Kapitola čtvrtá

Jak vážnĕ je oddaný připoután k oddané službĕ Nejvyšší Osobnosti Božství můžeme poznat z řeči Mahárádži Prthua (Ádi-rádži) ve 24. verši dvacáté osmé kapitoly čtvrtého zpĕvu Šrímad Bhágavatamu. Král se modlí k Nejvyšší Osobnosti Božství: „Můj drahý Pane, nebudu-li mít po přijetí osvobození možnost naslouchat o Tvé slávĕ, opĕvované Tvými čistými oddanými přímo z jejich srdcí a vychvalující Tvé lotosové nohy, a nebudu-li mít možnost získat tento med transcendentální blaženosti, pak nikdy nepožádám o osvobození nebo takzvané duchovní vyrovnání. Budu se k Tobĕ vždy pouze modlit, abys mi dal milióny jazyků a milióny uší, abych mohl neustále zpívat a naslouchat o Tvé transcendentální slávĕ.“
 

Impersonalisté touží splynout s existencí Nejvyššího, ale když si neponechají svou individualitu, nemohou naslouchat a opĕvovat slávu Nejvyššího Pána. O transcendentální podobĕ Nejvyššího Pána nemají ani potuchy, a tak nemají možnost zpívat a naslouchat o Jeho transcendentálních činnostech. Jiným slovy: dokud se človĕk nedostane nad osvobození, nemůže vychutnat transcendentální slávu Pána a nemůže transcendentální podobĕ Pána porozumĕt.
 

Podobný výrok najdeme v pátém zpĕvu, čtrnácté kapitole, 44. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí oslovuje Paríkšita Mahárádžu: „Velká duše, král Bharata, byl tak připoután ke službĕ lotosovým nohám Kršny, že se velice snadno vzdal panování nad celou planetou Zemí, náklonnosti ke svým dĕtem, společnosti, přátelům, královskému bohatství a krásné ženĕ. Byl tak šťastný, že mu bohynĕ štĕstí s radostí nabízela všechny druhy hmotných výsad, ale on nikdy žádné hmotné bohatství nepřijal.“ Šukadéva Gósvámí chování krále Bharaty vysoce chválí. Říká: „Žádný človĕk, jehož srdce je připoutáno k transcendentálním vlastnostem Nejvyšší Osobnosti Božství, Madhusúdhany, se nezajímá ani o osvobození, o které usiluje mnoho mudrců; což teprve o hmotné bohatství.“
 

V šestém zpĕvu, jedenácté kapitole, 25. verši Bhágavatamu podobnĕ oslovuje Pána Vrtrásura: „Můj drahý Pane, zanechám-li Tvé transcendentální služby, mohu být povýšen na planetu zvanou Dhruvalóka (Polárka) nebo mohu získat nadvládu nad všemi hvĕzdnými soustavami vesmíru, ale já po tom netoužím. Nepřeji si ani mít mystické dokonalosti jógy, ani neusiluji o duchovní vyrovnání. Můj Pane, vše, po čem toužím, je Tvá společnost a vĕčná transcendentální služba.“
 

Potvrzuje to Pán Šiva v šestém zpĕvu, sedmnácté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu, kde oslovuje Satí následovnĕ: „Má drahá Satí, lidé oddaní Nárájanovi (Kršnovi) se nebojí ničeho. Jsou-li povýšeni na vyšší hvĕzdné soustavy nebo dostane-li se jim osvobození z hmotného znečištĕní, či jsou-li sesláni do pekelných životních podmínek — vlastnĕ v jakékoliv situaci — nebojí se ničeho. Jakékoliv postavení v hmotném svĕtĕ je pro nĕ stejnĕ dobré jako každé jiné, jelikož se jednoduše odevzdali lotosovým nohám Nárájany.“
 

V šestém zpĕvu, osmnácté kapitole, 74. verši Šrímad Bhágavatamu Indra, král nebes, oslovuje matku Aditi: „Má drahá matko, lidé, kteří se vzdali všech tužeb a jsou pouze zamĕstnáni v oddané službĕ Bohu, vĕdí, co je jejich skutečným zájmem. Slouží svým skutečným zájmům a jsou považováni za prvotřídní odborníky co se týče pokroku na dokonalou životní úroveň.“
 

V sedmém zpĕvu, šesté kapitole, 25. verši Bhágavatamu Mahárádža Prahláda říká: „Moji drazí přátelé narození v ateistických rodinách, na tomto svĕtĕ není nic vzácnĕjšího, než potĕšit Nejvyšší Osobnost Božství, Kršnu. Tím chci říci, že když je s vámi potĕšen Nejvyšší Pán Kršna, pak se vám může bez pochyby splnit jakékoliv přání, které máte na srdci. K čemu je dobré povýšit se pomocí výsledků plodonosných činností, kterých tak jako tak dosáhneme automaticky působením kvalit hmotné přírody? K čemu je duchovní vyrovnání nebo osvobození z hmotné připoutanosti? Zamĕstnáte-li se vždy opĕvováním slávy Nejvyššího Pána a vychutnáváním nektaru Jeho lotosových nohou, pak ničeho takového není zapotřebí.“ Z citátu Prahlády Mahárádži můžeme jasnĕ pochopit, že ten, kdo nachází potĕšení ve zpívání a naslouchání o transcendentální slávĕ Pána, již přesáhl všechny druhy hmotných požehnání, včetnĕ výsledků zbožných plodonosných činností, obĕtí a dokonce osvobození z hmotného otroctví.
 

Rovnĕž ve 42. verši osmé kapitoly sedmého zpĕvu, když se polobozi modlili ke Šrí Nrsinhovi, král nebes Indra řekl: „Ó nejvyšší, démoni mluví o našem podílu na provádĕní obĕtí, ale tím, že ses zjevil jako Nrsinhadéva, jsi nás zachránil před sužujícím strachem. Ve skutečnosti máme podíl na vykonání obĕtí pouze díky Tobĕ, protože Ty jsi nejvyšší poživatel všech obĕtí. Jsi Nadduše všech živých bytostí, a proto jsi skutečným vlastníkem všeho. Dlouho se naše srdce neustále chvĕla strachem z démona Hiranjakašipua. Jsi k nám však tak laskavý — zabil jsi ho, a tím jsi naše srdce zbavil strachu a umožnil jsi nám opĕt si do nich vložit Tebe. Pro lidi, kteří jsou zamĕstnáni ve Tvé transcendentální láskyplné službĕ, je všechno bohatství, které nám démoni vzali, nicotné. Oddaní se nestarají dokonce ani o osvobození, natožpak o hmotné bohatství. Nejsme ve skutečnosti uživatelé plodů obĕtí. Naší jedinou povinností je neustále Ti sloužit, neboť Ty jsi uživatelem všeho.“
 

Indrova slova znamenají, že Brahmou počínaje a bezvýznamným mravencem konče žádné živé bytosti nejsou určeny k tomu, aby si užívaly hmotného bohatství. Jsou určeny k tomu, aby obĕtovaly vše nejvyššímu vlastníkovi, Osobnosti Božství. Učiní-li tak, automaticky získají prospĕch. Můžeme opĕt citovat příklad, jak různé části tĕla shánĕjí potraviny a vaří je, aby mohlo být nakonec jídlo nabídnuto žaludku. Když se dostane do žaludku, všechny části tĕla mají z jídla stejný prospĕch. Podobnĕ povinností všech je uspokojit Nejvyššího Pána, a pak budou automaticky všichni spokojeni.
 

Podobný verš najdeme v osmém zpĕvu, třetí kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu. Gadžéndra zde říká: „Můj drahý Pane, nezakusil jsem transcendentální blaženost z Tvé oddané služby, a proto jsem Tĕ požádal o laskavost. Vím, že čistí oddaní, kteří se osvobodili od všech hmotných tužeb prostřednictvím služby lotosovým nohám velkých duší, jsou vždy ponořeni do oceánu transcendentální blaženosti a tak jsou neustále spokojeni pouhým opĕvováním Tvých příznivých vlastností. Pro nĕ neexistuje nic jiného, oč by usilovali nebo zač by se modlili.“
 

V devátém zpĕvu, čtvrté kapitole, 67. verši Bhágavatamu Pán Vaikunthy odpovídá Durvásovi Munimu: „Moji čistí oddaní jsou neustále spokojeni v Mé oddané službĕ, a proto neusilují dokonce ani o pĕt druhů osvobození, což je (1) splynout se Mnou, (2) sídlit na Mé planetĕ, (3) mít Mé bohatství, (4) mít tĕlesné rysy podobné Mým a (5) získat Mou osobní společnost. Když se nezajímají dokonce ani o takovéto úrovnĕ osvobození, můžete si představit, jak málo se zajímají o hmotné bohatství nebo hmotné osvobození.“
 

Nāga-patnī (manželky hada Káliji) se podobnĕ modlí v desátém zpĕvu, šestnácté kapitole, 37. verši Šrímad Bhágavatamu, kde říkají: „Drahý Pane, prach z Tvých lotosových nohou je úžasný. Žádný človĕk, kterému se natolik poštĕstí, že získá tento prach, se nezajímá o nebeské planety, o vládu nad všemi hvĕzdnými soustavami, o mystické dokonalosti jógy; dokonce ani o osvobození z hmotného bytí. Jinými slovy každý, kdo zbožňuje prach z Tvých lotosových nohou, se zcela přestává zajímat o všechny ostatní stupnĕ dokonalosti.“
 

V desátém zpĕvu, osmdesáté sedmé kapitole, 21. verši se Šruti, zosobnĕné Védy, modlí k Pánu následovnĕ: „Drahý Pane, je velice obtížné porozumĕt duchovnímu poznání. Zjevil ses takový, jaký jsi, abys nám vysvĕtlil tento nejobtížnĕjší námĕt, poznání duchovna. Tvoji oddaní, kteří opustili pohodlí svých domovů, aby se stýkali s osvobozenými áčárji (učiteli), se nyní zcela ponořili do oddané služby Tobĕ, a tak se nestarají ani o takzvané osvobození.“
 

Při vysvĕtlování tohoto verše bychom se mĕli zmínit o tom, že duchovní poznání znamená porozumĕt svému vlastnímu já a Nadduši, nejvyššímu Já. Individuální duše a Nadduše jsou kvalitativnĕ stejné, a proto se obĕma říká Brahman, duchovno. Nauce o Brahmanu je však velice obtížné porozumĕt. Mnoho filozofů se snaží duši porozumĕt, ale nejsou schopni udĕlat žádný znatelný pokrok. V Bhagavad-gítĕ je potvrzeno, že z mnoha miliónů lidí se může jen jeden snažit porozumĕt tomu, co je to duchovní poznání, a z mnoha lidí usilujících o toto porozumĕní může pouze jeden či nĕkolik vĕdĕt, kdo je Nejvyšší Osobnost Božství. Tento verš říká, že je velice obtížné získat duchovní poznání, a aby bylo snadnĕji dosažitelné, Nejvyšší Pán osobnĕ sestupuje ve své původní podobĕ jako Šrí Kršna a dává své pokyny společníkovi jako je Ardžuna, aby všichni lidé získali užitek z duchovního poznání. Tento verš vysvĕtluje, že osvobození také znamená zcela se vzdát všeho hmotného životního pohodlí. Impersonalisté jsou spokojeni s pouhým vysvobozením z hmotných podmínek, ale oddaní se mohou hmotného života vzdát automaticky a také si užívat transcendentální blaženosti z naslouchání a zpívání o úžasných činnostech Šrí Kršny.
 

V jedenáctém zpĕvu, dvacáté kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Pán Kršna Uddhavovi: „Můj drahý Uddhavo, oddaní, kteří se zcela odevzdali Mé službĕ, jsou v oddané službĕ tak stálí, že netouží po ničem jiném. Dokonce i když jsou jim nabídnuty čtyři druhy duchovního bohatství* odmítnou je přijmout. A o tom, že by toužili po nĕčem v hmotném svĕtĕ, nemůže být ani řeči!“ Na jiném místĕ Bhágavatamu, ve 14. verši čtrnácté kapitoly jedenáctého zpĕvu Pán Kršna také říká: „Můj drahý Uddhavo, človĕk, jehož vĕdomí je soustředĕno na Moji vůli a Mé činnosti, neusiluje dokonce ani o postavení Brahmy nebo Indry, ani o nadvládu nad planetami, o osm druhů mystických dokonalostí či o samotné vysvobození.“ V 6. verši desáté kapitoly dvanáctého zpĕvu Šrímad Bhágavatamu Pán Šiva říká Déví: „Má drahá Déví, velký bráhmanský mudrc Márkandéja dosáhl neochvĕjné víry a oddanosti Nejvyšší Osobnosti Božství a tak neusiluje o žádná požehnání včetnĕ vysvobození z hmotného svĕta.“
 

Podobné prohlášení je v Padma Puránĕ, která popisuje obřady bĕhem mĕsíce Kárttika (říjen-listopad). Bĕhem tohoto mĕsíce je ve Vrndávanĕ předepsáno dennĕ se modlit ke Kršnovi v Jeho podobĕ Dámódary. Podoba Dámódary se vztahuje ke Kršnovi v Jeho dĕtství, kdy Ho matka Jašódá svázala provazem. Dāma znamená „provazy,“ a udara znamená „břicho.“ Nezbedný Kršna matku Jašódu velice rozzlobil, a ta Ho ovázala přes břicho provazem. Odtud tedy jméno Dámódara. Bĕhem mĕsíce Kárttika se modlíme k Dámódarovi: „Můj drahý Pane, jsi Pánem všech a dárcem veškerých požehnání.“ Existuje mnoho polobohů jako Brahmá a Šiva, kteří svým oddaným nĕkdy udílí požehnání. Šiva například požehnal mnoha výhodami Rávanu a Brahmá požehnal Hiranjakašipuovi; ale i Šiva a Brahmá záviseli ve svých požehnáních na Kršnovi. Proto je Kršna oslovován jako Pán všech dárců. Kršna může nabídnout svým oddaným cokoliv chtĕjí, ale oddaní se modlí dále: „Nežádám Tĕ o osvobození ani o jakékoliv hmotné výhody až po osvobození samotné. Chtĕl bych od Tebe laskavost. Přál bych si, abych mohl neustále myslet na Tvou podobu, ve které Tĕ vidím nyní, jako Dámódara. Jsi tak krásný a přitažlivý, že má mysl netouží po ničem jiném než po této úžasné podobĕ.“ Ve stejné modlitbĕ se na jiném místĕ říká: „Můj drahý Pane Dámódaro, jednou, když sis hrál jako nezbedný chlapec v domĕ Nandy Mahárádži, rozbil jsi nádobu s jogurtem a matka Jašódá to považovala za prohřešek a přivázala Tĕ provazem k hmoždíři. Pak jsi vysvobodil dva Kuvérovy syny, Nalakúvaru a Manigrívu, kteří jako dva ardžunové stromy stáli v zahradĕ Nandy Mahárádži. Jediné, o co Tĕ prosím, je, abys v nĕkteré ze svých zábav vysvobodil i mĕ.“
 

Příbĕh, o kterém se zmiňuje tento verš, je následující. Dva synové Kuvéry (strážce pokladů polobohů) zpyšnĕli pro bohatství svého otce, a tak si na nebeské planetĕ jednou užívali v jezeře s nahými dívkami z nebes. Velký mudrc Nárada Muni šel kolem a s lítostí se díval na chování Kuvérových synů. Když dívky Náradu spatřily, zakryly si tĕla šaty, ale dva opilí synové se k ničemu takovému nemĕli. Nárada se na nĕ za jejich chování rozhnĕval a proklel je následovnĕ: „Nemáte rozum, a proto bude lepší, když z vás místo synů Kuvéry budou stromy.“ Když to uslyšeli, procitli a prosili Náradu, aby jim jejich přestupky prominul. Nárada pak řekl: „Ano, stanou se z vás stromy, ardžunové stromy, a budete stát na dvoře Nandy Mahárádži. Kršna samotný se však zjeví jako nevlastní Nandův syn a osvobodí vás.“ Náradova kletba byla pro Kuvérovy syny požehnáním, protože nepřímo předpovídala, že budou moci obdržet přízeň Pána Kršny. Dva Kuvérovi synové potom stáli jako dva velké ardžunové stromy na dvoře Nandy Mahárádži až do té doby, kdy Pán Dámódara táhnul hmoždíř, ke kterému byl přivázán, narazil do nich a silou je skácel, aby splnil Náradovu touhu. Ze skácených stromů vyšli Nalakúvara a Manigríva, ze kterých se tak stali velcí oddaní Pána.
 

V Hajašírša-paňčarátře se říká: „Můj drahý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, netoužím po plodech svého zbožného života ani si nechci nijak hospodářsky polepšit; nepřeji si ani užívat smyslového požitku či osvobození. Modlím se pouze, abych byl vĕčným služebníkem u Tvých lotosových nohou. Prosím, abys mi vyhovĕl, a dal mi toto požehnání.“
 

V téže Hajašírša-paňčarátře, když chtĕl Nrsinhadéva požehnat Prahládovi Mahárádžovi, Prahláda žádné hmotné požehnání nepřijal a požádal Pána o tu laskavost, aby mu dovolil být Jeho vĕčným oddaným. Prahláda Mahárádža uvedl příklad Hanumána, vĕčného služebníka Šrí Rámačandry, který také nikdy od Pána nežádal žádné hmotné požehnání. Neustále Pánovi sloužil. Pro jeho ideální povahu ho uctívají všichni oddaní. Prahláda Mahárádža se také Hanumánovi hluboce klaní. Známý Hanumánův výrok říká: „Můj drahý Pane, chceš-li, můžeš mi poskytnout osvobození z hmotného bytí nebo výsadu splynutí s Tvým bytím, ale já si nic takového nepřeji. Nechci nic, co by zeslabilo můj vztah k Tobĕ, vztah služebníka a pána, ani po osvobození.“
 

Podobný úryvek z Nárada-paňčarátry říká: „Můj drahý Pane, nepřeji si vytĕžit žádnou dokonalost z provádĕní náboženských obřadů, z hospodářského rozvoje, ze smyslového požitku či z osvobození. Pouze se modlím, abys mĕ obdařil přízní a ponechal mĕ pod svýma lotosovýma nohama. Nepřeji si žádný druh osvobození, jako je sālokya (sídlit na Tvé planetĕ) nebo sārūpya (mít stejné tĕlesné rysy jako Ty). Pouze se modlím o Tvou přízeň, abych mohl být neustále zamĕstnán ve Tvé láskyplné službĕ.“
 

Podobnĕ v šestém zpĕvu, čtrnácté kapitole, 5. verši Šrímad Bhágavatamu se Maharádža Paríkšit ptá Šukadévy Gósvámího: „Můj drahý bráhmane, chápu, že démon Vrtrásura byl velice hříšný človĕk, a že jeho mysl byla zcela ponořena v kvalitách vášnĕ a nevĕdomosti. Jak se mohl dostat na tak dokonalou úroveň oddané služby Nárájanovi? Slyšel jsem, že i velké osobnosti, které podstoupily přísná pokání a byly osvobozeny s plným poznáním, se musí velice snažit, aby se z nich stali oddaní Pána. Rozumí se, že takové osobnosti jsou velice vzácné a nejsou témĕř nikdy k spatření, a tak se divím, že se takovým oddaným stal Vrtrásura!“
 

Nejdůležitĕjší vĕcí, které si musíme v tomto verši povšimnout, je, že lidí, kteří splynuli s neosobním Brahmanem, je mnoho, ale že oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství, Nárájany, je velice vzácný. Dokonce i z miliónů osvobozených lidí se jen jedinému natolik poštĕstí, že se stane oddaným.
 

V prvním zpĕvu, osmé kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu se královna Kuntí modlí ke Kršnovi v dobĕ Jeho odchodu: „Můj drahý Kršno, jsi tak velký, že jsi nepochopitelný dokonce i pro velké učence a paramahansy (zcela osvobozené duše). Když Tĕ nejsou schopni poznat ani tak velcí mudrci, kteří jsou transcendentální všem reakcím hmotného bytí, jak můžeme my, náležející k ménĕ inteligentní třídĕ žen, poznat Tvoji slávu? Jak Ti můžeme porozumĕt?“ K tomuto verši je třeba poznamenat, že Osobnosti Božství neporozumí ani veliké osvobozené osobnosti. Nejvyššímu Pánu mohou porozumĕt pouze pokorní oddaní jako je královna Kuntí. Poznala Kršnovu slávu, třebaže byla žena a tudíž považovaná za ménĕ inteligentní než jsou muži. To je význam tohoto verše.
 

Další velice důležitá pasáž je v 10. verši sedmé kapitoly prvního zpĕvu Šrímad Bhágavatamu. Tomuto verši se říká „verš ātmārāma.“ Zde stojí, že ti, kteří jsou zcela osvobozeni od hmotného znečištĕní, jsou připoutáni k transcendentálním vlastnostem Pána Kršny.* Znamená to, že osvobozená duše netouží po žádném hmotném požitku, je zcela prosta všech druhů hmotných tužeb, a přesto ji neodolatelnĕ přitahuje touha naslouchat a porozumĕt zábavám Pána. Z toho můžeme vyvodit závĕr, že sláva a zábavy Pána nejsou hmotné. Jak by potom mohli být osvobození lidé, kterým se říká átmárámové, přitahováni k takovým zábavám? To je na tomto verši velice důležité.
 

Z výše uvedeného citátu vidíme, že oddaného neláká žádný druh vysvobození. Již dříve bylo uvedeno, že existuje pĕt stupňů vysvobození: (1) splynout s Pánem, (2) žít na stejné planetĕ jako Pán, (3) získat stejné tĕlesné rysy jako Pán, (4) mít stejné bohatství jako Pán a (5) žít v neustálé společnosti Pána. Ze všech pĕti stavů osvobození je sāyujya neboli splynutí s bytím Pána tím posledním stavem, který by byl oddaný ochotný přijmout. Ostatní čtyři druhy vysvobození — i když po nich oddaní netouží — alespoň nestojí proti zásadám oddanosti. Nĕkteré z vysvobozených osobností, které dosáhly tĕchto čtyř druhů vysvobození, mohou také vyvinout náklonnost ke Kršnovi a povýšit se na planetu Gólóku Vrndávanu v duchovním nebi. Jinými slovy: ti, kteří jsou již povýšeni na vaikunthské planety a kterým se dostalo čtyř druhů vysvobození, nĕkdy vyvíjí náklonnost ke Kršnovi a povýší se na Kršnalóku.
 

Vysvobozené osobnosti mohou nadále procházet různými stavy bytí. Zpočátku mohou chtít Kršnovo bohatství, ale pokročí-li dále, začne v jejich srdcích převládat dřímající láska ke Kršnovi projevená ve Vrndávanĕ. Čistí oddaní nikdy nepřijmou osvobození sāyujya, splynutí s Nejvyšším, i když ostatní čtyři stavy osvobození nĕkdy považují za příznivé.
 

Nejvyšší Osobnost Božství má mnoho druhů oddaných, ale za nejvyššího se považuje ten, kterého přitahuje původní podoba Kršny ve Vrndávanĕ. Nikdy ho nepřitahuje bohatství Vaikunthy nebo dokonce Dváraky, královského mĕsta, kde Kršna vládl. Šrí Rúpa Gósvámí uzavírá tím, že ti oddaní, které přitahují zábavy Pána v Gókule neboli Vrndávanĕ*, jsou nejvyšší oddaní.
 

Oddaný, kterého přitahuje určitá podoba Pána, si nepřeje obrátit svou oddanost k jiným podobám. Hanumán, oddaný Pána Rámačandry, například vĕdĕl, že mezi Rámačandrou a Nárájanou není rozdíl, ale přesto chtĕl sloužit pouze Pánu Rámačandrovi. Je to díky zvláštní zálibĕ určitého oddaného. Existuje mnoho a mnoho podob Pána, ale Kršna je vždy ta původní. Všichni oddaní různých podob Pána patří do téže skupiny, ale přesto se říká, že ti, kteří jsou oddáni Šrí Kršnovi, jsou ze všech nejpřednĕjší.