No edit permissions for Čeština

Text 3

utsāhān niścayād dhairyāt
tat-tat-karma-pravartanāt
saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ
ṣaḍbhir bhaktiḥ prasidhyati

utsāhāt  –  nadšením; niścayāt  –  důvĕrou; dhairyāt  –  trpĕlivostí; tat-tat-karma  –  různých činností příznivých pro oddanou službu; pravartanāt  –  konáním; saṅga-tyāgāt  –  zřeknutím se společnosti neoddaných; sataḥ  –  předchozích velkých ācāryů; vṛtteḥ  –  následováním ve stopách; ṣaḍbhiḥ  –  tĕmito šesti; bhaktiḥ  –  oddaná služba; prasidhyati  –  pokročí nebo dosáhne uspĕchu.

(1) Být nadšený, (2) snažit se s přesvĕdčením, (3) být trpĕlivý, (4) jednat podle usmĕrňujících zásad (jako je śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam – naslouchání, opĕvování a vzpomínání na Kṛṣṇu), (5) vyhýbat se společnosti neoddaných a (6) následovat ve stopách předchozích ācāryů je šest zásad příznivých pro čistou oddanou službu, které jistĕ zaručí naprostý úspĕch.

Oddaná služba není sentimentální spekulace nebo vymyšlená extáze. Její podstatou je praktická činnost. Śrīla Rūpa Gosvāmī definoval oddanou službu ve své Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11) takto:

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

Uttamā bhakti neboli čistá oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, znamená oddanĕ sloužit takovým způsobem, který je Kṛṣṇovi milý. Oddaná služba by mĕla být prosta jakéhokoliv vnĕjšího motivu a plodonosné karmy, neosobní jñāny a ostatních sobeckých tužeb.“

Bhakti je druh zušlechťování. Jakmile řekneme „zušlechťování“, musíme poukázat na činnost. Zušlechťovat duchovnost neznamená nečinnĕ sedĕt a meditovat, jak učí nĕkteří nepraví yogī. Zahálčivá meditace může být dobrá pro ty, kteří nevĕdí nic o oddané službĕ, a z tohoto důvodu se nĕkdy doporučuje jako způsob k zastavení destruktivní materialistické činnosti. Meditovat znamená zastavit všechny nesmyslné činnosti, alespoň na nĕjakou dobu. Oddaná služba však nejen ukončuje všechny nesmyslné svĕtské činnosti, ale zamĕstnává účelnými oddanými činnostmi. Śrī Prahlāda Mahārāja doporučuje:

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam

Existuje devĕt způsobů oddané služby:

1. naslouchání jménu a slávĕ Nejvyšší Osobnosti Božství,

2. opĕvování Jeho slávy,

3. vzpomínání na Pána,

4. sloužení Pánovým nohám,

5. uctívání Božstva,

6. klanĕní se Pánu,

7. jednání jako Pánův služebník,

8. přátelení se s Pánem,

9. odevzdání se plnĕ Pánu.

Śravaṇam neboli naslouchání je první krok k získání transcendentálního poznání. Nemĕli bychom poslouchat neautorizované osoby, ale mĕli bychom se obrátit na pravou osobu, jak je doporučeno v Bhagavad-gītĕ (4.34.):

tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ

„Snaž se poznat pravdu tak, že se obrátíš na duchovního učitele. Pokornĕ se ho dotazuj a služ mu. Osoby, které znají vlastní já, ti mohou předat poznání, jelikož vidí pravdu.“

Muṇḍaka Upaniṣada dále doporučuje – tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet: „Abychom porozumĕli transcendentální vĕdĕ, musíme se obrátit na pravého duchovního učitele.“ Způsob pokorného přijetí transcendentálního důvĕrného poznání se nezakládá na mentální spekulaci. Śrī Caitanya Mahāprabhu o tom řekl Rūpovi Gosvāmīmu:

brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja

„Všechny živé bytosti putují celým tímto vesmírem podle své karmy. Ta, která má velké štĕstí, dostane milostí Kṛṣṇy příležitost sdružovat se s pravým duchovním mistrem. Milostí Kṛṣṇy a duchovního mistra tato osoba obdrží semínko rostlinky oddané služby (bhakti-latā).“ (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 19.151) Hmotný svĕt je vĕzením živých bytostí, které jsou svojí přirozeností ānandamaya, hledající štĕstí. Ve skutečnosti se chtĕjí vysvobodit z vĕzení tohoto svĕta podmínĕného štĕstí, ale neznají proces osvobození, a tak jsou nuceny se převtĕlovat z jednoho životního druhu do druhého a z jedné planety na druhou. Tímto způsobem putují hmotným vesmírem. Přeje-li nĕkomu štĕstí, takže přijde do styku s čistým oddaným a trpĕlivĕ mu naslouchá, začne se ubírat cestou oddané služby. Tuto příležitost dostane ten, kdo je upřímný. Mezinárodní společnost pro vĕdomí Kṛṣṇy dává tuto možnost celému lidstvu. Pokud človĕk díky štĕstí využije této příležitosti a začne se vĕnovat oddané službĕ, okamžitĕ se mu otevře cesta k osvobození.

Této příležitosti bychom se mĕli velmi nadšenĕ chopit a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Bez nadšení nemůžeme uspĕt. Dokonce i v hmotném svĕtĕ musíme být velmi nadšení, abychom v nĕčem uspĕli. Student, obchodník, umĕlec nebo kdokoliv jiný, kdo chce uspĕt ve svém oboru, musí být nadšený. Podobnĕ musíme být velmi nadšení v oddané službĕ. Nadšení znamená jednat, ale jednat pro koho? Odpovĕď zní, že bychom mĕli vždy jednat pro Kṛṣṇu – kṛṣṇārthākhila-ceṣṭā (Bhakti-rasāmṛta-sindhu).

Chceme-li dosáhnout dokonalosti bhakti-yogy, mĕli bychom ve všech životních obdobích konat oddanou službu pod vedením duchovního učitele. Nemusíme omezovat své činnosti. Kṛṣṇa je všudypřítomný, a proto neexistuje nic, co by nezáviselo na Kṛṣṇovi, jak sám Kṛṣṇa uvádí v Bhagavad-gītĕ (9.4):

mayā tatam idaṁ sarvaṁ
jagad avyakta-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ

„Ve své neprojevené podobĕ prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mnĕ, ale Já nejsem v nich.“ Pod vedením pravého duchovního učitele musíme všechno příznivĕ zařídit pro službu Kṛṣṇovi. Nyní například používáme diktafon. Materialista, který přístroj vynalezl, ho vymyslel pro obchodníky či spisovatele svĕtských námĕtů. Zajisté nezamýšlel použít diktafonu ve službĕ Bohu, ale my ho používáme při psaní knih o Kṛṣṇovi. Výroba diktafonu se samozřejmĕ odehrává zcela v Kṛṣṇovĕ energii. Všechny části přístroje, včetnĕ elektroniky, jsou vytvořeny různými kombinacemi a vzájemným působením pĕti základních druhů hmotné energie – jmenovitĕ bhūmi, jala, agni, vāyu a ākāśa. Vynálezce použil svého mozku ke zhotovení tohoto složitého přístroje a jeho mozek i materiál mu poskytl Kṛṣṇa. Podle Kṛṣṇova výroku mat-sthāni sarva-bhūtāni: „Všechno spočívá na Mé energii.“ Oddaný pak může porozumĕt, že jelikož nic není nezávislé na Kṛṣṇovĕ energii, všechno by mĕlo být spojeno s Jeho službou.

Inteligentní snaha v rámci rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy se nazývá utsāha, nadšení. Oddaní nacházejí správný způsob, jak všechno využít ve službĕ Pánu (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktaṁ vairāgyam ucyate). Vĕnovat se oddané službĕ neznamená zahálčivĕ meditovat, ale prakticky jednat v duchovním životĕ.

Tyto činnosti musíme konat s trpĕlivostí. Bĕhem rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy bychom nemĕli být netrpĕliví. Hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy začalo bez podpory a zpočátku bez odezvy, ale jelikož jsme trpĕlivĕ pokračovali v našich oddaných činnostech, lidé postupnĕ začali chápat jeho důležitost a nyní se horlivĕ zapojují. Při oddané službĕ bychom nemĕli být nedočkaví, ale mĕli bychom přijmout pokyny od duchovního učitele a trpĕlivĕ je provádĕt, závisejíce na milosti gurua a Kṛṣṇy. Úspĕšné provádĕní činností v rámci rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy vyžaduje trpĕlivost a důvĕru. Čerstvĕ provdaná dívka přirozenĕ od svého manžela očekává potomky, ale nemůže čekat, že je bude mít okamžitĕ po svatbĕ. Jakmile se vdá, může se samozřejmĕ o dítĕ pokusit, ale musí se odevzdat svému manželovi s důvĕrou, že se její dítĕ za určitou dobu vyvine a narodí. Odevzdání se v oddané službĕ podobnĕ znamená, že človĕk musí nabýt důvĕry. Oddaný si myslí avaśya rakṣibe kṛṣṇa: „Kṛṣṇa mĕ jistĕ ochrání a pomůže mi úspĕšnĕ konat oddanou službu.“ Tomu se říká důvĕra.

Již dříve jsme vysvĕtlili, že bychom nemĕli zahálet, nýbrž velmi nadšenĕ následovat usmĕrňující zásady – tat-tat-karma-pravartana. Zanedbání usmĕrňujících zásad zničí oddanou službu. V hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy máme čtyři základní usmĕrňující zásady, které zakazují nedovolený pohlavní styk, jedení masa, hazardování a požívání omamných látek. Oddaný musí velmi nadšenĕ dodržovat tyto zásady. Budeme-li nedůslední při následování kterékoliv z nich, náš pokrok se jistĕ zastaví. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto doporučuje tat-tat-karma-pravartanāt: „Človĕk musí přísnĕ dodržovat usmĕrňující zásady vaidhī bhakti.“ Kromĕ čtyř zákazů (yama) máme pozitivní usmĕrňující zásady (niyama) jako je každodenní pronášení šestnácti kol Hare Kṛṣṇa mahā-mantry na japa-māle. Usmĕrňující zásady bychom mĕli dodržovat s vírou a nadšením. To se nazývá tat-tat-karma-pravartana neboli rozmanité zamĕstnání v oddané službĕ.

Abychom uspĕli v oddané službĕ, musíme se navíc vzdát společnosti nežádoucích lidí. To zahrnuje karmī, jñānī, yogī a ostatní neoddané. Jednou se Śrī Caitanyi Mahāprabhua jeden z Jeho oddaných-hospodářů zeptal na obecná pravidla vaiṣṇavismu a také na obvyklé denní činnosti vaiṣṇavy a Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitĕ odpovĕdĕl – asat-saṅga-tyāga, – ei vaiṣṇava-ācāra: „Pro vaiṣṇavu je příznačné, že se vzdal společnosti svĕtských lidí neboli neoddaných.“ Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto doporučil: tāṅdera caraṇa sevi bhakta-sane vāsa: oddaný musí žít ve společnosti čistých oddaných a následovat usmĕrňující zásady předložené předchozími ācāryi, šesti Gosvāmīmi (jmenovitĕ Śrī Rūpou Gosvāmīm, Śrī Sanātanou Gosvāmīm, Śrī Jīvou Gosvāmīm, Śrī Raghunāthem dāsem Gosvāmīm, Śrī Gopālem Bhaṭṭou Gosvāmīm a Śrī Raghunāthem Bhaṭṭou Gosvāmīm). Žijeme-li ve společnosti oddaných, máme malou příležitost stýkat se s neoddanými. Mezinárodní společnost pro vĕdomí Kṛṣṇy otevírá mnoho středisek, jen aby umožnila lidem žít ve společnosti oddaných a dodržovat usmĕrňující zásady duchovního života.

Oddaná služba znamená transcendentální činnosti. Na transcendentální úrovni neexistuje znečištĕní třemi kvalitami hmotné přírody. Nazývá se to viśuddha-sattva, úroveň čistého dobra neboli dobra prostého znečištĕní kvalitami vášnĕ a nevĕdomosti. V hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy od každého vyžadujeme, aby vstával časnĕ ráno kolem čtvrté hodiny a zúčastnil se maṅgala-ārati neboli ranního uctívání, pak četl Śrīmad Bhāgavatam, provádĕl kīrtan a tak dále. Takto konáme činnosti oddané služby nepřetržitĕ dvacet čtyři hodiny dennĕ. Říká se tomu sato vṛtti, neboli následování ve stopách předchozích ācāryů, kteří každý okamžik zkušenĕ vyplnili oddanou službou Kṛṣṇovi.

Budeme-li se přísnĕ řídit radami, které nám v tomto verši dal Śrīla Rūpa Gosvāmī – být nadšení, mít důvĕru, být trpĕliví, opustit společnost nežádoucích lidí, dodržovat usmĕrňující zásady a setrvávat ve společnosti oddaných – jistĕ v oddané službĕ pokročíme. V souvislosti s tím Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura poznamenal, že rozvíjení poznání filozofickou spekulací, hromadĕní hmotného bohatství pokrokem v plodonosných činnostech a touha po hmotných dokonalostech (yoga-siddhi) jsou všechny v rozporu se zásadami oddané služby. K tĕmto pomíjivým činnostem musíme být naprosto lhostejní a musíme obrátit svou pozornost k usmĕrňujícím zásadám oddané služby. Bhagavad-gītā (2.69) uvádí:

yā niśā sarva-bhūtānāṁ
tasyāṁ jāgarti saṁyamī
yasyāṁ jāgrati bhūtāni
sā niśā paśyato muneḥ

„To, co je pro všechny bytosti nocí, je časem bdĕní pro toho, kdo ovládá sám sebe. A to, co je pro všechny bytosti čas bdĕní, je pro toho, kdo zkoumá své nitro, naopak noc.“

Oddanĕ sloužit Pánu je životem každé živé bytosti. Je to vytoužený cíl a nejvyšší dokonalost lidského života. O tom je třeba být přesvĕdčen a také si být jistý, že všechny ostatní činnosti než oddaná služba – jako jsou mentální spekulace, plodonosná práce nebo úsilí v mystické yoze – nikdy nepřinesou žádný trvalý užitek. Úplná důvĕra v cestu oddané služby nám umožní dosáhnout vytouženého cíle, ale pokusy následovat jiné cesty nám přinesou pouze neklid. V sedmém zpĕvu Śrīmad Bhāgavatamu je uvedeno: „Človĕk musí být naprosto přesvĕdčen, že ti, kteří zanechali oddané služby, aby se vĕnovali přísné askezi za jinými účely, nejsou čistí ve svých myslích i přes svou pokročilou askezi, protože postrádají informace o transcendentální láskyplné službĕ Pánu.“

V sedmém zpĕvu se dále uvádí: „Mentální spekulanti a lidé, kteří jednají kvůli plodům své práce, mohou provádĕt velkou askezi, ale přesto poklesnou, protože nemají informace o lotosových nohách Pána.“ Oddaní Pána však nikdy nepoklesnou. V Bhagavad-gītĕ (9.31) Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, ujistil Arjunu kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati: „Ó synu Kuntī, smĕle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.“

Kṛṣṇa říká opĕt v Bhagavad-gītĕ (2.40):

nehābhikrama-nāśo ’sti
pratyavāyo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

„Toto úsilí je prosté ztráty i úbytku, a i malý pokrok na této cestĕ může každého ochránit před tím nejhrůznĕjším nebezpečím.“

Oddaná služba je tak čistá a dokonalá, že když s ní človĕk jednou začal, je silou tažen ke konečnému úspĕchu. Nĕkdy opustí svá bĕžná hmotná zamĕstnání a ze sentimentu se odevzdá lotosovým nohám Nejvyššího Pána a tak začne předbĕžnĕ konat oddanou službu. Dokonce i když tento nezralý oddaný poklesne, nic neztrácí. Co na druhou stranu získá človĕk, který splní předepsané povinnosti své varṇy a āśramu, ale nezapojí se do oddané služby? Pokleslý oddaný se může narodit v nízko postavené rodinĕ, ale přesto bude pokračovat v oddané službĕ tam, kde s ní přestal. Oddaná služba je ahaituky apratihatā; nemá hmotnou příčinu ani nemůže být žádnou hmotnou příčinou omezena nebo trvale zastavena. Oddaný by proto mĕl mít důvĕru ve své jednání a nemĕl by se příliš zajímat o činnosti karmīch, jñānīch a yogīch.

Lidé pracující pro plody své práce, filozofičtí spekulanti a mystičtí yogī mají jistĕ mnoho dobrých vlastností, ale oddaný je všechny získá automaticky. Nemusí vynakládat vedlejší úsilí. Ve Śrīmad Bhāgavatamu (5.18.12) je potvrzeno, že človĕk, který rozvine čistou oddanou službu, získá postupnĕ všechny dobré vlastnosti polobohů. Oddaný se o žádné hmotné činnosti nezajímá, a proto se hmotou neznečistí. Okamžitĕ se dostane na úroveň transcendentálního života. Ten, kdo se zabývá svĕtskými činnostmi – ať je to takzvaný jñānī, yogī nebo karmī, lidumil, nacionalista či kdokoliv – nemůže dosáhnout vyšší úrovnĕ mahātmy. Zůstane durātmou neboli omezeným človĕkem. Bhagavad-gītā (9.13) to potvrzuje:

mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

„Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni – velké duše – jsou pod ochranou božské přirozenosti. Plnĕ se zamĕstnávají oddanou službou, protože Mĕ znají jako původní nepomíjivou Nejvyšší Osobnost Božství.“

Jelikož všichni oddaní Pána jsou pod ochranou Jeho nejvyšší energie, nemĕli by se odchýlit z cesty oddané služby a vydat se cestou karmīho, jñānīho nebo yogīho. Tomu se říká utsāhān niścayād dhairyāt tat-tat-karma-pravartanāt, nadšenĕ konat usmĕrňující činnosti oddané služby s trpĕlivostí a důvĕrou. Tímto způsobem mohou dĕlat pokrok v oddané službĕ bez překážek.

« Previous Next »