SLOKA 13
sarve te ’nimiṣair akṣais
tam anu druta-cetasaḥ
vīkṣantaḥ sneha-sambaddhā
vicelus tatra tatra ha
sarve—vše; te—oni; animiṣaiḥ—bez mrkání víček; akṣaiḥ—okem; tam anu—na Něho; druta-cetasaḥ—změklé srdce; vīkṣantaḥ—hleděli na Něho; sneha-sambaddhāḥ—vázáni čistým citem; viceluḥ—začali se hýbat; tatra tatra—sem a tam; ha—tak činili.
Jejich srdce měkla v nádobě Jeho přitažlivosti. Hleděli na Něho bez mrkání víčky a zmateně přecházeli sem a tam.
Kṛṣṇa je pro všechny živé bytosti přirozeně přitažlivý, jelikož je hlavní věčný mezi všemi věčnými. On jako jediný udržuje mnoho věčných. To uvádí Kaṭha Upaniṣad. Stálého míru a blahobytu tedy můžeme dosáhnout tehdy, když oživíme svůj věčný vztah s Ním, na který jsme nyní pod omamným vlivem māyi, iluzorní energie Pána, zapomněli. Jakmile se tento vztah podaří alespoň trochu oživit, podmíněná duše je ihned osvobozena od iluze hmotné energie a začne nevýslovně toužit po společnosti Pána. Jeho společnost přináší nejen osobní styk s Pánem, ale i styk s Jeho jménem, slávou, podobami a vlastnostmi. Śrīmad-Bhāgavatam připravuje podmíněnou duši na dosažení tohoto stádia dokonalosti prostřednictvím pokorného naslouchání čistému oddanému.