Kapitola čtyřicátá osmá

Při extatické lásce ke Kršnovi v obavách způsobují strach dvĕ příčiny: Kršna samotný nebo nĕjaká nebezpečná situace, ve které se Kršna ocitl. Když si oddaný o sobĕ myslí, že se dopustil přestupku proti Kršnovým lotosovým nohám, Kršna samotný se stane předmĕtem obav v extatické lásce, a když se z extatické lásky Kršnovi příznivci a přátelé obávají, že Mu hrozí nĕjaké nebezpečí, předmĕtem jejich obav se stane situace.
 

Když Rkšarádža bojoval proti Kršnovi a znenadání poznal, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, Kršna ho oslovil: „Můj drahý Rkšarádžo, proč tvá tvář tak vyschla? Zbav se prosím pocitu, že ti ode Mne hrozí nĕjaké nebezpečí. Není zapotřebí, aby se tvé srdce takto chvĕlo. Uklidni se prosím. Nehnĕvám se na tebe. Ty se však můžeš na Mĕ nahnĕvat, jak je ti libo — abys v boji se Mnou rozšířil svou službu a abys zvĕtšil Mou soutĕživost.“ V této situaci plné obav v extatické lásce ke Kršnovi je předmĕtem obav samotný Kršna.
 

Další situace, při které je Kršna předmĕtem obav, je následující: Když malý Kršna dostatečnĕ potrestal hada Káliju v řece Jamunĕ, Kálija řekl Pánovi: „Ó hubiteli démona Mury, získal jsem svým pokáním a odříkáním mnoho mystických sil, ale před Tebou nejsem ničím; jsem zcela bezvýznamný. Buď prosím laskavý k ubohé duši, jako jsem já, a nehnĕvej se na mĕ. Neznal jsem Tvé skutečné postavení a z nevĕdomosti jsem se dopustil hrozných přestupků. Prosím, ušetři mĕ. Jsem nejnešťastnĕjší hloupé stvoření. Prosím, buď ke mnĕ milostivý.“ To je další příklad extatických obav v oddané službĕ.
 

Když démon Kéší způsoboval ve Vrndávanĕ rozruch s tĕlem v podobĕ ohromného konĕ, které bylo tak velké, že mohl přeskakovat stromy, matka Jašódá řekla svému manželovi Nandovi Mahárádžovi: „Naše dítĕ je velice neposedné a tak bychom udĕlali lépe, kdybychom Ho drželi zavřeného doma. Mám velké obavy z nedávných výtržností démona Kéšího, který na sebe vzal podobu ohromného konĕ.“ Když se rozneslo, že tento démon přišel v nahnĕvané náladĕ do Gókuly, matka Jašódá chtĕla ochraňovat své dítĕ a přepadla ji taková úzkost, že jí vyschla tvář a v očích mĕla slzy. To jsou nĕkteré známky extatických obav v oddané službĕ, způsobené spatřením a zaslechnutím nĕčeho, z čeho Kršnovi hrozí nebezpečí.
 

Když byla zabita čarodĕjnice Pútaná, nĕkteré přítelkynĕ matky Jašódy se jí na to vyptávaly. Matka Jašódá je okamžitĕ požádala: „Přestaňte prosím! Přestaňte prosím! Nezačínejte o Pútanĕ. Začnu se hrozit jen při vzpomínce na tu událost. Pútaná přišla pozřít mého syna a podvodem mĕ přimĕla k tomu, že jsem jí dovolila vzít si dítĕ do náruče. Potom zemřela a její ohromné tĕlo vydalo zvuky podobné hřmĕní.“
 

Vedlejší příznaky extáze oddané služby v obavách jsou vysychání v ústech, vzrušení, ohlížení se, skrývání se, zmatenost, hledání milovaného, který je v nebezpečí, a velice hlasité volání. Nĕkteré další vedlejší příznaky jsou iluze, zapomnĕtlivost a očekávání nebezpečí. Za všech okolností je extatická obava stálým neboli setrvávajícím činitelem. Obavy jsou způsobeny dopuštĕním se přestupku nebo nebezpečnými okolnostmi. Přestupků se lze dopustit různými způsoby a človĕk, který se přestupku dopustil, cítí obavy. Zapříčiní-li obavy nĕjaký strašidelný objekt, je jím obvykle osoba, která svými rysy, povahou a působením nahání strach. Příkladem objektu, který způsobil extatické obavy, je čarodĕjnice Pútaná. Obavy mohou způsobit krutí démoni jako král Kansa a velcí mocní polobozi jako Indra nebo Šankara.
 

Démoni jako Kansa se bojí Kršny, avšak jejich pocity nelze popsat jako extatické obavy v oddané službĕ.
 

Z autoritativních zdrojů chápeme, že připoutanost ke Kršnovi nĕkdy kvůli pocitům znechucení přivodí v oddané službĕ extázi hrůzy a odporu. Človĕk s takovou extatickou lásku ke Kršnovi je témĕř vždy na neutrálním stupni oddané služby (śānta-rasa). Popis extatické lásky způsobené hrůzou najdeme v následující výpovĕdi: „Tento človĕk se dříve zajímal výlučnĕ o vĕci chtíče a smyslového požitku a dosáhl dokonalosti ve zneužívání žen ke splnĕní svých chtivých tužeb. Jak pozoruhodné je, že tentýž človĕk zpívá jména Kršny se slzami v očích a jakmile zahlédne tvář ženy, okamžitĕ je znechucen. Z výrazu jeho tváře soudím, že pohlavní život nyní nenávidí.“
 

Podextatické příznaky v této náladĕ oddané služby jsou odplivnutí si při úvaze nad svým minulým životem, zkřivení obličeje, ucpání si nosu a mytí rukou. Také sem patří třesení tĕla, násilné kroucení tĕla a pocení. Dalšími možnými příznaky jsou stud, vyčerpání, šílenství, iluze, zklamání, pokora, sebelítost, roztĕkanost, dychtivost a ochrnutí tĕla.
 

Když oddaný naříká nad svými minulými odpornými činy a objeví se mu na tĕle zvláštní příznaky, jeho pocitům se říká extáze oddané služby v hrůze. Je to způsobeno probuzením jeho vĕdomí Kršny.
 

K tomu se váže následující prohlášení: „Jak se človĕk může tĕšit z požitku sexuálního života v tomto tĕle, které je pytlem kůže a kostí naplnĕným krví a pokrytým kůží a masem a které vytváří hlen a odporné zápachy?“ Takové vnímání může mít jen ten, kdo probudil své vĕdomí Kršny a kdo si plnĕ uvĕdomil odpornou povahu tohoto hmotného tĕla.
 

Šťastné dítĕ v lůnĕ své matky se modlilo ke Kršnovi následovnĕ: „Ó nepříteli Kansy, tolik trpím kvůli hmotnému tĕlu. Jsem nyní vĕznĕno ve zmĕti krve, moče a tekutých výkalů v lůnĕ mé matky. Jelikož žiji v takových podmínkách, zakouším velké bolesti. Ó božský oceáne milosti, buď prosím ke mnĕ milostivý. Nemám žádné schopnosti zamĕstnat se v Tvé láskyplné oddané službĕ, ale prosím, zachraň mĕ!“ Podobnĕ mluví i človĕk, který poklesl do pekelných životních podmínek. Oslovil Nejvyššího Pána následovnĕ: „Můj drahý Pane, Jamarádža mĕ přivedl do míst, která jsou plná odporných a nepříjemných zápachů. Je zde tolik hmyzu a červů a jsem obklopen výkaly různých nemocných lidí. Při pohledu na tento hrůzný výjev mĕ začínají bolet oči a začínám být témĕř slepý. Proto se modlím, ó můj Pane, vysvoboditeli z pekelných podmínek. Poklesl jsem do tohoto pekla, ale neustále se budu snažit vzpomínat na Tvé svaté jméno a tímto způsobem se budu snažit udržet tĕlo a duši pohromadĕ.“ To je další příklad extatické lásky ke Kršnovi v hrůzné situaci.
 

Je třeba pochopit, že jakýkoliv človĕk, který neustále zpívá svatá jména Pána — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — získal transcendentální pouto ke Kršnovi, a tak v jakýchkoli životních podmínkách zůstává spokojen při pouhé vzpomínce na Pánovo jméno s plnou náklonností a extatickou láskou.
 

Závĕrem můžeme říci, že extatická láska ke Kršnovi v hrůze se objevuje bĕhem rozvoje od neutrálního vztahu k rozvinuté náklonnosti.