Kapitola čtyřicátá devátá

Jak jsme již popsali, existuje dvanáct různých druhů ras neboli extatických vztahů oddaných ke Kršnovi. Pĕt ras je přímých a patří sem neutrálnost, služebnictví, přátelská láska, rodičovská láska a milostná láska. Sedm ras je nepřímých a jsou to: smích, údiv, rytířství, soucit, hnĕv, obavy a hrůza. Pĕt přímých ras je vĕčnĕ projeveno ve svĕtĕ Vaikunthy, v duchovním království, zatímco sedm nepřímých ras se vĕčnĕ projevuje a neprojevuje v Gókule Vrndávanĕ, kde Kršna ukázal své transcendentální zábavy v hmotném svĕtĕ.
 

Vedle stálé základní rasy velice často shledáváme přítomnost nĕjaké jiné rasy a smíchání tĕchto láskyplných nálad je nĕkdy slučitelné neboli chutné a nĕkdy neslučitelné neboli nechutné. Nyní bude následovat vĕdecký rozbor slučitelnosti a neslučitelnosti smĕsí různých ras neboli láskyplných nálad.
 

Když se v rase neutrální lásky (śānta-rasa) objeví známky hrůzy a údivu, výsledek je slučitelný. Když se k neutrální lásce připojí projevy milostné lásky, rytířství, hnĕvu nebo obav, výsledek je neslučitelný.
 

Připojí-li se v extázi služebnické nálady projevy obav, neutrální lásky nebo rytířství (jako je dharma-vīra a dāna-vīra), výsledek je slučitelný. Extázi oddané služby v rytířství (yuddha-vīra) a hnĕvu vytváří přímo samotný Kršna.
 

Extázi přátelské lásky lze velice dobře spojit s milostnou láskou, smíchem nebo rytířstvím. Přátelská láska je naprosto neslučitelná ve spojení s obavami nebo rodičovskou láskou.
 

Extáze rodičovské náklonnosti je ve spojení se smíchem, soucitem nebo obavami slučitelná, třebaže je mezi nimi propastný rozdíl.
 

Smĕs extáze rodičovské lásky s milostnou láskou, rytířstvím nebo hnĕvem je neslučitelná.
 

Smĕs extáze oddanosti v milostné lásce se smíchem nebo přátelstvím je slučitelná.
 

Podle jistých odborníků jsou s extází milostné lásky slučitelné pouze pocity rytířství, známé jako yuddha-vīra a dharma-vīra. Kromĕ tĕchto dvou nálad jsou všechny ostatní projevy s milostnou láskou neslučitelné.
 

Smĕs extáze smíchu v oddané službĕ s obavami, milostnou láskou nebo rodičovskou láskou je slučitelná, zatímco smĕs se soucitem nebo hrůzou je neslučitelná.
 

Smĕs extáze oddanosti v údivu s rytířstvím nebo neutrální láskou je slučitelná, zatímco smĕs s hnĕvem nebo obavami je vždy neslučitelná.
 

Smĕs extáze rytířství v oddané službĕ s údivem, smíchem nebo služebnictvím je slučitelná, zatímco smĕs s obavami nebo milostnou láskou je neslučitelná. Podle názorů nĕkterých odborníků je extáze neutrální lásky vždy slučitelná s oddanou službou v rytířství.
 

Smĕs extáze soucitu v oddané službĕ s hnĕvem nebo rodičovskou láskou je slučitelná, zatímco smĕs se smíchem, milostnou láskou nebo údivem je vždy neslučitelná.
 

Smĕs extáze hnĕvu v oddané službĕ se soucitem nebo rytířstvím je slučitelná, zatímco smĕs se smíchem, milostným spojením nebo obavami je zcela neslučitelná.
 

Smĕs extáze obav v oddané službĕ s hrůzou nebo soucitem je slučitelná.
 

Smĕs extáze rytířství v oddané službĕ s milostným spojením, smíchem nebo hnĕvem je vždy neslučitelná.
 

S extází hrůzy v oddané službĕ jsou pocity neutrální lásky, smíchu nebo služebnictví slučitelné, zatímco pocity milostného spojení a přátelství jsou neslučitelné.
 

Výše uvedené rozbory jsou příklady studie rasábhásy neboli neslučitelného smíšení ras. Transcendentální vĕda rasábhásy může podrobnĕ vysvĕtlit, které nálady extatické lásky jsou vzájemnĕ slučitelné a neslučitelné. Když Šrí Čaitanja Maháprabhu pobýval v Džagannátha Purí, přicházelo za Ním mnoho básníků a oddaných a předkládali svá díla a básnĕ, ale pravidlem bylo, že sekretář Pána Čaitanji, Svarúpa Dámódara, nejprve všechna díla důkladnĕ zkontroloval, a teprve když shledal, že se tam nevyskytuje neslučitelnost ras neboli transcendentálních nálad, dovolil básníkovi, aby předstoupil před Pána Čaitanju a přednášel svou poezii.
 

Téma neslučitelnosti je velice důležité a čistí oddaní vždy očekávají, že v popisech různých vztahů k Osobnosti Božství naleznou dokonalou slučitelnost. Studium slučitelnosti a neslučitelnosti nĕkdy bývá velice spletité a zde je podán náznak toho, proč tomu tak je. Když jeden přítel potká druhého přítele, nálada vytvořená setkáním se obvykle chápe jako velice příjemná, avšak při takových setkáních mezi dvĕma přáteli dochází k tolika pocitům, že je obtížné zjistit, kdy pocity opravdu začínají být slučitelné a kdy začínají být neslučitelné.
 

Zkušení učenci rozebírali rasy, které jsou vzájemnĕ slučitelné, porovnáváním různých ras v určité smĕsi. Podle této metody se převládající pocit nazývá celek a podřízené pocity se nazývají část.
 

Následující citát vyjasňuje vztah části a celku: „Všechny živé bytosti jsou jako jiskry z nejvyššího ohnĕ, a tak nevím, jestli já, nepatrná jiskra, se budu schopná zamĕstnat v transcendentální láskyplné službĕ nejvyššímu ohni, Pánu Kršnovi.“ V tomto prohlášení jsou pocity neutrální lásky brány jako celek, zatímco touha sloužit Pánu je brána jako část. V záři Brahmanu ve skutečnosti není příležitost k vzájemné výmĕnĕ láskyplné extáze mezi Pánem a oddaným.
 

Dále citujeme oddaného, který naříká následovnĕ: „Bĕda, stále se snažím vychutnávat různé radosti tohoto tĕla, což je pouze kůže pokrývající hlen, sperma a krev. V tomto stavu vĕdomí jsem tak zatracený, že nemohu vychutnávat transcendentální extázi vzpomínání na Nejvyšší Osobnost Božství.“ V tomto prohlášení jsou dvĕ extatické láskyplné nálady, a to neutrálnost a hrůza. Neutrálnost je zde brána jako celek, zatímco extáze hrůzy je částí.
 

Následující výpovĕď oddaného je podobná: „Začnu nyní svou službu ovíváním Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Kršny, který je posazený na zlatém trůnĕ. On je Nejvyšší Parabrahma ve své vĕčné transcendentální podobĕ s barvou pleti tmavého mraku. Nyní se vzdávám pout k hmotnému tĕlu, což není nic jiného než hromada masa a krve.“ Zde se také jedná o spojení služebnictví a hrůzy, kde je extáze služebnictví brána jako celek a extáze hrůzy jako část.
 

Další prohlášení zní následovnĕ: „Kdy budu oproštĕn od kvality nevĕdomosti? A kdy takto očištĕn dosáhnu úrovnĕ vĕčné služby Kršnovi? Pouze pak Ho budu moci uctívat, neustále pozorovat Jeho lotosové oči a krásný obličej.“ V tomto prohlášení je celkem extáze neutrálnosti a částí je služebnictví.
 

Další prohlášení zní následovnĕ: „Pohlédni prosím na tohoto oddaného, který tančí při pouhé vzpomínce na Kršnovy lotosové nohy. Pouhým pozorováním jeho tance ztratíš veškerý zájem i o ty nejkrásnĕjší ženy!“ V tomto výroku je celkem neutrálnost a částí je hrůza.
 

Jeden oddaný smĕle řekl: „Můj drahý Pane, nyní odvracím svou tvář od jakékoliv myšlenky na společnost mladých dívek. Co se týče realizace Brahmanu, ztratil jsem veškerý zájem, protože jsem zcela ponořen do myšlenek na Tebe. Při té blaženosti jsem ztratil všechny ostatní touhy, dokonce i touhu po mystických silách. Mou mysl nyní poutá pouze uctívání Tvých lotosových nohou.“ V tomto prohlášení je celkem extáze neutrálnosti a částí je rytířství.
 

V dalším citátu je Subala osloven takto: „Můj drahý Subalo, dívky z Vrndávany, kterým se dostalo příležitosti tĕšit se z Kršnových polibků, musí být ty nejšťastnĕjší ze všech dívek na svĕtĕ.“ V tomto případĕ je extáze přátelské oddané služby celkem a extáze milostné lásky částí.
 

Následující slova řekl Kršna gópím: „Mé drahé okouzlené, nezírejte na Mĕ s tak toužebnýma očima. Buďte spokojené a vraťte se do svých domovů ve Vrndávanĕ. Vaší přítomnosti zde není třeba.“ Když Kršna tímto způsobem žertoval s vradžskými dívkami, které přišly s velkou nadĕjí, aby se s Ním radovaly v tanci rāsa, Subala tam byl také a začal se na Kršnu dívat široce otevřenýma a smĕjícíma se očima. Subalovy pocity obsahovaly smĕs přátelství a smíchu v oddané službĕ. Přátelství se zde považuje za celek a smích za část.
 

Následující příklad obsahuje smĕs extatického přátelství a smíchu, z čehož první je celkem a druhé částí. Když Kršna uvidĕl, že se Subala v Rádháráníných šatech tiše skrývá ve stínu pĕkného stromu aśoka na břehu Jamuny, okamžitĕ v údivu povstal ze svého místa. Když Subala Kršnu zahlédl, snažil se skrýt svůj smích tím, že si zakrýval tváře.
 

Dalším příkladem je smĕs rodičovské lásky a soucitu v oddané službĕ. Když matka Jašódá myslela na to, že její syn chodí po lese bez deštníku a bez bot, začala se velice rmoutit při pomyšlení, kolik nesnází musí Kršna pociťovat. V tomto příkladĕ je celkem rodičovská láska a částí je soucit.
 

Následující příklad se týká smĕsi rodičovské lásky a smíchu. Přítelkynĕ matky Jašódy jí řekla: „Má drahá Jašódo, tvůj syn velice prohnanĕ ukradl z mého domova hroudu másla, a abych za Jeho nezbednost dávala vinu svému synovi, potřel trochou másla obličej mého syna, když spal!“ Když to matka Jašódá uslyšela, pohnula svým pokřiveným obočím a jen se dívala na svou přítelkyni s úsmĕvem na tváři. Kéž matka Jašódá požehná všem svým úsmĕvem. V tomto příkladĕ je celkem rodičovská láska a částí je smích.
 

Dále následuje příklad smíšení nĕkolika nálad s oddanou službou. Když Kršna držel levou rukou kopec Góvardhana, vlasy mĕl rozpuštĕné na ramenou a zdálo se, že se potí. Když to matka Jašódá vidĕla, začala se třást. Když se pak na ten výjev dívala s rozevřenýma očima, vidĕla, že Kršna začíná předvádĕt různé grimasy. Byla velice šťastná a začala se smát. Když pak zase pomyslela na to, že Kršna drží kopec tak dlouhou dobu, šaty jí zvlhly potem. Kéž matka Jašódá Vradžéšvarí ochrání svou nekonečnou milostí celý vesmír! V tomto příkladĕ je celkem rodičovská láska a částmi jsou obavy, údiv, smích, soucit a podobnĕ.
 

Řeč Šrímatí Rádhárání je příkladem smĕsi milostné lásky a rodičovského citu: „Mé drahé přítelkynĕ, jen se podívejte, jak Kršnova ruka spočívá na Subalovĕ rameni, který je oblečen jako mladá dívka! Myslím, že Mi přes Subalu posílá nĕjaký vzkaz.“ Význam je ten, že nadřízení Rádhárání nemají rádi, když se s Ní Kršna nebo Jeho přátelé pasáčci stýkají. Proto se přátelé nĕkdy oblékali do ženských šatů, aby mohli dát Rádhárání od Kršny zprávy. V tomto případĕ je celkem milostná láska a částí je rodičovství.
 

Následující příklad je smĕsí milostné lásky a smíchu v oddané službĕ. Kršna v šatech mladé dívky řekl Rádhárání: „Ó Ty máš tak tvrdé srdce! Nevíš, že Já jsem Tvá sestra? Proč Mĕ nepoznáváš? Buď ke Mnĕ milostivá, vezmi Mĕ prosím kolem ramen a s láskou Mĕ obejmi!“ Když byl Kršna oblečen naprosto stejnĕ jako Rádhárání a říkal tato pĕkná slova, Šrímatí Rádhárání poznala Jeho zámĕr. Jelikož však byla před mnoha svými nadřízenými, jenom se usmála a nic neřekla. V tomto případĕ je extáze milostné lásky brána jako celek a extáze smíchu jako část.
 

Následující popis znázorňuje smĕs různých pocitů. Když jedna z družek Čandrávalí uvidĕla, že se Kršna připravuje bojovat s démonem Vršásurou, začala si myslet: „Jak je Kršna úžasný! Jeho mysl okouzluje obočí usmĕvavé Čandraválí, Jeho paže, podobající se hadům, jsou na ramenou Jeho přítele a současnĕ křičí jako lev, aby povzbudil Vršásuru k boji!“ To je příklad milostné lásky, přátelství a rytířství. Milostná láska je zde brána jako celek, přátelství a rytířství jako části.
 

Když Kubdžá uchopila Kršnu za Jeho žluté šaty, jelikož cítila témĕř chtíč na základĕ sexuální touhy, Kršna před mnoha lidmi, kteří tam stáli a smáli se, pouze sklonil hlavu s rumĕncem na tvářích. To je příklad smĕsi extatické milostné lásky a smíchu. Smích je brán jako celek a milostná láska jako část.
 

Višálu, pasáčka, který se pokoušel bojovat s Bhadrasénou, oslovil další pasáček následovnĕ: „Proč se pokoušíš přede mnou ukázat svůj rytířský duch? Před tím ses dokonce pokoušel bojovat se Šrídámou, ale musíš vĕdĕt, že Šrídámu nezajímá boj ani se stovkami Balarámů. Proč tedy jednáš tak nadšenĕ, když ve skutečnosti nejsi ani trochu důležitý?“ To je příklad smĕsi oddaného přátelství a rytířství. Rytířství je bráno jako celek a přátelství jako část.
 

Šišupála mĕl ve zvyku Kršnu hanĕt a jeho urážky popouzely Pánduovy syny více než samotného Kršnu. Pánduovci se vyzbrojili všemi možnými zbranĕmi, aby Šišupálu zabili. Jejich pocity byly smĕsí extatického hnĕvu a přátelství, kde hnĕv je celkem a přátelství částí.
 

Kršna jednou pozoroval Šrídámu, jak velice dovednĕ používá tyč k boji proti Balarámovi, který byl odborníkem v boji s kyjem, a který kyjem zabil dokonce i démona Pralambásuru. Když Kršna uvidĕl, že Šrídámá, který používal pouze malou tyč, nakonec Balarámu porazil, naplnila Ho radost a začal na Šrídámu hledĕt s velkým údivem. V tomto případĕ se jedná o smĕs údivu, přátelství a rytířství v oddané službĕ. Přátelství a rytířství se považují za části a údiv za celek.
 

Odborníci na rozbory tĕchto různých druhů nálad nás poučují, že když se různé nálady vzájemnĕ překrývají, říká se náladĕ, která je celkem, neboli převládající náladĕ, stálá extáze. Ve Višnu-dharmóttaře je potvrzeno, že když se mnoho nálad oddané extáze smísí dohromady, převládající náladĕ neboli celku se říká stálá extáze oddané služby. Druhořadá nálada se může na nĕjakou dobu projevit, ale nakonec splyne s převládajícím celkem. Proto se jí říká vedlejší extáze oddané služby.
 

K tomu se váže analogie ukazující vztah části a celku. Pán Vámanadéva je ve skutečnosti Nejvyšší Osobnost Božství, ale zdálo se, že se „narodil“ jako jeden z Indrových bratrů. Vámanadéva je nĕkdy považován za ménĕ důležitého poloboha, ale ve skutečnosti je udržovatelem Indry, krále polobohů. Vámanadéva je tedy ve svém skutečném postavení nejvyšším celkem, zdrojem veškerého systému polobohů, třebaže je nĕkdy považován za podřízeného poloboha. Stejnĕ tak se může zdát, že rasa, která ve skutečnosti převažuje, se nĕkdy projevuje jako druhořadá, i když je ve skutečnosti hlavním neboli převládajícím láskyplným pocitem oddaného.
 

Když se vedlejší extáze oddané služby v určité dobĕ projeví jako převládající, přesto se stále považuje za část. Neprojeví-li se příliš význačnĕ, objeví se jen slabĕ a rychle splyne opĕt s celkem. V případech tak slabého projevení se nebere ani v úvahu, stejnĕ jako když človĕk jí nĕjaká chutná jídla a sní také malé stéblo trávy; neucítí jeho chuť, a nebude se ani zajímat, jak takové stéblo chutná.