Kapitola třicátá devátá

Když se Kršna a Jeho oddaní setkají, odbornĕ se to nazývá yoga neboli spojení s Pánem. Setkání Kršny a Jeho oddaných můžeme rozdĕlit do tří skupin — setkání dokonalé, uspokojující a stálé.
 

Když se oddaný setká s Kršnou s velikou touhou, je to setkání dokonalé. Bilvamangala Thákura v Kršna-karnámrtĕ popisuje, jak Kršna chodí na setkání se svým oddaným — s pavím perem na hlavĕ, drahokamem marakata na hrudi, vždy okouzlujícím úsmĕvem, neposednýma očima a velice jemným tĕlem.
 

V desátém zpĕvu, třicáté osmé kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, jakmile vozataj Akrúra uvidĕl Pána Kršnu a Jeho staršího bratra Balarámu ve Vrndávanĕ, okamžitĕ sestoupil z vozu a pohnut náklonností k transcendentálnímu Pánu padl k Jeho lotosovým nohám, aby Mu složil své uctivé poklony.“ To jsou nĕkteré příklady dokonalých setkání s Kršnou.
 

Když se oddaný setká s Kršnou po dlouhém odloučení, je to setkání uspokojující. V prvním zpĕvu, jedenácté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že když se Pán Kršna vrátil do svého hlavního mĕsta Dváraky, obyvatelé řekli: „Drahý Pane, zůstáváš-li tak dlouho v cizích zemích, jsme připraveni o pohled na Tvou usmĕvavou tvář! Jsme Tvoji vĕční služebníci a pohled na Tvůj obličej nám přináší veliké uspokojení. Všechna úzkost našeho bytí tak okamžitĕ mizí. Nebudeme-li Tĕ moci vidĕt, když budeš z Dváraky dlouho pryč, bude pro nás nemožné dále žít.“ To je příklad uspokojení při setkání s Kršnou po dlouhém odloučení.
 

Když Kršnův osobní služebník Dáruka spatřil Pána u brány Dváraky, zapomnĕl se Mu uctivĕ poklonit se sepjatýma rukama.
 

Jakmile se oddaný nakonec dostane do Kršnovy společnosti, jeho postavení se nazývá stálost v oddané službĕ. Stálost v oddané službĕ vysvĕtluje kniha zvaná Hansadúta. Líčí se tam, jak Akrúra, kterého gópí považovaly za zosobnĕný teror, mluvil s Kršnou o činnostech kuruovské dynastie. Stejnĕ stálé postavení zaujímal Uddhava, žák Brhaspatiho. Masíroval vždy Kršnovy lotosové nohy, přičemž před Ním klečel na zemi.
 

Když oddaný plnĕ slouží Pánu, nazývá se to dosažení výsledku jógy. České symonymum pro slovo yoga je „spojení.“ Skutečné spojení s Kršnou, Nejvyšší Osobností Božství, začne tehdy, když Mu oddaný slouží. Oddaní v transcendentální rase služebnictví prokazují své příslušné služby kdykoliv se naskytne příležitost. Nĕkdy se před Kršnu posadí a čekají na příkazy. Nĕkteří lidé se zdráhají uznat služebnickou úroveň oddané služby jako opravdovou bhakti-jógu a stejný postoj se objevuje i v nĕkterých Puránách. Šrímad Bhágavatam však jasnĕ ukazuje, že služebnický vztah ke Kršnovi je opravdovým počátkem jógové realizace.
 

V jedenáctém zpĕvu, třetí kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že když se oddaní vĕnují bhakti-józe, myšlenky na Kršnu je nĕkdy přimĕjí k pláči, nĕkdy ke smíchu, nĕkdy k radosti a nĕkdy k tomu, že mluví velice nezvyklými způsoby. Nĕkdy tančí, nĕkdy zpívají, nĕkdy Pánu skutečnĕ slouží a nĕkdy sedí potichu jakoby ponořeni v tranzu.
 

V sedmém zpĕvu, sedmé kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Prahláda Mahárádža svým přátelům: „Moji drazí přátelé, jakmile čistí oddaní Pána Kršny zaslechnou o transcendentálních zábavách Pána, který je vĕčným zdrojem zábav, nebo o Jeho transcendentálních vlastnostech, zaplaví je radost, na jejich tĕlech se objeví extatické příznaky, tečou jim slzy, mluví třesoucím se hlasem, nahlas opĕvují Pána, zpívají a tančí v extázi. Tyto extáze jsou přítomné neustále, ale nĕkdy přesáhnou všechny meze a projeví se přede všemi.“
 

Odevzdání se Nejvyšší Osobnosti Božství zahrnuje šest bodů: přijmout vše příznivé pro oddanou službu, odmítnout vše nepříznivé pro oddanou službu, vĕřit v Kršnovu neustálou ochranu, ztotožňovat se s oddanými Kršny, cítit se neschopný bez Kršnovy pomoci a považovat se vždy za podřízeného Kršnovi, i když jsme nĕkdy schopni vykonat nĕco sami. Když je človĕk pevnĕ přesvĕdčený, že ho Kršna za všech okolností ochrání, tomuto pocitu se říká uctivá oddanost. Uctivá oddanost se projevuje ve vztazích s Nejvyšší Osobností Božství a s ostatními oddanými, kteří jsou pod Jeho ochranou.
 

Když Kršna žil ve Dvárace, nĕkteří starší Jaduovci za Ním nĕkdy chodili s různými důležitými záležitostmi. V takovém případĕ jim Kršna vĕnoval velkou pozornost. A když se mluvilo o humorných vĕcech, Kršna okamžitĕ odpovĕdĕl s úsmĕvem na tváři. Když vykonával své povinnosti ve shromáždĕní, známém jako Sudharmá, žádal občas starší členy o radu. Díky tĕmto činnostem se Kršna ukázal jako nejvyšší duchovní mistr, nejvyšší vladař, nejvyšší inteligence a nejvyšší síla, ochránce a udržovatel.