Kapitola padesátá

Již dříve jsme vysvĕtlili, že když se určité druhy nálad smísí a dojde ke spojení protichůdných nálad, situace se nazývá neslučitelná. Jíme-li sladkou rýži, v níž je zamícháno nĕco slaného nebo kyselého, smĕs není příliš chutná a nazývá se neslučitelná.
 

Ukázkovým příkladem neslučitelnosti je prohlášení impersonalisty, který hlasitĕ naříkal: „Přitahoval mĕ pouze neosobní rys Brahmanu a prožil jsem své dny bez užitku v tranzu. Nevĕnoval jsem náležitou pozornost Šrí Kršnovi, který je zdrojem neosobního Brahmanu a oceánem všech transcendentálních radostí.“ V této řeči jsou známky neutrálnosti a milostné lásky a výsledná nálada je neslučitelná.
 

Na místech jako je Vrndávana nĕkdy shledáváme, jak lidé s mírným oddaným přístupem v neutrální lásce ke Kršnovi se umĕle snaží okamžitĕ dosáhnout úrovnĕ milostné lásky. Neutralita a milostná láska jsou neslučitelné, a proto shledáváme, že takoví lidé z úrovnĕ oddané služby poklesnou.
 

Neslučitelnost vyjádřil velký oddaný na úrovni neutrálnosti, když se sarkasticky modlil: „Velice toužím vidĕt Kršnu, Nejvyšší Osobnost Božství, který je milionkrát laskavĕjší než Pitové (předci) na Pitralóce, a kterého vždy uctívají velcí polobozi a svĕtci. Ponĕkud mĕ však udivuje, že ačkoliv je Kršna manželem bohynĕ štĕstí, Jeho tĕlo je často poznamenáno rýhami od nehtů obyčejných nevĕstek!“ To je příklad neslučitelnosti, jelikož je to smĕs neutrálnosti a vysoké milostné lásky.
 

Gópí řekla: „Můj drahý Kršno, první vĕc, kterou bys mĕl udĕlat, je, že bys mĕ mĕl obejmout svými silnými pažemi. Pak, můj drahý příteli, nejprve přičichnu k Tvé hlavĕ a pak si s Tebou budu užívat.“ To je příklad neslučitelnosti, ve které celkem je milostná láska a částí služebnictví.
 

Jeden oddaný řekl: „Můj drahý Kršno, jak Tĕ mohu oslovit jako svého syna, když Tĕ velcí védántisté oslovují jako Absolutní Pravdu a vaišnavové, kteří dodržují zásady Nárada-paňčarátry, jako Nejvyšší Osobnost Božství? Jsi právĕ ta Nejvyšší Osoba — jak by mohl být můj jazyk tak neobyčejnĕ smĕlý, aby Tĕ oslovil jako obyčejného syna?“ V této řeči jde o smĕs neutrálnosti a rodičovské lásky a výsledek je neslučitelný.
 

Další oddaná řekla: „Můj drahý příteli, má mladistvá krása je pomíjivá jako záblesky na obloze, a to, že mám přitažlivé tĕlesné rysy, není tudíž důležité. Nikdy jsem se s Kršnou nesetkala, a proto tĕ prosím, abys mi okamžitĕ zařídila setkání s Ním.“ V tomto případĕ jde o neslučitelné smíšení neutrální nálady a milostné lásky.
 

Chtivá žena v Kailáse jednou řekla Kršnovi: „Můj drahý Kršno, ať dlouho žiješ!“ a když to dořekla, objala Ho. To je příklad neslučitelnosti vyplývající ze smĕsi rodičovské lásky a milostné lásky.
 

Účelem uvedených rozborů je ukázat, že pokud po smíchání různých nálad neboli vzájemných výmĕn extatické lásky mezi Kršnou a oddanými není výsledek čistý, dojde k vzájemné neslučitelnosti. Jakmile jsou pocity protichůdné, podle názoru vĕrohodných oddaných jako je Rúpa Gósvámí je výsledek neslučitelný.
 

Obyčejná oddaná jednou oslovila Kršnu: „Můj drahý chlapče, vím, že mé tĕlo je pouhá smĕs masa a krve a nikdy Ti nemůže sloužit k požitku. Mĕ však přesto tolik přitahuje Tvá krása, že si přeji, abys mĕ přijal jako svou milostnou partnerku.“ V tomto prohlášení je neslučitelnost způsobena smĕsí hrůzy a milostné lásky v oddané službĕ.
 

Šríla Rúpa Gósvámí varuje oddané, aby se ve svých dílech a svém jednání takových neslučitelností nedopouštĕli. Přítomnost neslučitelných pocitů se nazývá rasābhāsa. Jestliže se v jakékoliv knize pojednávající o oddané službĕ Kršnovi vyskytne rasābhāsa, žádný vzdĕlaný učenec nebo oddaný ji nepřijme.
 

V druhém dĕji, 17. verši Vidagdha-mádhavy říká Paurnamásí Nándímukhí: „Jen se podívej, jak je to úžasné! Velcí svĕtci o Kršnovi meditují, když byli oproštĕni od všech hmotných záležitostí, a s velkými obtížemi se snaží vložit Kršnu do svých srdcí. A tato mladá dívka se naopak snaží odpoutat svou mysl od Kršny, aby ji mohla zapojit do hmotných činností smyslového požitku. Jak politováníhodné, že tato dívka se snaží odehnat ze svého srdce Šrí Kršnu, kterého hledají velcí svĕtci prostřednictvím přísného odříkání a vytrvalosti!“ Třebaže jsou v této řeči protichůdné nálady extatické oddanosti, výsledek není neslučitelný, protože milostná láska je tak vznešená, že všechny ostatní druhy nálad přehluší. Šríla Džíva Gósvámí k tomu poznamenává, že tak milující rozpoložení mysli nemohou mít všichni. Je možné pouze v případĕ vrndávanských gópí.
 

Existuje mnoho příkladů protichůdných nálad, kde nedochází k zvrácené situaci rasābhāsa. Jeden nižší polobůh z nebeských planet jednou poznamenal: „Kršnu, jehož žertovným slovům se obyvatelé Vradži kdysi tak smáli, nyní napadl král hadů Kálija, a pro všechny se stal předmĕtem úzkostlivého nářku!“ V tomto případĕ se jedná o smĕs smíchu a soucitu, avšak nedochází k neslučitelnosti, protože v obou rasách se zvyšuje láskyplná náklonnost ke Kršnovi.
 

Šrímatí Rádhárání jednou bylo řečeno, že i když zanechala všech činností, zůstala i nadále tím nejvĕtším zdrojem inspirace pro všechny druhy oddané služby. Znĕlo to následovnĕ: „Má drahá Rádhárání, v odloučení od Kršny jsi nyní nehybná jako ten nejkrásnĕjší strom, jehož půvab nezastiňují žádné listy. Tvá vyrovnaná nálada způsobuje, že vypadáš, jako bys zcela splývala s realizací Brahmanu!“ V tomto příkladĕ se jedná o smĕs milostné lásky a neutrální lásky, avšak milostná láska vše předčí. Realizace Brahmanu je v podstatĕ pouze ustrnulým bytím. Samotný Kršna řekl: „Šrímatí Rádhárání se pro Mĕ stala zosobnĕným klidem. Kvůli Ní teď ani nespím. Bez přestání se dívám do prázdna, nemrkám ani očima a neustále jsem v meditativní náladĕ. Kvůli Ní nyní dokonce žiji v horské jeskyni!“ To je příklad milostné lásky smíšené s neutrální láskou, avšak není zde žádná neslučitelnost.
 

Následující rozhovor se skládá z otázek položených Rambhĕ, oslavované krasavici, a z jejích odpovĕdí. Rambha dostala otázku: „Má drahá Rambho, kdo jsi?“ Odpovĕdĕla: „Jsem zosobnĕný klid.“ Otázka: „Proč jsi tedy na obloze?“ Odpovĕď: „Jsem na obloze, abych poznala Nejvyšší Absolutní Pravdu.“ Otázka: „Proč potom tak upřenĕ hledíš?“ Odpovĕď: „Abych se podívala na nejvyšší krásu Absolutní Pravdy.“ Otázka: „Proč se tedy zdá, že máš rozrušenou mysl?“ Odpovĕď: „Protože Amor působí.“ V tomto příkladĕ nedošlo ke zvrácenému předložení nálad, protože extáze milostné lásky celkovĕ předčila neutrální úroveň oddané služby.
 

V desátém zpĕvu, šedesáté kapitole, 45. verši Šrímad Bhágavatamu řekla Rukminí-déví: „Můj drahý manželi, žena, která nemá chuť na transcendentální radost pocházející z osobního styku s Tebou má jistĕ sklon přijmout za svého manžela nĕkoho, kdo je zvenčí pouhou smĕsí kníru, vousů, chlupů, nehtů a nĕjakých vlasů a uvnitř jsou v nĕm svaly, kosti, krev, střevní červy, výkaly, hlen, žluč a podobné vĕci. Takový manžel je ve skutečnosti pouhé mrtvé tĕlo, ale žena, kterou nepřitahuje Tvá transcendentální podoba, bude muset tuto smĕs výkalů a moče přijmout za svého manžela.“ Toto prohlášení, ve kterém jsou vyjmenovány složky hmotného tĕla, není zvrácenou náladou v transcendentální realizaci, protože ukazuje správné rozlišování mezi hmotou a duší.
 

V druhém dĕji, 31. verši Vidagdha-mádhavy říká Kršna svému příteli: „Můj drahý příteli, jak je úžasné, že od doby, co jsem spatřil překrásné lotosové oči Šrímatí Rádhárání, mám sklon plivat na mĕsíc a na lotosový kvĕt!“ To je příklad milostné lásky smíšené s hrůzou, avšak nedošlo k neslučitelnosti.
 

Následuje úryvek, který popisuje různé nálady oddané služby: „Ačkoliv je Kršna pro všechny nepřátele nepřemožitelný, vrndávanští pasáčci témĕř ztmavli údivem při pohledu na Jeho úžasné královské šaty a Jeho výkony v boji na Kuruovském bitevním poli.“ Je to smĕs rytířských činností a obav v oddané službĕ, ale není to zvrácený odraz nálad.
 

Jedna obyvatelka Mathury požádala svého otce, aby zavřel dveře a pak s ní šel do školy Sándípani Muniho najít Kršnu. Stĕžovala si, že Kršna jí zcela ukradl její mysl. V tomto příkladĕ jde o smĕs milostné lásky a rodičovské lásky, avšak nejde o neslučitelnost.
 

Brahmānandī (impersonalista) vyjádřil svou touhu následovnĕ: „Kdy budu moci spatřit Pána, nejvyšší absolutní Osobnost Božství, jenž je vĕčnou blažeností a poznáním a jehož hruď je potřena kunkumovým práškem od dotyků ňader Rukminí?“ Zde je smĕs milostné lásky a neutrálnosti. Třebaže jde o protichůdné nálady, nedochází k neslučitelnosti, protože i brahmānandī začne být ke Kršnovi přitahován.
 

Nanda Mahárádža řekl své manželce: „Má drahá Jašódo, tvůj syn Kršna je křehký a jemný jako kvĕt mallikā, ale přesto šel zabít démona Kéšího, který je silný jako hora. Začal jsem se proto ponĕkud obávat. Ale to nevadí, vše dobré mému synovi! Pozvednu svou ruku, která je silná jako sloup, a zabiji démona Kéšího, jen abych všechny obyvatele Vradža-mandaly zbavil úzkosti!“ V jeho řeči jsou dva druhy nálady: rytířství a obavy. Obĕ však umocňují postavení rodičovské lásky a nedochází proto k neslučitelnosti.
 

V Lalita-mádhavĕ Šríly Rúpy Gósvámího se říká: „Po Kršnovĕ příchodu do Kansovy obĕtní arény hledĕli Kansovi knĕží na Kršnu se zhnuseným výrazem. Celou arénu naplňovaly obavy Kansy a jeho knĕží a neklidné výrazy radosti na tvářích Kršnových přátel. Jeho závistiví soci cítili zklamání. Velcí svĕtci meditovali. Dévakí a ostatní matky mĕly v očích horké slzy a zdatným bojovníkům vstávaly vlasy na hlavĕ. Polobozi jako Indra mĕli v srdcích údiv. Služebníci tančili a neposedné oči všech mladých dívek poskakovaly z jednoho místa na druhé.“ V této ukázce je popis smĕsi různých nálad, avšak není v ní neslučitelnost.
 

Podobná pasáž, ve které také nenalezneme neslučitelnost, je v Lalita- -mádhavĕ, kde její autor žehná všem čtenářům knihy následujícím způsobem: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, může zvednout horu prstem levé ruky, ale přesto je skromný a pokorný. Ke svým milovaným oddaným je vždy laskavý. Překazil Indrův pokus o odplatu za odmítnutí obĕti Indra- -jadžňa a přináší radost všem mladým dívkám. Kéž je k vám všem vždy milostivý!“