Kapitola čtyřicátá první

Když je oddaný stálý v oddané službĕ a různými příznaky extáze rozvinul a přivedl ke zralosti přátelskou náladu ve vztahu s Osobností Božství, jeho pocitům se říká přátelská nebo bratrská láska k Bohu.
 

Podnĕtem k takové přátelské lásce je Bůh samotný. Když je človĕk osvobozen a objeví svůj vĕčný vztah k Nejvyššímu Pánu, samotný Pán se stane podnĕtem k rozvoji přátelské lásky. Vĕční společníci Pána ve Vrndávanĕ to popisují následovnĕ: „Pán Hari, jehož tĕlesná barva je jako barva drahokamu indranīla, jehož úsmĕv je krásný jako kvĕt kunda, jehož hedvábné šaty jsou žluté jako zlaté podzimní listí, jehož hruď krášlí girlandy kvĕtů, a jenž vždy hraje na flétnu — tento nepřítel démona Aghy neustále přitahuje naše srdce, když se toulá kolem Vrndávany.“
 

Existují podobné popisy přátelské lásky, která byla vyjádřená mimo oblast Vrndávany. Když Pánduovi synové v čele s Mahárádžou Judhišthirou spatřili na Kuruovském bitevním poli Kršnu v čtyřruké podobĕ, držící lasturu, disk, kyj a lotosový kvĕt, úplnĕ zapomnĕli na sebe samotné a ponořili se do oceánu sladkého štĕstí. To ukazuje, jak všichni Pánduovi synové — král Judhišthira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva — milovali Kršnu jako svého přítele.
 

Nĕkdy vyvolávají přátelskou lásku různá jména, podoby, příslušenství a transcendentální vlastnosti. Kršnovy pĕkné šaty, Jeho silnĕ stavĕné tĕlo, příznivé znaky na Jeho tĕle, Jeho znalost různých jazyků, Jeho učení v Bhagavad-gítĕ, Jeho neobyčejné nadání ve všech oblastech, Jeho projevy dokonalého poznání, Jeho milost, Jeho rytířství, Jeho chování jako milostného partnera, Jeho inteligence, Jeho schopnost odpouštĕt, Jeho připoutanost ke všem druhům lidí, Jeho bohatství a Jeho štĕstí — to vše vyvolává přátelskou lásku.
 

To, že pohled na Kršnovy společníky ve Vrndávanĕ dává podnĕt k přátelské lásce, je také velice přirozené, neboť jejich osobní tĕlesné rysy, jejich vlastnosti a jejich šaty jsou stejné jako tĕlesné rysy, vlastnosti a šaty Kršnovy. Všichni společníci jsou se svojí službou Kršnovi vždy šťastní. Všichni jsou vajasjové, přátelé stejného vĕku. Jsou si zcela jisti Kršnovou ochranou. Oddaní se nĕkdy modlí: „Pokloňme se v hluboké úctĕ Kršnovým přátelům vajasjům, kteří jsou pevnĕ přesvĕdčeni o Kršnovĕ přátelství a ochranĕ a jejichž oddanost ke Kršnovi je vždy pevná. Nemají strach a svou transcendentální láskyplnou oddanou službu provádĕjí na úrovni stejné s Kršnou.“ Najdeme je i za hranicemi Vrndávany; na místech, jako je Dváraká a Hastinápura. Kromĕ Vrndávany se každé z míst Kršnových zábav nazývá pura (mĕsto). Jak Mathurá, tak Hastinápura, hlavní mĕsto Kuruovců, jsou mĕsta. Osobnosti jako Ardžuna, Bhíma, Draupadí a Sudámá Bráhmana patří mezi Kršnovy oddané-přátele ve mĕstech.
 

Jak se Pánduovi synové, Pánduovci, tĕší Kršnovĕ společnosti, je popsáno následovnĕ: „Když Šrí Kršna přijel do Indraprasthy, hlavního mĕsta Kuruovců, Mahárádža Judhišthira okamžitĕ vyšel, aby přičichl vůni Kršnovy hlavy.“ Je védským zvykem, že nadřízený čichá k hlavám svých podřízených, když mu přijdou vzdát úctu a dotýkají se jeho nohou. Podobnĕ, Ardžuna a Bhíma Kršnu s velkou radostí objali a oba mladší bratři, Nakula a Sahadéva, se se slzami v očích dotkli Kršnových lotosových nohou a poklonili se. Všech pĕt Pánduovských bratrů se takto tĕšilo přátelskému vztahu s Kršnou v transcendentální náladĕ. Ze všech Pánduovců je Ardžunův vztah ke Kršnovi nejdůvĕrnĕjší. V ruce má luk zvaný Gándíva, jeho stehna jsou mohutná jako sloní choboty a jeho oči jsou neustále načervenalé. Když jsou Kršna a Ardžuna spolu na voze, nabydou nebeské krásy, která přináší radost očím každého. Říká se, že Ardžuna jednou ležel na posteli s hlavou na Kršnovĕ klínĕ, mluvil s Ním a žertoval zcela uvolnĕnĕ a tak se tĕšil z Kršnovy společnosti s úsmĕvem na rtech a s velkým uspokojením.
 

Pokud jde o Kršnovy přátele ve Vrndávanĕ (vayasya), velice je rozruší, když Kršnu nevidí, byť jen na okamžik.
 

Oddaný se za nĕ modlí: „Sláva Kršnovým vajasjům, kteří jsou stejného vĕku jako je On a kteří mají stejné vlastnosti, zábavy, šaty a jsou stejnĕ krásní. Mají ve zvyku hrát na flétny z palmových listů a všichni mají trubky z buvolích rohů stejnĕ ozdobené jako je Kršnova — drahokamem indranīla, zlatem a korály. Jsou vždy stejnĕ veselí jako Kršna. Kéž nás tito slavní Kršnovi druhové vždy ochrání!“
 

Tito vajasjové ve Vrndávanĕ mají ke Kršnovi tak důvĕrný vztah, že si o sobĕ myslí, že jsou stejnĕ dobří jako Kršna. Uvedeme příklad tohoto přátelského cítĕní: když Kršna držel levou rukou kopec Góvardhana, vajasjové Mu říkali: „Drahý příteli, po sedm dní a nocí tu stojíš bez odpočinku. Velice nás to rmoutí, protože vidíme, že ses chopil skutečnĕ tĕžkého úkolu. Tak si myslíme, že už bys tady nemĕl stát a držet ten kopec. Předej ho do ruky Sudámovi. Velice nás trápí, když Tĕ takto vidíme. Jestli si myslíš, že Sudámá kopec Góvardhana neudrží, mĕl by sis alespoň vymĕnit ruce. Buď tak hodný a přendej si ho z levé ruky do pravé, abychom Tvé levé ruce mohli dát masáž.“ To je příklad důvĕrnosti, ukazující, jak se vajasjové považovali za rovné Kršnovi.
 

V desátém zpĕvu, dvanácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství pro učené transcendentalisty, je nejvyšším štĕstím pro impersonalisty, je nejvyšším uctívaným Božstvem pro oddaného a je jako obyčejný chlapec pro toho, kdo je pod vlivem máji. A jen si představ — tito pastevci si nyní hrají s Nejvyšším Pánem, jako by byli na stejné úrovni! Z toho může každý pochopit, že mají nahromadĕné velké množství výsledků zbožných činností a nyní se mohou stýkat s Nejvyšší Osobností Božství v tak důvĕrném přátelství.“
 

Kršna řekl o svých pocitech k vajasjům ve Vrndávanĕ Balarámovi: „Můj drahý bratře, když démon Aghásura spolkl Mé společníky, z očí Mi tekly palčivé slzy. Jak omývaly Mé tváře, Můj drahý bratře, jeden okamžik jsem byl bezradný.“
 

V Gókule se Kršnovi vajasjové obvykle dĕlí na čtyři skupiny: (1) příznivci, (2) přátelé, (3) důvĕrní přátelé a (4) intimní přátelé. Kršnovi příznivci jsou o nĕco starší než Kršna a chovají k Nĕmu jistou rodičovskou náklonnost. Protože jsou starší než Kršna, neustále se Ho snaží ochraňovat před jakýmkoliv nebezpečím. Nĕkdy proto nosí zbranĕ; aby mohli potrestat jakéhokoliv zlovolníka, který by chtĕl Kršnovi ublížit. K příznivcům patří: Subhadra, Mandalíbhadra, Bhadravardhana, Góbhata, Jakša, Indrabhata, Bhadránga, Vírabhadra, Maháguna, Vidžaja a Balabhadra. Jsou starší než Kršna a neustále myslí na Jeho blaho.
 

Jeden ze starších přátel řekl: „Můj drahý Mandalíbhadro, proč máváš a blýskáš svým mečem, jakobys bĕžel proti Arištásurovi a chtĕl ho zabít? Můj drahý Baladévo, proč zbytečnĕ nosíš ten tĕžký pluh? Můj drahý Vidžajo, nevzrušuj se zbytečnĕ. Můj drahý Bhadravardhano, není třeba dĕlat tyto výhružné pohyby. Když se všichni podíváte blíž, uvidíte, že je to jen bouřkový mrak nad kopcem Góvardhana; není to Arištásura v podobĕ býka, jak jste si představovali.“ Tito starší přátelé-příznivci Kršny si představovali, že velký mrak je Arištásura, přicházející v podobĕ velkého býka. V rozrušení jeden z nich zjistil, že to byl ve skutečnosti jen mrak nad kopcem Góvardhana. Řekl proto všem ostatním, aby se přestali o Kršnu bát, protože od Arištásury nehrozilo žádné nebezpečí.
 

Mezi přáteli-příznivci jsou vedoucími Mandalíbhadra a Balabhadra. Mandalíbhadrův popis je následující: Má nažloutlou barvu pleti a velice přitažlivé šaty. Neustále nosí tyčku mnoha barev. Má na hlavĕ paví pero a vždy vypadá velice krásnĕ. Mandalíbhadrův postoj ukazuje následující citát: „Moji drazí přátelé, náš milovaný Kršna je teď velice unavený z práce s kravami na pastvinách a z cestování po lesích. Vidím, že je velice vyčerpaný. Budu Mu teď tiše masírovat hlavu, když odpočívá ve svém domĕ. A ty, Subalo, masíruj Jeho stehna.“
 

Jeden oddaný popsal osobní krásu Baladévy následovnĕ: „Odevzdávám se lotosovým nohám Balarámy, jehož krásu umocňují náušnice, které se dotýkají Jeho tváří. Jeho obličej zdobí tilak z kastūrī (z pižma) a Jeho širokou hruď zdobí girlanda z guñjā (malých lastur). Barva Jeho pleti je bílá jako podzimní mrak, nosí šaty modré barvy a hlas má velice vážný. Jeho ruce jsou velice dlouhé; dotýkají se Mu stehen. Svou velkou sílu ukázal tím, že zabil démona Pralambu. Odevzdávám se rytířskému Balarámovi.“
 

Baladévovu náklonnost ke Kršnovi ukazují Jeho slova k Subalovi: „Můj drahý příteli, řekni prosím Kršnovi, aby dnes nechodil ke Kálijovu jezeru. Má dnes narozeniny a tak Ho chci jít spolu s matkou Jašódou vykoupat. Řekni Mu, aby dnes nechodil z domu.“ Ukazuje to, jak se v rámci přátelské náklonnosti Jeho starší bratr Balaráma o Kršnu stará s rodičovskou láskou.
 

Přátelé, kteří jsou mladší než Kršna, kteří jsou k Nĕmu vždy připoutáni a kteří Mu prokazují všechny druhy služeb, se nazývají obyčejní přátelé nebo jednoduše přátelé. Říká se jim sakhā a jejich jména jsou Višála, Vršabha, Ódžasví, Dévaprastha, Varúthapa, Maranda, Kusumápída, Manibandha a Karandhama. Všichni se jen snaží Kršnovi prokázat nĕjakou službu. Nĕkterý z nich nĕkdy vstal brzy ráno a okamžitĕ šel do Kršnova paláce, aby čekal u dveří a doprovázel Ho na pastviny. Matka Jašódá mezitím Kršnu oblékala, a když u dveří zahlédla stát nĕjakého chlapce, zavolala ho: „Višálo, proč tam tak stojíš? Pojď sem!“ S dovolením matky Jašódy hned vešel do domu a zatímco matka Jašódá Kršnu oblékala, snažil se upevnit zvonečky na Kršnovy kotníky a Kršna ho žertovnĕ udeřil svou flétnou. Matka Jašódá zvolala: „Kršno, co to je? Proč zlobíš svého přítele?“ Kršna se smál a přítel se smál také. To jsou činnosti Kršnových přátel sakhā. Nĕkdy se starali o krávy, které přecházely z místa na místo. Říkali Kršnovi: „Podívej, Tvoje krávy Ti támhle utíkají“, a Kršna jim vdĕčnĕ podĕkoval.
 

Když Kršna a Jeho sakhové odešli na pastviny, Kansa občas posílal démony, aby Kršnu zabili. Témĕř každý den došlo k bitvĕ s nĕkterým démonem. Po bitvĕ byl Kršna unaven, vlasy na hlavĕ mĕl rozcuchané, a přátelé k Nĕmu okamžitĕ přišli a snažili se Mu různými způsoby ulevit. Nĕkteří řekli: „Můj drahý Višálo, vezmi prosím vĕjíř z lotosových listů a ovívej Kršnu, aby se cítil příjemnĕ. Varúthapo, učeš Kršnovi rozcuchané vlasy, které Mu spadly do tváře. Vršabho, nemluv zbytečnĕ! Masíruj Kršnovo tĕlo. Jeho paže jsou unavené z bitvy a ze zápasu s tím démonem. Jen se podívej, jak se náš přítel Kršna unavil!“ To jsou nĕkteré příklady jak se k Nĕmu chovají sakhové.
 

Jeden sakhā, známý jako Dévaprastha, vypadá následovnĕ: Je velice silný, pohotový učenec a mistrný ve hře s míčem. Nosí žluté šaty a svazuje si vlasy provazem. Kdykoliv dojde k bitvĕ mezi Kršnou a démony, Dévaprastha jde první na pomoc a bojuje jako slon.
 

Jedna z gópí jednou řekla své přítelkyni: „Má drahá krásná přítelkynĕ, když Kršna, syn Mahárádži Nandy, odpočíval v horské jeskyni, mĕl hlavu na rukou Šrídámy a levou ruku položil na Dámovu hruď. Dévaprastha okamžitĕ využil příležitosti a jelikož chová ke Kršnovi silnou náklonnost, začal Mu masírovat nohy.“ Tak se chovají Kršnovi přátelé venku na pastvinách.
 

Důvĕrnĕjším přátelům se říká priya-sakhā a témĕř všichni jsou Kršnova vĕku. Jejich přátelství je velice důvĕrné a jejich chování se proto zakládá jen na čistém přátelství. Chování ostatních přátel se zakládá na rodičovské lásce nebo služebnictví, ale důvĕrní přátelé chovají ke Kršnovi pouze přátelství na stejné úrovni. Nĕkteří důvĕrní přátelé jsou: Šrídámá, Sudámá, Dámá, Vasudámá, Kinkini, Stóka-kršna, Anšu, Bhadraséna, Vilásí, Pundaríka, Vitanka a Kalavinka. Svými rozmanitými činnostmi v různých zábavách přinášejí Kršnovi transcendentální radost.
 

Chování důvĕrných přátel popisuje přítel Rádhárání, který Jí řekl: „Drahá půvabná Rádhárání, Tvému důvĕrnému příteli Kršnovi slouží také Jeho důvĕrní přátelé. Nĕkteří z chlapců s Ním mírným hlasem žertují, a tím Mu přinášejí velké potĕšení.“ Kršna má například jednoho bráhmanského přítele, který se jmenuje Madhumangala. Tento chlapec hrál v žertu úlohu nenasytného bráhmana. Vždy, když přátelé jedli, snĕdl více než všichni ostatní; zvláštĕ laḍḍu mĕl velice rád. Snĕdl víc laḍḍu než kdokoliv jiný, ale přesto nemĕl dost a řekl Kršnovi: „Když mi přidáš více laḍḍu, bude mi potĕšením dát Ti svá požehnání, aby s Tebou byla Tvá přítelkynĕ Rádhárání velice spokojená.“ Bráhmani mají dávat vaišjům (třída zemĕdĕlců a obchodníků) požehnání a Kršna vystupoval jako syn Mahárádži Nandy — jako vaišja. Bráhmanský chlapec tedy jednal správnĕ, když dával Kršnovi požehnání. Kršnu požehnání Jeho přítele velice potĕšila a dával mu další a další laḍḍu.
 

Kršnův důvĕrný přítel za Ním občas přišel a s velkou láskou a náklonností Ho objal. Další se přiblížil zezadu a rukama zakryl Jeho oči. Kršna byl vždy z takových styků se svými důvĕrnými přáteli velice šťastný.
 

Ze všech tĕchto důvĕrných přátel je Šrídámá považován za vůdce. Oblékal se obvykle do šatů žluté barvy, nosil buvolí roh a jeho turban mĕl načervenalou mĕdĕnou barvu. Barva jeho tĕla byla tmavá a kolem krku mĕl pĕknou girlandu. Vždy Kršnu žertovnĕ přátelsky vyzýval. Modleme se k Šrídámovi, aby nám udĕlil svou milost!
 

Šrídámá Kršnu nĕkdy oslovoval: „Ach, Ty jsi tak krutý, že jsi nás nechal samotné na břehu Jamuny a my jsme se všichni pomátli, když jsi nám zmizel z očí! Je to pro nás teď velké štĕstí, že Tĕ znovu vidíme. Chceš-li nás uklidnit, musíš každého z nás obejmout. Vĕř mi však, můj drahý příteli, chvilka Tvé nepřítomnosti vytvoří zmatek nejen mezi námi, ale také mezi kravami a všichni se po Tobĕ sháníme jako šílení.“
 

Další přátelé jsou ještĕ důvĕrnĕjší. Říká se jim priya-narmā neboli intimní přátelé. Počítá se k nim Subala, Ardžuna, Gandharva, Vasana a Udžvala. Mluvily o nich mezi sebou přítelkynĕ Rádhárání, gópí. Jedna gópí řekla Rádhárání: „Má drahá Kršángí (,jemná̀), podívej jak Subala šeptá Tvou zprávu Kršnovi do ucha, jak mlčky odevzdává důvĕrný dopis od Šjámádásí Kršnovi do ruky, jak dává betelový oříšek, který připravila Páliká, Kršnovi do úst a jak zdobí Kršnu girlandou, kterou připravila Táraká. Víš, má drahá přítelkynĕ, že všichni Kršnovi nejdůvĕrnĕjší přátelé slouží Kršnovi tímto způsobem neustále?“ Subala a Udžvala jsou z intimních prija-narmů ti nejvýznamnĕjší.
 

Popis Subalova tĕla je následující: Barva jeho pleti je jako tekoucí zlato. Kršnovi je nesmírnĕ drahý. Kolem krku má vždy girlandu a nosí žluté šaty. Jeho oči jsou jako okvĕtní lístky lotosu a je tak inteligentní, že když mluví a dává morální pokyny, všem ostatním přátelům to přináší velkou radost. Všichni se skloňme v hluboké úctĕ před Kršnovým přítelem Subalou!
 

Stupeň důvĕrnosti mezi Kršnou a Subalou můžeme rozpoznat na skutečnosti, že jejich rozmluvy jsou tak důvĕrné, že nikdo jiný nemůže ani pochopit, co říkají.
 

Popis Udžvaly, dalšího intimního přítele, je následující: Vždy nosí nĕjaké šaty oranžové barvy a pohyby jeho očí jsou vždy velice neklidné. Rád se zdobí kvĕtinami, barva jeho tĕla je témĕř stejná jako Kršnova a na krku má stále náhrdelník z perel. Je vždy Kršnovi velice drahý. Uctívejme Udžvalu, Kršnova nejintimnĕjšího přítele!
 

O důvĕrné Udžvalovĕ službĕ najdeme zmínku, když Rádhárání říká jedné ze svých přítelkyň: „Má drahá přítelkynĕ, nemohu si zachovat vážnost! Chci se vyhnout dalším rozhovorům s Kršnou — ale podívej! Znovu za Mnou přichází Jeho přítel Udžvala s nĕjakým návrhem. Jeho naléhavé prosby mají takovou sílu, že pro každou gópí je velice tĕžké odolat lásce ke Kršnovi, byť může být velice stydlivá, oddaná svým rodinným povinnostem a nanejvýš vĕrná svému manželovi.“
 

Následující Udžvalova řeč ukazuje jeho veselou povahu: „Můj drahý Kršno, ó hubiteli Aghásury, rozšířil jsi své milostné záležitosti tak, že můžeš být přirovnán k velkému oceánu, který nemá hranic. Mladé dívky svĕta, které všechny hledají dokonalého milovníka, se přitom staly řekami tekoucími do tohoto oceánu. Všechny řeky mladých dívek se mohou snažit obrátit svůj tok jinam, ale nakonec vlivem okolností musejí přitéci k Tobĕ.“
 

Nĕkteří Kršnovi přátelé různých skupin jsou dobře známí z různých písem a nĕkteří jsou dobře známí prostřednictvím lidové tradice. Existují tři skupiny Kršnových přátel: nĕkteří jsou Kršnovi vĕční přátelé, nĕkteří jsou povýšení polobozi a nĕkteří jsou oddaní, kteří dosáhli dokonalosti. Ve všech skupinách jsou nĕkteří od přirozenosti stálí v Kršnovĕ službĕ a neustále dávají Kršnovi rady; nĕkteří velmi rádi žertují a jejich slova přirozenĕ vedou Kršnu k smíchu a nĕkteří jsou velice jednodušší a tĕší Pána Kršnu svou jednoduchostí; nĕkteří svými činnostmi vytvářejí podivuhodné situace, které jsou zdánlivĕ namířené proti Kršnovi; nĕkteří z nich jsou velice upovídaní, neustále se s Kršnou přou a vytvářejí atmosféru diskuse; nĕkteří z nich jsou velice jemní a přinášejí Kršnovi potĕšení svými sladkými slovy. Všichni přátelé se ke Kršnovi chovají velice důvĕrnĕ a vynikají v různých činnostech, jejichž cílem je vždy potĕšit Kršnu.