀“
 

Mezi všemi následovníky (anuga) je Raktaka považován za vůdce. Popis jeho tĕlesných rysů je následující: „Nosí žluté šaty a barva jeho tĕla je jako čerstvĕ vyrostlá tráva. Krásnĕ zpívá a neustále se vĕnuje službĕ synovi Mahárádži Nandy. Všichni následujme Raktaku v tom, jak prokazuje transcendentální láskyplnou službu Kršnovi.“ Jaké pouto cítil Raktaka k Pánu Kršnovi můžeme vidĕt na tom, co řekl Rasadovi: „Poslouchej prosím! Chtĕl bych mít neustálou možnost sloužit Pánu Kršnovi, který se nyní proslavil jako ten, kdo zvedl kopec Góvardhana.“
 

Kršnovi oddaní, zamĕstnaní v Jeho osobní službĕ, jsou vždy velice opatrní, protože vĕdí, že stát se osobními služebníky Pána Kršny není obyčejná vĕc. Človĕk, který vzdá úctu dokonce i mravenci, zamĕstnanému ve službĕ Pánu, získá vĕčné štĕstí, a což teprve ten, kdo prokáže Kršnovi přímou službu? Raktaka si jednou pro sebe řekl: „Kršna je můj Pán, ale Kršnovy přítelkynĕ gópí jsou stejnĕ hodné mé úcty a mých služeb. A nejen gópí, ale také každý, kdo se vĕnuje službĕ Pánu. Vím, že musím být velice opatrný, abych příliš nezpyšnĕl, že jsem jeden ze služebníků a oddaných Pána.“ Z citátů vidíme, že čistí oddaní, kteří jsou skutečnĕ zamĕstnáni ve službĕ Pánu, jsou neustále velice opatrní a nikdy nejsou na svou službu příliš pyšní.
 

Mentalita přímého služebníka Kršny se nazývá dhūrya. Na základĕ odborných analytických studií přímých společníků Pána je Šríla Rúpa Gósvámí dĕlí na tři skupiny — jmenovitĕ dhūrya, dhīra a vīra. Raktaka patří do skupiny dhūrya neboli tĕch, kteří jsou neustále poutáni ke službĕ nejmilovanĕjším gópím.
 

Jeden Kršnův společník ze skupiny dhīra je synem chůvy Satjabhámy. Satjabhámá je jedna z Kršnových královen ve Dvárace, a když se provdala za Kršnu, syn její chůvy mĕl dovoleno jít s ní také, protože spolu žili od dĕtství jako bratr a sestra. Tento šlechetný muž, syn Satjabháminy chůvy, žil s Kršnou jako Jeho bratranec a nĕkdy jako bratranec s Kršnou žertoval. Jednou Kršnu oslovil: „Můj drahý Kršno, nikdy jsem se nesnažil získat přízeň bohynĕ štĕstí, která je za Tebe provdána, ale přesto se mi dostalo takového štĕstí, že jsem považován za jednoho z Tvého domu, za bratra Satjabhámy.“
 

Jeden společník ze skupiny vīra vyjádřil svou pýchu: „Pán Baladéva je možná velkým nepřítelem Pralambásury, ale já se Ho bát nemusím. A co se týče Pradjumny, nemám, co bych si od nĕj vzal, protože je to pouze chlapec. Neočekávám proto nic od nikoho. Očekávám jen Kršnův laskavý pohled, a tak se nebojím ani Satjabhámy, která je Kršnovi tak drahá.“
 

Ve čtvrtém zpĕvu, dvacáté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu král Prthu oslovuje Pána slovy: „Můj drahý Pane, může se stát, že bohynĕ štĕstí nebude spokojena s mou prací nebo mezi námi může dojít k nĕjakému nedorozumĕní, ale mnĕ to vadit nebude, protože Ti plnĕ důvĕřuji. Ke svým služebníkům jsi vždy bezpříčinnĕ milostivý, a považuješ i jejich prostou službu za velice pokročilou. Jsem si jist, že mou skromnou službu přijmeš, třebaže je bezvýznamná. Můj drahý Pane, jsi sobĕstačný. Můžeš udĕlat cokoliv chceš bez pomoci kohokoliv jiného. Dokonce i když bohynĕ štĕstí se mnou nebude spokojena, vím, že Ty mé služby přesto vždy přijmeš.“
 

Oddané připoutané k transcendentální láskyplné službĕ Pánu můžeme označit buď za odevzdané duše, za duše pokročilé v poznání oddanosti nebo za duše zcela zamĕstnané v transcendentální láskyplné službĕ. Říká se jim (v tomto pořadí) začátečníci, dokonalí a vĕčnĕ dokonalí.