Předmluva

Nektar oddanosti je souhrnná studie Bhakti-rasámrta-sindhu, který napsal v sanskrtu Šríla Rúpa Gósvámí Prabhupáda. Byl vůdcem šesti Gósvámích, kteří byli přímými žáky Šrí Čaitanji Maháprabhua. Když se Šríla Rúpa Gósvámí poprvé setkal se Šrí Čaitanjou, pracoval jako ministr mohamedánské vlády v Bengálsku. Jmenoval se Dabira Khása a jeho bratr Sanátana se jmenoval Sákara Mallika a zastávali odpovĕdná místa jako ministři Nawaba Hussaina Šáha. V dobĕ před pĕti sty lety byla hindská společnost velice nesmlouvavá a když člen bráhmanské kasty přijal službu u mohamedánského vládce, bráhmanská společnost ho okamžitĕ odmítla. Takové bylo postavení obou bratrů, Dabira Kháse a Sákara Mallika. Náleželi do vysoce postavené sárasvata-bráhmanské společnosti, která je však odmítla, protože přijali ministerská místa ve vládĕ Hussaina Šáha. Je to milost Šrí Čaitanji, že přijal tyto dvĕ vznešené osobnosti za své žáky a povýšil je do postavení gósvámích, což je nejvyšší úroveň v bráhmanské kultuře. Šrí Čaitanja podobnĕ přijal za svého žáka Haridásu Thákuru, ačkoliv se narodil v mohamedánské rodinĕ, a pozdĕji ho jmenoval áčárjou zpívání svatého jména Pána: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.
 

Zásada Šrí Čaitanji platí všeobecnĕ. Každý, kdo zná vĕdu o Kršnovi a slouží Pánu, stojí výše než človĕk narozený v rodinĕ bráhmana. To je původní zásada přijatá ve všech védských spisech, zvláštĕ v Bhagavad- -gítĕ a ve Šrímad Bhágavatamu. Hnutí Šrí Čaitanji se řídí podle zásady vzdĕlávat všechny a povýšit je až do postavení gósvámího, a tuto zásadu učí i Nektar oddanosti.
 

Šrí Čaitanja se setkal s obĕma bratry, Dabirem Khásem a Sákarem Mallikem, ve vesnici známé jako Rámakéli v maldahské oblasti. Po setkání se oba rozhodli zanechat služby ve vládĕ a připojit se k Šrí Čaitanjovi. Dabira Khása, který se pozdĕji stal Rúpou Gósvámím, odešel ze svého místa a shromáždil všechny peníze, které bĕhem své služby nahromadil. V Čaitanja-čaritámrtĕ se píše, že jeho nashromáždĕné úspory zlatých mincí mĕly hodnotu miliónů dolarů a naplnily velkou loď. Rozdĕlil své peníze zcela příkladným způsobem, který by mĕli následovat především oddaní a také lidé všeobecnĕ. Padesát procent nashromáždĕného bohatství rozdal Kršny si vĕdomým lidem, totiž bráhmanům a vaišnavům, dvacet pĕt procent rozdal svým příbuzným a dvacet pĕt procent uložil pro nepředvídané výdaje a osobní potíže. Když se pozdĕji také Sákara Mallika rozhodl odejít ze své služby, Nawaba to velice nahnĕvalo a vsadil ho do vĕzení. Sákara Mallika, ze kterého se pozdĕji stal Šríla Sanátana Gósvámí, však využil bratrových osobních penĕz uložených u vesnického bankéře a z vĕzení Hussaina Šáha utekl. Takto se oba bratři připojili k Šrí Čaitanjovi Maháprabhuovi.
 

Rúpa Gósvámí poprvé potkal Šrí Čaitanju v Prajágu (v Allahabadu, v Indii), a Pán ho po deset dní učil na ghátu Dašášvamédha v tomto posvátném mĕstĕ. Poučoval Rúpu Gósvámího zvláštĕ o vĕdĕ uvĕdomování si Kršny. Učení Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády Šrí Čaitanjou jsme vylíčili v knize Zlatý avatár.
 

Šríla Rúpa Gósvámí Prabhupáda Jeho učení pozdĕji rozvedl s hlubokým poznáním zjevených písem a autoritativními odkazy na různé védské spisy. Šríla Šrinivása Áčárja říká ve svých modlitbách k šesti Gósvámím, že všichni byli nesmírnĕ vzdĕlanými učenci, a to nejen v sanskrtu, ale také v cizích jazycích jako je perština a arabština. Velice důkladnĕ studovali všechna védská písma, aby postavili kult Čaitanji Maháprabhua na autorizovaných zásadách védského poznání. Současné hnutí pro vĕdomí Kršny se také zakládá na autoritĕ Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády. Proto jsme známí jako rúpánugové neboli následovníci Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády. Šríla Rúpa Gósvámí připravil knihu Bhakti-rasámrta-sindhu — kterou nyní předkládáme v podobĕ Nektaru oddanosti — jenom proto, aby nás vedl. Lidé zapojení v hnutí pro vĕdomí Kršny mohou využít této jedinečné literatury a získat vĕdomí Kršny, které bude velice stálé.
 

Bhakti znamená „oddaná služba“. Na každé službĕ je nĕco přitažlivého, co služebníka pohání, aby v ní pokračoval dále. Každý z nás se v tomto svĕtĕ neustále vĕnuje nĕjakému druhu služby a podnĕtem k ní je radost, kterou z ní získáváme. Ženatý človĕk pracuje dnem i nocí pohánĕn náklonností ke své ženĕ a dĕtem. Lidumil pracuje stejným způsobem z lásky k vĕtší rodinĕ a nacionalista v zájmu své vlasti a krajanů. Síla, která lidumila, hospodáře a nacionalistu pohání, se nazývá rasa neboli druh nálady (vztahu), jejíž chuť je velice sladká. Bhakti-rasa je nálada odlišná od obyčejné rasy, které užívají svĕtští pracovníci. Svĕtští lidé pracují velice tvrdĕ dnem i nocí, aby ochutnali určitý druh rasy, které říkáme smyslový požitek. Vychutnávání svĕtské rasy nemá dlouhého trvání a materialisté mají sklon neustále mĕnit své působištĕ. Obchodníka neuspokojí celotýdenní práce, a proto chce přes víkend zmĕnu a odjede nĕkam, kde se snaží na své obchody zapomenout. Když strávil víkend v zapomnĕní, přijede zpĕt a znovu začne se svým obchodováním. Hmotné zamĕstnání znamená přijmout na nĕjakou dobu určité postavení a pak ho zmĕnit. Neustálým zmĕnám a návratům se odbornĕ říká bhoga-tyāga, což znamená střídavý smyslový požitek a odříkání. Živá bytost nemůže zůstat nastálo ani u smyslového požitku, ani u odříkání. Ke zmĕnám dochází neustále, a jelikož to není naše vĕčné přirozené postavení, nemůžeme být v žádném z tĕchto stavů šťastni. Smyslový požitek netrvá dlouho, a proto se nazývá capala-sukha neboli pomíjivé štĕstí. Obyčejný človĕk například ve dne v noci velice tvrdĕ pracuje, úspĕšnĕ poskytuje pohodlí členům své rodiny a tím vychutnává určitý druh nálady, ale celé jeho hmotné štĕstí okamžitĕ končí spolu s jeho tĕlem, jakmile se jeho život naplní. Smrt je tedy představitelem Boha pro ateistickou třídu lidí. Oddaný pozná přítomnost Boha oddanou službou, zatímco ateista přítomnost Boha pozná v podobĕ smrti. Smrt vše ukončí a človĕk musí začít novou životní kapitolu v nové situaci, možná vyšší, nebo možná nižší než byla ta předchozí. Ať už jednáme na jakékoliv úrovni — politické, společenské, národní nebo mezinárodní — výsledek našich činů končí s koncem našeho života. To je jisté.
 

Bhakti-rasa, nálada zakoušená v transcendentální službĕ Pánu, však s koncem života nekončí. Pokračuje neustále dál, a proto se jí říká amṛta — neumírající a existující vĕčnĕ. To potvrzují všechna védská písma. Bhagavad-gítá říká, že malý pokrok v bhakti-rase může oddaného zachránit před tím nejvĕtším nebezpečím — že nevyužije příležitosti, kterou nabízí lidský život. Rasy získávané z našich pocitů ve společenském nebo rodinném životĕ či ve vĕtším rodinném životĕ altruismu, filantropie, nacionalismu, socialismu, komunismu atd. nezaručují, že se příštĕ narodíme jako lidé. Příští život si připravujeme svými činy v současném životĕ. Živá bytost dostane určitý druh tĕla jako výsledek činů v nynĕjším tĕle. Naše činnosti bere v úvahu vyšší autorita známá jako daiva neboli autorita Boha. Daiva je v Bhagavad-gítĕ popsána jako původní příčina všeho a také ve Šrímad Bhágavatamu stojí, že človĕk obdrží další tĕlo pod dohledem autority Nejvyššího (daiva-netreṇa). Bĕžný význam slova daiva je „osud“. Pod dohledem autority dostaneme tĕlo vybrané z 8 400 000 druhů. Výbĕr nezávisí na naší volbĕ; tĕlo je nám udĕleno podle našeho osudu. Je-li naše tĕlo v současnosti zamĕstnáno v činnostech ve vĕdomí Kršny, je zaručeno, že v příštím životĕ dostaneme alespoň lidské tĕlo. Lidská bytost zamĕstnaná uvĕdomováním si Kršny, i když není schopna dojít k cíli bhakti-jógy, se narodí ve vyšších kruzích lidské společnosti, aby mohla ve vĕdomí Kršny udĕlat další pokroky. Všechny pravé činnosti ve vĕdomí Kršny jsou proto amṛta neboli stálé. To je námĕtem Nektaru oddanosti.
 

Upřímný student může po prostudování Nektaru oddanosti pochopit, co je to vĕčné zamĕstnání v bhakti-rase. Když človĕk přijme bhakti-rasu neboli vĕdomí Kršny, okamžitĕ mu to přinese příznivý život bez úzkosti a bude požehnán transcendentálním bytím, čímž osvobození ztratí na cenĕ. Bhakti-rasa postačí sama o sobĕ k vytvoření pocitu osvobození, neboť přitahuje pozornost Nejvyššího Pána, Kršny. Začínající oddaní vĕtšinou chtĕjí Kršnu, Boha, spatřit, ale Boha není možné spatřit či poznat našimi hmotnĕ otupĕlými smysly. Oddaná služba, jak ji doporučuje Nektar oddanosti, nás postupnĕ povýší z hmotného podmínĕní na duchovní úroveň, kde je oddaný očištĕn od všech označení. Smysly se mohou neustálým stykem s bhakti-rasou očistit. Když jsou očištĕné smysly zamĕstnané ve službĕ Pánu, človĕk se ustálí v životĕ bhakti-rasy a jakýkoliv čin vykonaný pro uspokojení Kršny v tomto transcendentálním životním stavu bhakti-rasa může být vychutnáván neustále. Je-li človĕk zamĕstnán v oddané službĕ, všechny druhy ras neboli nálad budou vĕčné. Na začátku se človĕk cvičí podle usmĕrňujících zásad pod vedením áčárji, duchovního mistra, a když se postupnĕ povýší, oddaná služba se zmĕní v samočinnou a spontánní touhu sloužit Kršnovi. Existuje dvanáct druhů ras, což bude v této knize vysvĕtleno, a když opĕt obnovíme náš vztah s Kršnou v pĕti základních rasách, budeme moci žít vĕčnĕ v plném poznání a blaženosti.
 

Základním principem života je všeobecný sklon nĕkoho milovat. Nikdo nemůže žít aniž nĕkoho miluje. Tento sklon mají všechny živé bytosti. Má ho dokonce i zvíře jako je tygr, alespoň v dřímajícím stavu, a jistĕ ho mají lidské bytosti. Nevíme však, kam nasmĕrovat naši lásku, aby byli všichni šťastni. V současnosti nás lidská společnost učí milovat svoji zemi nebo rodinu či sebe samotné, ale nedává žádnou informaci o tom, kam nasmĕrovat náš sklon milovat, aby mohli být šťastni všichni. Tímto cílem a ústředním bodem je Kršna. Nektar oddanosti nás učí, jak probudit svou původní lásku ke Kršnovi a jak se dostat do stavu, kdy můžeme užívat blaženého života.
 

Dítĕ v raném vĕku miluje své rodiče, pak své bratry a sestry, a jak den za dnem vyrůstá, začíná milovat svou rodinu, kolektiv, společnost, vlast, národ nebo dokonce celou lidskou společnost. Sklon nĕkoho milovat však nebude uspokojen ani tehdy, když budeme milovat celou lidskou společnost. Zůstane nenaplnĕn, dokud nepoznáme, kdo je nejvyšší milovaný. Naše láska může být zcela uspokojena jen tehdy, je-li nasmĕrována na Kršnu. Tento námĕt je podstatou Nektaru oddanosti, který nás učí, jak milovat Kršnu v pĕti různých transcendentálních náladách.
 

Náš sklon nĕkoho milovat se šíří stejnĕ jako se šíří svĕtelné vlny nebo vzduch, nevíme však, kde končí. Nektar oddanosti nás učí umĕní dokonale milovat všechny živé bytosti jednoduchým způsobem — tím, že budeme milovat Kršnu. Mír a harmonii v lidské společnosti se nám nepodařilo vytvořit ani za pomoci Organizace spojených národů, protože neznáme správný způsob. Je velice jednoduchý, ale musíme mu porozumĕt s chladnou hlavou. Nektar oddanosti učí všechny lidi, jak jednoduchým a přirozeným způsobem milovat Kršnu, Nejvyšší Osobnost Božství. Naučíme-li se milovat Kršnu, pak bude okamžitĕ velice snadné, abychom současnĕ milovali každou živou bytost. Je to jako zalévat kořen stromu nebo jako dodávat jídlo žaludku. Zalévat kořen stromu nebo dodávat jídlo žaludku je vĕdecké a praktické, jak se o tom každý z nás přesvĕdčil. Každý dobře ví, že když jíme, čili když dodáme jídlo žaludku, vytvořená energie se okamžitĕ rozšíří po celém tĕle. Podobnĕ když zalijeme kořen stromu, vytvořená energie se rozšíří po celém stromĕ. Není možné zalévat strom část po části, není možné dávat jíst různým částem tĕla zvlášť. Nektar oddanosti nás naučí, jak stisknout vypínač, který okamžitĕ vše osvĕtlí. Kdo nezná tuto metodu, ten postrádá smysl života.
 

Co se týče hmotných potřeb a pohodlného života je lidská společnost v současnosti velice pokročilá, ale přesto nejsme šťastni, protože postrádáme smysl. Hmotné životní pohodlí a štĕstí nestačí. Jasným příkladem je Amerika: nejbohatší národ svĕta se všemi možnostmi a hmotným pohodlím vytváří třídu lidí, kteří jsou zcela zmatení a zklamaní v životĕ. Obracím se zde na takto zmatené lidi, aby se podle Nektaru oddanosti naučili umĕní oddané služby, a jsem si jist, že oheň hmotného bytí planoucí v jejich srdcích okamžitĕ uhasne. Příčinou naší nespokojenosti je, že i přes velký pokrok materialistického způsobu života není naplnĕn náš dřímající sklon milovat. Nektar oddanosti nám dává praktické rady, jak můžeme žít v hmotném svĕtĕ dokonale zamĕstnáni v oddané službĕ a tak naplnit všechny své touhy v tomto i v příštím životĕ. Nektar oddanosti nepředkládáme proto, abychom zavrhli materialistický život, ale pokoušíme se zbožným lidem, filozofům a lidem všeobecnĕ poskytnout informaci o tom, jak mohou milovat Kršnu. Človĕk může žít i pohodlnĕ, ale současnĕ by se mĕl naučit umĕní milovat Kršnu. V současnosti si vymýšlíme mnoho způsobů, jak využít našeho sklonu milovat, ale rozhodující je, že postrádáme skutečný ústřední bod: Kršnu. Zaléváme všechny části stromu, ale opomíjíme jeho kořen. Všemi způsoby se snažíme udržet své tĕlo zdravé, ale opomíjíme dávat jídlo žaludku. Opomíjet Kršnu také znamená opomíjet své vlastní já. Skutečná seberealizace a realizace Kršny jdou spolu ruku v ruce. Když například ráno vidíme sami sebe, znamená to, že vidíme také sluneční svĕtlo. Nemůžeme vidĕt sebe aniž vidíme sluneční svĕtlo. Dokud jsme nerealizovali Kršnu, nemůže být ani řeči o seberealizaci.
 

Nektar oddanosti předkládáme zvláštĕ pro lidi, kteří jsou nyní zapojeni v hnutí pro vĕdomí Kršny. Rád bych upřímnĕ podĕkoval všem přátelům a žákům, kteří mi pomáhají rozvíjet hnutí pro vĕdomí Kršny v západních zemích, a rád bych s úctou podĕkoval za příspĕvek milovanému žáku Šrímanovi Džajánandovi brahmačárímu. Mé díky patří také vedoucím tiskárny Mezinárodní společnosti pro vĕdomí Kršny, kteří vĕnovali vydání této význačné knihy velikou péči. Haré Kršna.

A.Č. Bhaktivédanta Swami
 

13. dubna 1970
středisko ISKCON
3764 Watseka Ave.
Los Angeles, Kalifornie