Kapitola čtyřicátá pátá

Ve čtvrté části Bhakti-rasámrta-sindhu Šríla Rúpa Gósvámí popisuje sedm druhů nepřímých extází oddané služby, které jsou známé jako smích, údiv, rytířství, soucit, hnĕv, obavy a hrůza. Šríla Rúpa Gósvámí v této části dále popisuje tyto extatické pocity oddanosti s tím, že nĕkteré jsou slučitelné a nĕkteré vzájemnĕ neslučitelné. Když se jeden druh extatické oddané služby s druhým překrývá rozporným způsobem, říká se tomuto stavu rasābhāsa neboli zvrácený projev nálad.
 

Experti a učenci říkají, že smích se obvykle vyskytuje u mladistvých nebo ve styku starších lidí s malými dĕtmi. Extatický láskyplný smích je nĕkdy vidĕt i u lidí, kteří jsou povahou velice vážní. Jednou přišel ke dveřím domu matky Jašódy starý potulný mnich a Kršna Jašódĕ řekl: „Má drahá matko, nechci se přiblížit k tomuto hubenému bídákovi. Když tam půjdu, může mĕ strčit do svého pytle na žebrání a odnést Mĕ od tebe pryč!“ Tímto způsobem se Kršna, úžasné dítĕ, začal dívat na svou matku, zatímco potulný mnich, který stál ve dveřích, se neúspĕšnĕ snažil zakrýt svůj smĕjící se obličej. Okamžitĕ dal svůj smích najevo. To je příklad, kdy je předmĕtem smíchu samotný Kršna .
 

Kršnovi Jeho přítel jednou řekl: „Můj drahý Kršno, když otevřeš pusu, dám Ti dobrý cukrkandl smíchaný s jogurtem.“ Kršna hned otevřel ústa, ale přítel Mu do nich místo cukrkandlu s jogurtem dal kvĕt. Když Kršna kvĕt ochutnal, znechucenĕ zkřivil obličej, a když to vidĕli všichni Jeho přátelé, kteří stáli kolem, začali se velmi hlasitĕ smát.
 

Jednou přišel do domu Nandy Mahárádži človĕk, který umĕl vĕštit z ruky, a Nanda Mahárádža se ho zeptal: „Můj drahý mudrci, podíval by ses laskavĕ na ruku mého syna Kršny? Řekni mi, kolik let bude žít a zdali se stane pánem tisíců krav.“ Když to vĕštec uslyšel, začal se smát a Nanda Mahárádža se ho zeptal: „Můj drahý pane, proč se smĕješ a proč zakrýváš svou tvář?“
 

Při takové láskyplné extázi smíchu je příčinou smíchu Kršna nebo nĕco, co se Ho týká. Při tomto druhu oddané službĕ se objevují příznaky radosti, lenosti, skrývaných pocitů a podobných zdánlivĕ rušivých prvků.
 

Podle Šríly Rúpy Gósvámího lze smích v extatické lásce rozdĕlit na šest druhů. Podle stupňů smíchu se v sanskrtském jazyku nazývají smita, hasita, vihasita, avahasita, apahasita a atihasita. Tĕchto šest druhů smíchu lze roztřídit na hlavní a vedlejší. K hlavním patří smích smita, hasita a vihasita a k vedlejším smích avahasita, apahasita a atihasita.
 

Když se nĕkdo smĕje aniž mu jsou vidĕt zuby, můžeme jasnĕ postřehnout určitou zmĕnu na očích a na tvářích. To je smích smita. Když Kršna jednou kradl jogurt, správkynĕ domu Džaratí to poznala a rychle se za Ním rozbĕhla. Kršna se tehdy začal Džaratí velice bát a šel za svým starším bratrem Baladévou. Řekl: „Můj drahý bratře, ukradl jsem jogurt! Jen se podívej — Džaratí se kvapem blíží a chce Mĕ chytit!“ Když Kršna hledal ochranu u Baladévy, protože Ho honila Džaratí, všichni velcí svĕtci na nebeských planetách se začali usmívat. Takovému smíchu se říká smita.
 

Smích, při kterém jsou zuby nepatrnĕ viditelné, se nazývá hasita. Jednoho dne se Abhimanju, takzvaný manžel Rádhárání, vracel domů a nevĕdĕl, že v jeho domĕ je Kršna. Kršna se hned převlékl tak, že vypadal přesnĕ jako Abhimanju, šel za Abhimanjovou matkou Džatilou a oslovil ji následovnĕ: „Má drahá matko, Já jsem tvůj opravdový syn Abhimanju, ale podívej se — Kršna sem k tobĕ přichází oblečený přesnĕ tak jako Já!“ Džatilá, Abhimanjuova matka, Kršnovi okamžitĕ uvĕřila, že je její syn, a tak se na svého skutečného syna, který přicházel domů, velice rozhnĕvala. Začala ho odhánĕt a Abhimanju na ni volal: „Matko! Matko! Co to dĕláš?“ Když to všechny přítomné přítelkynĕ Rádhárání uvidĕly, začaly se usmívat a bylo vidĕt část jejich zubů. To je příklad smíchu hasita.
 

Když jsou zuby při úsmĕvu znatelnĕ vidĕt, říká se tomuto smíchu vihasita. Jednoho dne, když Kršna kradl máslo a jogurt v domĕ Džatily, ujišťoval své přátele: „Moji drazí přátelé, vím, že tato stará paní spí velmi hluboce, protože velice tĕžce dýchá. Ukradneme máslo a jogurt v tichosti aniž budeme nĕjak rušit.“ Stará paní Džatilá však nespala; nemohla udržet smích a okamžitĕ bylo zřetelnĕ vidĕt její zuby. To je příklad smíchu vihasita.
 

Když při smíchu nabĕhne nos a zúží se oči, takovému smíchu se říká avahasita. Jednou brzy ráno, když se Kršna vrátil domů po tanci rāsa, matka Jašódá se Mu podívala do tváře a oslovila Ho: „Můj drahý synu, proč Tvé oči vypadají, jako by byly namazané nĕjakým kysličníkem? Oblékl ses do modrých šatů Baladévy?“ Když matka Jašódá toto říkala Kršnovi, přítelkynĕ, která byla nedaleko, se začala smát s nabĕhlým nosem a přivřenýma očima. To je příklad smíchu avahasita. Gópí vĕdĕla, že Kršna si užíval v tanci rāsa, a že matka Jašódá nemohla odhalit činnosti svého syna či porozumĕt, že byl pomazán líčidly gópí. Její smích byl druhu avahasita.
 

Když při smíchu tečou slzy z očí a třesou se ramena, říká se mu apahasita. Když malý Kršna tancoval podle zpĕvu staré služebnice Džaratí, Nárada byl ohromen. Nejvyšší Pán, který ovládá veškeré pohyby velkých polobohů jako je Brahmá nyní tančil podle staré služebnice. Nárada se díval na tu zábavu a začal také tancovat, jeho ramena se třásla a oči se mu hýbaly. Při smíchu mu byly vidĕt zuby a díky oslnivé záři jeho zubů se mraky na obloze obarvily do stříbrna.
 

Když smĕjící se človĕk tleská rukama a skáče do vzduchu, takový smích je druhu atihasita neboli plný smích. Příklad smíchu atihasita se projevil při následující události. Kršna jednou oslovil Džaratí: „Drahá dobrá ženo, kůži na tváři máš nyní vrásčitou a tvůj obličej přesnĕ připomíná tvář opice. Král opic Balímukha si tĕ proto vybral za svou důstojnou manželku.“ Když Kršna tímto způsobem škádlil Džaratí, odpovĕdĕla, že si je zajisté vĕdoma skutečnosti, že se s ní král opic chce oženit, avšak ona že se již odevzdala Kršnovi, hubiteli mnoha mocných démonů, a proto se již rozhodla provdat místo za krále opic za Kršnu. Když všechny přítomné mladé pastevkynĕ uslyšely tuto sarkastickou odpovĕď výřečné Džaratí, začaly se velice hlasitĕ smát a tleskat rukama. Tento smích doprovázený tleskáním rukou se nazývá atihasita.
 

Nepřímé sarkastické poznámky také nĕkdy vedou ke smíchu atihasita. Příkladem jedné takové poznámky je řeč jedné mladé pastevkynĕ ke Kutile, dceři Džatily a sestře Abhimanjua, takzvaného manžela Rádhárání. Následující slova Kutilu nepřímo urážela: „Má drahá Kutilo, dcero Džatily, tvá ňadra jsou protáhlá jako fazolové lusky — vyschlá a dlouhá. Tvůj nos je tak nádherný, že předčí krásu nosů žab, a tvé oči jsou krásnĕjší než oči psů. Tvé rty předčí žhavé uhlíky ohnĕ a tvé břicho je krásné jako velký buben. Drahá krásná Kutilo, jsi nejkrásnĕjší ze všech mladých vrndávanských pastevkyň, a myslím, že pro tvou výjimečnou krásu na tebe sladká hra Kršnovy flétny jistĕ nemá vliv!“