Text 6

VÝZNAM: Śuddha-bhakti, činnost samotné duše – jinými slovy transcendentální láskyplná služba Pánu – se koná v osvobozeném stavu. V Bhagavad-gītĕ (14.26) se uvádí:

„Kdo Mi slouží s naprostou a výlučnou, neselhávající oddaností, okamžitĕ překonává kvality hmotné přírody a tak se dostává na úroveň Brahmanu.“

Avyabhicāriṇī bhakti znamená ryzí oddanost. Človĕk vĕnující se oddané službĕ musí být prost všech hmotných motivů. V hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy musíme zmĕnit své vĕdomí. Je-li vĕdomí zamĕřeno na hmotný požitek, je to hmotné vĕdomí, a je-li zamĕřeno na službu Kṛṣṇovi, jedná se o vĕdomí Kṛṣṇy. Odevzdaná duše slouží Kṛṣṇovi bez hmotných ohledů (anyābhilāṣitā-śūnyam). Jñāna-karmādy-anāvṛtam: ryzí oddaná služba, která je transcendentální činnostem tĕla a mysli, jako je jñāna (mentální spekulace) a karma (plody přinášející činnost), se nazývá čistá bhakti-yoga. Bhakti-yoga je správná činnost duše, a když se človĕk skutečnĕ zapojí do čisté neposkvrnĕné oddané služby, je již vysvobozený (sa guṇān samatītyaitān). Kṛṣṇův oddaný nepodléhá hmotným podmínkám, i když jeho tĕlesné rysy mohou vypadat jako hmotnĕ podmínĕné. Na čistého oddaného bychom nemĕli hledĕt z materialistického hlediska. Dokud není človĕk skutečnĕ oddaný, nemůže vidĕt jiného oddaného dokonale. V předchozím verši bylo vysvĕtleno, že existují tři druhy oddaných – kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī a uttama-adhikārī. Kaniṣṭha-adhikārī nemůže rozpoznat oddaného od neoddaného. Zajímá se pouze o uctívání Božstva v chrámu. Madhyama-adhikārī však může rozlišit mezi oddaným a neoddaným a také mezi oddaným a Pánem. Chová se tedy rozdílnĕ k Nejvyšší Osobnosti Božství, oddanému a neoddanému.

Nikdo by nemĕl kritizovat tĕlesné nedostatky čistého oddaného. Existují-li, mĕli bychom je přehlížet. Mĕli bychom brát ohled na hlavní činnost duchovního učitele, což je oddaná služba, čistá služba Nejvyššímu Pánu. V Bhagavad-gītĕ (9.30) je uvedeno:

Dokonce i když se zdá, že oddaný dĕlá ohavné činnosti, mĕli bychom ho považovat za svĕtce, sādhua, neboť ve své skutečné totožnosti se vĕnuje láskyplné službĕ Pánu. Jinými slovy: nemĕli bychom ho považovat za obyčejnou lidskou bytost.

I když se čistý oddaný nenarodil v rodinĕ brāhmaṇů či gosvāmīch, je-li zapojen do služby Pánu, nemĕli bychom ho opomíjet. Rodiny gosvāmīch nemohou být ve skutečnosti založeny na hmotných ohledech, kastĕ či dĕdičnosti. Titul gosvāmī je ve skutečnosti výhradním právem čistých oddaných; proto mluvíme o šesti Gosvāmīch v čele s Rūpou Gosvāmīm a Sanātanou Gosvāmīm. Z Rūpy Gosvāmīho a Sanātany Gosvāmīho se prakticky stali muslimové, a zmĕnili si proto jména na Dabira Khāsa a Sākara Mallika, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu z nich osobnĕ udĕlal gosvāmī. Titul gosvāmī tedy není dĕdičný. Slovo gosvāmī se vztahuje na toho, kdo dokáže ovládat své smysly, kdo je pánem smyslů. Smysly neovládají oddaného, ale on ovládá je. Z toho vyplývá, že bychom ho mĕli nazývat svāmī nebo gosvāmī, i když se nemusel narodit v rodinĕ gosvāmīch.

Gosvāmī, kteří jsou potomky Śrī Nityānandy Prabhua a Śrī Advaity Prabhua, jsou zajisté oddaní, ale nemĕli bychom se chovat odlišnĕ k oddaným, kteří pocházejí z jiných rodin. S oddanými bychom mĕli zacházet rovnocennĕ, ať pocházejí z rodiny předchozích ācāryů nebo z obyčejné rodiny. Nemĕli bychom si myslet: „Toto je americký gosvāmī“ a ponižovat ho, ani bychom si nemĕli myslet: „Toto je nityānanda-vaṁśa-gosvāmī.“ Objevily se protesty proti tomu, že udĕlujeme titul gosvāmī americkým vaiṣṇavům z hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy. Lidé nĕkdy otevřenĕ říkají americkým oddaným, že jejich sannyāsa nebo titul gosvāmīho nejsou pravé. Podle výroků Śrīly Rūpy Gosvāmīho v tomto verši se však americký gosvāmī a gosvāmī z rodiny ācāryů neliší.

Naopak oddaný, který získal titul gosvāmī, ale nenarodil se brāhmaṇskému otci nebo gosvāmīmu z rodiny Nityānandy nebo Advaity Prabhua, by se nemĕl pyšnit, že se stal gosvāmīm. Vždy by si mĕl pamatovat, že jakmile materialisticky zpyšní, okamžitĕ poklesne. Hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy je transcendentální vĕda a není zde místo pro závist. Je určeno pro paramahaṁsy, kteří se zcela zbavili jakékoliv závisti (paramaṁ nirmatsarāṇām). Oddaný by nemĕl být závistivý, ať se narodil v rodinĕ gosvāmīch nebo mu byl titul gosvāmī udĕlen. Jakmile kdokoliv začne závidĕt, poklesne z úrovnĕ paramahaṁsy.

Bereme-li v úvahu tĕlesné nedostatky vaiṣṇavy, mĕli bychom vĕdĕt, že se dopouštíme přestupku proti jeho lotosovým nohám. Přestupek proti lotosovým nohám vaiṣṇavy je velmi vážný. Śrī Caitanya Mahāprabhu ho označoval jako hātī-mātā, přestupek šíleného slona. Šílený slon může způsobit zkázu, zvláštĕ dostane-li se do pĕknĕ udržované zahrady. Mĕli bychom být proto velmi opatrní a nedopustit se žádného přestupku proti vaiṣṇavovi. Každý oddaný by mĕl být připraven přijmout pokyny od nadřízeného vaiṣṇavy a nadřízený vaiṣṇava musí být připraven pomoci podřízenému vaiṣṇavovi v každém ohledu. Nadřízenost nebo podřízenost oddaného se určuje podle jeho duchovního pokroku v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy. Je zakázáno pohlížet na činnosti čistého oddaného z hmotného hlediska. Zvláštĕ začátečníkovi, který na čistého oddaného takto hledí, to způsobí velké nepříjemnosti. Mĕl by se proto vyvarovat vnĕjšího pohledu na čistého oddaného, ale mĕl by se snažit vidĕt jeho vnitřní rysy a porozumĕt, jak se vĕnuje transcendentální láskyplné službĕ Pánu. Tímto způsobem se může vyvarovat hmotného pohledu na čistého oddaného a postupnĕ se může stát čistým oddaným sám.

Ti, kteří si myslí, že vĕdomí Kṛṣṇy je omezeno na nĕjakou skupinu lidí, jistou skupinu oddaných nebo určitou zemĕpisnou oblast, mají obvykle sklon pohlížet na vnĕjší rysy oddaného. Tito začátečníci, kteří nejsou schopni ocenit vznešenou službu pokročilého oddaného, se snaží dostat mahābhāgavatu na svou úroveň. S tĕmito potížemi se střetáváme při rozšiřování vĕdomí Kṛṣṇy po celém svĕtĕ. Naneštĕstí jsme obklopeni duchovními bratry, kteří jsou začátečníci a neoceňují pozoruhodné rozšiřování vĕdomí Kṛṣṇy po celém svĕtĕ. Pouze se snaží dostat nás na svou úroveň a snaží se nás kritizovat v každém ohledu. Velice litujeme jejich naivních činností a nedostatečného poznání. Se zplnomocnĕným človĕkem, který se skutečnĕ vĕnuje důvĕrné službĕ Pánu, bychom nemĕli zacházet jako s obyčejnou lidskou bytostí, neboť je psáno, že dokud ho Kṛṣṇa nezmocní, nemůže rozšiřovat hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy po celém svĕtĕ.

Když človĕk kritizuje čistého oddaného, dopouští se přestupku (vaiṣṇava-aparādha), což je velká překážka a nebezpečí pro ty, kdo touží pokročit v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy. Jestliže se človĕk dopouští přestupků proti lotosovým nohám vaiṣṇavy, nemůže získat žádný duchovní prospĕch. Každý by mĕl být proto velmi opatrný, aby nezávidĕl zmocnĕnému vaiṣṇavovi (śuddha-vaiṣṇava). Přestupkem je také myslet si, že zmocnĕný vaiṣṇava podléhá disciplinárním předpisům, radit mu nebo ho opravovat. Začínajícího a pokročilého vaiṣṇavu můžeme rozeznat podle jejich činností. Pokročilý vaiṣṇava je vždy v pozici duchovního učitele a začátečník je vždy považován za žáka. Duchovní učitel nesmí podléhat radám žáka, ani by se nemĕl řídit radami tĕch, kdo nejsou jeho žáky. To je podstata rady Śrīly Rūpy Gosvāmīho v šestém verši.