Text 4

Śrīla Rūpa Gosvāmī v tomto verši vysvĕtluje, jak konat oddané činnosti ve společnosti ostatních oddaných. Jedná se o šest druhů činností: (1) dávat milodary oddaným, (2) přijímat od nich cokoliv nabídnou na oplátku, (3) vyjevovat svou mysl oddaným, (4) dotazovat se jich na důvĕrnou službu Pánu, (5) přijímat od oddaných prasādam neboli duchovní jídlo a (6) rozdávat oddaným prasādam. Zkušení oddaní vysvĕtlují a nezkušení oddaní se od nich učí. To je guhyam ākhyāti pṛcchati. Když oddaný rozdává prasādam, zbytky jídla obĕtovaného Nejvyšší Osobnosti Božství, musíme prasādam přijmout jako Pánovu milost získanou skrze čisté oddané, abychom udrželi náš duch oddané služby. Mĕli bychom také pozvat čisté oddané domů, nabídnout jim prasādam a být připraveni je potĕšit ve všech ohledech. To se nazývá bhuṅkte bhojayate caiva.

Dokonce i v bĕžném společenském styku je tĕchto šest způsobů jednání mezi dvĕma milými přáteli naprostou nezbytností. Když si obchodník například přeje spojit se s jiným obchodníkem, zařídí hostinu v hotelu a při hostinĕ otevřenĕ řekne, co chce podniknout. Pak se zeptá svého přítele obchodníka, jak by mĕl jednat, a nĕkdy si vymĕní dárky. Kdykoliv tedy dochází k jednání v duchu prīti, láskyplné důvĕrnosti, provádí se tĕchto šest činností. Śrīla Rūpa Gosvāmī nám v předchozím verši poradil, že bychom se mĕli zříci svĕtské společnosti a držet se ve společnosti oddaných (saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ). Mezinárodní společnost pro vĕdomí Kṛṣṇy byla založena, aby umožnila tĕchto šest láskyplných výmĕn mezi oddanými. Založili jsme ji sami, ale jelikož lidé nabízejí pomoc a jednají podle zásady „dej a přijmi“, rozrůstá se nyní po celém svĕtĕ. Jsme rádi, že lidé velmi štĕdře přispívají na její rozvoj a také nadšenĕ přijímají jakýkoliv skromný příspĕvek, který jim dáme v podobĕ knih a časopisů, jež pojednávají pouze o vĕdomí Kṛṣṇy. Nĕkdy pořádáme Hare Kṛṣṇa festivaly a zveme životní členy a přátele, aby se zúčastnili hostiny a přijali prasādam. Vĕtšina členů pochází z vyšších společenských kruhů, ale přesto přicházejí a přijímají jakoukoliv trochu prasādam, kterou jsme schopni jim nabídnout. Nĕkdy se členové i podporovatelé velmi důvĕrnĕ dotazují na způsoby provádĕní oddané služby a my se jim to snažíme vysvĕtlit. Tímto způsobem se naše společnost úspĕšnĕ rozrůstá po celém svĕtĕ a inteligentní lidé ze všech zemí postupnĕ oceňují naše činnosti určené k potĕšení Śrī Kṛṣṇy. Tĕchto šest láskyplných vztahů mezi členy hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy udržuje jeho život. Lidé proto musí dostat příležitost stýkat se s oddanými v ISKCONu, neboť tĕmito šesti zmínĕnými výmĕnami může obyčejný človĕk zcela obnovit své neprojevené vĕdomí Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītĕ (2.62) je uvedeno: saṅgāt sañjāyate kāmaḥ: naše touhy a přání se vyvinou podle společnosti, se kterou se stýkáme. Často se říká, že človĕka poznáme podle jeho společnosti, a když se obyčejný človĕk stýká s oddanými, jistĕ rozvine své neprojevené vĕdomí Kṛṣṇy. Porozumĕní vĕdomí Kṛṣṇy je vrozené každé živé bytosti a do určité míry je již vyvinuto, když živá bytost dostane lidské tĕlo. V Caitanya-caritāmṛtĕ (Madhya 22.107) je řečeno:

„Čistá láska ke Kṛṣṇovi je vĕčnĕ ustanovena v srdcích živých bytostí. Není to nĕco, co by se dalo získat odjinud. Tato láska se přirozenĕ probouzí, když je srdce očištĕno nasloucháním a zpíváním.“ Každý by mĕl dostat příležitost naslouchat o Kṛṣṇovi, protože vĕdomí Kṛṣṇy je vrozeno každé živé bytosti. Pouhým nasloucháním a opĕvováním – śravaṇaṁ kīrtanam – se naše srdce přímo očišťuje a naše původní vĕdomí Kṛṣṇy se okamžitĕ probouzí. Vĕdomí Kṛṣṇy není srdci umĕle vnucováno, již tam existuje. Zpíváme-li svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství, srdce se očišťuje ode všeho svĕtského znečištĕní. V první sloce Śrī Śikṣāṣṭaky Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu říká:

„Sláva saṅkīrtanu Śrī Kṛṣṇy, který očišťuje srdce ode všeho prachu nashromáždĕného po mnoho let a hasí žár podmínĕného života, opakovaného rození a umírání. Toto saṅkīrtanové hnutí je nejvĕtší požehnání celému lidstvu, protože šíří paprsky žehnajícího mĕsíce. Je to život veškerého transcendentálního poznání. Zvĕtšuje oceán transcendentální blaženosti a umožňuje nám plnĕ si vychutnat nektar, po kterém vždy toužíme.“

Očistí se nejen ten, kdo zpívá mahā-mantru, ale srdce kohokoliv, kdo zaslechne její transcendentální vibraci Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, se také očistí. Duše v tĕlech nižších zvířat, hmyzu, stromů a ostatních druhů života se také očišťují a připravují se stát se plnĕ vĕdomými si Kṛṣṇy pouhým posloucháním transcendentální vibrace. To vysvĕtlil Ṭhākura Haridāsa, když se ho Caitanya Mahāprabhu zeptal, jak mohou být živé bytosti nižší než lidské bytosti osvobozeny z pout hmoty. Haridāsa Ṭhākura řekl, že zpívání svatých jmen je tak mocné, že dokonce i když človĕk zpívá v nejodlehlejších částech džungle, stromy a zvířata udĕlají pokrok v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy pouhým nasloucháním této vibraci. Sám Śrī Caitanya Mahāprabhu to ve skutečnosti dokázal, když procházel lesem Jhārikhaṇḍa. Tygři, hadi, jeleni a všechna ostatní zvířata zanechala svého přirozeného nepřátelství a začala zpívat a tančit v saṅkīrtanu. Ovšemže nemůžeme napodobovat činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ale mĕli bychom následovat v Jeho stopách. Nejsme natolik mocní, abychom mohli nadchnout nižší zvířata jako tygry, hady, kočky a psy nebo je přimĕt k tanci, ale zpíváním svatých jmen Pána můžeme opravdu přivést mnoho lidí na svĕtĕ k vĕdomí Kṛṣṇy. Přispívání nebo rozdávání svatého jména Pána je vznešený příklad dobročinnosti (zásada dadāti). Stejným způsobem musíme také následovat princip pratigṛhṇāti a být připraveni přijímat transcendentální dary. Mĕli bychom se dotazovat na hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy a otevřít svou mysl, abychom porozumĕli situaci v hmotném svĕtĕ. Tak mohou být splnĕny principy guhyam ākhyāti pṛcchati.

Členové Mezinárodní společnosti pro vĕdomí Kṛṣṇy pořádají každou nedĕli ve všech svých střediscích hostiny lásky, na které zvou členy společnosti i podporovatele. Mnoho zájemců chodí uctívat prasādam a kdykoliv je to možné, zvou členy společnosti do svých domovů a předkládají jim hojné množství prasādam. Prospívá to členům společnosti i široké veřejnosti. Lidé by mĕli opustit společnost takzvaných yogīch, jñānīch, karmīch a filantropů, protože jejich společnost nemůže prospĕt nikomu. Chce-li človĕk skutečnĕ dosáhnout cíle lidského života, mĕl by se stýkat s oddanými z hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, neboť je to jediné hnutí, které učí, jak rozvinout lásku k Bohu. Náboženství je zvláštní součástí lidské společnosti a odlišuje ji od společnosti zvířecí. Zvířata nemají kostel, mešitu ani náboženský systém. Ve všech částech svĕta, v jakkoliv pokleslé lidské společnosti, existuje nĕjaký náboženský systém. Dokonce i domorodé kmeny v džungli mají nĕjaký náboženský systém. Když se náboženství rozvine a promĕní se v lásku k Bohu, je úspĕšné. V prvním zpĕvu Śrīmad Bhāgavatamu (1.2.6) je uvedeno:

„Vrcholná činnost (dharma) pro celé lidstvo je ta, která vede človĕka k dosažení láskyplné oddané služby transcendentálnímu Pánu. Aby úplnĕ uspokojila vlastní já, musí být tato oddaná služba bezpodmínečná a nepřerušovaná.“

Chtĕjí-li příslušníci lidské společnosti skutečnĕ klidnou mysl, vyrovnanost a přátelské vztahy mezi lidmi a národy, musí následovat náboženský systém vĕdomí Kṛṣṇy, pomocí kterého mohou rozvinout neprojevenou lásku ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Jakmile to lidé udĕlají, jejich mysl se ihned naplní klidem a vyrovnaností.

V této souvislosti Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura varoval všechny oddané, kteří rozšiřují hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, aby nemluvili s impersonalistickými māyāvādīmi, kteří jsou vždy odhodláni oponovat teistickým hnutím. Svĕt je plný māyāvādīch a ateistů a politické strany svĕta využívají māyāvādské a jiné ateistické filozofie k prosazování materialismu. Nĕkdy dokonce podporují silnou politickou stranu, aby se postavila proti hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy. Māyāvādī a ostatní ateisté nechtĕjí, aby se hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy rozvinulo, protože učí lidi o vĕdomí Boha. To je politika ateistů. Tím, že krmíme hada mlékem a banány, nezískáme žádný užitek, protože nebude nikdy spokojen. Dostane-li had mléko a banány, stane se pouze ještĕ jedovatĕjším (kevalaṁ viṣa-vardhanam). Mlékem jeho jed zesílí. Z podobných důvodů bychom nemĕli vyjevovat svou mysl hadům podobným māyāvādīm a karmīm. Nepřinese to žádný užitek. Nejlepší je úplnĕ se vyhýbat jejich společnosti a nikdy je nežádat o nic důvĕrného, protože nemohou dát žádnou dobrou radu. Nemĕli bychom māyāvādī a ateisty zvát ani přijímat jejich pozvání, neboť tyto důvĕrné styky nás mohou ovlivnit jejich ateistickou mentalitou (saṅgāt sañjāyate kāmaḥ). Tento verš nám zakazuje cokoliv dávat māyāvādīṁ a ateistům a cokoliv od nich přijímat. Śrī Caitanya Mahāprabhu také varoval viṣayīra anna khāile duṣṭa haya mana: „Sníme-li jídlo připravené svĕtským človĕkem, otráví nám to mysl.“ Dokud nejsme velmi pokročilí, nemůžeme použít příspĕvky od kohokoliv pro rozvoj hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy. Je třeba se držet pravidla, že bychom nemĕli přijímat milodary od māyāvādīch či ateistů. Śrī Caitanya Mahāprabhu zakázal oddaným stýkat se dokonce i s obyčejnými lidmi, kteří jsou příliš navyklí hmotnému smyslového požitku.

Závĕr je, že bychom vždy mĕli vyhledávat společnost oddaných, dodržovat usmĕrňující zásady oddané služby, následovat ve stopách ācāryů a naprosto poslušnĕ plnit pokyny duchovního učitele. Tímto způsobem budeme schopni rozvíjet svoji oddanou službu a neprojevené vĕdomí Kṛṣṇy. Od oddaného, který není ani začátečník ani mahābhāgavata (vysoce pokročilý oddaný), nýbrž se nachází na střední úrovni oddané služby, se očekává, že bude milovat Nejvyšší Osobnost Božství, přátelit se s oddanými, bude laskavý k nevĕdomým a bude se vyhýbat závistivým a démonským osobám. V tomto verši je krátká zmínka jak vytvořit láskyplné vztahy s Nejvyšší Osobnosti Božství a jak se přátelit s oddanými. Podle zásady dadāti by mĕl pokročilý oddaný utratit alespoň padesát procent svého příjmu pro službu Pánu a Jeho oddaným. Śrīla Rūpa Gosvāmī dal tento příklad ve svém životĕ. Když se rozhodl opustit své zamĕstnání, vĕnoval padesát procent svého příjmu na službu Kṛṣṇovi, dvacet pĕt procent svým příbuzným a dvacet pĕt procent si ponechal na své osobní nutné výdaje. Tento příklad by mĕli následovat všichni oddaní. Ať je náš příjem jakýkoliv, padesát procent bychom mĕli vĕnovat Kṛṣṇovi a Jeho oddaným, což splní požadavky dadāti.

V dalším verši Śrīla Rūpa Gosvāmī učí, jakého vaiṣṇavu bychom si mĕli vybrat za přítele a jak vaiṣṇavům sloužit.