SLOKA 25
nityaṁ nirīkṣamāṇānāṁ
yad api dvārakaukasām
na vitṛpyanti hi dṛśaḥ
śriyo dhāmāṅgam acyutam
nityam—pravidelně, vždy; nirīkṣamāṇānām—těch, kteří na Něho hleděli; yat—ačkoliv; api—přestože; dvārakā-okasām—obyvatelé Dvāraky; na—nikdy; vitṛpyanti—uspokojení; hi—zcela; dṛśaḥ—pohled; śriyaḥ — krásy; dhāma-aṅgam—tělesná schránka; acyutam—ten, kerý nepoklesne.
Obyvatelé Dvāraky vídali pravidelně Pána, který nepoklesá a je zdrojem veškeré krásy, ale přesto nebyli nikdy nasyceni.
Když ženy ve Dvārace vyšly na střechy svých paláců, ani jednou nepomyslely na to, že už nádherné tělo neomylného Pána viděly mnohokrát předtím. To naznačuje, že jejich touhu vidět Pána nebylo možné nasytit. Podle zákona o nasycení ztrácí každá hmotná věc po několikerém shlédnutí svoji přitažlivost. Tento zákon má hmotnou platnost, ale v duchovní oblasti přestává existovat. Slovo acyutam je zde významné, neboť přestože Pán milostivě sestoupil na Zemi, nemůže za žádných okolností poklesnout. Živé bytosti poklesnou, neboť jakmile přijdou do styku s hmotným světem, ztrácejí svoji duchovní totožnost, a podle zákonů hmotné přírody jejich hmotné tělo podléhá rození, růstu, přeměně, ustálení, chřadnutí a zničení. Tělo Pána je však jiné. Sestupuje takový, jaký je, a nikdy nepodléhá zákonům přírodních kvalit. Jeho tělo je zdrojem všeho co existuje, a rezervoárem veškeré krásy, přesahující všechny naše zkušenosti. Nikdo se proto pohledu na transcendentální tělo Pána nenasytí, protože vždy uvidí projevy nové a nové krásy. Transcendentální jméno, podoba, vlastnosti, doprovod atd. — to vše jsou duchovní projevy a