Kapitola čtyřicátá čtvrtá

Pouto čistého oddaného ke Kršnovi v milostné lásce se nazývá oddaná služba v milostné lásce. Třebaže taková milostná cítĕní nejsou ani trochu hmotná, existují určité podobnosti mezi duchovní láskou a hmotnými činnostmi. Lidé, kteří se zajímají pouze o hmotné činnosti, proto nejsou schopni porozumĕt duchovní milostné lásce a tato opĕtování lásky a oddanosti jim připadají velice záhadná. Rúpa Gósvámí proto popisuje milostnou lásku velice krátce.
 

Podnĕty k milostné lásce jsou Kršna a Jeho nejmilejší družky jako Rádhárání a Její nejbližší společnice. Pán Kršna nemá soupeře: nikdo Mu není roven a nikdo není vĕtší než On. Jeho krása také nemá sobĕ rovna, a protože předčí všechny ostatní v zábavách milostné lásky, je původním objektem milostné lásky.
 

V Gíta-góvindĕ od Džajadévy Gósvámího jedna gópí řekla své přítelkyni: „Kršna je zdrojem veškeré radosti v tomto vesmíru. Jeho tĕlo je jemné jako lotosový kvĕt a Jeho uvolnĕné chování s gópími, které vypadá úplnĕ stejnĕ jako chování mladého chlapce k mladým dívkám, je námĕtem transcendentální milostné lásky.“ Čistý oddaný následuje šlépĕje gópí a uctívá je následovnĕ: „Klaním se v hluboké úctĕ všem mladým pasačkám, jejichž tĕlesné rysy jsou tak přitažlivé. Uctívají Nejvyšší Osobnost Božství, Kršnu, jednoduše svými krásnými přitažlivými rysy.“ Ze všech mladých gópí je Šrímatí Rádhárání ta nejpřednĕjší.
 

Krása Šrímatí Rádhárání je vylíčena následovnĕ: „Její oči mají půvabnĕjší rysy než oči ptáka cakorī. Když človĕk zahlédne tvář Rádhárání, okamžitĕ se mu zprotiví krása mĕsíce. Barva Její pleti je nádhernĕjší než zlato. Pohleďme tedy všichni na transcendentální krásu Šrímatí Rádhárání!“ Své pouto k Rádhárání popisuje Kršna samotný: „Když vytvořím nĕjaké žertovné slovní obraty, abych se radoval z krásy Rádhárání, poslouchá tato žertovná slova s velkou pozorností, ale svými tĕlesnými rysy a významovĕ neurčitými slovy Mĕ odmítne. A Já mám bezmeznou radost z toho, že Mĕ odmítla, protože o tolik zkrásní, že Mi přináší stokrát vĕtší potĕšení.“ Podobnĕ se v Gíta-góvindĕ říká, že když nepřítel Kansy, Šrí Kršna, objímá Šrímatí Rádhárání, okamžitĕ se zamiluje a opustí společnost všech ostatních gópí.
 

V Padjávalí Rúpa Gósvámí uvádí, že když gópí zaslechnou zvuk Kršnovy flétny, okamžitĕ zapomenou na všechny výčitky starších členů rodiny. Zapomenou na hanobení a hrubé jednání svých manželů. Jedinou jejich myšlenkou je jít ven a hledat Kršnu. Když se gópí s Kršnou setkají, jejich vzájemným pohledům a také jejich žertovnému a veselému chování se říká anubhāva neboli podextáze v milostné lásce.
 

V Lalita-mádhavĕ Rúpa Gósvámí vysvĕtluje, že pohyby Kršnova obočí jsou jako pohyby Jamuny a smích Rádhárání je jako mĕsíční svit. Když Jamuná a mĕsíční svit přijdou na břehu řeky do styku, voda chutná jako nektar a když se jí človĕk napije, přinese mu to velké uspokojení. Chladí jako snĕhové závĕje. V Padjávalí jedna stálá společnice Rádhárání říká: „Má drahá Rádhárání, s tváří nádhernou jako mĕsíc, celé Tvé tĕlo vypadá velice spokojenĕ, a přesto se zdá, že máš v očích slzy. Tvůj hlas se chvĕje a Tvá hruď se také zvedá s námahou. Z toho všeho chápu, že jsi jistĕ zaslechla Kršnovu hru na flétnu a následkem toho Tvé srdce teď mĕkne.“
 

V Padjávalí je též následující popis, který je brán jako příznak zklamání v milostné lásce. Šrímatí Rádhárání řekla: „Můj drahý Pane Amore, prosím, nerozrušujte Mĕ vystřelováním svých šípů na Mé tĕlo. Drahý Pane Vzduchu, nerozrušujte Mĕ prosím s vůní kvĕtin. Nyní jsem ztratila milostný pomĕr s Kršnou a jaký má za daných podmínek smysl udržovat toto zbytečné tĕlo? Takové tĕlo nepotřebuje žádná živá bytost.“ To je příklad zklamání v extatické lásce ke Kršnovi.
 

V Dána-kéli-kaumudí Šrímatí Rádhárání ukazuje na Kršnu a říká: „Tento vychytralý chlapec z lesa je krásný jako namodralý lotosový kvĕt a umí připoutat všechny mladé dívky ve vesmíru. Nyní Mnĕ dal ochutnat krásy svého transcendentálního tĕla a probudil Mé touhy, a to je víc, než mohu snášet. Cítím se teď jako slonice, kterou uchvátil sloní samec!“ To je příklad radosti v extatické lásce ke Kršnovi.
 

Stálá extáze milostné lásky je původní příčinou tĕlesného požitku. V Padjávalí je popsána původní příčina spojení, když Rádhárání říká jedné ze svých stálých společnic: „Má drahá přítelkynĕ, kdo je ten chlapec, jehož neustále tančící oční víčka zkrášlila Jeho tvář a probudila Mou touhu po milostné lásce? Jeho uši zdobí poupata kvĕtů aśoka a oblékl se do žlutých šatů. Zvukem své flétny Mĕ tento chlapec zbavuje trpĕlivosti.“
 

Milostná láska Rádhá-Kršny není nikdy rozrušována žádným jiným osobním ohledem. Nenarušená povaha milostné lásky mezi Rádhou a Kršnou je popsána takto: „Jen kousek od Kršny byla matka Jašódá a obklopovali Ho všichni Jeho přátelé. Přímo před Jeho očima byla Čandrávalí a na kraji Vradži stál na velkém kameni démon známý jako Vršásura. Avšak i za takových podmínek, když Kršna uvidĕl Rádhárání stát za křovím, Jeho krásné obočí se jako zablýsknutí okamžitĕ pohnulo smĕrem k Ní.“
 

Další příklad je popsán následovnĕ: „Na jedné stranĕ dvora leželo mrtvé tĕlo Šankhásury obklopené mnoha šakaly. Na druhé stranĕ byli učení bráhmani, schopní dokonale se ovládat. Skládali pĕkné modlitby, které přinášely úlevu jako studený vánek v létĕ. Před Kršnou stál Pán Baladéva a působil chladivĕ, ale lotosový kvĕt extatické milostné lásky, kterou Kršna cítil k Rádhárání, nemohl povadnout ani za tĕchto uklidňujících a rozrušujících okolností.“ Láska Kršny k Rádhárání se často přirovnává k rozkvétajícímu lotosu — jediný rozdíl je, že Kršnova láska stále nabývá na kráse.
 

Milostná láska se rozdĕluje na dvĕ části: vipralambha neboli milostná láska v odloučení a sambhoga neboli milostná láska v přímém styku. Vipralambha, odloučení, má tři pododdĕlení, známá jako: (1) pūrva-rāga neboli prvotní přitažlivost, (2) māna neboli zdánlivý hnĕv a (3) pravāsa neboli odloučení způsobené vzdáleností.
 

Když milovník a milovaná začnou zřetelnĕ pociťovat, že se spolu nesetkali, nazývá se tento stav pūrva-rāga neboli prvotní přitažlivost. V Padjávalí říká Rádhárání své společnici: „Má drahá přítelkynĕ, šla jsem právĕ na břeh Jamuny a znenadání se před Mýma očima objevil pĕkný chlapec, jehož barva pleti byla jako barva tmavomodrého mraku. Pohlédl na Mne způsobem, který nemohu popsat, a od té doby již nejsem schopna zamĕstnávat svou mysl domácími povinnostmi.“ To je příklad předbĕžné přitažlivosti ke Kršnovi. V desátém zpĕvu, padesáté třetí kapitole, 2. verši Šrímad Bhágavatamu řekl Kršna bráhmanskému poslu, který přišel od Rukminí: „Můj drahý bráhmane, stejnĕ jako Rukminí, ani Já nemohu v noci spát a neustále na ni myslím. Vím, že její bratr Rukmí je proti Mnĕ, a že na jeho naléhání byla Má svatba s ní překažena.“ To je další příklad prvotní přitažlivosti.
 

V Gíta-góvindĕ je popsána následující událost popisující hnĕv (māna): „Když Šrímatí Rádhárání uvidĕla, že se Kršna raduje ve společnosti nĕkolika ostatních gópí, začala ponĕkud žárlit, protože to zmenšovalo Její zvláštní prestiž. Proto okamžitĕ odešla a schovala se do pĕkného kvĕtinového keře, kde bzučeli černí trubci. Schovaná mezi rostlinami pak začala jedné ze svých společnic vyjevovat svou lítost.“ To je příklad zdánlivé neshody.
 

Příklad odloučení způsobeného žitím na vzdáleném místĕ (pravāsa) je v Padjávalí: „Ode dne, kdy Kršna odešel do Mathury, si Šrímatí Rádhárání opírá hlavu o jednu ze svých dlaní a neustále roní slzy. Její tvář je nyní neustále vlhká, a proto nemůže usnout ani na okamžik.“ Když tvář zvlhne, človĕk ztrácí sklon ke spánku. Když tedy Rádhárání neustále naříkala pro Kršnu v odloučení, nemohla ani na chvíli usnout. V Prahláda- -sanhitĕ říká Uddhava: „Nejvyšší Osobnost Božství, Góvinda, stižen bolestí, že byl prostřelen šípy Amora, na vás (gópí) neustále myslí, nejí ani svůj pravidelný obĕd a nedostává se Mu náležitého spánku.“
 

Když se milovaný a milovaná spolu setkají a tĕší se vzájemnĕ v přímém styku, tomuto stavu se říká sambhoga. V Padjávalí se píše: „Kršna objal Šrímatí Rádhárání tak dovedným způsobem, že to vypadalo, že slaví taneční obřad pávů.“
 

Šrí Rúpa Gósvámí tak zakončuje pátou vlnu svého Oceánu nektaru oddanosti. Hluboce se klaní Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který se zjevil jako Gópála (vĕčná podoba Pána).
 

Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie třetí části Bhakti-rasámrta- -sindhu, pojednávající o pĕti základních vztazích s Kršnou.